Upřímnou soustrast
Guillaume Bailly
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/405160/bmid_uprimnou-soustrast-S4J-405160.jpg
4
170
170
Upřímné soustrasti – nejlepší perličky ze smutečních obřadů je soubor krátkých vyprávění zaměstnance pohřebního ústavu ve Francii. Jeho historky jsou založené na skutečných událostech v jeho každodenní praxi, ať už při organizování, či vykonávání smutečních obřadů. Během pohřbů se může stát spoustu nepředvídatelných věcí, zvonící telefon, obří jeřáb nebo výkřiky z otevřeného hrobu nás určitě překvapí. Rozesmutnit nás může obětavost některých příbuzných, ale i těžké osudy lidí, které denně potkáváme, aniž bychom si byli vědomi toho, co prožívají. Upřímné soustrasti jsou jízdou na tobogánu emocí, který nás často dovede k zamyšlení se nad lidskostí naší a ostatních.... celý text
Literatura světová Humor Příběhy
Vydáno: 2019 , KontrastOriginální název:
Mes sincères condoléances, 2015
více info...
Přidat komentář
Rozhodně to není kniha pro člověka v depresi. Pokud očekáváte záplavu humoru, budete zklamaní. Jedná se prostě o sbírku zážitků funebráků, které jsou někdy humorné, jindy smutné až depresivní. Nejvíce na mě asi zapůsobil příběh faráře, který se zabil v autě cestou na pohřeb. Anebo možná ten, kde si zesnulý přál být pohřben v rodinném hrobě, ale kvůli hloupým právním kličkám mu úřady nevyhověly a nakonec ho nechaly uložit do společného hrobu na úplně jiném místě. Anebo ten, kde žena obvinila jednoho muže v supermarketu, že zabil její dítě, ukázalo se ale, že je funebrák a měl na starost kremaci jejího miminka... Byly to historky, které mě opravdu vzaly za srdce.
Jelikož můj humor je odjakživa absolutně nekorektní a černější než rodák ze Somálska, moje srdce zaplesalo, když jsem narazila na nefalšované funebrácké historky. Těch povídek je tam obrovské množství, všechny jsou velice krátké. Musím uznat, že některé mě nezaujaly, připadaly mi nic neříkající, jen takové výkřiky do tmy, ale možná jsem jen nepochopila francouzský humor nebo směr autorových myšlenek. Ale u mnoha jiných jsem se zase pro změnu přímo řezala smíchy. A další byly zase posmutnělé a dojemné. Některé jsou jen poznámky na okraj nebo ukázky deformace z povolání. Coby celek je to příjemné počteníčko, u kterého si člověk odpočine a místy trochu pouvažuje. Jako víkendová oddechovka vážně super
Kniha bola vtipná, ale zase niektoré príbehy ma dosť prekvapili. Bola to zaujímavá sonda do nedtradičného sveta. Oceňujem, že príbehy boli krátke a svižné. Človek sa nakoniec aj niečo dozvedel.
Zajímavé nahlédnutí do netradičního světa rakví a pohřbů. Některé příběhy se mi nelíbily, u některých jsem se zasmála a u některých zase uronila slzu. Celkově to nebylo špatné.
Před touto knihou o pohřebnictví, jsem četla knihu od Caitlin Doughty Tlouštíci hoří rychleji, která je z podobného prostředí. Nemohu si pomoct, ale pan Bailly mi, po velmi osobité Caitlin, přišel poněkud plytký, nudný a bez pointy. Knihu jsem odložila. Ale třeba se k ní někdy vrátím.
Tahle kniha mi toho hodně dala. Skládá se z krátkých povídek, kdy některé jsou k zamyšlení, jiné jsou zase pro zasmání. Četlo se mi to lehce a bylo to oddechové čtení, které člověku i něco dá.
Já jsem spokojená a věřím, že si tuto knihu přečtu v budoucnu znovu.
Udivuje mě nižší hodnocení, ale zřejmě to bude tématikou knihy.
Za mě je to výborně zpracováno. Vrhá to lidské světlo na toto náročné povolání, autor vypráví s lehkostí, nedhledem, ale i notnou dávkou úcty a citlivosti.
Velmi se mi líbily i Myšlenky dne nebo Věděli jste, že...?
Je to kniha o lidech a o tom, jací dovedou být. Doporučuji!
Tahle kniha je naprosto dokonalá! Trochu mě děsí, že nejlepší kniha, kterou jsem loni četla je od pracovnice v krematoriu a letos mě nejvíce nadchla kniha od pracovníka v pohřebním ústavu, ale co už. Přeci jen k posledním narozeninám se dostala model kostry v měřítku 1:1!
No jinak tato kniha je plná krátkých zážitků z pohřebního ústavu (některé jsou opravdu krátké). Zážitky jsou to vtipné, smutné, dojemné, děsivé a v některých případech i trochu nechutné. Ovšem nikdy nejsou jen jedno z toho, protože ano, to že se pozůstalý ptá, jestli při kremaci člověka, který umřel při požáru dostane slevu, když už je práce z části hotová je vtipné, ovšem za mě osobně je to i neskutečně divné a hnusné, že toto mohlo někoho napadnout! A to dokonce asi hodinu nebo dvě po smrti tohoto člověka. Jako smála jsem se tomu, to ano, ale když se nad tím zamyslíte...
Je tam spousta smutných a znepokojivých věcí, nad něčím vám bude hlava stát, když se budete snažit pobrat, co jsou ti lidi vlastně zač?
No rozhodně je to něco úplně jiného než Tlouštíci hoří rychleji, tam jsme dostaly krásně ucelené vzpomínky na kus života jedné Americké dívky z krematoria, zde máme hromadu útržkovitých vzpomínek jednoho Francouze a jeho kolegů. Kupodivu je i zajímavé nejen to, jak se liší práce mezi jednotlivý zeměmi, ale i to, jak se liší přístup lidí v jednotlivých zemí ke smrti. Zatím co u Američanů (podle toho, co jsem v Tlouštících četla) se nikdo o smrti a tom jaký chce pohřeb s nikým nebaví. V případě Francouzů je to jiné - lidé se často připravují svůj pohřeb sami dopředu anebo jejich příbuzní vědí, co by ti dotyční chtěli (samozřejmě ne vždy a zase je můj náhled zkreslen jen touto jednou knihou). A to je za mě osobně lepší a normálnější.
Oceňuju autorův pragmatický a přesto velmi uctivý přístup ke své práci. Vůbec všichni funebráci mají můj obdiv a bylo moc moc zajímavé se podívat za závěs. Hvězdičku strhávám za to, že mi občas nesedl jeho humor - a ne že černý, ale žabožroutský... Každopádně doporučuju ke čtení.
Zprvu jsem byla na rozpacích, ale nakonec se mi to tak zalíbilo, že mi bylo líto, že to není delší. Jedná se o krátké příběhy, nebo spíš historky ze světa funebráků a pohřbů. Na základě skutečnosti. Chvílemi drsné, na zamyšlení, jindy k smíchu.
Velmi pěkně zpracované povídky pracovníkem pohřebního ústavu. Ač některé vtipné, tak mají pachuť lidské hamižnosti, drzosti a nevšímavosti ze strany pozůstalých. Věřím, že se opravdu tak děje a lidé dokáží být opravdu sami sobě vlkem a co se týká pozůstalosti, tak opravdové hyeny. Ale jinak jsem se pobavila, hezky napsané a oddychové čtení. Pěkně vykreslené a popsané zákulisí francouzského pohřebnictví, členů sehraného týmu a kolektivní práce, vše na sebe hladce navazuje. Jsou to profesionálové, kteří si zasloužili můj obdiv. Doporučuji jako příjemné čtení všem, kdo se o tuto tématiku byť jen lehce zajímá.
(SPOILER)
Myslela jsem, že půjde o vtipné historky, ale je to směs historek různého typu, vtipné i dojemné, úsměvné i smutné.
Ale věřím, že ze života... z konce životů? No, ze života funebráka.
Ale i když jde o ty veselé, zůstává téma důstojně zpracované.
[SPOILER]
"Vážená dámo,
velice Vám děkuji za poznatky z vaší návštěvy.
Naši balzamovači, tak se odpovědným osobám říká, dělají,co mohou. Dovolím si je nazvat velmi kompetentními a pečlivými profesionály. Někdy se může stát, že nebožtíka je těžké rozeznat i kvůli malinko pozměněnému detailu, jako je třeba účes, výraz tváře a mnoho dalšího.
Ve vašem případě se domnívám, že jste paní Chombierovou nepoznala, jelikož spočívala v místnosti číslo 5 a ne v místnosti číslo 2. Jak jsem říkal, i malý detail může udělat hodně.
S přáním hezkého dne a s pozdravem
ředitel pohřebního ústavu"
Soubor krátkých vyprávění zaměstnance pohřebního ústavu ve Francii. Jeho historky jsou založené na skutečných událostech v jeho každodenní praxi, ať už při organizování, či vykonávání smutečních obřadů.
VAROVÁNÍ! Kniha není vhodná pro čtenáře, kteří se v nedávné době střetli se smrtí blízké osoby! Obsahuje detailní informace o jednotlivých procesech a postupech pohřebního ústavu. Především také informace o stavu zesnulých a různých příčin smrti.
Díky krátkým příběhům jsme knihu přečetla za necelých 6 hodin. Kromě zmíněných příběhů obsahuje kniha i několik informací, která vám obor pohřebnictví blíže představí. Mnoho informací nalezete jako čtenář přímo v jednotlivých příbězích.
Očekávala jsem humorné historky, nicméně takových tam byla zhruba 1/3. Další 1/3 byla zajímavá, nikoliv vtipná. A poslední 1/3 byla spíše smutná a poukázala na lidskou ješitnost, aroganci a touhu po majetku a penězích zesnulých rodinných příslušníků.
Po přečtení knihy si odnáším obohacené znalosti o práci v pohřebním ústavu. Je to jeden z oborů, který nám často nedává nahlédnout pod pokličku své činnosti, a příliš často si s ním v knihách nesetkáme. Také jsem měla možnost porovnat rozdíly mezi českými a francouzskými obřady, které se mi zdály poněkud složité a pro truchlící musí být hodně náročné.
Příběhy jsou založené na skutečných událostech, kterých byl autor nebo jeho známí/kolegové přítomni. Mnohokrát mě překvapilo, jak netaktní dokážou lidé v takových situacích být a jak důležitá je práce lidí v pohřebním ústavu.
Komu knihu doporučím? Čtenářům, kteří se o oboru chtějí dozvědět více. Čtenářům, kteří se nebojí přímého střetu se smrtí. A především čtenářům, kteří si nad těžkými životními situacemi, dokážou udržet určitý nadhled.
Knihu jsem kupovala s přesvědčením, že se jedná o humorné povídky. Těch humorných nebylo příliš. Jedná se spíše o krátké historky ze života funebráka, většina z nich je spíše k zamyšlení - nad životem i smrtí, nad lidskými vztahy i nad prací funebráků. Nekteré povídky jsou smutné, až vhání slzy do očí. Rozhodně respekt před všemi, kteří tuto nevděčnou, ale potřebnou práci dělají. Člověk často ani netuší, co vše se za touto prací skrývá
Tahle kniha se mi velmi líbila, a jak tu už někdo psal - bylo v ní všechno. Vtipné a někdy až bizarní historky střídaly ty dojemné či vyloženě smutné, které donutily člověka se zamyslet. Byla to kniha nejen o smrti a o řemesle s ní spjatým, ale také o životě a o tom, jací lidé jsou a jací dokážou být. Formát kratších příběhů mi vážně dobře sedl a kniha se mi četla lehce. Líbilo se mi, že autor do díla zařadil i malé vsuvky v podobě krátkých zamyšlení a vysvětlivek některých pojmů. Nejvíce mi v hlavě uvízl pojem Smrtikous. :)
Dlouho jsem si knihu chtěla přečíst a až nedávno se mi podařilo ji sehnat. V této depresivní době nejistoty jsem se rozhodla si s její pomocí trochu zvednout náladu, ale chyba lávky. Od začátku jsem čekala rozhodně více a to nejen humoru, především toho nového a originálního. Přeci jen je to první kniha s pohřební tématikou, co není fikce, ale zážitky zasvěceného člověka. Nemůžu tvrdit, že by kniha a příběhy v ní byly špatné, jenže tomu chybělo ta špetka navíc. Za originalitu tématu a zpracování dávám o hvězdičku více než je průměr. Nejvíce mne mrzí, že spíš než o humorné zážitky ze smutečního prostředí se jedná o vyprávění o nevychovanosti a bezcharakterním chování v naprosto nevhodnou dobu. Těch pár výjimek se mi však velmi líbilolíbilo. Knihu si ve své sbírce nejspíš nenechám a vrátit se k ní nemám v plánu.
Dala jsem osmdesát stran, bohužel nic mi to nedalo a dalších 200 stran už jsem se trápit nechtěla.
Upřímnou soustrast
Vtipy se asi ztratily v překladu? Jinak si to neumím vysvětlit, prakticky žádný jsem nepotkala. Smutné je, že práce s lidmi je těžká úplně všude, protože lidé jsou schopní chovat se jako úplní pitomci i u zařizování pohřbů.