URaNovA
Lenka Elbe
Anglická dívka Angela, která má těsně před svatbou, se v srpnu 1968 vydá do Československa navštívit rodinu svého otce, jehož nikdy nepoznala. Poslední, co od ní její snoubenec Henry uslyší ze sluchátka telefonu, je slovo „chleba“. Pak se po Angele prostě slehne zem. Tak začíná pozoruhodná románová prvotina Lenky Elbe. Angela však oproti očekávání nezahyne pod pásy ruských tanků, její život pohltí historie ještě hlubší a síly ještě temnější. O mnoho let později se z terapeutických důvodů po Angeliných stopách vydává Henry v doprovodu nové, teď už dlouholeté partnerky. Hlavním hrdinou románu je ovšem město Jáchymov, město lázní a lágrů, stříbra a uranu, město s historií slavně krásnou i neslavně strašnou. V knize se mísí všechny jeho paradoxy, osudy i chování lidí ovlivňují jevy normální i paranormální, ve střízlivém lázeňském domě s přísným řádem se dějí nepochopitelné věci, a všechny nitky vedou do jáchymovského podzemí, jak toho skutečného, tak pomyslného. A nade vším se tajuplně line zelenkavá záře uranového skla.... celý text
Přidat komentář
Tohle bylo tak... divné... nečekané, nezvyklé?
A líbilo se mi to. Překvapení za každým rohem. Na nic podobného jsem zatím nenarazila.
Začátek mě i bavil, už jsem myslela, že mám nějakou představu, o čem to bude. Pobavila mě "fóbie" z chleba.
Ale pak se to nějak zvrtlo a nestačila jsem se divit :D
Na prvotinu mi to připadá hodně dobré. Věřím, že o autorce ještě uslyšíme.
Zpočátku oslnivé, ve střední části jsem se trochu začal ztrácet a nudit, závěrečná fáze nakonec zase lepší. Ten žánr mi přijde trochu neujasněný, příběh dosti chatrný a fantasmagorický, ale nakonec proč ne. Vypravěčsky velmi dobré. Mrtvosliz a živosliz top! Suma sumárum, kdybych to nečetl, asi o moc nepřijdu, na druhou stranu - nebyl to ztracenej čas.
Originální debut URaNovA české autorky Lenky Elbe pro mě byl velmi milým překvapením!
Lenka Elbe se inspirovala příběhem svého dědečka, politického vězně, jehož osud byl spjat s Jáchymovem a jehož vyprávění o padesátých letech se stalo tím základním kamenem proč napsat knihu.
Místo “klasického” příběhu o utrpení ale autorka zvolila vyprávění z nadhledu cizince, který přijíždí do lázní a celé to tak, alespoň z mého pohledu, pozdvihla k originalitě.
Kniha je žánrovým mixem a těžko říct, co převládá. Najdete tu prvky fantasy, absurdního humoru i hororu, vše dohromady to pak tvoří čtivý příběh, který by klidně mohl být v některých pasážích trochu kratší, ale i tak se čte dobře.
Nejvíc mě na knize překvapil humor a sarkastické poznámky, které vyprávění skvěle odlehčují. Zároveň co všechno autorka dokázala vymyslet za zvláštnosti v těch fantasy prvcích! Smekám!
Ale uznávám, že občas toho potom možná může být na čtenáře i trochu moc, proto pro lepší pochopení a orientaci, co autorka chtěla sdělit, určitě doporučuju podcast Na dotek Petra Viziny, kde je Lenka Elbe hostem a spoustu toho objasní.
Takže sečteno podtrženo: Uranova mě uchvátila svojí originalitou i myšlenkou a určitě by neměla uniknout ani vaší pozornosti!
Ze začátku jsem byls nadšená. Celá kniha mi hodne pripominala Gentelmana v Moskvě (ty rodinne vztahy v hotelu, atmosfera) a Miloše Urbana (asi Sedmikosteli, fantasy, neuveritelno...). Ale pak už jsem toho byla chvíli prejedena. Přesto jsem se chvilema smala, chvilema trnula s postavama v podzemi. Reailie Jachymova a pozustatku tezby me fascinuji, takze to se mi libilo. Moc fajn kniha, je to něco jiného, nez v soucasne české proze vídam, a to vitám.
Po dočtení jsem srovnávala s názory jiných – a zde mám zcela opačné dojmy od těch, kteří byli nadšeni ze začátku a pak už ne. Mně se právě začátek až tak moc nelíbil, dokonce mě trochu nudil (jen malinko!). Pak ale přišel zlom, a tam kde se začíná mísit humor s tajemnem jsem začala být vyloženě nadšená.
Rozhodně tuto skvělou knihu mohu doporučit, ale asi není pro všechny. A pokud se náhodou u začátku „šklebíte“, protože čekáte na nějakou tu záhadu, nebo něco děsivého, vydžte! Já jen doufám, že se od autorky dočkáme nějakého dalšího díla, které bude minimálně stejně zajímavé.
Začátek budí očekávání, ale ta se nenaplnila. Postavy (s výjimkou anglického páru) jsem si nedokázala zapamatovat, v ději se ztrácím, prokousala jsem se do třetiny a vzdávám to.
Kniha, která má přitažlivost.
Především Vás přitáhne svým unikátním humorem, který po chvilce vyprchá, poté budete vrženi do Jáchymova a nabudete zájem o toto lázeňské a v minulosti těžařské město.
Chvíli budete udiveni a nadšeni atmosférou a zvláštností celého dramatu. Posléze se děj přechýlí v grotesku a vy budete přihlížet jistým absurditám až do konce knihy.
Kniha je velice dobře zpracovaná, napsaná, autorka musela nastudovat spoustu materiálů a zvládnout veliké množství informací. Ovšem ve výsledku působí její práce nemelodicky, postavy sice vytvářejí potřebnou gradaci, ale okolnosti příběhu směřují spíše do ztracena a nepomůže ji "nakopnout" ani mystično, které zmiňovanou grotesku ještě více umocňuje.
Zvláštní pel-mel žánrově nikam nezapadá.
Ztratíte se v něm a nakonec zjistíte, že ohavnosti se dají vměstnat v podstatě do jakéhokoliv textu.
Za mě ambiciózní nápad, který ztroskotal na zbytečných, nepodstatných kulisách příběhu.
Uranova není vůbec tím, čím by se na první pohled mohla zdát. A to mě hodně bavilo!
V hlavní roli město Jáchymov.
Bylo to správně ulítlé a zpočátku jsem se královsky bavila. Škoda, že ten drajv nevydržel do konce.
Bohužel nedočteno. Prvních cca 100 stran jsem se velmi bavila po všech stránkách, pak to začalo nějak drhnout a přestala jsem mít důvod to vůbec číst....na straně 250 jsem boj vzdala a trochu mě mrzí, že až tam....ale jsem dočítací typ, chtěla jsem tomu dát šanci.
Bylo to čtivý, nápaditý a příjemně svěží. Dokonce jsem při četbě hledal na webu fotky Jáchymova, kde jsem nikdy nebyl a zajímalo mne, jestli je alespoň něco pravdy na té atmosféře, která je tu popisovaná.
Lenka Elbe moc hezky vymyslela celou tu konstrukci příběhu a oživuje ho svěžím psaním, v němž se čtenář dočte i co se nestalo nebo mohlo stát, kdyby se ta která postava zachovala jinak. A tak je to hravý a milý a i když se některý postavy občas chovají z mýho pohledu nelogicky, tak jim to nezazlívám.
A jo, pár tajemnejch věcí nebylo vysvětleno a pokud bylo, tak já si tam to vysvětlení nenašel. Našel jsem ale dost překlepů. Ty mne vždycky píchaj do očí jak jehly.
Každopádně skvělá a vtipná Lenka Elbe a kniha, která je otevřená asi nejširší čtenářský obci a přitom není blbá nebo vlezlá. Doporučuju všem co to ještě nečetli.
Knížky jsem si všimla vystavené v knihovně. Hmátla jsem po ní, protože jsem zrovna četla, že vyhrála objev roku v Magnesii liteře. Opravdu dobrá volba a slušná jízda. Styl prostupuje jednotlivé literární žánry. Když jsem se začetla a už si člověk řekl je to tenhle styl, vzápětí vyprávění přeskočilo na další level. Velmi neobvyklé ale dobré. Velmi nenásilně ale emotivně se dozvídáme o temné stránce uranové historie Jáchymova i počáteční nevědomosti lidí z lázeňství, co ten léčivý a svítící prvek vlastně všechno”umí”. Po dočtení jsem si řekla, že tuto knihu prostě musím mít v knihovně a abych si nepřipadala tak trapně že kupuji přečtenou knihu, tak jsem jí po internetu objednala mamce na svátek. A asi si jí od ní někdy půjčím k druhému přečtení. Jen škoda že na knihu v kamenném knihkupectví prostě nenarazíte - a to jsem z velkého města.
Na začátku jsem byla z téhle knihy nadšená, je napsaná příjemným, vtipným stylem, který se mi dobře četl, děj je zajímavý, odsýpá, ale asi ne natolik, abych vydržela být tak moc nadšená celých 400 stran. V určitém okamžiku mi to začalo zkrátka být dlouhé.
Námět a prostředí jsou fajn, neokoukané. Zpracování je slabší. Styl je těžkopádný, do čtení jsem se musela nutit. Nebavilo mě míchání normálního děje a představ, bylo to přeplácané a neuspořádané.
Vcelku originální, místy zachází až do absurdity, což ale není na škodu. Jen si myslím, že knize by prospěl o trochu kratší rozsah - ačkoli ze začátku jsem ze stylu knihy byla nadšená, kolem půlky už euforie opadala a do určité míry jsem měla dojem, že je to "pořád to samé dokola". Velmi pozitivně nicméně hodnotím vtipné vložky a takové pomrkávání na čtenáře ze strany autorky (např. "Joe Sagrado Colorado Chuchin. Místo narození: Jáchymov. A teď tomu věřte."). Některé dějové linky se mi zdály trochu nedotažené, ale celkový dojem je pozitivní.
Jedna z variací na podobenství o věčném zlu dřímajícím v temných koutech kolektivního vědomí lidstva - oné esence, která tráví duši a kvůli které máme i v jednadvacátém století války, přestože se v podstatě jednomyslně shodneme, že jsou špatné, kdy lidé trpí a umírají mnohdy zcela zbytečně a často jen pro potěchu (ať už přímou nebo nepřímou) někoho dostatečně zvráceného. Zrůdy se rodily a rodit se budou. A jejich výskyt a to, čeho jsou schopné a čeho zhusta dokážou dosáhnout, je nakonec vlastně absurdnější než existence takových jedněch jáchymovských lázních provoněný makovým závinem.
Uranova je svěže zelená jako rádium, je to takové finské podivno v českých kulisách, které mě rozhodně bavilo, ale nakonec mu chybělo cosi stejně neuchopitelného, kvůli čemu po mně jen neškodně sklouzlo a zaplulo do odpadu docela jako ten sliz.
Má ovšem úžasnou obálku (dílo autorky), na tu se nemůžu vynadívat. Ta fakt nemá chybu.