Úsměvy smutných mužů
Josef Formánek
Zápisky z léčebny. Když spadnete na dno, nezbývá než se odrazit směrem vzhůru. Místy úsměvné, místy drsné zápisky z protialkoholní léčebny. Příběhy čtyř pacientů, kteří se skamarádí při nelehkém úkolu - zbavit se závislosti, černého draka v sobě. Mrazí při sledování jejich předchozích životů, kdy se kvůli alkoholu ocitají až na pokraji smrti. To jim však při samotné léčbě nebrání zažívat humorné příběhy a situace, které plynou z nenormálního soužití třiceti mužů na uzavřeném oddělení. Podaří se jim přitom vyhrát válku s démonem alkoholu?... celý text
Přidat komentář
Mám sousedku alkoholičku, takže vím, co alkohol dokáže. V podstatě jsem soucítila s muži v protialkoholní, ale rozhodně to nebylo to, co bych si přečetla opakovaně. Je mi líto, že sám autor trpí posedlostí černého draka a přeju mu pevné nervy. Musím mu rovněž přičíst bonusové body za to, že o tom napíše. Je to jakési obnažení duše "přátel" alkoholiků a vlastně i jeho. Bylo to depresivní, ale i veselé. Zrovna jako nálada lidí v léčebně. Prostě zvláštní.
Kniha byla zajímavá a poučná, jak již bylo psáno - také mě oslovil styl psaní v krátkých zápiscích místo dlouhých nudných odstavců. Pan dredař na začátku knihy mě pobavil nejvíc, jinak tam moc veselých historek nebylo. Celkově ale hodnotím za 3*, taková pecka to zase není.
Je obrovské +, že autor nesepsal příběhy do jednolitého románu, který by byl asi hůře uvěřitelný než krátké rázné příběhy. Přečel jsem knihu doslova jedním dechem. Příběhy létají ze stránek jeden za druhým takovým způsobem, že každý z nich působí jako rázná varovná "facka" do obličeje. Pokud autor takové podání zamýšlel - bravo. Pokud ne - stejně bravo.
Kniha, kterou je obtížné hodnotit hvězdičkama. Příběh sám o sobě je smutný. Na alkoholismu není nic veselého. Co mě oslovilo je styl psaní pana Formánka. Vše píše tak, jak si myslí, nevodí nikoho za nos a nikomu nenasazuje růžové brýle. Panu Formánkovi přeji, aby se mu při jeho boji s "černým drakem" dařilo! A těším se na další jeho knihu.
Pání, tohle jsem nečekala... Díky za další knížku, kterou si hrdě postavím k ostatním knihám z Vaší ruky Pepo.
S alkoholismem mám bohužel svojí vlastní zkušenost... Nikoliv jako alkoholik samotný, ale jako dcera alkoholika, který si to zatím nepřiznal a nic s tím nedělá... Myslím, že tuhle knížku dostane tatínek pod stromeček, aby se probral a začal se svým černým drakem něco dělat. Opravdu mi hodně otevřela oči a smekám, že dokážete hovořit tak otevřeně. Ještě jednou díky za další knížku na kterou jsem se opravdu dlouho těšila!
Štítky knihy
závislost, narkomanie zfilmováno psychiatrické léčebny česká literatura autobiografické prvky alkoholismus
Autorovy další knížky
2014 | Úsměvy smutných mužů |
2008 | Mluviti pravdu |
2008 | Prsatý muž a zloděj příběhů |
2016 | Dvě slova jako klíč |
2011 | Umřel jsem v sobotu |
Knihu jsem včera koupila jako vánoční dárek. To, že už ji mám přečtenou mluví za vše-původně jsem chtěla jen nakouknout na začátek, ať vím, co dávám pod stromeček, ale po pár stránkách jsem se doslova nemohla odtrhnout. Líbí se mi forma, jakou je napsaná, i když jsem se ze začátku dost ztrácela ve jménech a jednotlivých příbězích. Každý z těchto příběhů je originální, smutný, upřímný, srdcervoucí. Jsem ráda za příležitost podívat se na problém z druhé strany a už pro mě nejspíš nebude tak jednoduché hodnotit nebo snad opovrhovat někým, kdo podlehl a své problémy začal "řešit" alkoholem.