Úsměvy smutných mužů
Josef Formánek
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/219632/mid_usmevy-smutnych-muzu-i3y-219632.png
4
995
995
Zápisky z léčebny. Když spadnete na dno, nezbývá než se odrazit směrem vzhůru. Místy úsměvné, místy drsné zápisky z protialkoholní léčebny. Příběhy čtyř pacientů, kteří se skamarádí při nelehkém úkolu - zbavit se závislosti, černého draka v sobě. Mrazí při sledování jejich předchozích životů, kdy se kvůli alkoholu ocitají až na pokraji smrti. To jim však při samotné léčbě nebrání zažívat humorné příběhy a situace, které plynou z nenormálního soužití třiceti mužů na uzavřeném oddělení. Podaří se jim přitom vyhrát válku s démonem alkoholu?... celý text
Přidat komentář
Já jsem měl problém s Formánkovým stylem už u jeho reportáží v Koktejlu. Tato kniha jim odpovídá, takže opět jsem se se zvolenou formou minul. Obsahově to ale není vůbec špatné. Teď jsem zvědavý na film, podle ukázek mi přijde, že by mi mohl vyhovovat více.
Knižka, kterou zhltnete za 2-3 hoďky. Bohužel je to ten typ knihy, který si nejspíš nebudu po čase pamatovat. Respektive budu si pamatovat, že jsem ji četla, ale ne to, co se v ní konkrétně odehrávalo. Pro mě osobně to nebylo nijak zvlášť záživné. Přesto nelituji času, který jsem strávila čtením této knihy.
Jako jo, dalo se z toho vytřískat víc a mohl to být tlustý depresivní román o lítém boji s neřádem alkoholem zakončené silným morálním ponaučením. Nicméně oceňuju, že právě tak takto autorova vlastní zkušenost podána nebyla. Ne, že by příběh byl vyprávěn cynicky nebo s nadhledem. Spíše to na mne působilo jako konstatování faktu, přičemž právě řečená fakta jsou sama o sobě tak výmluvná, že není potřeba je dále zdůrazňovat. Ono to nevyřčené stejně čtenářům dojde - že alkohol je možná dobrý sluha, ale zlý pán.
Z empatického směru 5*, ze směru který nahlíží do duše alkoholika 5*, ale celkové literární pojetí se mi nelíbilo. Věřím, že z této zkušenosti by se dalo vytřískat více. Smutné, depresivní, přemýšlivé a doporučil bych pro všechny, kteří si připadají, že jsou na hraně do toho(chlastu) spadnout...někdy stačí skutečně málo. 2*
Smutná a depresivní knížka, ale líbila se mi. Člověk má možnost nakouknout do mysli alkoholikovi.
Útlá autobiografická knížka o pobytu v protialkoholní léčebně. Popisy života v léčebně (a života před a po léčení jednotlivých hrdinů) střídají zápisky v deníku. Na začátku je trochu náročnější zorientovat se v jednotlivých postavách, pak už je to lehké čtení (běžnému knihomolovi určitě bude stačit jeden večer) o těžkých životních osudech, režimu v léčebně a léčebných postupech, které si běžný smrtelník jen těžko představuje. Výborná kniha, těším se i na film.
Zajímavá, krátká knížečka, která nám dá vhled do života alkoholiků. Do toho, jaký je život v léčebně, jak se do ní vůbec dostali, a jak se do ní často vracejí, protože démon alkohol je prostě silnější. Pan Formánek má můj respekt, že tuto knihu napsal.
Knihy, která mě nutí přemýšlet o tom, proč má alkohol v naší společnosti výsadní postavení. Proč ho naše společnost toleruje? Mluví se o tom, že kouření je zlo, ale kdo nepije, je "divný". Proč je častým dárkem láhev alkoholu. Proč je televize plná reklam na alkoholické nápoje (pivo, víno, rum, vodka...) ??? Ve svém okolí nemám žádné kuřáky, kteří se "ukouřili" k smrti, ale lidi, kteří mají problém s alkoholem, případně se "upili k smrti", ty znám...
No... tak jsem tuto útlou knížečku přečetla na jeden zátah a mám z toho slušnou depku. Takže upozornění pro ostatní: je lepší si to dávkovat. Nevím, co víc říct. Je strašné, co dokáže alkohol. Stejně tak je strašné, jak lehce dokáže člověk ztratit sám sebe a svou důstojnost.
Zajímavá, ale pro mě trochu krátká. Dozvídáme se několik šokujících zážitků, ale pro mě by mohla být ještě syrovější a drsnější. A delší. A ucelenější. Panu Formánkovi přeji úspěšný boj s malým černým drakem. Znám ho jen trochu a stačí mi to. Líbilo se mi eskymácké moudro o tuleních. A zaujala informace, že v každé rodině je aspoň jeden skrytý alkoholik.
Kraťoučké, ale výstižné vyprávění o alkoholovém monstru. Kniha se mi líbila, sice chvíli mi trvalo než jsem si uvědomila, že o sobě mluví jako o třetí osobě, ale po přečtení si myslím, že to byl dobře zvolený způsob vyprávění.
Knihu jsem přečetla za jeden den a moc se mi líbila. Možná bych uvítala spíš ichformu, ale jinak naprosto skvělé, syrové, upřímné.
Smekám před autorem. Čtivý text, strhující příběhy ze života. Měla jsem možnost poznat démona alkoholu z obou stran. Pracovala jsem v bohnické léčebně a muže s "démonem" přitahuji..... Málokdo má však sílu si přiznat, že už boj sám nezvládne a rozhodne se léčit.
Kniha mne zaujala a chystám se číst autorovy další publikace.
„Každý máme pro svůj život určený přesný počet tuleňů. Až ulovíme posledního, umřeme.” Eskymácké přísloví
Formánkův “Démon alkohol” svírá i rozesmívá... Jeho opus magnum, pro mě “Mluviti pravdu”, nepřekoná.
P.S. Těším se na film, kde je Formánkovo alter ego ztvárněno mladým Švehlíkem.
Mně se to líbilo hodně. Bylo to syrové, drsné, upřímne, vtipné. Pokud máte v okolí človeka, co s něčím podobným bojoval, pochopíte to. Ono vlastně každý v sobě bojuje s nějakou závislostí, se svým černým drakem.
Štítky knihy
závislost, narkomanie zfilmováno psychiatrické léčebny česká literatura autobiografické prvky alkoholismus
Autorovy další knížky
| 2014 |  Úsměvy smutných mužů |
| 2008 |  Mluviti pravdu |
| 2008 | Prsatý muž a zloděj příběhů |
| 2016 | Dvě slova jako klíč |
| 2011 | Umřel jsem v sobotu |
Líbil se mi jak film, který jsem viděla ale jako první, neboť českým spisovatelům příliš nedůvěřuji, tak i tato útlá knížečka, kterou jsem četla o víkendu ve vaně při skleničce vína. Kniha ale není odstrašujícím příkladem, nenabádá nikoho NEPIJTE ALKOHOL a CHLAST JE PAST, ba naopak Formánek suše s úsměvem smutného muže konstatuje, jak daleko se dá dojít.
A vzhledem k tomu, že jsem vyrůstala v rodině alkoholika, mě u Formánka nic moc nepřekvapilo, spíše bych řekla, že je to všude stejné...