Úsměvy smutných mužů
Josef Formánek
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/219632/mid_usmevy-smutnych-muzu-i3y-219632.png
4
995
995
Zápisky z léčebny. Když spadnete na dno, nezbývá než se odrazit směrem vzhůru. Místy úsměvné, místy drsné zápisky z protialkoholní léčebny. Příběhy čtyř pacientů, kteří se skamarádí při nelehkém úkolu - zbavit se závislosti, černého draka v sobě. Mrazí při sledování jejich předchozích životů, kdy se kvůli alkoholu ocitají až na pokraji smrti. To jim však při samotné léčbě nebrání zažívat humorné příběhy a situace, které plynou z nenormálního soužití třiceti mužů na uzavřeném oddělení. Podaří se jim přitom vyhrát válku s démonem alkoholu?... celý text
Přidat komentář
Výpověď autora, jaký byl a je jeho boj se závislostí na alkoholu. Je to příběh, který ukazuje čistou realitu, nimkomu nenalhává, že když se dostanete do léčebny, tak máte skoro 99% pravděpodobnost, že se z tohoto dostanete. Tady je ukázka toho, kolik lidí opět do toho spadne, je to pro únik od problémů a reality. Nevím, jestli si vzít ponaučení, ale určitě je to k zamyšlení, jestli vůbec někdy připustit, aby někdo takto skončil.
Film jsem viděla driv,než jsem si přečetla knizku a musím říct,ze film se mi líbil vic.Knizka je za mě průměrná a kdybych nevidela film,tak asi trochu chaotická.
Smutné, reálné a bolavé téma, jehož výrazným plusem je podání v humoristickém duchu. Doporučuji všem, kteří si myslí, že jejich starosti jsou nesnesitelné a neřešitelné. Závislost je peklo a mnohdy až do konce života. Pocta těm, kteří nad tím zvítězili.
Je to tak malá, útlá a nenápadná knížečka...navzdory tomu ale plná a těžká. Sáhla jsem po ní i kvůli dobře hodnocenému filmu, který inspirovala, a na který se chystám...myslím, že pro lidi, kteří nebyli nikdy na něčem závislí, je těžké si mnoho situací z knihy představit, i když jsou popsány věrně, syrově a bez příkras...z knihy si odnáším tři poznatky:
1) Alkohol je droga chráněná českým státem, který z něj má obrovské peníze...je normální, aby byl alkoholický nápoj levnější, než ten bez něj?
2) Znovu jsem si připomněla, že by člověk neměl lidi soudit bez toho, aniž by znal jejich příběh, třeba i ty co žijí na ulici, postávají před nádražími a spí v parcích...
3) Spousta i úspěšných lidí (podle měřítek dnešní doby) je od pádu přes hranu propasti jen kousek...chybí jen ten spouštěč. A zapíjet se dá téměř všechno...
*čtenářská výzva 2018: kniha autora, který žil ve vašem kraji
Psané autobiograficky, spíše zpověď, deník, zápisky to co autor zažil než román.
Vtipné či jinak zajímavé části, ale jako celek to pro mě nemělo hloubku.
"alkohol je droga chráněná českým státem, který z něj má obrovské peníze" .... co k této rekreační zábavě či přímo alkoholismu více napsat :-)
Dobře zvolené téma, o němž se mezi lidmi moc nemluví, ačkoliv "démon" alkohol je všude kolem nás. Mě bohužel kniha nesedla po stylistické stránce, ale rozhodně bych ji doporučila dále.
Josefa Formánka zatím neznám a na základě doporučení od svého známého, zaměřeného na knížky s Velkými Myšlenkami, jsem se bála, že to bude takový filozofující mudřec. Proto jsem ocenila tento prostý způsob zápisu příběhů alkoholiků a postřehů o vlastní psychice alkoholika. Naopak vidím v té popisnosti působivost - díky tomu si sama kladu otázky...
V anotaci k tomuto vydání (2014) jsem opravila slovo "díky" na "kvůli": "...kdy se KVŮLI alkoholu ocitají až na pokraji smrti." Proč to zmiňuji: jaká hranice, jak tlustá nebo tenká, je mezi smýšlením: "... díky alkoholu je mi báječně, díky němu potlačím každodenní starosti, díky němu najdu odvahu k..." a situací, kdy (už ne s "díky") si řekneme: "...kvůli alkoholu nemám práci, rodinu, normální pohled na svět - a nemám život..." A pak už přijde zmíněná věta: "...kvůli alkoholu jsem se ocitl(a) na pokraji smrti." Jste si také jisti, že je to u vás nebetyčný rozdíl? No, radši si to přečtěte.
Bohužel znám člověka, který klesl na dno a tak jsem po této knize sáhla v knihkupectví hned, jak jsem ji uviděla. Byla dobrá a čtivá, místy černý humor a reálný pohled na to, kam Vás zoufalství může dovést. Výborně knihu doplňují kresby - v hlavě mám pořád tu o "ruční práci" :-).
Jedná se o zápisky z léčebny: nic víc nic míň, přesně jak se píše na obalu. Dávám 5*. Přečteno eins-zwei.
Knížka o ničem. Hrozná slátanina nemající hlavu a ani patu. Nebavila mě.
Příjemné čtení o nepříjemných lidech.
Ale na to abych dal víc mi tam něco chybělo. Tohle byl opravdu zápis z deníku, od spisovatele bych čekal víc. Nějaké sebe uvědomění nebo nějaký postřeh, prostě něco, a to jsem tam neobjevil.
Je fajn, že je to krátké, ale klidně bych si přečetl víc, kdyby bylo co.
příběh se line jako pravá kocovina, což se mi jeví jako autorův záměr. někdy je na ní zkrátka legrace, někdy jste v totální depce, někdy máte vokno a pusto prázdno ve svým zpackaným životě. s alkáčema je strašná prča dokud s nimi nezačnete žít. navzdory těmto poznatkům se domnívám, že film bude lepší než kniha.
Co si člověk kdy v životě nalil, to si musí taky vypít!
Motto Josefa F., který svoji niternou životní epizodu popisuje v er-formě s příměsí deníkových záznamů z léčebny pro alkáče. Pád milionáře a Ironmana Václava a odlet do vesmíru Archanděla Gabriela Milana.
Epizodní příběhy osob z psychiatrie, které mají ve své pravdivosti a otevřenosti lidskou hloubku. Osobní zpověď Josefa Formánka,díky jíž čístí svoji mysl pravdou. Jen pravda očišťuje, přiznání toho, že jste závislý. Klesnout na dno a znovu se zvednout? Nebo klesnout ještě hlouběji?
Černohumorné epizody bez hlubšího souznění čtenáře s postavami beru jako deníkovou exkurzi do světa alkáčů.
Pomíjivost je dokonalá.
Ono je to takové obyčejné, nenápadné, mimochodem, a přitom je to vážně docela dost síla. Knížečka útlá a přece naplněná.
Pro mě maličko zklamání. Velice se mi líbily části deníkových zápisků, jinak to pro mě bylo chaotické a takové neučesané. Veselé čtení to opravdu není . Přesto stojí za přečtení.
I přesto, že v knize autor popisuje několik opravdu vtipných situací, tato kniha není vtipná. Právě naopak. Tragika, smutek, bolest. Své neveselé příběhy neprožívají jen ti, kterých se závislost na alkoholu bezprostředně týká, ale také jejich nejbližší. Jsou to skutečné osudy několika mužů a jejich lásky k alkoholu. Jejich počůrané kalhoty a jejich odhodlání pro "teď se toho chlastu jednou provždy zbavím." Minimálně do doby, než budu zase z léčebny venku a otevřu si novou lahev. A když čtu, že ona opustila ho, protože to nebo ono, připomínám si, že je to jen pohled z jedné strany. Ze strany člověka, který je nemocný alkoholem. A kromě smutných mužů, musela jsem přemýšlet i nad personálem, který těmto lidem pomáhá zbavit se závislosti. Jaké to musí být, když se do léčení opakovaně někdo vrací. Když to "teď jsem tady naposledy" nikdy není naposledy. Myslím, že těch sto stran je na smutné úsměvy tak akorát.
Tohle je skutečně šálek smutného humoru. Drsné životní příběhy různorodých alkoholiků dávají knize hořce depresivní podtón, který snaha Josefa Formánka o legraci nijak neoslazuje. Jenže když je člověku nejhůř, smích je něco, o co se může opřít a jít dál, přičemž takhle k věci přistupuje i sám autor. Jistě, nejde o nic nového a podobných knih už tu bylo tisíce, přesto je právě tahle jednou z těch, které nezapomenu. Čistě proto, jak voní realitou. V tomhle ohledu u mě nejvíc vede kapitola „Na co nejsem pyšný“, v níž spisovatel vzpomíná na cestu za dcerou do zahraničí, kdy si až na místě znechuceně uvědomí, že jej vlastně víc zajímá co má doma k pití, než ona sama.
Formánek dokázal vyšvihnout upřímný obraz jednoho ozdravného cyklu v léčebně, aniž by čtenáři mazal med kolem pusy, nebo jen nutil někoho soudit. Vyprávění poté zakončuje sice otevřeně, ale o to realističtěji. Výsledkem je tvrdá sebereflexe, kterou si s odstupem času asi za rámeček nedá. Na to toho na sebe prozradil až příliš.
Zápisky příběhů pacientů z protialkoholní léčebny, které Josef F. sepsal a z nichž běhá mráz po zádech. O tom, jak alkohol mění charakter člověka, o co všechno je člověk kvůli alkoholu schopen přijít a kam až spadnout. Ten alkohol, který je v Česku pořád tak moc tolerován a kdy nepít je známkou divnosti.
Viděla jsem film, kterým jsem byla nadšená. Měla jsem potřebu si ještě přečíst i knihu a nezklamala mě. I když je pravda, že kdybych dříve nezhlédla film, asi bych měla v jednotlivých postavách trochu guláš... :-D
Tohle sice byla jednohubka na večer, ale pořádně silná. Některé pasáže jsem četla dvakrát, abych je vůbec pobrala. Velký obdiv autorovi, že šel s kůží na trh. Není jednoduché přiznat (si) jakoukoliv závislost, natož ji se vším,co k ní patří - a že jsou to někdy zvlášť výživné záležitosti - naservírovat čtenářům. Klobouk dolů. Jsem zvědavá i na film.
Štítky knihy
závislost, narkomanie zfilmováno psychiatrické léčebny česká literatura autobiografické prvky alkoholismus
Autorovy další knížky
| 2014 |  Úsměvy smutných mužů |
| 2008 |  Mluviti pravdu |
| 2008 | Prsatý muž a zloděj příběhů |
| 2016 | Dvě slova jako klíč |
| 2011 | Umřel jsem v sobotu |
Prostě NE. Nudne opakovani motivu ke chlastani,ktere zna 90 % populace. Na 150 stranach rozpracovano neco,co by melo vydat na max.15strankovou povidku. Velka nuda.