Úsměvy smutných mužů
Josef Formánek
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/235340/bmid_usmevy-smutnych-muzu-s1A-235340.png
4
996
996
Když spadnete na dno, nezbývá než se odrazit směrem vzhůru. Místy úsměvné, místy drsné zápisky z protialkoholní léčebny. Příběhy čtyř pacientů, kteří se skamarádí při nelehkém úkolu - zbavit se závislosti, černého draka v sobě. Mrazí při sledování jejich předchozích životů, kdy se díky alkoholu ocitají až na pokraji smrti. To jim však při samotné léčbě nebrání zažívat humorné příběhy a situace, které plynou z nenormálního soužití třiceti mužů na uzavřeném oddělení. Podaří se jim přitom vyhrát válku s démonem alkoholu?... celý text
Přidat komentář
Četla jsem od Formánka Prsatý muž a zloděj příběhů. Vůbec mě to neoslovilo. Přesto jsem sáhla po této knize. A nelituji. Stejně jako autor si také myslím, že jsme vůči alkoholu hodně tolerantní národ. Ten, co odmítá pít, protože mu to třeba jednoduše nechutná, je divný a ve společnosti se na něj dívají skrz prsty. Mám pocit, že slovo abstinent má v naší společnosti negativnější konotaci než slovo alkoholik. A opravdu má každá rodina svého kvartálního alkoholika? Možná by to stálo na nějakou studii.
kniha mě velice zaujala, alkoholiky jsem si mohla pozorovat při své práci ( servírka), ale některá fakta mě překvapila, např. sebepoškozování, spíše jsem znala tu sebelítost, oplzlost nebo popírání problému.
Určitě si ještě něco od Formánka přečtu, jeho styl považuji spíš za novinářský, ale nápady a upřímnost se cení. Doporučuji.
"Je tak přemešlivej, až je složitej i sám pro sebe." :) Silné momenty v knize - osudy alkoholiků a jejich životy...úvahy a myšlenky, jak lehce spadneme do závislostí a jak těžké je, zbavit se jich. A jak moc musí fungovat silná motivace a vůle zvítězit. Panu Formánkovi se klaním, že to dokázal tak krásně napsat a hlavně zvítězit nad svým černým drakem.
Knížka pravdivá a čtivá. Pohybuji se v oboru, kde na alkoholiky narážím velmi často a sama občas vedu vnitřní boje, jak se vůbec na alkoholika dívat... knížka mi nabídla opět jiný pohled.
Trochu zklamání. Nakonec ten démon alkohol téměř vždy zvítězil. Hezky,lehce psaný příběh ze života.
Z deníku alkoholika. Čtivá jednohubka o lidském slabošství, které ale chybí jakákoliv hloubka. Josef F. pouze klouže po povrchu a do žádné analýzy charakterů, či motivací se mu očividně nechce. Dílo chápu, jako autorův pokus o vyrovnání se s vlastními démony a tečku za minulostí. Možná proto chybí lehkost, nadhled a humor, které se k tomuto tématu nabízí, a vůbec větší literární kvalita. Snad nejde o negativní důsledek dlouhodobého nadměrného požívání alkoholu, a Dvě slova jako klíč budou už opět na úrovni předchozí tvorby :)
To že je Josef Formánek je alkoholik jsem zjistil až ze seriálu Parta maraton a když jsem zjistil, že na to téma napsal i knihu, umínil jsem si ji přečíst. Trochu to trvalo, ale jak jsem se do ní konečně pustil, bylo hotovo na dva zátahy. Opět je to velmi čtivě napsáno, jak to autor dovede. Formálně se krátké kapitoly ze života pacientů (včetně autora) střídají s úryvky z terapeutického deníčku, což působí celkem osvěžujícím dojmem. Těch úsměvů pochopitelně ve vypravění moc není a když, tak je to onen pověstný smích přes slzy. Mnohem spíš než komické je vyprávění tragické a opět jen potvrzuje, jak je "černý drak" podceňovaný a boj proti němu těžký. Věci které člověk v osidlech démona alkoholu udělá jsou příšerné a následné výčitky snad ještě příšernější.
Nezbývá než Josefovi popřát hodně zdaru k doživotní abstinenci ve společnosti, kde na alkohol narazíte doslova na každém kroku.
Jsou knihy, u nichž si víc cením společenského dopadu než klasicky literární hodnoty. Úsměvy smutných mužů patří mezi ně. Naprosto realisticky, přitom nevtíravě, popisují, jak "démon alkohol" dokáže zlikvidovat spisovatele, sportovce, úspěšného podnikatele i otce od rodiny. A jak je těžké se z jeho drápů vymanit.
Krátká a celkem čtivá "návštěva" protialkoholní léčebny, kde se seznámíme s osudy některých pacientů. Dobré holuby těžko něco překoná. Autorovi přeji, aby vydržel...
Kniha poněkud jiná, než autorovi ostatní knihy. Možná lehce slabší, ale nepochybně pravdivá. Četla se lehce, přečteno za pár hodin.
Mam z knihy velmi pozitivni pocit, ktery mi kazi tezka vaha tematu alkoholismu. Sam na sobe s nechuti pozoruji zbytecnou zalibu v piti a prave diky teto knize jsem si uvedomil, ze to neni normalni.
Vlastne ano, je, tady v Cesku to je normalni. Tady je nam ze vsech uhlu predkladana myslenka, ze bouchnout do sebe pivo na denni bazi je v poradku. Perfektne to podporuje narust minipivovaru, zvysovani ceskeho zivotniho standardu mereno rustem vyplat a stojici cenou chlastu, hospody na kazdem kroku a tak dale. Jdeme v patek na pivo, na chatu s sebou vezeme celou becku, na hory tahneme flasku svestky... Pak se jednou sestrelime trochu vic, to je taky fajn. Jenze nakonec to preroste v zavislost a ta je v pripade alkoholu v Cesku chapana jako "tata sel na pivo" nebo "panak pred spanim" a to je az do posledni chvile korektni... ve sronani s obsahem knihy to asi nezni tak dramaticky, jenze podle teto knihy to prave tak zacina.
Nikdy jsem si neuvedomil, jak snadno do toho clovek muze spadnout, dokud mi pod ruku neprisla tato kniha.
Mnozi mladi lide dnes sportuji mene a piji vice, nez nasi predkove. Kdysi na sidlisti byla hrozna ostuda jit po ulici pod parou, dnes bezne vidam lidi pod 18 let, zjevne opile a hlucne, nebot se neboji toho, ze by jim na to nekdo neco rekl. Rodice piji v hospode pred detma, pivo je tam levnejsi nez voda... Srovnejte si pristup k alkoholu v severskych filmech, kde jsou alkoholikove brani za odpad spolecnosti a ve filmech ceskych, kde ozrali ridi auta a je to komedie, dedek chlasta pri paleni slivovice ve sklepe a je to komedie, borec zboucha x piv a probouzi se s oknem... a je to komedie.
Tento stat je svym postojem k alkoholu, svou mentalitou naprosto zvraceny. Jeste bych chtel dodat, ze pokud v Polsku na kole fouknete, jdete do basy.
Výborná kniha. Občas smutná, občas úsměvná, dost často děsivá. Démon alkohol v české verzi.
Nejslabší dílo mého oblíbeného autora. Přečetla jsem knihu celou, ale musela jsem se do ní nutit. Místy byla smutně úsměvná, ale postrádala styl a šmrnc na který jsem u autora zvyklá. Chápu, že to asi souviselo s jeho bojem s černým drakem.
Rozečetla, ale nedočetla. Čekala jsem víc humoru. Špatný téma pro mě na čtení. Nechci trávit večery u zvracení a antabusu. Takže pro mě ne.
Váhám mezi 4 a 5 hvězdami. Dávam 5 za téma a za to, že konečně opět někdo připomíná, že alkohol je ta nejtvrdší a přitom legální droga...
Tu knížku zcela ani pochopit, ani docenit nemůže jen někdo, kdo není schopen si proměnu člověka v alkoholika představit.
Nikdy jsem od Formánka nic nečetl, na jeho příběhy z protialkoholní léčebny jsem narazil v časopise Reflex a hodně mě zaujaly. Doporučuji každému s kladným vztahem k alkoholu, aby se mohl poučit, kam až to může zajít a jak těžká (nemožná) je cesta zpět. Kniha má také moc pěkné ilustrace!
Štítky knihy
závislost, narkomanie zfilmováno psychiatrické léčebny česká literatura autobiografické prvky alkoholismusAutorovy další knížky
| 2014 |  Úsměvy smutných mužů |
| 2008 |  Mluviti pravdu |
| 2008 | Prsatý muž a zloděj příběhů |
| 2016 | Dvě slova jako klíč |
| 2011 | Umřel jsem v sobotu |
Kniha, která by měla být povinná pro všechny, kdo si příliš rádi pohrávají s alkoholem a nedochází jim, jak snadno nad ním mohou ztratit kontrolu. Nechci sklouzávat do nějakých katastrofických líčení české společnosti, ale občas člověk žasne, kolik lidí pokládá svoje těžké každodenní pití za normální. A nejde o ty chudáky, kteří už musí nastoupit léčení, jde o lidi, které ani nenapadne uvažovat o tom, že možná mají problém. Zároveň ale kniha ukazuje, že jde často o lidi, kterých by mělo být člověku spíš líto, a neměl by je jen lacině odsuzovat jako nějakou nezodpovědnou spodinu. No, ono se to takhle mluví, každopádně tady platí: "To nechceš." Schválně si někdy zkuste dát předsevzetí pár týdnů či měsíců nepít. Budete se divit, jak často nás do toho naše sociální prostředí nutí.