Útěk do divočiny
Jon Krakauer
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/22590/bmid_utek-do-divociny-nyY-22590.png
4
913
913
Tragická odysea mladého dobrodruha, putování, na jehož konci čekala smrt...: předloha ke stejnojmennému filmu Zajímavá kniha amerického novináře rekonstruuje příběh mladého chlapce z dobře situované rodiny, který tragicky zahynul při své osamělé cestě na Aljašku. Skutečný příběh z roku 1992 zaujal autora natolik, že se nejen snažil prověřit jeho poslední cestu, ale také zjistit pokud možno i motivy, které mladého chlapce k riskantnímu dobrodružství vedly. Dvaadvacetiletý student odešel po promoci od rodičů, zbavil se veškerých peněz a po vzoru Londonových hrdinů odešel do divočiny, aby tak nalezl sám sebe, oprostil se od všeho zbytečného a hlavně dokázal, že člověk může žít v souladu s přírodou bez pomůcek, které nabízí civilizace. Několik osudných chyb ho stálo život.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry Cestopisy a místopisy
Vydáno: 2007 , Columbus (ČR)Originální název:
Into the Wild, 1996
více info...
Přidat komentář
Pokud opovrhujete vším co máte (sociální zázemí a možností světa), máte svůj sen a jste tvrdohlavější než beran, jdete za ním. Stejně jako ChM. Když dosáhnete svého snu, dosáhnete svého osvícení. Nyní můžete položit oba světy na misky vah svého já a rozhodnout se, co je vám bližší. A toho přesně dosáhl ChM. I s jasným vybalancováním co chce od života dál. Bohužel, to už nestihl.
Jak jsem rád, že jsem už starší a toto vábení útěku do divočiny mne nepotká. Možná v krizi pozdějších let. Ale to se ještě uvidí.
Myslíte, že by ChM byl známý i kdyby se vrátil zpět? Je nutné, aby kultovní osobnosti našich životů zaplatili cenou nejvyšší právě pro to, aby z nich byl někdo inspirující? Já svou odpověď mám. Asi.
Hodnocení reportážního románu bude hodně záviset na povaze každého člověka. Chris McCandless aka Alex Supertramp totiž nebyl jednoduchý člověk a na jeho zvláštním vnitřním rozporu je kniha do značné míry postavena. Na jednu stranu byl snílkem, dobrodruhem a konvenční způsob života se mu zajídal a hledal způsob, jak se mu vyhnout. Na druhou stranu byl ale natolik naivní, že mu nedošlo, že do divočiny se opravdu nedá jít jen tak bez přípravy, bez pořádného oblečení a větší zásoby jídla. A právě tento rozpor je klíčový, protože pro realisty, jakým jsem já, pak není hlavní hrdina úplně sympatický, resp. jeho konec je úplně nedojme a nechytí za srdce, protože to k němu celou dobu spěje. Nutno ale říct, že Krakauer se do příběhu ponořil enormně a měl ho zmapovaný snad do každého detailu, takže jeho román je čtivý, zajímavý a svým způsobem napínavý, i když není vyprávěn chronologicky, je v něm spousta odboček do jiných příběhů a osudů (včetně autora samotného) a samotné putování McCandlesse zabírá jen polovinu knihy. Vadí to? Někomu možná ano, mně ale tolik ne a to právě z důvodu nejednoznačné sympatie k hlavnímu hrdinovi, protože ostatní dobrodruzi, o nichž se tu píše, byli o něco sympatičtější. Útěk do divočiny nabízí některým dobrodruhům nový pohled na život a možná i určitý návod, jak naložit s tím svým a vystoupit z každodenních tlaků na sebe samotného a zbytečného spěchu. Jiným zase ukáže alternativní možnosti existence, které jsou svým způsobem obdivuhodné, je ale potřeba na ně mít odvahu, především ale náturu. Je pak na každém z nás, jak se k hodnocení příběhu postaví. 70 %
Příběh založený na skutečné události. Chvíli jsem si zvykala na styl psaní, ale pak to šlo rychle. Nikomu nevidíme do hlavy, to co nám pouze řekne, může být malá část. Proto i vztah s vlastními rodiči je často složitější.
Krakauer se snažil přijít na to, co se stalo a nějak to i podložit. Tak to být mohlo i ne. Příroda je nevyzpytatelná.
Řekla bych, že kniha podává poměrně komplexní pohled na fenomén ve stylu odpoutání se od civilizace a žití na základě tzv. vyšších principů. Líbilo se mi, že v knize byly paralely s ostaními dobrodruhy a i s osobními zážitky autora.
I přesto všechno, co bylo v knize řečeno, však musím konstatovat, že Chrisovu smrt považuji za zbytečnou a je mi líto, že celé jeho dobrodružství skončilo smrtí.
Rovněž oceňuji výňatky z klasických knih - a to i přesto, že to přehnané idealizování a romantizování přírody je mi relativně cizí.
Četl jsem až po filmu, který mě naprosto okouzlil a nadchl. Nejen nádhernou přírodou, atmosférou a Vedderovou hudbou, ale především tím, jak ten kluk během pár let prožil víc než já za celý život (což je na jednu stranu dost depresivní myšlenka, ale zároveň inspirativní). Toužil jsem proto dozvědět se o příběhu a pozadí víc. Kniha byla pak bohužel těžké zklamání. Naprosto nesouvislá změť útržků, faktů a myšlenek, zcela nekoherentní. Některé úplně nepodstatné záležitosti rozpitvávané do titěrných detailů, jiné dlouhé časové úseky odbyté jako mávnutím ruky. Kdybych neviděl film a jen se ke mně bez předchozích znalostí dostala kniha, asi bych ji ani nedokázal dočíst a jen bych přemýšlel, co tím vším chtěl autor říct.
Knihu jsem odkládal nějakých 13 let. V té době jsem viděl film Into the wild inspirovaný právě touto knihou. A nutno říct filmové zpracování mě nadchlo.
Možná jsem se posunul někam jinám nebo kniha není moc dobrá, ale opravdu mě zklamala. Očekávání bylo větší než realita. Opravdu mě to mrzí, ale nemůže se připojit ke kladným hodnocením.
Například kniha Peklo blízko nebe od Jona Krakauera byla fenomenální, takže skutečně mě toto zklamání mrzí.
Moc hezky napsáno, kniha se mi líbila. Příběh je fascinující a inspirující, nedivím se, že se ho Krakauer rozhodl vydat knižně.
Jak jsem se na knížku těšila, tak moc jsem z ní byla zklamaná. U spousty pasáží v průběhu čtení nechápete, proč tam jsou, některé části jsou zbytečně detailní a naopak spousta věcí, která by vás O Chrisi McCandelssovi zajímala, úplně chybí, místy jsem si říkala, jestli je kniha vůbec o něm. V některých částech mě navíc zaráželo autorovo subjektivní hodnocení postav i Chrise samotného.
Knihu jsem dočetla s hořkostí, skoro si říkám, proč jí udělali filmovou obálku, když má s filmem tak málo společného - a za mě se mu, k mému překvapení, nevyrovná.
Knihu jsem četl až po filmu, který miluju a docela mě zklamala. Čekal jsem rozšiření příběhu a dočkal jsem se spíš autorova detektivního pátrání po pohnutkách kluka, který nebyl až tak svatý jako ve filmu. Půl knihy navíc zabralo srovnávání s podobnými případy, kdy se člověk vydal vstříc divočině, včetně příběhu samotného autora, který se k "supertrampovi" taky přirovnává. Jediné, co tedy přičítám knize k dobru je fakt, že ukazuje události i po konci filmu.
Předloha ke stejnojmennému naprosto strhujícímu filmu....kdo viděl, tak kniha je nutnost k dovysvětlení a pochopení celého příběhu, protože některé věci se do filmu prostě nevešly. Jon Krakauer knihu navíc obohatil o své vlastní dobrodružné zážitky.
Silný příběh podle skutečné události, na který nejde zapomenout. Odvaha a touha nalézt sám sebe, poznat své vlastní schopnosti...myslím, že mu rozumím, jen to prostě nevyšlo. "Happiness only real when shared".
Blázen, naivní šílenec a snílek? Nebo dobrodruh, který vzal svůj život za pačesy a chtěl ho prožít tak, aby mohl umírat s pocitem uspokojení? Od obojí trochu.
Myslím si, ale že Chris byl skutečně až moc naivní a to ho dovedlo k smrti. Věřím ale, že za svůj krátký život prožil tolik dobrodružství, co většina z nás nezažije za celý život. Kniha mě od první stránky chytla a nemohl jsem se odtrhnout.
Přiznávám se, že i přes to, že kniha obsahuje příběhy jiných dobrodruhů, tak pro mě to byl trošku rušivý element, ale i tak knihu rozhodně doporučuji.
Útěk do divočiny mě opravdu zasáhl. Chris byl na jednu stranu hrozně zvláštní člověk, ale na druhou stranu byl svůj a šel si za svým snem. Někomu se může zdát, že ten kluk prostě neměl rozum a rozhodně nemohl být normální. Ale já si myslím, že každého čeká nějaký osud a Chris si svůj osud sám zvolil. Logicky to nemohlo skončit dobře, ale nemyslím si, že by byl Chris nešťastný. Byl klidný a vyrovnaný. On to tak chtěl. To však nemění nic na tom, že i když jsem se snažila mu porozumět, stejně se mi to nepovedlo. Muselo to být ale neuvěřitelné dobrodružství. Příroda je krásná, ale je nutné si uvědomit, že pro samotného člověka může být i velmi nebezpečná. Velmi silný a inspirativní příběh, doporučuji přečíst...
McCandless je pro mě po přečtení knížky a nějakých dodatečných informací opakem hrdiny, nebo někoho, kdo by měl být oslavován, natož kolem něj budován kult. Do sebe zahleděný kluk, který si myslí, že ví všechno nejlíp, ačkoli jeho názory oplývají zjevnými rozpory a paradoxy. Tyhle vlastnosti mu připravily bohužel neodvratný konec. Krakauer se snaží v knížce jeho přešlapy omlouvat, vysvětlovat a dát jeho cestě větší rozměr. Je to ale snaha samoúčelná a autor neopomene zmínit i svoje dobrodružství.
Chris mě doopravdy irituje. Knihu jsem četla poprvé cca ve 20, teď o 7 let později mu stále nerozumím. Prostě je v něm něco, co mě zkrátka dráždí - asi proto, že mi přijde, že ten člověk snad vůbec nemá rozum... Ale když se nad příběhem i knihou zamyslím víc, musel být opravdu osobnost. Už jen kolik lidí na něj vzpomínalo, určitě to byl moc hodný a ochotný člověk, jen zkrátka můj mindset bude asi na hony vzdálený tomu jeho.
Knížka se mi ale četla dobře, rozhodně byla lepší a obsáhlejší než film.
Naprosto skvělé. V knize autor popisuje několik podobných případů odchodu do divočiny a snaží se dobrat osobnostních profilů a paralel u těchto lidí (mužů). Popisuje i vlastní riskantní dobrodružství na Ďáblově prstu. Kapitoly uvozují zajímavé citace nutící k přemýšlení. V teple a bezpečí domova se čte skvěle.
Příroda jest krásné místo, o to nebezpečnější. Žít a přežít v ní je pro člověka stále nebezpečnější, těžší a dá se říci, že v dnešních dnech nemyslitelné. Přesto ta svoboda a dobrodružství za to stojí.
Jako novinář odvedl Jon Krakauer velmi úctyhodný výkon - dohledal velké množství materiálů, výpovědí svědků, mluvil s Chrisovými přáteli, známými, rodiči a sourozenci i náhodnými svědky jeho putování. Vydal se také na mnoho míst, kde Chris pobýval, prošel v jeho stopách i Stampende Trail, zkoumal příručky, které Chris četl, doptával se přírodovědců, dobrodruhů, ochranářů pracujících v parku... A s každým z těchto pohledů přidal další dílek do obrovské skládačky Chrisova života i posledních dnů. I když se názory čtenářů na Chrisův příběh mohou různit, jedním z autorových záměrů bylo jistě podat jeho příběh natolik podrobně, aby si z něj každý z nás mohl vzít to své. A to se mu povedlo.
4,5*/5*
Štítky knihy
Aljaška zfilmováno divočina dobrodružství opuštění civilizace podle skutečných událostíAutorovy další knížky
| 2007 |  Útěk do divočiny |
| 2016 | Peklo blízko nebe |
| 2005 | Ve jménu nebes |
| 2000 | Vábení hor |
Inspirativní čtení, mezi osmi nejoblíbenějšími cestopisy právem. Na dětské okouzlení Londonem si vzpomínám - i na období, kdy se v televizi objevilo několik seriálů z aljašské pustiny. Vzpomínám si i na období, kdy jsem měla silnou potřebu ohledávat hranice své postuniverzitní nezávislosti. Nedorazila jsem tak daleko jako Alex - a i když část mého vědomí tvrdí, že je to dobře, někdy se objeví pochybnost. A ne - o touze po smrti to fakt není. Touha ztratit se v divočině má možná stejné kořeny, ale... /zbytek příspěvku smazala divoká voda/