Útěk do divočiny
Jon Krakauer
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/448450/bmid_utek-do-divociny-0PT-448450.png
4
907
907
Ihned poté, co Christopher McCandless dostudoval vysokou školu, věnoval všechny své peníze na dobročinné účely, sbalil si věci a začal se toulat po Americe. Když v dubnu 1992 dorazil na Aljašku, opustil své auto, spálil hotovost, která mu ještě zbývala, a bez mapy a dalších pomůcek se vydal do divočiny – žít po vzoru Londona, Tolského nebo Thoreaua. O čtyři měsíce našli v rozbitém odstaveném autobuse jeho vychrtlé mrtvé tělo. Jeho příběh hluboce zaujal novináře, spisovatele, horolezce a dobrodruha Jona Krakauera, který mapuje celé McCandlessovo putování, dává slovo lidem, s nimiž se mladík setkal, cituje jeho deník, dopisy či podtrhaná místa v knihách. Hledá mladíkovy motivy i důvody jeho selhání. Útěk do divočiny není pouhou rekonstrukcí možných událostí. Je napínavým příběhem, který dokládá autorovo dokonalé vcítění – rozpravou o lidské touze po riziku, volnosti a čistém životě v souladu s přírodou. Kniha se také stala předlohou slavného filmu Seana Penna.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry Cestopisy a místopisy
Vydáno: 2020 , PortálOriginální název:
Into the Wild, 1996
více info...
Přidat komentář
Příběh založený na skutečné události. Chvíli jsem si zvykala na styl psaní, ale pak to šlo rychle. Nikomu nevidíme do hlavy, to co nám pouze řekne, může být malá část. Proto i vztah s vlastními rodiči je často složitější.
Krakauer se snažil přijít na to, co se stalo a nějak to i podložit. Tak to být mohlo i ne. Příroda je nevyzpytatelná.
Řekla bych, že kniha podává poměrně komplexní pohled na fenomén ve stylu odpoutání se od civilizace a žití na základě tzv. vyšších principů. Líbilo se mi, že v knize byly paralely s ostaními dobrodruhy a i s osobními zážitky autora.
I přesto všechno, co bylo v knize řečeno, však musím konstatovat, že Chrisovu smrt považuji za zbytečnou a je mi líto, že celé jeho dobrodružství skončilo smrtí.
Rovněž oceňuji výňatky z klasických knih - a to i přesto, že to přehnané idealizování a romantizování přírody je mi relativně cizí.
Četl jsem až po filmu, který mě naprosto okouzlil a nadchl. Nejen nádhernou přírodou, atmosférou a Vedderovou hudbou, ale především tím, jak ten kluk během pár let prožil víc než já za celý život (což je na jednu stranu dost depresivní myšlenka, ale zároveň inspirativní). Toužil jsem proto dozvědět se o příběhu a pozadí víc. Kniha byla pak bohužel těžké zklamání. Naprosto nesouvislá změť útržků, faktů a myšlenek, zcela nekoherentní. Některé úplně nepodstatné záležitosti rozpitvávané do titěrných detailů, jiné dlouhé časové úseky odbyté jako mávnutím ruky. Kdybych neviděl film a jen se ke mně bez předchozích znalostí dostala kniha, asi bych ji ani nedokázal dočíst a jen bych přemýšlel, co tím vším chtěl autor říct.
Knihu jsem odkládal nějakých 13 let. V té době jsem viděl film Into the wild inspirovaný právě touto knihou. A nutno říct filmové zpracování mě nadchlo.
Možná jsem se posunul někam jinám nebo kniha není moc dobrá, ale opravdu mě zklamala. Očekávání bylo větší než realita. Opravdu mě to mrzí, ale nemůže se připojit ke kladným hodnocením.
Například kniha Peklo blízko nebe od Jona Krakauera byla fenomenální, takže skutečně mě toto zklamání mrzí.
Moc hezky napsáno, kniha se mi líbila. Příběh je fascinující a inspirující, nedivím se, že se ho Krakauer rozhodl vydat knižně.
Jak jsem se na knížku těšila, tak moc jsem z ní byla zklamaná. U spousty pasáží v průběhu čtení nechápete, proč tam jsou, některé části jsou zbytečně detailní a naopak spousta věcí, která by vás O Chrisi McCandelssovi zajímala, úplně chybí, místy jsem si říkala, jestli je kniha vůbec o něm. V některých částech mě navíc zaráželo autorovo subjektivní hodnocení postav i Chrise samotného.
Knihu jsem dočetla s hořkostí, skoro si říkám, proč jí udělali filmovou obálku, když má s filmem tak málo společného - a za mě se mu, k mému překvapení, nevyrovná.
Knihu jsem četl až po filmu, který miluju a docela mě zklamala. Čekal jsem rozšiření příběhu a dočkal jsem se spíš autorova detektivního pátrání po pohnutkách kluka, který nebyl až tak svatý jako ve filmu. Půl knihy navíc zabralo srovnávání s podobnými případy, kdy se člověk vydal vstříc divočině, včetně příběhu samotného autora, který se k "supertrampovi" taky přirovnává. Jediné, co tedy přičítám knize k dobru je fakt, že ukazuje události i po konci filmu.
Předloha ke stejnojmennému naprosto strhujícímu filmu....kdo viděl, tak kniha je nutnost k dovysvětlení a pochopení celého příběhu, protože některé věci se do filmu prostě nevešly. Jon Krakauer knihu navíc obohatil o své vlastní dobrodružné zážitky.
Silný příběh podle skutečné události, na který nejde zapomenout. Odvaha a touha nalézt sám sebe, poznat své vlastní schopnosti...myslím, že mu rozumím, jen to prostě nevyšlo. "Happiness only real when shared".
Blázen, naivní šílenec a snílek? Nebo dobrodruh, který vzal svůj život za pačesy a chtěl ho prožít tak, aby mohl umírat s pocitem uspokojení? Od obojí trochu.
Myslím si, ale že Chris byl skutečně až moc naivní a to ho dovedlo k smrti. Věřím ale, že za svůj krátký život prožil tolik dobrodružství, co většina z nás nezažije za celý život. Kniha mě od první stránky chytla a nemohl jsem se odtrhnout.
Přiznávám se, že i přes to, že kniha obsahuje příběhy jiných dobrodruhů, tak pro mě to byl trošku rušivý element, ale i tak knihu rozhodně doporučuji.
Útěk do divočiny mě opravdu zasáhl. Chris byl na jednu stranu hrozně zvláštní člověk, ale na druhou stranu byl svůj a šel si za svým snem. Někomu se může zdát, že ten kluk prostě neměl rozum a rozhodně nemohl být normální. Ale já si myslím, že každého čeká nějaký osud a Chris si svůj osud sám zvolil. Logicky to nemohlo skončit dobře, ale nemyslím si, že by byl Chris nešťastný. Byl klidný a vyrovnaný. On to tak chtěl. To však nemění nic na tom, že i když jsem se snažila mu porozumět, stejně se mi to nepovedlo. Muselo to být ale neuvěřitelné dobrodružství. Příroda je krásná, ale je nutné si uvědomit, že pro samotného člověka může být i velmi nebezpečná. Velmi silný a inspirativní příběh, doporučuji přečíst...
McCandless je pro mě po přečtení knížky a nějakých dodatečných informací opakem hrdiny, nebo někoho, kdo by měl být oslavován, natož kolem něj budován kult. Do sebe zahleděný kluk, který si myslí, že ví všechno nejlíp, ačkoli jeho názory oplývají zjevnými rozpory a paradoxy. Tyhle vlastnosti mu připravily bohužel neodvratný konec. Krakauer se snaží v knížce jeho přešlapy omlouvat, vysvětlovat a dát jeho cestě větší rozměr. Je to ale snaha samoúčelná a autor neopomene zmínit i svoje dobrodružství.
Chris mě doopravdy irituje. Knihu jsem četla poprvé cca ve 20, teď o 7 let později mu stále nerozumím. Prostě je v něm něco, co mě zkrátka dráždí - asi proto, že mi přijde, že ten člověk snad vůbec nemá rozum... Ale když se nad příběhem i knihou zamyslím víc, musel být opravdu osobnost. Už jen kolik lidí na něj vzpomínalo, určitě to byl moc hodný a ochotný člověk, jen zkrátka můj mindset bude asi na hony vzdálený tomu jeho.
Knížka se mi ale četla dobře, rozhodně byla lepší a obsáhlejší než film.
Naprosto skvělé. V knize autor popisuje několik podobných případů odchodu do divočiny a snaží se dobrat osobnostních profilů a paralel u těchto lidí (mužů). Popisuje i vlastní riskantní dobrodružství na Ďáblově prstu. Kapitoly uvozují zajímavé citace nutící k přemýšlení. V teple a bezpečí domova se čte skvěle.
Příroda jest krásné místo, o to nebezpečnější. Žít a přežít v ní je pro člověka stále nebezpečnější, těžší a dá se říci, že v dnešních dnech nemyslitelné. Přesto ta svoboda a dobrodružství za to stojí.
Jako novinář odvedl Jon Krakauer velmi úctyhodný výkon - dohledal velké množství materiálů, výpovědí svědků, mluvil s Chrisovými přáteli, známými, rodiči a sourozenci i náhodnými svědky jeho putování. Vydal se také na mnoho míst, kde Chris pobýval, prošel v jeho stopách i Stampende Trail, zkoumal příručky, které Chris četl, doptával se přírodovědců, dobrodruhů, ochranářů pracujících v parku... A s každým z těchto pohledů přidal další dílek do obrovské skládačky Chrisova života i posledních dnů. I když se názory čtenářů na Chrisův příběh mohou různit, jedním z autorových záměrů bylo jistě podat jeho příběh natolik podrobně, aby si z něj každý z nás mohl vzít to své. A to se mu povedlo.
4,5*/5*
kniha se mi četla celkem dobře (i když mě Chris v některých momentech iritoval), ale Into thin air byla prostě větší pecka.
...na obrázku se usmívá a nelze pochybovat o tom, co vyzařuje z jeho očí: Chris McCandless byl klidný a vyrovnaný jako mnich na cestě k Bohu.
Film jsem viděla jako první, myslím, že výjimečně toto pořadí nevadilo, neubralo mi to nic z knihy. Kniha vlastně oproti filmu obsahuje víc věcí, není pouze o Chrisovi, ale i o jiných dobrodruzích, včetně samotného autora - vše je psáno tak, aby to vytvořilo kontext pro příběh samotného Chrise. Oproti filmu se i dostanete hlouběji do Chrisovi mysli a jeho přemýšlení. Nicméně souhlasím s některými komentáři, struktura mi přišla trochu chaotická, nicméně se mi zase moc líbily texty na začátku každé kapitoly - úryvky z románů, které Chris četl, úryvky, které podtrhovaly obsah každé kapitoly. Chování Chrise soudit nebudu a určitě se o to nesnaží ani autor. Doporučuji knihu i film!
Štítky knihy
Aljaška zfilmováno divočina dobrodružství opuštění civilizace podle skutečných událostíAutorovy další knížky
| 2007 |  Útěk do divočiny |
| 2016 | Peklo blízko nebe |
| 2005 | Ve jménu nebes |
| 2000 | Vábení hor |
Krásně napsaná kniha, Krakauer má cit pro psaní.