Útěk do divočiny
Jon Krakauer
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/448450/bmid_utek-do-divociny-0PT-448450.png
4
907
907
Ihned poté, co Christopher McCandless dostudoval vysokou školu, věnoval všechny své peníze na dobročinné účely, sbalil si věci a začal se toulat po Americe. Když v dubnu 1992 dorazil na Aljašku, opustil své auto, spálil hotovost, která mu ještě zbývala, a bez mapy a dalších pomůcek se vydal do divočiny – žít po vzoru Londona, Tolského nebo Thoreaua. O čtyři měsíce našli v rozbitém odstaveném autobuse jeho vychrtlé mrtvé tělo. Jeho příběh hluboce zaujal novináře, spisovatele, horolezce a dobrodruha Jona Krakauera, který mapuje celé McCandlessovo putování, dává slovo lidem, s nimiž se mladík setkal, cituje jeho deník, dopisy či podtrhaná místa v knihách. Hledá mladíkovy motivy i důvody jeho selhání. Útěk do divočiny není pouhou rekonstrukcí možných událostí. Je napínavým příběhem, který dokládá autorovo dokonalé vcítění – rozpravou o lidské touze po riziku, volnosti a čistém životě v souladu s přírodou. Kniha se také stala předlohou slavného filmu Seana Penna.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry Cestopisy a místopisy
Vydáno: 2020 , PortálOriginální název:
Into the Wild, 1996
více info...
Přidat komentář
Celá tahle epopej by se dala shrnout do několika málo vět: Krakauer byl teenager idealista. Bohužel taky hodně četl Thoreaua, což bývá v jeho věku vždycky nebezpečné. Zároveň měl Krakauer velké problémy s mezilidskými vztahy.
Krakauer tedy vyrazí hledat sám sebe do aljašské divočiny, kde ho místní domorodci varují, ať neblbne, že je nezkušený a v aljašské divočině nepřežije.
Čehož Krakauer nedbá, vyrazí do divočiny, omylem sežere špatnou kytku a zemře.
Jsem hrozně rozpolcená s hodnocením. Příběh a myšlenka je dechberoucí, ale nečekala jsem až tak reportážní styl (taky jsem si mohla zjistil ale, co byl Krakauer zač), kterému trvalo přibližně do půlky knížky, aby si mě konečně získal (zlomilo se to, když Krakauer popisoval svůj výstup na Ďáblův palec).
Možná je to jeden z případů, kdy se mi víc líbí film (i když si ho vlastně ani moc nepamatuju), protože ty záběry a protože Eddie Vedder ♥
“Happiness only real when shared”
Dojemné a inšpiratívne. Otvára množstvo otázok o živote, spoločnosti. A presne ten druh knihy, ktorý dráždi dobrodružné typy, aby si niečo podobné vyskúšali na vlastnej koži. Ja som to po prečítaní mala podobne, ale s tým rozdielom, že by som sa rada vrátila domov živá.
Chudák chalan - bol inteligentný, idealistický, ale mladý a neskúsený.
Úžasné. I když jsem první viděl film, ve kterém mi Chris přirostl k srdci, tak v této knize jsem si k němu musel znovu hledat cestu. A myslím, že to byl i autorův úmysl. Ze začátku Chris působí jako mladý nerozvážný snílek, ale čím více souvislostí se odkryje, tím více jsem začal chápat jeho motivaci a důvody.
Nedivím se Krakauerovi, že ho příběh Alexe natolik uchvátil, že od článku došel až ke knize. Díváte se skrz stránky na bělostnou divočinu Aljašky a říkáte si, jaký je to pocit. A vlastně tak nějak víte, že ten pocit nenajdete, pokud nebudete se zmrzlýma nohama a s pocitem samoty a absolutní svobody někde v divočině, i kdyby to mělo být jen pár mil od hlavní dopravní tepny...
Úchvatný příběh člověka, který hledá vlastní identitu, vyznává svobodu a „jehož domovem je cesta.“ Jestli byl blázen, nebo dobrodruh musí každý posoudit sám. Při čtení měl místy můj obdiv (hned bych sbalila batoh a vyrazila mimo civilizaci), místy jsem ho odsuzovala jako nezodpovědného člověka (na několikatýdenní putování, třeba do Santiaga de Compostela, vždy vyrazím s plánem, mí blízcí vědí, kde jsem – prostě nedokážu hodit všechno za hlavu, zbavit se prostředků a jít, kam mě nohy ponesou). Kniha se nedá srovnávat s filmem, který neumožní pochopit podstatu příběhu.
Mně osobně je jedno, zda byl McCandless blázen, snílek nebo sobecký sebestředný idiot, protože mi vždycky byli a budou tito dobrodruzi sympatičtí a je jedno, zda stopuje, chodí pěšky okolo světa nebo jede na kole skrz poušť. Vybral si vlastní cestu a zemřel velmi mladý, ale pravděpodobně ty poslední roky prožil šťastně a hlavně svobodně podle své vůle. Kniha se mi líbila a mohu doporučit také stejnojmenný film.
Druhá kniha od Jona Krakauera, kterou hodnotím plnými body. Ano, souhlasím, příběh obsahuje spousty informací, které jsme vědět nutně nepotřebovali, včetně kapitol, které se týkaly autora samotného, ale jsou podány tak zatraceně čtivě, že jsem je Jonovi prostě sežral. Někteří lidé měli pro mladíka Chrise pochopení, někteří ne. To už je na posouzení každého z nás, jak silného dobrodruha máme v sobě. Ale já s vědomím, že je právě neděle večer a zítra jdu do práce, kam budu chodit ještě minimálně dalších 30 let, mám chuť taky sbalit svých pět švestek a mazat někam pryč:-)
Zajímavá kniha plná myšlenek o smyslu života, pro mě však příliš životopisná, trochu to nudí :-(
První jsem viděla film a udělal na mě obrovský dojem. Ihned jsem si sehnala knihu a dala se do čtení. Když jsem začala číst trošku mě odradil autorův styl psaní, ale nicméně po pár dalších stránkách jsem si zvykla. Kniha je neuvěřitelně silná a čtivá. Po přečtení knihy mě napadlo: Byl Alex Supertramp vůbec hrdina nebo jen nezodpovědný člověk, který přidělal jeho rodičům tolik starostí? Nad touhle otázkou a knihou celkově budu přemýšlet ještě hodně dlouho. Rozdodně doporučuji. :)
Co je na knize nejúžasnější je , že je ze všech stran popsaná skvělými recenzemi , a zřetelně označená jako SVĚTOVÝ BESTSELLER. Asi je to nutné , protože jinak by si toho leckdo ani nemusel všimnout. Jistě je nanejvíš úžasné , že zjistíme o kolik centimetrů je jeho sestra menší, jestli nosil do práce v botách ponožky , nebo jestli měl někdy půjčené klíče od knihovny. Jsou to velice důležité okolnosti co by jistě měl celý svět vědět. Ale o jeho cestě a zážitcích toho vlastně ani moc vědět nepotřebujeme. Blablabla.....divím se , že neměla tato kniha alespoň 600 stran, jistě by se dalo vyšťárat spousta věcí co si řekl třeba na pískovišti se sousedovic chlapcem při stavbě báboviček. Nafouknutá americká bublina o ničem......je třeba mít co nejvíc takových novinářů a zaplatit jim dovolenou, aby sesmolili co možná nejvíc tak "úžasných" příběhů......už se na ně třeseme....
Silný dojem. Bůh, příroda, mnich, porozumění mladé duši, hledání, tísnivý pocit po dočtení. Popisné komentáře k událostem, občas až přiliš nahuštěné.
Velice umně vystavěná kniha. Krakauer na čtenáře (přinejmenším na mě) hraje jak na housle: začne tragickým a všem známým koncem – McCandlessovou smrtí v aljašské pustině, posléze nám předkládá mozaiku složenou z pátrání po Chrisově pohybu, rozhovory s lidmi, kteří ho za poslední dva roky jeho života poznali, náhled do Chrisova dětství, dospívání a nátury, ke konci vyjmenuje všechny hloupé chyby, kterých se mladík dopustil a jejichž následkem zahynul – Právem! chce se vám křičet v ten moment, protože McCandless se prostě choval jako naprostý idiot a přivodil si to sám, jen aby se Chrise v samotném závěru tak lidsky zastal, že najednou roztajete a znovu zahlédnete toho idealistu, který, nebýt různých nešťastných náhod, svou šílenou eskapádu přežít mohl a dnes by měl o čem vyprávět vnukům. Nečekala jsem, že mě ten příběh a hlavně způsob, jakým je vyprávěn, tak strhne.
Když srovnám knihu s filmem, tak kniha mě tolik nepohltila a nevytvořila mi ke Chrisovi takový vztah jako film. Naopak se mi ale v knize líbil závěr, kdy se jeho rodiče jdou podívat na místo, kde zemřel. Takže určitě doporučuji nejen přečíst knihu, ale také se podívat na film.
Neuvěřitelný příběh který vás hodně donutí přemýšlet nad vašimi prioritami a nad životem jaký vedete. Chris byl/je doopravdy velmi inspirující osoba.
Když jsem viděl poprvé film Útěk do Divočiny a dověděl jsem se o příběhu Chrise MCcandlesse, mé kořeny se ve mne pohnuly, zásah přímo k srdci. Každý z nás má v sobě divočinu, a toužíme ji probudit utéct a osvobodit se, je to náš manifest svobody - touhy po svobodě, Chris nám zanechal něco velmi citlivého, něco co má každý z nás v sobě a díky jeho příběhu do toho můžeme nahlédnout. Chris došel na závěr k jakémusi procitnutí zjištění - že nakonec to po čem skutečně toužíme jsou vzájemné vztahy, rodina a skromný šťastný život, ten pocit kdy víme že skutečně nejsme sami, pocit kdy někoho milujeme a vždy máme oporu. Tato myšlena toto zjištění zapečeťuje celou knihu a celý jeho příběh :)
Zažít divočinu a zemřít
Je velmi těžké při hodnocení od sebe oddělit knihu jako takovou a hlavní postavu Christophera McCandlesse. Ať už zachycena ve filmu nebo v této knize, stala se pouť mladého (pro mě rádoby) dobrodruha příběhem, který lidem dokáže měnit životní hodnoty, nebo aspoň dodávat sílu k uskutečnění záměrů, na něž zatím jen ve skrytu duše mysleli.
Najdou se dva tábory – lidi, kteří McCandlesse horlivě odsuzují jako lehkomyslného a domýšlivého hazardéra, a potom ti, kteří se k jeho nadšení pro divočinu a k životu mimo běžné konvence hlásí.
Ti první možná rychle soudí a nesnaží se poutníka životem dostatečně pochopit, ti druzí naopak nevidí Christopherovu aroganci a (paradoxně) neúctu k přírodě – jasně, on ji sice obdivoval a snažil se s ní žít pokud možno v souladu, zároveň mu však absolutně chyběl zdravý respekt k tomu, co všechno na něj může divočina přichystat. Na konci svých zápisků, když už měl namále a sám si to uvědomoval, snad poznal svou osudovou chybu, které se dopustil. Co naplat, příroda si vzala svou daň za hloupost a domýšlivost.
Já chápu, že se na mnoha přetechnizovaných místech planety žije citlivějším romantickým duším čím dál hůř a stravuje je hektičnost konzumního života. Zpřetrhání všech dosavadních vazeb a absolutní odklon od všeho mi však nepřijde jako řešení.
Tři hvězdy z pěti ani ne tak za kvalitu knihy, jako za postavu a konání Christophera McCandlesse.
Knihu jsem četla v originále. Jednoduchý styl, kterým je napsaná mě úplně odzbrojil. Takto emotivní knihu jsem dlouho nečetla. Doporučuji všem.
Tuto knihu bych hodnotil ze dvou pohledů: příběh sám o sobě je napsán skvěle, krásně popsaná divočina Aljašky, napětí, vnitřní pocity Chrise. Prostě pěkná dobrodružná knížka, bohužel však s tragickým koncem.
Co se ale týče Chrise, byl to, podle mého mínění, floutek, teenager, který toho chtěl tolik, ale ve skutečnosti nevěděl co chce. Je krásné mít cíle, hledat smysl života, a pak to přenést do reality, ale vše potřebuje přípravu.
Jak napsal Hemingway: "Velké ideály potřebují nejen křídla, ale i terén, ze kterého mohou vzlétnout. " Chris se učil za pochodu, což v takové oblasti, jako je Aljaška, je hazardérství.
Po shlédnutí filmu si uvědomuji, že nejsmutnější nebylo to, že umřel, ale že se rozhodl vrátit domů. Protože štěstí je jen tehdy skutečné, je-li sdílené.
Štítky knihy
Aljaška zfilmováno divočina dobrodružství opuštění civilizace podle skutečných událostíAutorovy další knížky
| 2007 |  Útěk do divočiny |
| 2016 | Peklo blízko nebe |
| 2005 | Ve jménu nebes |
| 2000 | Vábení hor |
♥Alexander Supertramp♥