Útěk z Tábora 14
Blaine Harden
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/215191/mid_utek-z-tabora-14-215191.jpg
4
1035
1035
Autentické svědectví z pracovních táborů v Severní Koreji. Pracovní tábory pro politické vězně existují v Severní Koreji dvakrát déle než ruské gulagy, podle odhadů v nich žije přes dvě stě tisíc lidí. Sin se v táboře narodil. Protože trpěl podvýživou, má menší a drobnější postavu. Paže má zkřivené namáhavou prací a záda zjizvená popáleninami z doby, kdy ho mučili ohněm. Kůže nad stydkou kostí nese jizvu po vpichu háku, jímž ho dozorce přidržoval nad plameny. Holeně na obou nohách má od kotníků po kolena znetvořené od elektrického plotu z ostnatých drátů, které nesplnily svůj účel, protože neudržely chlapce uvnitř Tábora 14.... celý text
Literatura faktu Biografie a memoáry
Vydáno:
2018
,
Ikar (ČR)
Originální název:
Escape from Camp 14, 2012
více info...
Přidat komentář
Kladu si otázku, jak někdo může, takto krutým způsobem, ovlivňovat životy druhých lidí.
Velice čtivé, je to "dobrodružná" kniha, kterou přečtete jedním dechem. Akorát člověk neví, čemu má vlastně přesně věřit. Údaje o Severní Korey se rozcházejí a mnohdy si v různých pramenech a zdrojích odporují. Ani tento příběh se nezakládá zcela na pravdě, něco si hlavní aktér vymyslel, či to jen někde zaslechl. Je také trochu s podivem, jak rychle se (byť s pomocí instituce) zapojil do života na jiném území, viděla jsem dokument o lidech, kterým se podařilo uprchnout ze Severní Korey, avšak ani v té Jižní se pak neměli dobře - většinou skončili na ulici buď jako žebráci, prostitutky apod. a tento mladík vyrůstal přitom v koncentračním táboře a ani o běžném světě za zdmi vlastního státu skoro nic nevěděl! Nicméně příběh působí jako celek soudržně, velice autenticky a doporučuji ho k přečtení. Četla jsem před lety, pamatuji si však mnohé doteď, z paměti příběh zcela nevymizí...
80% - téma Severní Korea je zajímavé samo o sobě a fakt, že se odsud z tábora pro politické vězně podařilo utéct někomu, kdo se tam navíc narodil a nikdy nic jiného nepoznal, načež o tom vznikla kniha, mě zaujal hned po jejím vydání. Svým způsobem problém je v tom, že autorem není Sin, ale novinář, který s ním vedl rozhovory a podle svých slov si už v době psaní knihy nebyl a ani nemohl být jistý, jestli mu Sin říká pravdu. To se projevilo již v době rozhovorů, kdy Sin měnil okolnosti, za nichž udal svoji matku a bratra (a údajně byl účasten jejich popravě), a pokračovalo to i po vydání knihy (v roce 2015 Sin oznámil, že některé události se nestaly tak, jak jsou v knize popsány, a to poté, co KLDR v reakci na celosvětový úspěch knihy zveřejnila video, kde jeho otec "uvádí věci na pravou míru", mj. tvrdí, že byl Sin odsouzen za znásilnění). Na tom textu je opravdu hodně patrné, že ho píše někdo, kdo k hlavnímu protagonistovi událostí nedokázal zcela proniknout, to hlavní se dozvíme už na obálce knihy a v textu je to pak opakovaně rozváděno a obaleno do informací o režimu v KLDR, neboť od Sina získané informace by zjevně stačily pouze na jednu či dvě kapitoly. Čekala jsem od toho zkrátka něco trochu jiného - větší vhled do nitra někoho, kdo nikdy nepoznal normální dětství, lásku rodičů, běžnou školní docházku a vůbec život, ale naopak žil v atmosféře, kde se za normální považovalo mučit, krást a udávat s cílem přežít další den. Ono to tam je, ale psáno podobně odosobněně, jako když tu já píšu tyhle řádky. Nejzajímavější tak pro mě byly pasáže o mně dosud neznámých podrobnostech severokorejského režimu (existence pololegálních obchodnických živností, tolerance přechodů hranic do Číny pro tyto obchodníky, pašování cédéček s jihokorejskými telenovelami, všudypřítomná korupce atd.) a pak také popis toho, jak obtížně se Sin a další uprchlíci z KLDR začleňují do života ve společnosti západního typu, která očekává, že je svobodný člověk schopný sám za sebe převzít odpovědnost. Těžko si představit, čím si lidé v lágrech a KLDR vůbec procházejí, Sin měl svým způsobem "výhodu", že nikdy nic jiného nepoznal, o nic nepřišel, okolní hrůzy pro něj byly běžným jevem a nikdy tak v táboře například nepřemýšlel o sebevraždě. O to drsnější pak muselo být setkání se světem venku. Podle Wikipedie se nicméně Sin stal před rokem otcem - kéž dokáže dát svým dětem to, co sám v dětství nepoznal.
Na knize mě občas rušilo opakování některých událostí nebo myšlenek. Možná je tím chtěl autor zdůraznit, ale mě to spíš otravovalo. Nemám ráda, když mi někdo naznačuje, co bych rozhodně neměla přehlédnout.
Na druhou stranu je kniha opravdu otřesným svědectvím o realitě, která je ve světě stále možná a asi ještě dlouho bude, protože v Severní Korey se setkává příliš mnoho mocenských zájmů a lidé jsou jaksi méně podstatní. Pro mě asi nejsilnějším momentem bylo vnímat, jak prožité hrůzy mění charakter a osobnost člověka, a bohužel i to, jak málo umíme s takto hluboce traumatizovanými lidmi pracovat. Mnohdy mi přišlo, že je Sin pokusný králík na kterém se leccos zkouší, a od kterého především okolí příliš mnoho očekává. I tohle je smutné svědectví knihy, i když možná zachycené mimoděk.
Tak si říkám čeho všeho je tvor zvaný Homo sapiens schopný. Dokáže stvořit tak nádherná umělecká díla, že se nad nimi dojetím a s úctou tají dech. Ale taky je schopen takových zrůdností, že i nad nimi se tají dech, ale hrůzou a zděšením...
Nenamlouvejme si, že nejkrutější v historii byl středověk. Ve světě jsou stále oblasti, kde ho hravě překonají :-(
Jak se něco takového může odehrávat v dnešní moderní době? Je to děs. Občas jsem z toho měla husí kůži. Tu a tam se mi chtělo brečet. Ale hlavně mi to otevřelo oči. Člověk si už dneska ani neuvědomuje, jak zatraceně dobře se má. Jestli někdy někoho uslyšíte, jak si stěžuje na to, že není šťastný, narvěte mu tuto knihu. Snad mu pak dojde, že je šťastným jedincem už jenom proto, že je svobodný.
Je mi jedno, že Sin v knížce neuvedl úplnou pravdu. Je pochopitelný, že všechny vzpomínky jsou pro něj víc než bolestivý a pro smrtelníka je těžký je unést. Knížka Útěk z Tábora 14 je masakr, ale to nemění nic na tom, že si ji musíte přečíst. Pak si totiž uvědomíte, jak strašně dobře se máte a začnete si vážit všech věcí, který berete jako samozřejmost, ale hlavně života.
Kdyby Čína nechtěla Severní Koreu jako nárazník, tak už by byli Kimové dávno pod drnem (nebo by viseli na kandelábru) a byl by to normální stát. Ale bohužel to ještě dlouho bude tak, jak to je a nikdo s tím nic neudělá... Je to hnus. Ale knihu si přečtěte.
Příběh byl zajímavý a určitě k zamyšlení. Překvapením pro mě bylo, že ještě než jsem dočetla, tak jsem se dozvěděla, že Sin o některých věcech do knihy neříkal pravdu, což hrozně shazuje celý příběh.
Přečteno jedním dechem, pro mne již šestá kniha v pořadí na téma Severní Korea. Ač se "hlavní hrdina Sin" po vydání knihy přiznal, že si některé vzpomínky přibarvil či vymyslel, tak to nic nemění na tom, že život v Severní Koreji je děsivý, krutý a nemilosrdný. V dnešní době je až neuvěřitelné, jaká zvěrstva se v KLDR dějí. Knihu doporučuji, "zhltnuto" za jedno dopoledne.
Není přece možné, aby něco takového existovalo v dnešní době. Je potřeba zbavit svět tyranů i když se najednou chovají jako beránci.
Moje první kniha o Severní Koreji, myslím, že to vystihuje reálnou situaci v táborech. Nebylo by ke škodě, kdyby si každý občas přečetl podobnou knihu o útlaku v různých částech světa.
To je hrozný, co se ještě dneska děje, chvilkama jsem si říkala, že to přece není možné, copak se takhle může někdo chovat k lidem? Evidentně může a prochází jim to celá desetiletí! Hnus! Víc k tomu psát nebudu.
Štítky knihy
gulagy Severní Korea Korea politická perzekuce političtí vězni pracovní tábory převýchovaAutorovy další knížky
| 2013 |  Útěk z tábora 14 |
| 2016 | Útěk ze Severní Koreje |
Já nevím, na mě kniha udělala dojem. Asi i proto, že to, že se spekuluje o autentičnosti příběhu jsem zjistila až dlouho po přečtení. Pokud by to byla pravda, bylo by to otřesné. Pokud by to byla jen částečně pravda, stále je to hnus.