Utrpenie mladého Werthera
Johann Wolfgang Goethe
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/192844/bmid_utrpenie-mladeho-werthera-VSj-192844.jpg
4
2296
2296
Johann Wolfgang Goethe, veľký zjav nemeckej literatúry, je umelcom ďaleko prevyšujúcim dobu, v ktorej žil, je jedným z tvorcov najkrajšieho a najpozitívnejšieho, čo nemecký národ má. Nemal závideniahodný život. Nemal možnosť žiť v pomeroch, ktoré by pomáhali jeho veľkému nadaniu. Z odporu proti realite vyvierala jeho veľká tvorba. Bola to vzbura génia proti malosti, tuposti a spútanosti vtedajšieho života. Do nemeckej a neskôr i svetovej literatúry priniesol diela, v ktorých dominuje zmysel pre realitu. Za jedinú skutočnosť pokladal prírodu a ľudí v nej za jej súčasť. Miloval život a veril v zdravý vývoj ľudstva. V jeho prácach nachádzame aj stopy dialektiky. Vývoj ľudstva videl v stálom boji s prírodou, neprestajnom zápase, v hľadaní, objavovaní a práci. Známy je jeho výrok: ,, Len ten si zaslúži slobodu a život, kto ich denne musí dobývať.“ Búril sa proti vtedajšej spoločnosti, proti feudalizmu a jeho poriadkom, v ktorých boli také veľké triedne rozdiely. Z toho poznania pramenila aj jeho viera v budúcnosť, jeho životný optimizmus. Jeho literárne dielo má v sebe večný náboj citového, morálneho a spoločenského protestu. V Goetheho romániku nejde iba o citovú drámu milenecko-manželského trojuholníka, ale aj o tragický konflikt jednotlivca a spoločnosti. Jeho osobné šťastie sa rozbíja o nežičlivú skladbu a nepriaznivé konvencie doby s jej uzavretými sociálnymi zákonitosťami. Aj dnešný čitateľ takmer dvestoročného románu môže v ňom objaviť iskru citovonázorovej rezonancie. V časoch jeho vzniku i v období romantizmu tá iskra presahovala svojím účinkom literárnu oblasť a mala priamy dosah na reálny život. Bol to vtedy dosah nebezpečný, negatívny, ba deštruktívny. Sám Goethe, keď sa dostal po vyjdení Werthera do ostrej paľby viacerých kritikov a moralistov, si ho uvedomoval. No jeho etika bola vonkoncom pozitívna. A hoci jeho dielko má tragický záver, chcelo byť protestom proti nezmyselnosti spomínaných sociálnoživotných foriem i noriem, a nie ich potvrdením. Úprimnou výzvou k životu, a nie apelom k smrti. Aby ho aj dnešný čitateľ správne pochopil, v knihe prinášame i obsiahly wertherovský materiál, ktorý tvorí jej druhú časť. Materiál oboznamuje so všetkým, čo mladý Goethe prežíval ako človek i umelec, keď román písal a posielal ho do vtedajšieho neradostného, neslobodného a ubíjajúceho sveta. Je to úprimná spoveď i vyznanie.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1984 , Tatran (Bratislava)Originální název:
Die Leiden des jungen Werther, 1774
více info...
Přidat komentář
Jen dvě poznámky o celém díle:
1/ Přísahám, že Werther byl psychicky labilní už předtím, než potkal Lottu. Ukázkový typ přehnaně pozitivního člověka, který obdivuje každou vykvetlou pampelišku. Už dlouho zastávám názor, že tento člověk časem vyhoří nebo se minimálně sesype, protože potlačovat přirozenost a stále si něco malovat narůžovo není zdravé. Dokazuje to několik jedinců v mém okolí a nyní i Werther.
2/ Nejvíce mě dorazilo to předčítání Ossianových zpěvů těsně před finále, protože jsem netušila, která bije a bylo to pouze umělé prodlužování ukončení mé trýzně.
Kniha poněkud zastaralá, předvídatelná, emociálně dryáčnická, a přitom tak nadčasově platná, že se mi svým způsobem navzdory všem neduhům líbila. Werther není zrovna příkladem obdivuhodného hrdiny, ale minimálně mnohým z nás bude bližší, než možná budeme chtít vůbec přiznat.
(SPOILER)
Sebevražda z nešťastné lásky je samozřejmě nekonečně pitomou záležitostí, leč mladistvá trýzeň a mučivá bezmoc z lhostejnosti okolí k našemu zdánlivě nesmírnému utrpení a touha na sebe upozornit nějakým majestátním činem, tomu by měl porozumět každý citlivý člověk, kterého někdy postihla chorobná fascinace jinou osobou.
Je pak skvělé, když si jako terapii naordinujete tvorbu. Jako to učinil Goethe, kterému se, soudě dle požehnaného věku a slavných milostných avantýr, nakonec viditelně ulevilo.
Formálně je tato kniha skvělá, jak jazyk tak struktura potěšily. Toto se nedá, říci o obsahu: Příběh skrze dopisy je tak na chrapáka a záživné ožívá až v ediční poznámce.
Normálně se říká, aby forma nebyla na úkor obsahu. Bývá to pravdou, jenže tato kniha je ukázkou neuniverzálnostii tohoto tvrzení - forma zde z nezáživného obsahu udělala příběh hodný přečtení.
Netrpěl jenom Werther, ale i já, při čtení této knihy.
Jazyk byl pro mě složitý, nebavilo mě to, nudila jsem se a tím pádem jsem ten text ani pořádně nevnímala.
Chtěla jsem dát nula hvězdiček, ale připadám si trapně označit známou klasiku slovem odpad, proto dávám jednu hvězdu.
Upřímně řečeno, příběh se čte těžko, ale i tak se mi to líbilo. Příběh je o nenaplněné lásce a smutku. V té době to bylo přesně to, co jsem potřebovala. Aby jste si knihu užili musíte být ve správném rozpoložení.
Asi pôjdem proti prúdu no táto svetová klasika mi nesadla. Stotožňujem sa s tým, že svojho času išlo o spoločensky významné dielo, ktoré malo očividný dopad pre svoju generáciu a keby sme sa na to pozreli z toho sociologického hľadiska, našli by sme tam viacero fenoménov ktoré ovplivnili mnohých ľudí do dnes. No ak vynechám okolnosti diela a zamyslím sa iba nad obsahom, mal som pocit akoby som čítal príbeh naivného záláskovaného muža ktorý napísal mladý naivný nešťastne zamilovaný mládenec a celé to neústi nikam. Sme svetkami ventilácie autora, ktorý ešte nebol konfrontovaný s tým, že si mnohé veci idealizuje a nie je všetko úplne tak, ako si on predstavuje. Nechcem sa hrať na superhrdinu ktorý mal celý život svoje emócie pod kontrolou, takéto situácie sa bežne v našich životoch dejú, no od klasiky takéhoto formátu by som očakával možno aj_______ ponaučenie? Ktoré tu veru nebolo.
Příběh o nenaplněné lásce postupně směřující každou kapitolou k sebevraždě. Je až nepředstavitelné co se Wertherovi honilo hlavou za myšlenky a pocity. Jasný případ pro psychiatra.
Myslím, že všichni přibližně víme o co v knize jde. Utrpení mladého Werthera je romantické dílo. Werther se tedy prakticky celou dobu hrabe ve svých pocitech.
Jako velké plus hodnotím jazyk a styl. Kniha mě však příliš nebavila, protože byla pořád o tom stejném - o Wertherových pocitech. Je to ale pochopitelné, když se kniha skládá z deníků a dopisů. Titul je velmi krátký, takže to nebylo tak zlé čtení.
Jsem ráda, že jsem UMW přečetla, ale už se k tomuto dílu asi nevrátím.
(SPOILER)
Jen si tady odložím citát z knihy...
Co se říká o kouzelné moci staré hudby, není mi ani dost málo pravděnepodobné, uvážím-li, jak mě dojímá ten prostý popěvek. A jak jej dovede zahrát v pravý okamžik, někdy právě tehdy, když bych se nejraději zastřelil. A všechno bloudění a temno mé duše se protrhne a dýchám zase volně.
Tahle kniha byla bohužel mým utrpením. Nevím, třeba do ní ještě časem "dorostu". A třeba taky ne. Spíš ne. Nevadí. :-D
Napsat román formou deníku, a ještě o nešťastné lásce, aby o nebyla nuda, to dokázal opravdu jen Gothe.. Roman je nadčasový a čte se opravdu skvéle, bez ohledu na století, kdy byl napsán. A pocity hrdinů jsou tak reálné, jako by to byly city přímo naše. Jedna z top 10 knih, nutnost přečíst si ji: pro všechny čtenáře světa. Jen kvůli lásce tu jsme. A jen málokdo vystihl radost i utrpeni jako Goethe.Přemýšlím, kdo ho kdy překonal...
Myslím, že nikdo.
Dočetla jsem tak trochu z povinnosti, když je to tak krátké a jde o tak slavné dílo. Na svou dobu bylo určitě odvážné a převratné, ale viděno dnešníma očima je to jen lehce nadprůměrná romantická novela.
Je to klenot, který stojí za přečtení a ne nadarmo je zajímavý i po tolika letech. Jasně že dnešnímu čtenáři či posluchači už se takto vykreslené problémy citově rozháraného mladíka můžou zdát nezajímavé a nudné. Příběh je možná jednoduchý a někomu se může jevit banální, ale tady jde o víc, jazyk, poetika, myšlenky.
Já mám Goetheho nesmírně ráda a nerada bych se tak dopouštěla neoprávněné kritiky tohoto velikána ale...Je to další z děl, kde jsou ženské postavy plytké a bez osobnosti, jakoby spisovatel nebyl schopný vcítit se do někoho jemu buď tak podobného, nebo naopak zcela odlišného od něho - ženy. Možná strach z komplikovanější povahy nutí spisovatele vykreslovat ženy jako mělké louže bez jakýchkoli charakteristických rysů. Je to jedna z věcí, která mě nejen na této knize iritovala a dodávala tak nedůvěryhodnosti ostatním postavám. Dále, postava Werthera byla napsaná kvalitně, měla jsem pocit, že ho znám. Nebyl vykreslen jako jednoznačně kladná postava, klasicky nám sympatická tím, že má hlavu v oblacích. Místy se mi zdála lehce vyšinutá (což s ohledem na vývoj celého příběhu není s podivem) a bylo mi to sympatické. K samotnému příběhu není třeba příliš slov. Některé prvky mi v knize připadaly překombinované a neseděly mi tam. To je ale na pováženou jednotlivce.
Popravdě, četlo se mi to těžko. Až jsem se těšila na konec. Nejhorší byla ukázka z písní, to mě málem zabilo. Ale jsem ráda že mám přečteno, je to klasika. Pár dobrých myšlelek tam najdete. A knížečka je tenká, takže to je četba tak na 2 dny.
Německá klasika, kdy beznadějně zamilovaný mladík sám sebe přesvědčí, že není možné dále žít, pokud mu není dovoleno s jeho milou být...
Štítky knihy
prvotina láska smrt trápení 18. století milostné romány romantismus německá literatura Německo romány v dopisech, epistolární romány
Autorovy další knížky
| 1968 |  Utrpení mladého Werthera |
| 1973 |  Faust |
| 1982 | Faust a Markétka |
| 1974 | Spřízněni volbou |
| 1976 | Balady |
Téma, které bude neustále aktuální a je jedno, jestli jsme ve 13., 18. nebo 21.století. Pohled na chlapce, který se nedokázal smířit se zlomeným srdcem. A takové případy jsou i teď. Krásné, že můžeme vše číst ve formě dopisů a není to klasický deník nebo pohled z ER formy. Popisy jsou opravdu úžasné, barvité. Stejně mi tam ale něco chybělo...