Utrpenie mladého Werthera
Johann Wolfgang Goethe
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/460252/bmid_utrpeni-mladeho-werthera-hBR-460252.jpg
4
2300
2300
Werther, mladý vzdelaný človek s dušou básnika, prichádza na vidiek a tam stretáva Lottu. Napriek tomu, že je Lotta zasnúbená, nachádza v nej spriaznenú dušu. Werther sa čoraz viac prepadá do lásky, ktorá nie je uskutočniteľná, do prudkej a neprekonateľnej vášne. Listy, ktoré píše, sú sugestívnou výpoveďou o jeho citovom živote a majú potenciál hlboko rezonovať aj vo vedomí dnešného človeka, viac ako dve storočia od prvého vydania. Celým románom čitateľa unáša Wertherova prudká láska nielen k Lotte, ale aj láska k prírode, k literatúre a predovšetkým láska k životu. Wertherov entuziazmus, prenikavá inteligencia a bohatý vnútorný život z neho robí nezabudnuteľnú postavu svetovej literatúry. Utrpenie mladého Werthera sa vo svojich časoch stalo kultovou knihou, ktorá vo svete vyvolala dovtedy nevídaný ohlas a dnes je považovaná za vrcholné dielo nemeckého romantizmu. Kniha vychádza v preklade Lindy Magáthovej a s ilustráciami Juraja Vačka.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2020 , SnowMouseOriginální název:
Die Leiden des jungen Werther, 1774
více info...
Přidat komentář
S panem Goethem jsem měl tu čest poprvé a nevěděl jsem vůbec co očekávat. A tak to ze začátku vypadalo na typickou romanci, jež vám roztrhá srdce na hadry a přesto zůstane celé. Tak jsem se podíval na konec, ne abych zjistil, jak to celé dopadne, ale kolik stran mně čeká. Téměř pouhých sto. Což bych snadno strávil i kdyby šlo o typické dílo romantismu. Jenže, čím vyšší čísla se ukazovala v dolních rozích stránek, zjišťoval jsem, že kýčovitý zápal citu a horoucí nenaplněná láska nejsou hlavní myšlenkou Goethova díla. V osobě mladého Werthera jsem se setkal s vnitřní rozervaností, životní nejistotou ve snaze pochopit svět kolem sebe a sebe samého a samozřejmě s nemožností a neschopností to všechno unést. Werther je člověk. A Goethe humanista. A v Geothem je velký kus Werthera.Kromně humanismu, lze nešťastném mladíkovi vycítit i subjektivismus ikdyž podle mne nijak moc vyhraněný. Nedá mi to a neodpustím si nesrovnat Goetheho s T.G. Masarykem, s jehož myšlením jsem se v poslední době setkal. Oba byli humanisté a pan Prezident Goetheho v hovorech s Karlem Čapkem chválí, pokud si vzpomínám. Masarykův humanismus je více uvědomělý a rozumový, Goetheho humanismus je více humání, ve Werthrovi říká v podstatě: nevím, nechápu, jsem ztracen a tak to je, klade prostě větší důraz na cit. Hodnotím vysoko, protože jsem se trochu ve Werthrovi našel.
I přesto, že jsem knihu četla již několikrát vždy na konci se modlím ať to neudělá... už několikrát to udělal :)) skvělá kniha...
Na mě ta kniha byla moc depresivní a kladla do popředí sebevražedné sklony..i přesto na mě zapůsobila, četla se mi dobře, i když jediná vypjatá situace byla ta sebevražda jinak to bylo dost ubrečené
Tohle je opravdu velké dílo, stojí za to si ho přečíst. Během čtení, jsem musela několikrát přestat a jít se zabavit něčím jiným. Zanechávalo ve mně zvláštní pocity a někdo by to třeba považoval za špatnou vlastnost knihy, a tak by ji ani moc dobře neohodnotil. Já v tom ale vidím silné kouzlo, protože pokud ve vás kniha zanechá něco tak silného, je to jasný důkaz toho, že se ve vás usadila jako vetřelec. Záleží jen na tom jestli, nebo jak a kdy toho vetřelce přijmete.
Preromantické dílo o nešťastné a nenaplněné lásce mě oproti mému očekávání doslova nadchlo!
Bohužel mě kniha nijak více nezaujala, nesnadno se čte. Pointa je sice věrohodná, ale podána stylem, který není mým šálkem kávy. Mám ráda klasickou literaturu, ale tato k ní nepatří.
Poprvé jsem to četl, když mi bylo 15 a byl jsem unešen. Dneska už se mi to čte velmi těžko. Asi musí mít člověk ten správně rozháraný stav duše. :)
Na knihu jsem narazila úplnou náhodou, původně jsem ji ani nezamýšlela číst, příběh Werthera jsem znala ze školy. Nicméně Wether je pro mě románová postava, na kterou jentak nezapomenu. Jeho um prožívat pocity tak niterně mu opravdu závidím. Na konci knihy už jsem s ním příliš nesouhlasila, ale i tak ve mně příběh zanechal úžasný dojem.
Setkala jsem se s různými názory na knihu, většinou však byly negativní, což opravdu nechápu. Asi se prostě lidé rozdělují na ty, co Werthera nesnáší a ty, kteří si ho zamilovali :-)
Pro mě tato knížka byla opravdovým utrpením. Prokousala jsem se jí v rámci povinné četby, ale už nikdy více!
Tedy vyrok, ze Goethe sve Utrpeni Werthera "vyblil na papir" je uzasne a prekvapive vystihuje situaci. V dnesni dobe pusobi Werther neskutecne vyblite, ale dnes uz se take malokdo vzije do situace bohateho znudeneho mladika, ktery v zivote proste nic delat nemusi jen si kreslit obrazky. Ano, Goethova schopnost popsat v rozkosi prirodu do posledniho cervicka na zemi je neopakovatelna. Werther je ukazkou mladeho floutka, kteremu by prospelo dostat parkrat pres tlamu, aby se naucil chovat racionalne a bral zivot takovy jaky je. Jenze Werther je umelec, melancholik a krehka duse a takova vetsinou dlouho nepreziva. Asi maloktery clovek by si dobrovolne vybral, ze bude v zivote trpet - je to trochu proti pudu sebezachovy - ale presne tohle udelal Werther, ktery si zivota samotneho evidentne zase tak nevazil a nadevse povysoval lasku, ten uzasny vsemocny cit (co na tom, ze na zacatku byl zakoukany do jine ). Prave tyto preference vyjadrene emotivnim zpusobem vedly mnoho mladych lidi ve Wertherove dobe k pachani sebevrazd az Werther v dalsich vydanich sve knihy nechal na prvni stranky napsat poznamku "nenasleduj me". Goethe se pry citil provinile, protoze slava knihy mela tak neblahy dopad. Wertherovy pocity rozhodne nejsou nemozne, ale sam Werther je neschopen jakehokoli pragmatickeho ci realistickeho uvazovani. To vede nevyhnutelne k drastickemu konci (vcetne drasticky realistickych popisu).
Keby som nečítala ruské knihy, tak by som z tejto knihy bola hotová. Je to taký skrátený výcuc nespokojných hrdinov svetového romantizmu. Nespokojnosť vychádza zo spoločnosti, ktorú začína pomaličky ovládať technika a vyrastajú prvé generácie nihilistov, buričov, ale ešte stále existujú aj nenapraviteľní rojkovia a ľudia s veľkým Č (Gončarove postavy). Hrdinovia romantizmu sú poslední, ktorí boli ešte schopní vyzývať a umierať v súbojoch, s čím sa už nestotožňujem, lebo kvôli tejto prkotine zahynuli dvaja vynikajúci spisovatelia, akými boli Puškin a Lermontov.
Pokud si od přečtení téhle knihy slibujete nalezení potlačovaných individuálních potřeb společenskými normami, bezpochyby budete spokojeni. Pokud ovšem ''důraz na hloubku prožíveného citu'' znamená, že se v textu v intervalu 2 stránek opakují básnické výrazy typu: Rozervané srdce, apod., tak to bůh ochraňuj všechny ty, kteří by si tak eventuelně mohli udělat špatný obrázek o lidských citech. Tyhle přehnané žvásty, které mi připadaly spíše komické,než tragické, podle mne knize snad spíše škodí, ani ne tak samotnou vlastní existencí, jak spíše tou nesnesitelnou kadencí v jaké jsou na čtenáře chrleny. Ostatním to třeba nevadí, některým se to možná i líbilo, ale mně to vskutku z Werthera příliš velký literární zážitek nepřineslo. Přijde mi, že to tak nějak kazí ten pocit opravdovosti, který by jinak mohl navodit i docela silný zážitek.
Jak už tu bylo jednou napsáno, při četbě této knihy jsem trpěla...a to jsem člověk velice emociální a milující melancholicky laděné věci, ale tohle na mě bylo moc...uplně mě to svíralo...tento pocit přebyl i nesporné literární kvality této knihy
Hezká kniha, ale... čekala jsem o toho trochu víc. Nějaký uchvacující závěr, tak, aby z něj zatrnulo, abych si pobrečela, ale... nic. Ale jinak opravdu moc hezké :)
Číst tuhle knihu pro mě bylo opravdovým utrpením. Příběh splácaný ze samých úvah a pocitů, bohužel hlavně těch žalostných, mě neuvěřitelně nudil a dokonale znechutil. Je to příběh ubožáka, který nedokáže a ani nemá odhodlání naučit se žít ve světě, který je mu dán k dispozici.
Nemít k té knize určitý odpor, který jsem si odnesla z jejího půlročního nervydrásajícího rozboru na hodinách němčiny na gymplu, který zahrnoval i napsání dopisu samotnému Goethemu, klidně bych hodnotila i 5*. Je to vůči autorovi nespravedlivý, já vím, ale vždyť já se mu už omluvila v dopise :D
Štítky knihy
prvotina láska smrt trápení 18. století milostné romány romantismus německá literatura Německo romány v dopisech, epistolární rományAutorovy další knížky
| 1968 |  Utrpení mladého Werthera |
| 1973 |  Faust |
| 1982 | Faust a Markétka |
| 1974 | Spřízněni volbou |
| 1976 | Balady |
Když tohle člověk čte, musí být v souznění s Wertherem - cítit, vědět, co tím vším chtěl říct. Musí mít taky nějakou tu bolístku v srdci, aby vše pochopil správně.
Podle mě to byl totiž ne příliš originální příběh:
Chudák mladý Werther, neustále usiluje o dívku svých snů, byť mu je jasné, že ji nikdy nemůže získat. Ze všeho smutku a lítosti nad sebou samým páchá sebevraždu, aby ukázal jak moc trpěl a jak moc mu Lotta ublížila.
Je to už nějaký ten pátek co jsem tuhle knihu četla. Stejně se ale i s odstupem času můj názor na knihu nezměnil, jak to u některých knih bývá (potřebují čas, aby jste mohli zpracovat veškeré zážitky a dojmy).
Četla jsem to jako 14-ti letá holka a tenkrát mi přišlo nudné a zdlouhavé číst o zhrzené, neopětované lásce. Nenacházela jsem krásu ve Wertherových nešťastných pocitech, které vyléval na papír. A sama vím, že by mě to s největší pravděpodobností nebavilo i dnes.