Už hořela, když jsem si do ní lehal
Robert Fulghum
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/113328/bmid_uz-horela-kdyz-jsem-si-do-ni-lehal-5x1-113328.png
4
1135
1135
Laskavá zamyšlení, drobné příběhy a filozofické postřehy amerického autora. Vyprávění je zcela prodchnuto radostí ze života, průzračným způsobem oslovuje v člověku jeho lepší já a dává smysl i těm nejobyčejnějším věcem na světě.
Literatura světová Povídky
Vydáno:
2011
,
Argo
Originální název:
It Was on Fire When I Lay Down on It, 1989
více info...
Přidat komentář
Když čtu Fulghuma, nepřijde mi, že bych četla knížku s předem připraveným konceptem, ale že mám možnost na chvíli nahlédnout někomu do hlavy a líbí se mi, co jsem tam našla :-)
S R. Fulghumem jsem se poprvé setkal na střední škole, kde nám z jeho knih četl učitel češtiny. Bylo mu kolem čtyřiceti.
Ta čtení, naštěstí krátká, jsem odzíval, měl jsem od života jiná očekávání než ty předčítané 'banální příběhy a moudra nějakého starého dědka'.
Před nedávnem jsem R. Fulghuma náhodou znovu objevil a okamžitě jsem byl jeho dílem nadšený a zařadil jsem ho mezi svá nejoblíbenější. Jeho fejetony mají duši a nedá mi to se při jejich čtení neusmívat od začátku do konce a i trochu přemýšlet o všednosti i nevšednosti života. Je mi kolem čtyřiceti.
Milé povídky nebo příběhy, nejvíce mě pobavil Když je nádobí umyté...
Autor ví, jak v čtenáři vzbudit pocit pohody a zamyšlení nad běžnými dny v životě a umí si jich vážit.
Fascinuje mne Fulgumova schopnost najít i v těch nejobyčejnějších a nejmenších věcech něco smysluplného, hodnotného a milého.
Jedním slovem ------ GENIÁLNÍ!!!!
Lehká kniha protkaná americkým humorem a optimistickým pohledem na svět, která vás nejednou přiměje procvičit nejen bránici, ale hlavně šedou kůru mozkovou. Po okraj naplněna zkušeností, vtipem, nadhledem i moudrostí. O životě ze všech jeho možných stran. Občas tragikomických občas hodně hlubokých a někdy i smutných. Na doporučení autora jsem předčítal většinu knihy někomu dalšímu (ženě) a kniha tak skutečně dostává jiný rozměr.
Bystré postřehy, originální myšlenky, laskavý humor. Kniha, která skvěle sedne na život. Po opakovaném čtení Fulghumových prací se sice dostavuje určitá monotónnost z podobných zápletek a tradiční oduševnělosti, ale proložit tu četbu, nebo se k ní znovu vrátit po čase - to je balzám na duši. Ty milé, inspirativní fejetony budou znovu těšit...
Geniální úvahy o životě. Někdy jsem měl pocit, že se dívám do své vlastní hlavy.
Jelikož většina čtenářů / posluchačů Fulghuma miluje, tak i já jsem se na něj těšil, ale bohužel přišlo trošku zklamání. Některé povídky mě přivedly k zamyšlení nebo mě rozveselily, ale některé mi přišly poměrně nudné a o ničem. Poslechu nelituji a asi si Fulghuma ještě někdy poslechnu či přečtu, ale zatím mi úplně nepřijde jako šálek mého čaje.
Nejoriginálnější poděkování. Nejoriginálnější myšlenky. Nejoriginálnější spisovatel.
Jak i v těch nejobyčejnějších situacích lze najít lásku, kouzlo, moudro, pochopení a souznění?
To vám poví prostě Fulghum, v tom je prostě mistr.
Navíc jsem si ho pustila, audioknihu namluvil pan Petr Oliva - no kráása nesmírná, pohlazení na duši.
Jeho knihy jsou často inspirativní. Jde vidět, jak Fulghum krásně popisuje momenty všedního dne.. :)
Pro mě ještě o kapku lepší než "Školka". Co mě nejvíce zaujalo, byla mateřská rada od otce: Nic si nedělejte z toho, že nikdy neposlouchají, co říkáte, zamyslete se nad tím, že vás neustále pozorují...
No není to ta nejpravdivější věc na světě???
Papaderos se otočil. A pronesl tu rutinní výzvu: „Jsou nějaké dotazy?“
Sál zalehlo ticho. Ty dva týdny nanesly otázek na celý život, ale v ten okamžik bylo jen ticho.
„Žádné otázky?“ Papaderos pročesával sál pohledem.
A tak jsem se zeptal: „Doktore Papaderosi, co je smyslem života?“
Následoval obvyklý smích a lidé se začali vrtět jako před odchodem.
Papaderos zvedl ruku, uklidnil sál a dlouho se na mě díval a očima se ptal, jestli to myslím vážně; z mých očí vyčetl, že ano.
„Odpovím na vaši otázku.“
Skutečně odpověděl.
Hezká knížka, první, kterou jsem od autora četl. Pak ještě mateřská školka. Ale poslední už jsou nějak ujeté.
Lehce shrnutelné v jedné větě: Fulghum je geniální.
Po přečtení ve mně kniha vyvolala takový pocit, jaký se ještě jiné nepovedl. Určitě se k ní ještě nekolikrát vrátím.
Fulghum je geniální. Přesně to jsem si říkala po přečtení sotva deseti stran jeho knihy. Některé povídky byly lepší než jiné, ale všechny byly skvělé! Z knihy sálalo úžasné životní moudro a nadhled. Dostala jsem chuť zvednout se, odjet do Ameriky a zaklepat na jeho dveře jen proto, abych viděla co je to za člověka. Vidět toho, co stvořil moji nejoblíbenější sbírku povídek. Rozhodně si toho od něj přečtu víc. Dostal mě, už na něj nezapomenu.
Táto kniha mi sadla. Neviem, ci to ma byt humorna kniha, na to je malo vtipna. Ja som ju tak ani nebrala, mozno preto sa mi pacila. Ak ju niekto otvori na zaklade nazvu a bude cakat, ze sa bude od prvej stranky po poslednu smiat, zrejme bude sklamany. Bude sa skor iba spokojne usmievat a porovnavat.
Ja som ju brala ako taku oddychovku (co aj bola), od ktorej som necakala nic prevratne (coho som sa ani nedockala). Kniha ma ale pobavila svojim stylom a niektore myslienky ma celkom zaujali, niektore postrehy som ocenila. Celkovo vo mne zanechala prijemny dojem.
Moje hodnotenie: 73%
Fulgum prostě umí podat i úplně nejbanálnější věci tak, že člověka pobaví. A mě to baví.