Už hořela, když jsem si do ní lehal
Robert Fulghum
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/123317/uz-horela-kdyz-jsem--123317.jpg
4
1133
1133
Laskavá zamyšlení, drobné příběhy a filozofické postřehy.
Literatura světová Povídky
Vydáno: 1997 , Knižní klubOriginální název:
It Was on Fire When I Lay Down on It, 1989
více info...
Přidat komentář
Dost dobrá knížka :). Hlavně ty super mini poznatky- jakože maminka je bohyně, která vyndává HOLOU rukou ten humus ze dřezu nebo šahá do odpadkovýho koše atd.. Asi všichni se v tom našli :)
Chtěla jsem si doplnit můj chatrný čtenářský rozhled a odškrtnout si pomyslně Roberta Fulghuma. Vybrala jsem knihu s nejvtipnějším názvem a i když jsem se místy zasmála (asi tak třikrát), většina příběhů mě nudila a od půlky jsem četla hlavně proto, abych to dočetla... Bavilo mě, že šlo o pohled protestantského pastora, ale tím to končí. Lidové filozofování není pro mě - a toho tam bylo požehnaně. Navíc v knihovně měli jen vydání z roku 1997 s příšernými ilustracemi, které mi děsně lezly na nervy. Z knihy si budu pamatovat asi jen scénu s hořící postelí, zkaženou svatbou a letenkou. Vše ostatní jsem už dávno vypustila z hlavy. Nemyslím si, že bych knihu (autora) nepochopila, jen jedeme na odlišných vlnách a ani mi to nevadí.
Už ten název(-: Asi jedna z nejlepších knížek od Fulghuma. Nikdo nedokáže psát o hořících postelích, přeceňovaných psech a zvracejících nevěstách tak, jak to dokáže R. Fulghum.
Líbí se mi Fulghumův styl, krátké postřehy ze života a vůbec jeho pohled na svět. To je to co dělá jeho knihy tak přitažlivými.
Další ze skvělých Fulghumových povídek, které se dají číst neustále dokola:)
Prostě miluji tyhle povídkové knihy, kdy nás autor jemným, laskavým, humorným způsobem provází obyčejnými příběhy obyčejných lidí. Vždy po Fulghumovi sahám když je mi těžko na duši, když jsem zahlcena a přehlcena agresivitou zpráv, lidí, životem...
Dle mého názoru slabší než Školka, což může být dáno ale i tím, že u Školky čtenář (pokud ji čte tedy jako první) teprve objevuje styl psaní a "grif", který Fulghum využívá, zatímco u této knihy už ví, do čeho jde a ten styl už ho tak nedokáže tolik dostat. Jestli je kniha slabší i obsahem, těžko říct... Za mě asi ano, víc věcí se mi líbilo ve Školce. Ovšem nemění to nic na tom, že se jedná i v tomto případě o fajn čtení, které má v mé knihovně rozhodně své místo.
Krátke fejtóny o radosti zo života, ktoré pri prvom čítaní pobavia a nútia popremýšľať a trošku si zafilozofovať nad vlastným životom. Ale keď chcete knihu čítať druhý krát, už to nebude ono, pretože viete ako ktorý príbeh končí a tým sa stráca kúzlo celej knihy. Takže hodnotím ako priemer, aj keď je pravda, že z knihy cítiť veľký optimizmus a radosť.
velice se mi líbí fulghumův styl psaní, nic náročného, skvělé, krátké příběhy. Vhodné když je málo času na čtení... :)
Milá knížka plná drobných zamyšlení o všedních věcech, výborné počtení na zimní večer k šálku čaje... Po přečtení se možná začnete na některé věci dívat jinak a brát život méně vážně a víc si ho užívat...
pousměju se vždycky, když si jen vzpomenu na ten název a povídku s ním spojenou - jak se vám to stalo, že jste málem uhořel v posteli? já nevím, už hořela, když jsem si do ní lehal.. :-)
Fulghum mě potkal až v mých 37 letech a je to přesně můj šálek kávy! Inteligentní, na nic si nehrající, pohodový a optimistický. Paráda.
Je to posun od braní k dávání. Posud od Podívej se na mě k Já tě vidím. Posun od vědění Co chci k všímání si Co někdo jiný potřebuje. Tohle se nedá naučit pouhým sledováním dvou objímajících se lidí. Aby to člověk pochopil, musí někoho sevřít do náruče.
--------------------
ROZVAŽOVAT. Už jste to někdy dělali? Já o tom slově přemýšlím od té doby, kdy jsem na něj narazil v příběhu o narození Ježíše. "Maria o tom všem rozvažovala" - tak to stojí v Písmu. Když si uvědomíte, k čemu se to "to vše" vztahuje, není divu, že "rozvažovala". Je to nedospělá dívka, které se právě v zadní stáji chléva narodilo dítě a ona má jisté pochybnosti, kdo že je vlastně otcem - Její manžel pořád něco mumlá o daních a o tom, že největší místní hlavou, nějaký Herodes, se rozhodl pro vraždění novorozeňat. A kdyby to jako náměty k přemýšlení nestačilo, tak navíc ten zmatek, co dělají přicházející astrologové, chovatelé ovcí a andělé, kteří se vždycky zastaví se spoustou otázek, pronášení chvalozpěvů. A ještě ke všemu zvířata, co se tam tlačí s ní, hovoří. Moc krav sice hebrejsky nemluví, ale právě to se tam dělo.
---------------------
Proč se směješ? Změň jméno, a ten příběh bude o tobě.
Pozorujeme, co lidé kolem nás dělají, a ani sami nevíme, proč to dělají. Jestliže naše vlastní skutky jsou záhadou, o kolik víc potom skutky druhých? Já nevím. Je těžké soudit a tak málo o tom vědět. Ale stejně klidně soudíme. Samozřejmě. Jenže kdybychom se soudů aspoň občas zřekli, třeba bychom se měli radši.
Když řeknu pravdu, nebudou tomu rozumět. Když si něco vymyslím, nebudu tomu rozumět já.
Jediná Fulghumova kniha, ze které jsem byla nadšená. Byla jsem plná radosti a životního optimismu, že jsem je mohla rozdávat. Ale jen do té doby než jsem sáhla po jeho další knize..
Štítky knihy
povídky humor americká literatura úvahy a zamyšlení
Fulghum je prostě nepřekonatelný. Snad nikdy nezklouzne k patosu a opakování sebe sama...