Už hořela, když jsem si do ní lehal
Robert Fulghum
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/188535/bmid_uz-horela-kdyz-jsem-si-do-ni-lehal-j8k-188535.png
4
1147
1147
Laskavá zamyšlení, drobné příběhy a filozofické postřehy amerického autora. Vyprávění je zcela prodchnuto radostí ze života, průzračným způsobem oslovuje v člověku jeho lepší já a dává smysl i těm nejobyčejnějším věcem na světě
Literatura světová Povídky
Vydáno: 1994 , OdeonOriginální název:
It Was on Fire When I Lay Down on It, 1989
více info...
Přidat komentář
Popravdě, čekal jsem od toho trošku více humoru, ale i tak jde o příjemné čtení, které se nám milou formou snaží podsunout několikero zajímavých myšlenek a nutí nás se hlouběji zamyslet nad věcmi, které bereme jako samozřejmost.
Líbí se mi, jakým stylem autor píše, a jak člověka "donutí" se zamyslet. Nejsem člověk, který by rád četl hloubavé knihy, ale u této jsem byla velmi mile překvapena a rozhodně se chystám si od R. Fulghuma přečíst ještě něco dalšího.
Příběhy, které v knize popisuje, jsou často vtipné i smutné, jednoduché i náročné. Za mě velké doporučení.
Robert Fulghum je a bude můj oblíbenec. Někdy nejsem připravená na těžká témata, nechci řešit bolest světa ani tu vlastní. Někdy si chci sednout s čajem do křesla a cítit, že svět je v pořádku. A je to právě v těch maličkostech, které považujeme za samozřejmost, a které jsou zdrojem hřejivého tepla , pokud si člověk uvědomí, za co všechno může a měl by být vděčný.
Krása, prostě krása. V těch několika řekl bych až fejetonech se zračí opravdovost a jednoduchost života, ale s veškerou jeho upřímností a hloubkou. A pokud ta moje větě zní divně a nedává smysl, tak si tu knížku přečtu znovu a rád.
Vemlouvání do duše, o tom, jak je život pestře zajímavý, a jak v detailech maličkostí sídlí pohodová rozkoš pro lásku k bytí.
Citace : (z pobytu v budhisticko- zenovém klášteře - poznání)
Hledal jsem a žíznil a přitom stál po kolena v proudu řeky.
"Opravdu nemusíš nic být, a nemusíš nic dělat,
opravdu nemusíš nic mít, a nemusíš nic vědět,
opravdu se nemusíš ničím stát, ale je užitečné pochopit, že oheň pálí, a že když prší, tak hlína je pak mokrá.
Všechno má nějaké následky a nikdo od toho není osvobozen."
Laskavý pohled, paráda.
môj prvý fulghum, posteľ taká útla, že sa do nej ledva vlezie jeden, a taká plná všetkého možného aj nemožného). je to ako keď si s priateľmi rozprávate príbehy zo života, tu niečo uberiete, tu niečo pridáte, uroníte slzičku, niekde dojatia, niekde smiechu. ďakujem ti za tú knihu priateľ môj.
V této knize jsou perly (Svatba, Pytlík od dcery, Poděkování), ale také spousta balastu. Škoda, že neměl autor přísnějšího redaktora.
Plně se ztotožňuji s anotací ke knížce a opravdu nevím, co bych více dodal. Snad jen to, že autor patří k mým oblíbencům a čtení jeho knížek je pro mě svátek.
opět krásná kniha. Něco zábavnější, něco víc hloubavé. Konec zvlášť k zamyšlení, smysl života a lavička jsou prostě skvělý.
Různé příhody o věcech obyčejných, krásných i zajímavých. Milé počteníčko v předvánočním čase. Celý život se skládá z drobných maličkostí a až zpětně nám dojde, že šlo vlastně o velké věci.
Když jsem byla mladší, tak mě tenhle styl psaní štval. Sentimentálně milej, hledající štěstí a radost v maličkostech. Teď jsem starší a prachsprostě se u toho dojímám a usmívám. Achjo :)
Autora jsem si zamilovala. Jeho krátké úvahy, myšlenky, postřehy jsou napsány s nadhledem a laskavostí. Jeho knihy mam v záloze v čase, kdy zatoužím mít hezkou chvilku se sebou, chuť se zamyslet, pousmát a hezky si užít.
Tato útlá knížka plná optimismu a zamyšlení nad obyčejnými drobnostmi života ve mně vyvolala klid, pohodu a pousmání. Mám velkou chuť podívat se po dalších dílech R. Fulghuma. Doporučuji.
Knihu jsem vzala do rukou když mi bylo trochu úzko. Věděla jsem, že Fulghum bude má terapie. Nespletla jsem se. Nezhltla jsem ji jako jeho předchozí knihy, četla jsem ji poměrně dlouho. Ale užila jsem si každou stránku, každé písmenko s láskou a klidem. Milé, zábavné, moudré a dojemné postřehy z každodenních maličkostí - tak jak to zvládne jen Fulghum.
Fulghumovy postřehy ze života jsou pro mě příjemným pohlazením po duši. Sem tam se zasmějete, tu trochu zamáčknete slzu a nakonec jen (ne)souhlasně pokývnete hlavou. Takové mám pocity (nejen) z této jeho útlé knihy.
Příjemné odpočinkové čtení, někdy se i člověk zasměje a zamyslí. Celkově mě kniha nějak moc nenadchla, takový průměr.
Padne-li na vás trudnomyslnost, zádumčivost nebo světabol, je pro vás tato útlá knížečka to pravé, ořechové. Humorné povídání o životě, které potěší, pohladí a nezarmoutí. Příběhy o běžných věcech a o obyčejných lidech, při nichž na chvíli zapomeneme i na coronavirus a karanténu.
Drobná knížka, o to však silnější obsah. Fulghum je autor, který snad nikoho nezklame. Krátké, vtipné, moudré, filosofické a nadčasové postřehy z každodenního života, které nezarmouti. Naučíme se tak vnímat krásu a kouzlo i v nejbanalnejsich věcech.
Krátké úvahy a příběhy ze života Roberta Fulghuma. Jako vždy vtipné, s nadsázkou, s nadhledem a s poučením. Robert Fulghum nemůže zklamat.
„TA LEPENKOVÁ KRABICE je nadepsaná "Poklady". Zatímco píšu, vidím tu krabici na horním regále v mé pracovně, kde ji přechovávám. Těší mě, že na ni vidím; kdykoliv vzhlédnu. Krabice obsahuje takové ty drobné osobní poklady, které přežily četné záchvaty všechno "uklidit a vyházet", jež mě občas popadnou.“
Další z, volným stylem psaných, laskavých zamyšlení vytažených z autorovy krabice s „Poklady“.
Díky, pane Fulghume, že jste tu krabici s tím „droboštím“ úvah, fejetonů, črt a volně asociovaných myšlenek nevyhodil a uschoval ji doma v šuplíku :-).
Jste totiž velmi zajímavý člověk, mnoha zájmů a taky profesí, navíc, dovedete se kolem sebe opravdu „dívat“, a pak vyprávět, o všem tom neobyčejném na tisíci úplně obyčejných situací. Jak sám říkáte, jste zvědavý, tedy, i všímavý a tak vidíte, to, co my ostatní prostě nevidíme …
„Smýšlíme o sobě jako o normálních, obyčejných lidech, ale tak to není.“
„Neuvědomujeme si, jak velkou roli hrajeme v životě druhých.“
A tak, díky Vám, spatřují světlo světa drobné, každodenní příběhy, které vypráví o lidech …
„Životní příběh jednou větou. Z louže pod okap.“
… a zcela samozřejmě a přirozeně reflektují Vaše osobní zážitky a životní zkušenosti, tedy, Váš pohled na svět kolem sebe …
„Pozorujeme, co lidé kolem nás dělají, a ani nevíme, proč to dělají. Jestliže naše vlastní skutky jsou záhadou, o kolik víc potom skutky druhých? Proč si lehl do hořící postele? Byl opilý? Nemocný? Byl to sebevrah? Byl slepý? Byla mu zima? Byl to cvok? Nebo měl jenom zvrácený smysl pro humor? Nebo co? Já nevím. Je těžké soudit a tak málo o tom vědět. Ale stejně klidně soudíme. Samozřejmě. Jenže kdybychom se soudů aspoň občas zřekli, třeba bychom se měli radši.“
…
„Děti … Učte se od nich – mají toho hodně, co vás můžou naučit.“
„Nic si nedělejte z toho, že nikdy neposlouchají, co říkáte, zamyslete se nad tím, že vás neustále pozorují.“