Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii
Ladislav Zibura
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/355873/bmid_uz-nikdy-pesky-po-armenii-a-gruzii-3IQ-355873.jpg
4
1669
1669
Po dvojici bestsellerů přichází princ Ládík s další knihou – tentokrát o cestě do Arménie, Gruzie a Náhorního Karabachu. Ladislav Zibura se vydává do těch nejzapadlejších vesnic, aby mohl poslouchat příběhy místních a načerpat něco z jejich moudrosti. Alkohol teče proudem a mladý dobrodruh důvěrně poznává kulturu plnou pohostinnosti, rozhodných slov a sovětské nostalgie. Své zážitky z kavkazského putování Zibura líčí s tradičním humorem a sebeironií, pro které ho čtenáři nenávidí a milují.... celý text
Přidat komentář
Moje třetí kniha od Ladislava Zibury. Líbí se mi jeho humor a vždycky se dozvím něco zajímavého. Opět to bylo příjemné a zábavné čtení, i když tentokrát jsem to na plný počet neviděla. V každém případě si Ládíkovu další knihu zase s chutí přečtu.
Stejně jako předchozí knížky prince Ládíka, nezklamalo mě ani tohle jeho vyprávění o putování po Kavkaze.Je to čtivé, nenáročné, ale zároveň poučné a je to proložené chytrým humorem a sebeironií. Přesně podle mého gusta.
Opravdu jsem si to čtení užívala, byť to není ten typ knihy, kdy jdete spát nezvykle pozdě, protože prostě musíte vědět jak to skončí.
Pevně doufám, že autorovi tohle tempo jedné knihy za rok ještě nějakou dobu vydrží. Protože tohle je pro mě při boji proti trudomyslnosti sázka na jistotu.
Odpočinkové a občas humorné čtení, ale musím říci, že různé rozhovory a přednášky s autorem mě baví mnohem více. V jeho knihách mi přijde po pár stránkách, že čtu pořád o tom samém a nic mě "nenutí" číst dál. Co se mi ovšem líbilo moc, byly faktické poznámky, které byly velmi zajímavé a poučné.
Moc zábavné čtení, bavilo mě celou dobu. Kniha vypráví příběhy lidí ale také míst a národů, což je na tom super - trošku jsem se také vzdělal a v oblasti Ázerbajžán, Gruzie, Arménie jsem o něco chytřejší.
Kilometry, které si tentokrát Ladislav ulehčí jízdou na kole či autostopem, hravě dožene množstvím vypitého alkoholu. Duše obyčejných Arménů a Gruzínů se vám totiž otevřou pouze tehdy, pokud přijmete jejich zvyklosti a jednou z nich je připití si stakany vodky při jakékoliv příležitosti. Díky autorovu zápalu (mnohdy jsem mu ty pijatiky a stavy po nich nezáviděl) máme možnost si přečíst cestopis nejen po místní krajině, ale hlavně nahlédnout do života obyvatel. Tohle vám žádná cestovka nikdy nenabídne. Ač bych v některých pasážích ubral na humoru, bavilo mě toto Ziburovo cestování ze všech jeho třech knih nejvíce.
Vtipně a trefně napsaná kniha o putování mladíka, který se nebojí udělat srandu i sám ze sebe. Nenásilnou formou seznamuje čtenáře s místní přírodou, lidmi a zvyklostmi.
Tuto knížku jsem začala číst ihned poté, co jsem se vrátila z Gruzie a bylo neuvěřitelně milé číst si o místech, kde jsem byla a o postřezích, které jsem měla s panem Ziburou stejné. A právě možná se mi tak líbila a asi i díky tomu této knížce mírně nadržuju :D Nebyla to knížka, kterou bych přečetla na jeden zátah, každý den jsem si jí dávkovala po malých částech, ale u každé části jsem se zasmála a obdivovala pozitivní přístup k životu - předsevzala jsem si ho brát také více optimisticky :) Určitě si přečtu i další knihy od autora (snad i na přednášky se dostanu), doufám že budou také plné lehkosti, humoru a zajímavých poznatků. Pochválit musím i grafické zpracování knihy, krátké kapitoly a vzdělávací pasáže např. o historii, které nastínily a mnoho vysvětlily. Nebyly dlouhé, nebyly ubíjející a z jejich čtení jsem si hodně odnesla. Třeba Náhorní Karabach jsem znala jen podle jména a jsem ráda, že teď o něm také už něco vím :) Mou zaujatost doplnilo neustálé vyhledávání si míst a informací na internetu, takže já jsem spokojená a hodnotím 5*.
Zibura po třetí a stále mě baví. Dokonce možná ještě víc. Jsou zde nejenom vtipné a historky z cest, ale přidal i spoustu zajímavých myšlenek.
Moc jsem se na ni tesila.Davam 3 hvezdicky za vtip a humor,ale bohuzel mi to cele prislo jednotvarne: dest, vodka,vino, kam slozit hlavu a porad dokola, nektere pasaze i kapitoly jsem proto uz preskakovala a pritom samotne vypraveni o lidech,jak ziji atd bylo zajimave
Trošku se mi zdá, že ty knížky mají sestupnou tendenci. A přitom zrovna do Kavkazu jsme vkládala velké naděje! Díky Arménii a Gruzii jsem hodnocení o stupínek vytáhla. A taky za vtípek s Brownovým pohybem.
Asi můj první a poslední cestopis, co jsem v životě přečetla.. Nejprve jsem se tomuto žánru vyhýbala, ale nakonec jsem díky setkání s autorem po jeho nejnovější knize sáhla... Láďa je hrozný sympaťák, ale tento styl literatury mi opravdu moc nesedí... Situace se opakovaly a vtipných momentů ubývalo, takže přednášky autora jsou super, ale knihy asi vynechám...
Poprvé mám z Ládíkovy knihy smíšené pocity.Mám ráda jeho humor,líbily se mi popisy krajiny,zápasení s kolem,rozhovory s lidmi.. I když první,co jsme po příjezdu k dědovi na Slovensku,hned po pozdravu slyšeli,bylo "Čo budete piť a čo vám dáme jesť?",takže si to trochu dokážu představit.. přesto toho alkoholu v knize na mě bylo moc. Možná mi to vadilo,protože znám pár alkoholiků a nemám s nimi nejlepší zážitky,prostě mi to v knize vadilo a měla jsem z toho špatné pocity.Proto o hvězdičku míň,ale už se těším na další knížku (snad ze severu?).
Milá knížka u které si odpočinete a zároveň i pobavíte. :-) Prostě skvělá oddechovka na léto!
Moje první knížka Prince Ladíka, po jejímž přečtení můžu říct, že se určitě pustím i do dalších :) Chvíli mi trvalo se začíst a byla jsem zpočátku lehce zklamaná, ale po několika desítkách stránek si mě autor získal. V knize najdete spoustu zajímavých informací o nejrůznějších místech, lidech, alkoholu (!), filozofická zamyšlení a nekonečně mnoho sarkastického humoru. Pravda, nahlas se řezat smíchy nebudete, ale Ziburův optimismus a umění udělat ze všeho negativního něco vtipného můžu jen obdivovat :) Je to bezpochyby velice inteligentní člověk. V neposlední řadě se mi moc líbí grafické zpracování - barvy ani krásné ilustrace nesmí chybět :) Takže za mě všechny čtyři palce nahoru, skvělá cestopisná a milá kniha, která v dnešní době obecně ne příliš kladného vztahu západu k Asii jistě přišla vhod :)
Princ Ladík znovu nezklamal a napsal poutavě jeho toulky po Arménie a Grúzii. Doporučuji všem.
Po absolutním nadšení z Číny a Tibetu a lehkém zklamání z Blízkého východu přichází větší zklamání z Ládíkovy zatím třetí knihy. Je to pořád vytříbený vtipálek a na mnoha místech jsem se opravdu od plic zasmál, na mnoha dalších s radostí pousmál, jinde mi zas ironicky až černohumorně cukaly koutky. Ale už je tady na mě příliš toho všudypřítomného dobra, těch tisíckrát obměněných klišé, těch laciných pravd, těch nezastíraných útoků na ezobioženy hledající smysl života apod. Jakoby tady autor vyloženě a nepokrytě cílil na své nejvěrnější čtenářky, které (uznávám) u této knihy opět musí mlaskat blahem. Bohužel na mě je tam toho (výše uvedeného) už příliš. Pasáže popisující krajinu, setkání s lidmi, hledání noclehů, opravy kola nebo stopování, které se vyvarují výše uvedeného jsou úžasné a chválabohu aspoň za ně.
Knížka se mně líbila, i jsem z ní doma občas nějaký odstavec k pobavení rodiny přečetla nahlas, ale četla jsem od Ládíka dvě knížky za sebou a teď mám pocit, že si od jeho humoru potřebuji odpočinout.
Štítky knihy
Arménie humor cestopisné příběhy cestopisy Gruzie pěší turistika Zakavkazsko
Autorovy další knížky
| 2016 |  Pěšky mezi buddhisty a komunisty |
| 2019 | Prázdniny v Evropě |
| 2017 | Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii |
| 2021 | Prázdniny v Česku |
| 2020 | 40 dní pěšky do Jeruzaléma |
Tento díl se mi líbil stejně jako ty předchozí. Mám ráda humor prince Ládíka, takže jsem se jeho hlodům zase hodně zasmála. Mimochodem musím poznamenat, že dle mého názoru je lepší jít nejdřív na jeho přednášku a až potom si přečíst knihu. Ja byla v půlce knihy a bavila jsem se víc v druhé části přednášky, kdy jsem neznala děj.