Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii
Ladislav Zibura
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/355873/bmid_uz-nikdy-pesky-po-armenii-a-gruzii-3IQ-355873.jpg
4
1725
1725
Po dvojici bestsellerů přichází princ Ládík s další knihou – tentokrát o cestě do Arménie, Gruzie a Náhorního Karabachu. Ladislav Zibura se vydává do těch nejzapadlejších vesnic, aby mohl poslouchat příběhy místních a načerpat něco z jejich moudrosti. Alkohol teče proudem a mladý dobrodruh důvěrně poznává kulturu plnou pohostinnosti, rozhodných slov a sovětské nostalgie. Své zážitky z kavkazského putování Zibura líčí s tradičním humorem a sebeironií, pro které ho čtenáři nenávidí a milují.... celý text
Přidat komentář
Knížka se ke mě dostala na základě doporučení.
Knížka se čte hezky, líbí se mi, že to není psané jako deník a smysl pro humor má Zibura skvělý.
Bohužel jsem asi měla velká očekávání. Pro mě málo zajímavostí o zemi. O Gruzii vím po této knížce pouze to, že jsou to pijani. Každopádně Zibura je sympaťák a klobouček za to, co podniknul :)
Cestopisy nebyly nikdy moje parketa, i když cestování je pro mě víc než zajímavé.
Knihu jsem objevila díky Čtenářské výzvě a vůbec nelituji toho, že jsem ji zvolila, naopak.
Je vtipná, s nadsázkou, osvěžující, oddychová plná příjemných a nadčasových ilustracím navíc bod plus za barevnou obálku :)).
Zasmála jsem se, dozvěděla se něco o zemích, které pro mě byly neznámé, o obyvatelích, kteří na mě svou povahou zapůsobili a ty autorovy myšlenky...no něco úžasnýho!
Doporučuji i "nefandům" cestopisů, tohle je fakt naprosto jiný.
Určitě to není moje poslední kniha od Ladislava :)
Trojbox dočten!
Poslední, tedy třetí kniha, mi sedla nejlépe. Pro mě zatím asi nejzajímavější, trochu mě to nalákalo do Arménie a něco jsem se dozvěděl.
I humorem mi kniha přišla bližší.
Velice milé a vtipné čtení, ale měla jsem si to přečíst dřív. Když jsem si četla části o Arménii a Náhorním Karabachu, autorovo nadšení z tohoto koutu země a optimismus obyvatel, s nimiž se tam setkal, vyznívá v kontextu války, která proběhla v roce 2020, dost smutně.
Stejne jako pro vsechny Ziburovy knihy plati - jiste, je to v prve rade predevsim velka "bzunda" a zabava, ale soucasne se neco dozvite a nektere myslenky, ktere Ladislav v knihach vyslovuje jsou velmi moudre. Diky za tuto mladou generaci.
Svižné, zábavné, odlehčené ... Skvělá forma, jak čtenáře seznámit s touto částí kavkazského regionu.
Dílo svým přátelským stylem otevírá téma Gruzie a Arménie a poskytuje základní informace, od kterých se čtenář může dobře "odrazit" a následně, v případě zájmu, rozvíjet znalosti o těchto dvou zemích.
Prvni knizka od L. Zibury a jsem nadsena. Mam pocit, jako bych Gruzii a Armenii sama navstivila. :-) Kniha me casto pobavila.
Díky za tuhle knihu! Když momentálně nemůžeme cestovat, je super takhle projít / projet cizí zemi prostřednictvím vzpomínek někoho jiného.
Projet na kole nebo pěšky země,kam se v dnešní době málokdo vydává,je samo o sobě zajímavé. V zemích bývalého Sovětského Svazu jsem před více než 35 lety zažil dost podobného,včetně stakanů alkoholu,takže nepochybuji,že i po letech je to nepominutelná věc,kterou nelze nezmínit. Vzpomínky formou jemného humoru s nadhledem,bez brutalit a jedovatosti se příjemně čtou,když navíc tady právě za okny padá sníh. Jsem rád,že už tam nejsem,ale díky Ladislavovi se mi moje vlastní zážitky vybavují. Čtu to v pořadí jako třetí knihu,nijak nespěchám,sáhnu po ní kdykoliv mám čas,náladu a nemusím se vracet,abych našel nit děje. Prostě přejdu na další den a zázraky maličkostí,které přijdou a přinesou zábavu,smích i něco nového. Fajn.
Někteří Ziburovi vyčítají, že jeho knihy nejsou cestopisy. A já říkám, no a co? Tak jsou to jeho zápisky z cest, kde vypráví především o setkávání s lidmi a po pravdě mě to asi baví mnohem víc, než popisy památek a podobně.
Mám stejně starého syna jako je princ Ládík a tak mám tendenci na jeho vyprávění nahlížet tak nějak mateřsky. A tentokrát jsem o něj měla trochu strach, aby nepropadl alkoholismu :D Protože v těchto zemích se pije po "stakanech" a pokud nechcete urazit své hostitele, vypít asi musíte. Jsem ráda, že to Ladislav více, či méně ustál a jistě nás ještě nejednou knihou potěší :)
P.S. Fascinuje mě, kolik lidí Ladislava při jeho cestách zve k sobě domů, aby ho pohostili a nechali u sebe přespat. Přijde mi, že čím chudší národ, tím je ochotnější podělit se o to, co má. Osobně si nedovedu představit, že bych potkala turistu, či turistku s batohem a prostě ho pozvala domů, ne z nedostatku pohostinnosti, ale spíš ze strachu z cizího člověka....a při čtení Ládíkových knih se za to trochu stydím :)
Po návštěvě " princovy" přednášky v dávných dobách, kde se ještě takové věci beztrestně veřejně konaly,jsem si řekla, že tenhle mladík mě fakt baví. Jeho styl vyprávění a humoru je mi vlastní a až se znovu narodím, chci taky bloumat světem. Teď už to nestihnu,tak někdy příště...Ladislave díky!
Název měl být spíše Už nikdy NA KOLE po Arménii a Gruzii. Ale budiž.
Kniha byla skvělá. Začetla jsem se do ní hned, protože jazyk je velice čtivý a odlehčený. Autorův humor mi byl velice blízký, a tak jsem se u knížky často řehtala nahlas, ať už jsem byla doma, ve škole či ve vlaku.
Vyprávění mělo švih, čtení šlo rychle a vzbudilo ve mně touhu po dobrodružství. Hned jsem si na léto jedno naplánovala, i když ne v tak velkém stylu :D Obdivuju autora, v jakých podmínkách je často schopen a ochoten existovat, já bych to nedala, jsem na to dost náročná.
Každopádně knihu doporučuju, byla fakt skvělá. Má první od @princladik a můžu říct, že ne poslední. Moc se těším na další kousky, tuhle musím vrátit rychle do knihovny, protože se na ni stojí řada.
Až moc stakanů? Ano. Vyprávění trochu přehnané a přibarvené? Ano. Moc šťastných náhod? Ano. Přesto jsem se při čtení cítila strašně příjemně a každou stránku si užila. Ziburu už beru jako jistotu, sedí mi jeho humor a ironie. Čtení je to lehké a oddechové a já jsem za to ráda. Pro mě si tato doba postavená na hlavu vyloženě říká o takovéto nenáročné knížky, které člověka alespoň na chvilku přenesou někam jinam.
Upřímně tuto posedlost Ziburou nechápu. Jistě je originální a vtipný a odvážný, ale ty knihy jsou hlavně a oněm a ne o cestách. A jakmile člověk přečte jednu, pak už ví vše a Zibura se jen opakuje.
Milé a čtivé vyprávění o cestování. Ládík působí velice sympaticky, dokáže hezky popsat jak krajinu tak lidí, které potkává s laskavým humorem. A ani sebe nebere příliš vážně, takže se mi to docela líbilo. Jenom mi přijde, že se někdy zbytečně snaží být vtipný za každou cenu. Nicméně si ráda přečtu i další jeho knihy.
Velice vtipná knížka. Autor vše komentuje s nadsázkou a humorem. Jen těch stakanů mohlo být o něco méně :-). Určitě si přečtu i další knížky.
Jelikož jsem v Gruzii byla, byla krasne cist o zemi znovu, vybavovat si místa, o kterých píše.
Moc ráda jsem se dozvěděla i o dalších dvou zemích, u kterých jsem si vždy zmiňovaná místa googlila, abych si příběh přiblížila.
Kniha je oddechovou záležitosti, u které se i zasmějete.
O hvězdičku méně davam jen proto, že je celý ten příběh proste až moc plný štěstí a bohužel, nevěřím tomu, že kapitoly nejsou pribarvene ????
Autorovy další knížky
| 2016 |  Pěšky mezi buddhisty a komunisty |
| 2019 | Prázdniny v Evropě |
| 2017 | Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii |
| 2021 | Prázdniny v Česku |
| 2023 | Všechny cesty vedou do Santiaga |
Mám ráda humor Ladislava Zibury, mnohokrát jsem se při čtení nahlas zasmála. Někdy jsem si říkala, jestli už není těch alkoholových historek v knize moc, ale asi to do Gruzie a Arménie patří. Nicméně i když Ladislav vyloženě nepopisuje turistické cíle a zajímavosti, i tak mě na přírodní krásy Arménie nalákal.