Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii
Ladislav Zibura
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/355873/bmid_uz-nikdy-pesky-po-armenii-a-gruzii-3IQ-355873.jpg
4
1669
1669
Po dvojici bestsellerů přichází princ Ládík s další knihou – tentokrát o cestě do Arménie, Gruzie a Náhorního Karabachu. Ladislav Zibura se vydává do těch nejzapadlejších vesnic, aby mohl poslouchat příběhy místních a načerpat něco z jejich moudrosti. Alkohol teče proudem a mladý dobrodruh důvěrně poznává kulturu plnou pohostinnosti, rozhodných slov a sovětské nostalgie. Své zážitky z kavkazského putování Zibura líčí s tradičním humorem a sebeironií, pro které ho čtenáři nenávidí a milují.... celý text
Přidat komentář
Láďovy knížky vždycky mne dokážou rychle vtáhnout do děje a už nepustit.Příběhy má strašně pěkně a vtipně popsané.Dokáže si udělat srandu sám ze sebe a ještě si všechno dokázal(snad?)pořádně zapisovat do deníku při tom všem ,,každodenním,,popíjení vodky s domorodci.Akorát si myslím,že by bylo fajn kdyby v knize byli i nějaké fotografie z toho výletu.Jinak knížka moc fajn a těším se na další čtení.
Pro Ziburovi knížky bych komentáře mohla psát stylem Ctrl+C - Ctrl+V aneb pořád tak nějak stejné, ale v podstatě stejně dobré. Styl psaní, co chytne masy, ale samozřejmě se najde i pár jedinců, které nenadchne. Není to typický cestopis, prostě jen cesta mladíka určitým územím - tu zajímavá památka, tu střet se zvířetem, domorodcem nebo turistou, občas nějaký zádrhel nebo drobné překvapení. V cestě po Arménii a Gruzii mě zaujala předevsím závěrečná část o Karabachu, neboť jsem o něm neměla ani tušení... Myslím, že jako lehká inspirace, kam vyrazit to není špatné, jako oddechové čtení rovněž ne - já si frontu na novou Ziburovo knížku stoupnout nepůjdu, ale až se mi dostane do ruky, ráda si ji přečtu :)
Knížka je zajímavá a asi hodně lidí nadchne, ale pro mě nebyla. V podstatě pije, spí a zase jde.
Po dvou cestopisech od Zibury nemůžu vynechat ani tento. Mě to prostě baví :) jediné cestopisy, co mě baví...
Klasický Ziburův cestopis, ve kterém se kromě pěší chůzi autor věnuje i cyklistice a auto stopu. Vydává se, bez jakýchkoliv plánu, poznat Gruzii, Arménii a Národní Karabach. Vtipné, a optimistické situace, doprovázené letní atmosférou, kterou zobrazují nádherné ilustrace. Skvělá kniha, zajímavý cestopis, poutavé, ale přitom oddychové čtení. Nutno si přečíst.
Byla to vůbec cesta, nebo to byl trip? Až na ten chlast bych to velmi rád taky zažil. Moc hezky se to čte.
Taká tá klasika. Ide, pije (veľa), je, spí, zase ide, niečo sa pototo, zasmeje sa tomu, my sa zasmejeme jemu, alebo (tí menej cynickí) s ním, občas malá kultúrna alebo geografická vsuvka a zase celé dokola. Celé je to proste fajn.
Týmto som sa zároveň dostala na koniec Ziburovej „pešej trilógie” a – i keď ma to samotnú prekvapuje – seriózne uvažujem, že by som mohla pri ďalšej púti (ak sa k nej dokopem) vymeniť oceľového tátoša za vlastné nohy. Predsa len, tie dva-tri kopce by mohlo zvládnuť i také nemehlo, ako som ja.
Zibura a jeho schopnost dělat si legraci sám ze sebe. Krom toho, že chcete vyrazit někam na pěší výlet, tomuhle říkám laskavý humor ????
Tahle kniha je řekla bych tak trochu přelomová.Zibi přestává chodit pěšky a začíná využívat autostop.
Uznávám, že prvotina z Blízkého východu byla zatím asi nejlepší. A teď to malinko zamotám. Druhou knihu o Číně posunu na třetí místo a třetí knihu o Zakavkazsku dám kvalitou na druhé místo :-)
První a poslední kniha od pana autora. Vůbec jsem se nemohla začíst a nakonec jsem to vzdala.
Ač mi přišly Gruzie a zejména Arménie dle popisu velmi zajímavé, musím říct, že mnohem víc mě bavila kniha prvnií o Turecku a Izraeli, tak nějak se mi lépe četla, rychleji běžel děj a víc jsem se nasmála. Nijak tuto knihu nekritizuju, jen asi byla na stejný brdo, jako ta první, a proto už mě tolik nenadchla. Ale putování po Číně stejně otevřu.
"Náhle se mi něco otřelo o obličej. Z mých útrob se vydral výkřik tak strašlivý, že jsem jím vyděsil sám sebe. Těžko říct, zda jsem narazil na hluchého, nebo němého netopýra - každopádně mu echolokace nefungovala. Výzkum skončil a já prchnul pryč v hrůze takřka panické. Na ten dotyk netopýra už nikdy nezapomenu."
Ladislav Zibura, pacient nula, Náhorní Karabach
Sledovat Ládíkovo putování je zajímavé, ale přijde mi to hodně takové ve stylu někam jde, opije se, jde dál a zase potká někoho, s kým popije. Dozvěděla jsem se pár zajímavostí, ale vypadá to, že ani tato knížka ze mě nadšeného fanouška cestopisů neudělá.
Naprosto úžasné čtení. Nebo v mém případě poslech. Ziburu miluju. Smála jsem se většinu knihy. Šla jsem u toho na celodenní túru a doposlechla to celé. Těším se na další
Moje první knížka od prince Ládíčka. Čte se super, hrozně mě baví autorův smysl pro humor, dost často dostanu při čtení záchvat smíchu. Jen se těším na další díly, protože tady u jeho cesty po Arménii a Gruzii je to takové dost alkoholové, raději bych více popisu té země (přírody atd.) - zvolila jsem tuto knihu právě teď, když je karanténa a nikam se nemůže, cestuji alespoň knihami:)
Moje první setkání s autorem a vlastně s cestopisy obecně dopadlo úspěšně. Láďovo povídání mě bavilo, po celou dobu čtení jsem měla dobrou náladu, knížka je prodchnutá pozitivní energií a radostí z cestování. Jediné, co mi chybělo byly fotky, i když četné ilustrace mají určitě také svůj půvab. Ráda si přečtu i další Ziburovy knížky.
Štítky knihy
Arménie humor cestopisné příběhy cestopisy Gruzie pěší turistika Zakavkazsko
Autorovy další knížky
| 2016 |  Pěšky mezi buddhisty a komunisty |
| 2019 | Prázdniny v Evropě |
| 2017 | Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii |
| 2021 | Prázdniny v Česku |
| 2020 | 40 dní pěšky do Jeruzaléma |
Ladislav Zibura je pro mě velkou inspirací. Zkloubil dohromady dvě mé vášně a to čtení a cestování. Cestujeme jinak než on, ale zážitky máme podobné a tak se tato kniha zařadila mezi mé oblíbené.