Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii
Ladislav Zibura
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/547437/bmid_uz-nikdy-pesky-po-armenii-a-gruzii.jpg
4
1696
1696
Po dvojici bestsellerů přichází princ Ládík s další knihou – tentokrát o cestě do Arménie, Gruzie a Náhorního Karabachu. Ladislav Zibura se vydává do těch nejzapadlejších vesnic, aby mohl poslouchat příběhy místních a načerpat něco z jejich moudrosti. Alkohol teče proudem a mladý dobrodruh důvěrně poznává kulturu plnou pohostinnosti, rozhodných slov a sovětské nostalgie. Své zážitky z kavkazského putování Zibura líčí s tradičním humorem a sebeironií, pro které ho čtenáři nenávidí a milují.... celý text
Přidat komentář
Být překvapený, že Zibura píše jako Zibura je asi stejně duchaplné, jako si na letní dovolené s CK v Egyptě stěžovat, že písek je horký, moře slané a ani jednou za celý pobyt nebyl dobrý salám.
Ladislavova třetí knížka je v zásadě stejná, jako ty předchozí - a v jeho případě je to jedině dobře. Protože to znamená, že je vtipná, zábavná, místy na můj vkus zbytečně "čtyřdohodovská", ale pořád taková, že jsem se u ní smála nahlas a to se mi stává skutečně jen málokdy.
Tentokrát se podíváme do Arménie a Gruzie, vypijeme obrovské množství vodky a vína, přespíme u celé plejády tamějších obyvatel a dojde i na nějaké ty památky.
Celá kniha je navíc v provedení grafického dua Tomski-Polanski nádherná.
Pokud čekáte demografické údaje a hodnotné informace, kupte si bedekr. Tohle není průvodce, tohle je vyprávění o cestě jednoho mladého muže, který se nebojí v tričku s jednorožcem vyrazit v Náhorním Karabachu na noční lov s partičkou chlapů, kteří vedle něj zastavili na prázdné silnici. A kdo z nás by - aspoň občas - nechtěl mít tolik odvahy, tolik bezstarostnosti a tolik důvěry v lidi a svět a v to, že nakonec všechno dobře dopadne? Lokh lyava!
Moje druhá kniha od Ladislava, paradoxně ságu zakončím jeho první knihou 40 dní pěšky.... Bylo to hodně příjemné počtení, i když je to pořád více méně stejné. Rozhodně obdivuji jeho odvahu, výdrž a játra :o). Musím říct, že Arménie a Náhorní Karabach se mi líbila mnohem víc než Gruzie a docela mě to tam nalákalo.
Moje první kniha od Zibury a určitě ne poslední. :) Myslím, že vám musí sedět jeho smysl pro humor a to, že se v knize spousta věcí opakuje (třeba vždy po pár stránkách potká někoho , s kým se následně opije), jinak se vám kniha asi líbit nebude. Zároveň je ale hrozně hezké "cestovat" společně s Láďou a vidět země jeho očima. Za mě příjemné počtení a palec hore. :)
Přesně takový je Kavkaz. Pohostinný. Chudý. Vyprahlý. Hornatý. Vstřícný. Tradiční. A organizovaně uchlastaný - nepije se jeden stakan za druhýn jen tak, ale ve společnosti, s pravidelnými přípitky, s jídlem. Setkání s cizincem je zatím vždy svátkem. Navíc tu podivuhodnou krajinu skvěle vystihl autor ilustrací.
Mám Ziburu rád, ale prozatím jeho "nejslabší" cestopis, který je snad jen o tom jak někoho potká a pije s ním. Pomalu se mi to schéma knížek začíná opakovat. Konec kritické části.
Na druhé straně stále zábavná, svižná cestopisná kniha. Přesně taková, jakou od Zibury můžeš čekat (pokud si už něco četl/četla). Pokud by to pro tebe mělo být první seznámení se se Ziburou, volil bych jeden z předchozích cestopisů, které jsou lepším počtením.
Bohuzial velmi ma to nebavilo. Rozprávanie o ľudoch a kultúre bolo zaujímavé, bohužiaľ dobry dojem mi kazilo neustale opijanie sa. Knihu som docitala iba kvôli výzve.
Já jsem od té knihy dostala přesně to, co jsem chtěla. Příjemně napsaný cestopis s Ladislavovým nezaměnitelným humorem. Nejvíc mě pobavil defekt na pneumatice na kole a následná "oprava" na benzince :)
Na to že tenhle žánr nevyhledávam, tak se mi kniha líbila. Moc hezky a vtipně napsaná :)
Z předchozích dílů jsem očekával víc humoru, naopak oceňuji, že autor začal zařazovat víc historických, faktických zajímavostí, tak kniha neslouží jen k pobavení a nasátí atmosféry země, národa, ale i občasnému nenucenému poučení. Určitě doporučuji
Kniha je opětovně nabitá cestovatelskými zážitky z jednotlivých dnů, které absolvoval autor po Armnénii a Gruzii. Líbilo se mi, že k cestování použil také kolo (velmi rád jezdím na kole).
Styl psaní je stejný jako u knihy, kterou jsem četl v minulosti (40 dní pěšky do Jeruzaléma). Opětovně návštěva kaváren, nocleh u cizích lidí, rozhovory s místními lidmi, obavy ze psů, něco z historie apod. V knize jsem nenašel nějaké větší dobrodružství, ucelenější příběh, kterému by věnoval mnohem více prostoru a u kterého by mi třeba naskakovala husí kůže, ale to nevadí.
Kniha se četla celkem dobře. Líbilo se mi celkové zpracování knihy, včetně ilustrací a poznámek, které jsou v červeném rámečku. V knize se vyskytuje humor i různé autorovy myšlenky.
Citát, který mne oslovil:
Skutečná svoboda totiž přichází až tehdy, když je člověk docela sám. Nemá tužeb, nemusí se nikomu zodpovídat ze svých činů a nikdo se o něj nezajímá. Stává se neviditelným. Skutečná svoboda ale neznamená skutečné štěstí. Jak jsem se už mnohokrát přesvědčil, dokonce se navzájem vylučují. Opravdu naplňující štěstí totiž vyžaduje lidskou blízkost.
Za mě super. Autorův humor je mi fakt strašně sympatický, už dlouho se mi nestalo, že bych se během čtení zasmála nahlas, což se mi u této knížky stalo několikrát. Správně sarkastické a přesto zajímavé a vlastně i poučné. Ten pohled na svobodu člověka mě fakt bavil, přitom to není žádná super pozitivně-motivační knížka, kterých jsou všude mraky. Určitě si přečtu i nějakou další.
Leč cestopisy nečtu, protože mě nebaví, zkusila jsem tento Ziburův, a docela příjemně jsem byla překvapená. Místy je to docela vtipná a poučná kniha, občas ale trošku nuda. Lehce se čte. Od Zibury moje první kniha, možná ne poslední. Ale na víc než tři hvězdy to není.
moja prva kniha od autora, celkovo celkom ctiva a vtipna, no ku koncu uz dost stereotypna...
Pravděpodobně poslední knížka, kterou jsem od autora četla. Pro mne naprosto nudné vyprávění, které nemělo hloubku, smysl ani směr. Obávám se, že po nějaké době si z ní nebudu pamatovat nic konkrétního, jen to, že jsem se touto útlou knížkou prokousávala měsíc, několikrát u ní usnula, a ke konci stále sledovala, kolik stránek mi ještě zbývá, což se mi nestalo už několik let.
Autor píše čtivě a s lehkostí, jen mi v jeho vyprávění chybí trochu toho děje :)
Velké plus jsou ilustrace Tomski & Polanski
Zibura - moje první kniha - tedy moje jeho první kniha :-D. Trochu netypický cestopis, ale dobře se četla. Sice se mi to zdálo po čase trochu monotónní - vesnice, město, pitka s místními - další zastávka, stejný scénář, ale nicméně jsem se nenudil. Autorův totiž vypráví svoje zážitky s humorem, který je mi blízký a tak jsem se docela bavil. Navíc Zibura projevuje docela obsáhlé znalosti o navštěvovaných zemích a krajích. takže, ne sice hned, ale nebudu se bránit další knize tohoto autora. Možná budu muset v tom případě sáhnout po jeho předchozích "cestách", nejsem si totiž jistý (i když mu to přeji), jestli bude následovat ještě nějaká další cesta. Jestli totiž jeho játra přežila cestu po Gruzii a Arménii :-D.
Víc alkoholu, víc procestovaných zemí, víc způsobů zdolávání kilometrů, ale pořád ten stejný Ladislav. A víte co? Pořád mě to baví.
Od prince Ládíka jsem zatím četla všechno (což není tak ohromující vzhledem k tomu, že tohle je zatím jeho 3. kniha) a jsem z něj stále nadšená. Ve vyprávění se projevuje jeho osobitý humor, který dokáže zdánlivě všední zážitky podat zábavně a poutavě. U každé z jeho knih se mi stává, že svým bližním prostě musím kousek odcitovat nebo poslat v podobě hlasové zprávy. Někdy se dokonce i nahlas rozesměju.
Zkrátka skvělé pobavení, čtení je lehké a ilustrace na jedničku.
Tak do třetice a u mě už téměř jistě naposledy. Z první knihy jsem byla nadšená, z druhé lehce mrzutá a z té nejnovější jsem otrávená. Lokomotiva Ladislav za sebe sice začal platit a přestal vyžírat ty nejchudší, ale jeho alkoholové dobrodružství po Kavkazu mě stejně nijak neohromilo. A vlastně ani neoslovilo. Humor nekomentuji, ten prostě nesdílíme. Nemůžu si ale odpustit šťouchanec do, dle mého názoru, místy vážně trapných poznámek pod čarou. Tedy, předpokládám, že to byly poznámky pod čarou, neobtěžovala jsem se půjčit si papírovou knihu, ale půjčila jsem si jen elektronickou verzi (tímto děkuji KJM za její geniální službu, která mě nenutí chodit do knihovny osobně :)).
Co naopak musím vyzdvihnout je tentokrát přidaná hodnota wikipedicky znějících informačních bloků. Zejména Arménská část se mi líbila. Konec knihy byl nečekaný, ale za mě vlastně asi lepší než ten patos minule. Ladislav našel skvělou díru na českém trhu, ale začínám mít pocit, že už tomu chybí jiskra a nenucenost a jde tu o něco úplně jiného, než skromné cestování a hledání dobrodružství.
Dvě hvězdy za historicko-kulturní arménské okénko a práci dua Tomski&Polanski (i když tentokrát jen černobíle na čtečce).
Autorovy další knížky
| 2016 |  Pěšky mezi buddhisty a komunisty |
| 2019 | Prázdniny v Evropě |
| 2017 | Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii |
| 2021 | Prázdniny v Česku |
| 2020 | 40 dní pěšky do Jeruzaléma |
Moje prvni kniha od Zibury ctena pres ctetku a ne na papire...a nevim jestli je to tou nahlou nehmotnosti, ale Pesky mezi buddhisty a komunisty pro me bude vzdycky cislo 1. Nerikam, ze jsem zklamana, to rozhodne ne. Kazda kniha, ktera me primeje se nahlast rozesmat si zasluhuje moje bezmeznou oddanost a respekt, ale prece jen mi tady neco chybelo. Ani to stopovani mi az tak nevadilo, ale i cetba knihy, kde nekdo 2 mesice den co den chlasta ma sve meze. Nejlepe me pocity vyjdruje asi toto: Bylo to jako by mi nekdo slibil nejlepsi noc v zivote a pak me pohladil po vlasech a sli jsme spat.