Už zase skáču přes kaluže
Alan Marshall
Kdopak to jede na tom koni? Přece Alan – v očích obyvatel jedné australské vesnice „mrzáček“, v hloubi duše však neuvěřitelně odhodlaný chlapec, který jde za svým snem nehledě na chromé nohy. A protože je po tátovi chlap jaksepatří, nevzdává se, i kdyby to měl být sen z kategorie nesplnitelných: chce hledět osudu do tváře ze hřbetu koně a v jeho sedle zdolat kaluže před rodnou chalupou, jež jsou pro něj přímo zdolanými oceány. Marshallovy vzpomínky na dětství strávené na rodné australské farmě patří do zlatého fondu knih o obdivuhodné moci nemocných. Neokázale statečný, umanutý i naivně upřímný vypravěč s berlemi, toužící se vyrovnat svým spolužákům v každém ohledu, je zároveň vtipným pozorovatelem zanikajícího kouzla australského venkova a přírody. Revidované vydání tohoto románu –proslaveného i dodnes oblíbeným filmem Karla Kachyni s Vladimírem Dlouhým v hlavní roli – míří už ke třetí generaci českých čtenářů, kteří si zamilovali příběhy malých hrdinů s obrovským srdcem. Verše přeložila Hana Žantovská.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry Pro děti a mládež
Vydáno: 2008 , Leda , RozmluvyOriginální název:
I Can Jump Puddles, 1956
více info...
Přidat komentář
Oblíbená knížka mého dětství. Pamatuju si, jak mi bylo malého Alana líto, když byl sám v nemocnici s dospělými.
Dospělý chlap to cítí takhle: je to lidské, sladké a nudné. Možná je to teda spíš pro mládež?
Krásná knížka a byla i úspěšně zfilmovaná. Odmalička jsem milovala koně a tak mě příběh úplně uchvátil.
Nádherná dětská knížka. Přestože jsem v té době ještě vyžadoval knihy s obrázky, stejně mě hodně zaujala, a pamatuji si jí skoro celou. Nejvíc mi v hlavě utkvělo, jak se hlavní hrdina učil jezdit na poníkovi (a jak mu při tom prořezávaly nohu dráty z plotu, kolem kterého jel), a jak jako snad jediný v kraji naučil plavat na tajemné vodní tůni plné zelených řas kdesi v buši..
Tuhle knihu jsem měla v dětství moc ráda. Zanechala ve mě příjemnou vzpomínku na dobu, kdy jsem ji četla. A vůbec mi nevadí, že si z ní už moc nepamatuji.
Nádherná knížka, kterou jako malá hltala a četla ji několikrát! Musím ji najít a přečíst si ji znovu! Jednou jsem ji dostala jako dárek k narozeninám, protože jsme měli v čítance ukázku a moc se mi to líbilo. Měla jsem z ní obrovskou radost, když jsem knížku dostala!!!
Štítky knihy
koně zfilmováno nemoci australská literatura autobiografické prvky dětský hrdina rozhlasové zpracování tělesné postižení dětská obrna, poliomyelitidaAutorovy další knížky
1976 | Už zase skáču přes kaluže |
1980 | Ve vlastním srdci |
1966 | Lidé pradávných časů |
1964 | Môj život patrí tebe |
Pěkně napsáno, jen mi neskutečně vadilo, když skloňovali buš podle rodu mužského :-)