Čaroborci
Terry Pratchett
Úžasná Zeměplocha / Úžasná Plochozem série
< 5. díl >
Zrodil sa čaroborec, mocný mág, oproti ktorému sú ostatní čarodejníci len obyčajní varietní kúzelníci. Takú mocnú mágiu však Plochozem neunesie a hrozí jej koniec. Čaroborcovi vzdoruje len Vetroplaš, nedoštudovaný čarodejník, ktorý chce zachrániť svet - či aspoň tú časť, kde sa práve nachádza. K známym plochozemských postavám sa pripájajú ďalšie: dcéra barbara Cohena Conina, mladý skorohrdina Niki Ničiteľ vo vlnených spodkoch alebo čudácky panovník Kréozot.... celý text
Přidat komentář
Návrat "mága" Mrakoplaše se zavazadlem v pátém díle zeměplošské série. Kniha je docela zábavná, ale má bohužel několik hluchých/nudnějších míst - hodnocení zachraňují hlavně části s Knihovníkem, "kadeřnicí" Coninou, barbarem Nijelem a džinem. A bohužel jako u všech starších Zeměploch se velká část hlavních postav už znovu neobjeví.
Moc jsem si oblíbil postavu smrtě doufám, že v předchozí knize byl víc už se na ní moc těším. Akorát byla zrovna v knihovně rozpůjčovaná, tak jsem si přečetl nejdřív tento příběh co jsem pochopil není důležité tyto knihy číst vždy po popořadě.
První kniha od autora, které dávám 4hvězdy.Příběhy Mrakoplaše a Zavazadla, stejně jako knihy o Hlídce jsou o level výš než o Bábi. Tato kniha má solidní děj i dobře dávkovaný humor. Zatím asi nejlepší co jsem od autora četl. Tento díl můžu doporučit.
Mám ráda Zeměplochu a taky suchý humor autora i překladatele, například "Jako rektus musím vykonat poslední rektovní čin", to prostě v jiné knize nenajdete. Příběhy s Mrakoplašem, který zoufale touží po nudě a hrášku, a zachraňování Zeměplochy by rád konečně nechal na někom jiném, to je jízda, běh, let, plavba, kde Mrakoplaš, Zavazadlo, jejich nesourodí spoluzachránci, ale i čtenář nemají na chvíli klid, jedna nebezpečná a často hodně neobvyklá akce střídá druhou.
Mé oblíbené čarodějky sice stále vedou, ale u knihy jsem se dobře bavila a nejvíc, když se na scéně objevil knihovník.Oook.
Dávám 5* za úžasnou scénu Knihovníka, při operaci s knihami. :D to je prostě to nejvíc, co mě v téhle knize dostalo! :) musela jsem to předčítat přítelovi, ale ten to samozřejmě úplně nepochopil.. :D
Kniha je zase super, napínací, vtipná, akční. Mák Mrakoplaš je mým oblíbencem, Zavazadlo a kabelka.. taky super. Povídání opilého Moru a Války, nemělo chybu.. :D
Hezké, moc hezké. Těším se na další díl. :)
(SPOILER)
mám mrakoplaše ráda, i zavazadlo a jejich peripetie.... ale prostě nějak to nemělo pro mě ten správný spád.... začínám se obávat, že nejsem zeměplochá, nebo spíš pratchettovská.... nedokážu se do těch knih položit, nechť mi příznivci prominou.... čekám, kdy se to prolomí s dalšími díly, ale možná to nikdy nepřijde....
děj samotný otevírá skrytě neskrytě další vážné otázky k zamyšlení, což mám ráda.... ale nestačí mi to.... a chudák zmatené a odvržené zavazadlo (nakopnutí kabelky mě poprvé vážně rozesmálo u téhle série :-)
Mrakoplaš nemá chybu. typický nehrdina své doby, který je hoden obdivu a uznání.
a co říct na Pratchettovo konstatování:
„Není nic horšího než člověk, který se rozhodne, že spasí svět.“ kolika spasitelů jsme si v našich zemích užili jenom v posledním století...
Magický prazdroj je velice zvláštní kniha, která, zdá se mi, není v některých ohledech pro Zeměplochu typická. Zdálo se mi to už když jsem ji četl poprvé a to to byla asi pátá kniha Zeměplochy, kterou jsem četl. Inu, nyní jsem ji přečetl podruhé a pocit přetrval.
Ano, je šílená a přehnaná, jak už to u Zeměploch bývá a jak je to ostatně také správné. T9m se hrdě řadí po bok Otce prasátek, Sekáče a mnoha dalších. Ale má několik specifik. Jednak, zdá se mi, má relativně pomalý rozjezd. Je méně vtipná (ve slova smyslu, že v textu je méně explicitních vtípků, což neznamená, že to není skvělá zábava) a v pozadí – možná i popředí – je svým způsobem smutná. A co je velice podivné, svým zvláštním způsobem do ni Mrakoplaš s Coninou přinášejí erotické napětí. Mrakoplaš… Mno jo no…
Každopádně toto hrdinské fantasy, tato hrdinská výprava je prostě skvělá. Potkáte při ní všechno, bazilišky, chiméry, vůbec různou mytologickou havěť, zlovolné vezíry a jejich nebezpečné jámy plné hadů, bezohledné boháče, kruté piráty, tajemné humanoidní bytosti ve stínech, hrdinné, i zlovolné mágy, barbarské hrdiny, i vlněné jégrovky! Co víc si přát? No fakt, co byste ještě chtěli? Džina?! Máte ho mít! Ne, vážně, tahle knihy má snad všechno a to je dlouhá tři sta stran. Obzvláště rád mám několik kratičkých scén z konce knihy, týkajících se Jakokalypsy.
Hlavní záporák… Příběh kolem hlavního záporáka možná činí knihu tak smutnou. Peníz to nemá lehké, jen co je pravda a já to při čtení neměl o nic lehčí. Víte, já nesnáším děti. Je to živočišný druh, který by měl podle mne zaniknout a když to říkám, uvědomuji si všechny vedlejší následky jaké by to mělo. Takže když v knize vystupuje dítě, mám chuť té knize za něj nafackovat a když je to dítě harant, hrooozně se vyžívám v tom na něj všechno házet. A na Peníze nemůžu! Prostě to nejde, protože on nemůže doslova za nic a to je pro mne velice smutné. A ne, tohle sakra není spoiler, to se dozvíte doslova asi na čtvrté stránce, takže mě neštvěte! Nu a jelikož na Peníze to zjevně nejde házet, zůstává patrně hlavním antagonistou této knihy sama lidská povaha, kterou, mimochodem, stále sleduje Smrť. Zakončím, dovolte, jedním kratičkým citátem:
„‚On vám přece pomohl,‘ obrátil se najednou Mrakoplaš k ostatním mágům. ‚Všem. Dal vám všechno, co jste chtěli, nebo snad ne?‘
‚To mu nikdy nebudeme moci odpustit,‘ odpověděl Zovce.“
Další díl ze série. Mám ráda Mrakoplaše, tudíž nemohu ani hodnotit jinak, než kladně :) Terry, díky ti za tenhle skvost, už se těším na další.
Klasická Zeměplocha, ačkoli v tomhle díle dostala tak na frak,že by mě zajímalo jak se s tím ďál vyrovná.
(SPOILER)
Opětovné setkání s úžasně vtipným Mrakoplašem - mágem, nebo mákem, kterej byl stvořenej pro poklidnou nudu, ale jako na potvoru se mu furt děje něco, co vyžaduje akci přímo životu nebezpečnou. Tentokrát nezachraňuje jen sebe, ale celý svět, který svou stěží ovladatelnou magickou mocí boří supermág Peníz. Jeho kroky vede otec, kterej měl zemřít, ale zvládl se na poslední chvíli tvrdohlavě převtělit do kouzelné hole, která dělá společníka jeho supermocnému synovi. Smrť nad tím přimhouří oko s podmínkou, že pokud synek hůl zahodí, pro otce život definitivně končí. Mrakoplaš, opíjející se z nedostatku pochopení, mezitím v hospodě potkává namakanou dceru Barbara Cohena, která je v Ankh-Morporku obávaným zlodějem, a utvoří s ní poněkud komickou dvojici. Arcikancléřský klobouk, který stejně jako Mrakoplaš větřil na neviditelné univerzitě supermága, ale na rozdíl od čaroděje mu to někdo věřil, si ji vybral, aby s tím něco udělala. A tak se Conina s Mrakoplašem vypraví za moře. Supermág Peníz sem mezitím posílá kopu mágů a ovládá magii na celém světě. Dojde i na útěk na létajícím koberci, kterej na několikátej pokus Mrakoplaš a spol. rozrolují správně, a finální boj, kdy čarodějovi otrávenému neustálou nevyžádanou akcí nezbyde nic jiného než se po poradě s orangutaním knihovníkem zničené neviditelné univerzity sám postavit supermágovi. Hodí si teda do ponožky cihlu, roztočí ji a jde na to.
No... pořád teda žádný z dílů Úžasné Zeměplochy nepřekonal úplně první, Barvu kouzel, ale tenhle je taky výbornej. Jako bonus se těšte třeba na opilé Zavazadlo, cestování v džinově lampě a rozpačitý hovory o libidu čarodějů, který bych z knížky klidně vynechala. Do budoucna si přeju více Mrakoplaše :)
Nevím, čím to je, ale knihy o mázích a Mrakoplašovi mi přijdou jako neuvěřitelné slátaniny. Ostatní knihy mají celiství děj, ale kdybychom u knih s mágy vzaly jen konec a začátek, vůbec nic by se nestalo. Středová část slouží pouze k nahnání počtu stran. Navíc také závěry mi přijdou unáhlené.
Vynikající kniha. I když se mi první díl - Barva kouzel - líbil, tak tohle je ještě o dost lepší. Příběh je takový víc ucelený a logičtější a po celou dobu četby jsem se ani jednou nenudil a mockrát jsem se zasmál autorovým postřehům a popisům.
„Nevím proč, ale mě vyhlídka na téměř jistou smrt v neznámých zemích a pařátech exotickejch oblud vůbec neláká. Zkoušel jsem to, ale nějak jsem tomu nepřišel na chuť. Nic pro mě. Každej podle svýho gusta, to je moje řeč. Já jsem člověk stvořenej k tomu, aby se v klidu nudil.“
Málo platné, Mrakoplašovi není dopřán vytoužený poklidný život, jelikož přitahuje katastrofy biblických rozměrů spolehlivěji než lejno mouchy. A není sám, komu se osud odmítá příznivě naklonit: spanilá bojovnice/zlodějka Conina by ráda byla kadeřnicí, vládci Creosotovi vázne kariéra básníka a hubeňour Nijel, syn Třasořitky, se již třetí den dle příručky snaží být barbarským válečníkem, rektem konajícím rektovné činy.
„Na několik vteřin zavládlo bezdeché ticho. Všichni čekali, co bude dál. A pak ze sebe Nijel vyrazil válečný pokřik, na který Mrakoplaš do smrti nezapomene.
„Hm,“ prohlásil totiž, „kdybyste dovolili…“
A nesmíme zapomenout na mágy, prazdroj všech problémů, přibližujících Zeměplochu k Jakokalypse. Čtyři jezdci už vyrazili… a je s nimi náramná legrace. Stejně jako se Zavazadlem. A s oblíbenými autorovými poznámkami po čarou.
„Žužmelín = kožešina kunovité šelmy skvrnostaje. Skvrnostaj je malé černobílé zvíře podobné lumíkovi, které žije výhradně ve středových krajích. Jeho kožešina je vzácná a velmi ceněná - cení si ji především skvrnostaj sám; ten sobecký malý bastard udělá téměř cokoliv, jen aby se s ní nemusel rozloučit.“
Nevidím důvod rozepisovat komentář do větších podrobností, příznivci bláznivého humoru a vtipných hrátek se slovy si přijdou na své, ovšem doporučuji mít za sebou alespoň první a druhý díl Zeměplošské série. 75%
P.S.: Koukám, že už mi většinu citátů vyzobala Eremites. No co už, mazat nebudu, opakování je matkou senility nebo tak nějak.
Magický prazdroj jsem si pořídil jako malý kluk a to nejspíš byla chyba. Po letech jsem ji oprášil a přečetl. Řekl bych, že chvílemi člověk tuhle knihu čte se zaujetím a nic jiného nevnímá, ale pak nastane pasáž, kterou si přečte a nepamatuje si že ji vůbec četl. Přesto jsem se skrze ni dostal k dalším knihám z Úžasné Zěmeplochy a postupně si doplňuji své fantasy vzdělání.
NE, prostě ne, končím s Pratchttem. Přečetl jsem prvních 6 knih zeměplochy a stačilo. Mám rád fantasy, ale jeho Zeměplocha je něco jako parodie na fantasy s odkazy na problémy společnosti v reálu.
Ten humor mi nesedí a tohle byla fakt už splácanina.
Na druhou stranu trochu obdivuji, jak se neváže "pravidly fantasy" a jede si svoji ligu. Ten chlap prostě musí jet LSD 3x denně, jinak to není možné :)))
Jedna z těch co bohužel nemám doma ve sbírce a nemůžu si jí přečíst znova. Doufám že brzy doplním a zopakuji :) .
Trochu slabší než předchozí kousky a až příliš se opakující s předchozími knihami - ano, ukazuji především na tebe Čaroprávnosti. Příjemně osvěžující části z AlKali nebo s jezdci jako(apo)kalypsy... Přesto baví...
Je mi líto, že to musím říct, ale nedočetla jsem. Četla jsem ji už před mnoha lety a teď jsem se k ní chtěla vrátit, jako pro pohlazení z minula. Ale nezabralo to. Možná už nejsem v Tom věku, možná se svět změnil, ale já už s ní prostě nerezonuji. :(
Autorovy další knížky
| 1993 |  Barva kouzel |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2007 |  Darwinovy hodinky |
| 2003 | Noční hlídka |
| 1995 | Stráže! Stráže! |
(SPOILER) Magický prazdroj patří k prvním Zeměplochám, které jsem četla. Možná to byl úplně první Mrakoplaš (buď tohle nebo Zajímavé časy) a určitě se mi dostal do rukou dřív než první 4 Zempělochy. Bez znalosti předchozích (i většiny pozdějších) dílů se mi Magický prazdroj ve 12 letech moc líbil. Tehdy mi tam nic nechybělo.
O 19 let později jsem byla poněkud zklamaná. Mám raději Neviditelnou univerzitu s ustálenějším osazenstvem pod vedením Vzoromila Výsměška.
Taky je potřeba si přiznat, že Pratchett byl mimo jiné mistr ve vykrádání sama sebe. I když jsem vždy obdivovala schopnost vzít (svůj vlastní!) starý a už publikovaný nápad a odpublikovat ho znovu (což dělá velmi mnoha autorů) natolik obměněný, aby to čtenář spolknul i s navijákem (a to už je vzácnější), tak tentokrát mi to přeci jen vadilo, protože Lehké fantastično a Čaroprávnost jsem četla nedávno.
Obracení se na čtenáře je tady víc, než obvykle, a ty velmi dobré pasáže jsou na sebe našroubované mnohem násilněji a s mnohem nucenějším humorem, než je u Zeměplochy zvykem. Zároveň ještě chybí větší práce s postavami (která ale už byla v Mortovi). Conina a Nielt, to je spousta promarněného potenciálu. Jako kdyby si Pratchett někdy krátce po jejich seznámení řekl, že o nich už nikdy psát nebude (a taky to dodržel).
Samotná zápletka se věnuje vysvětlení, proč musí žít mágové v tom "nelíbátu". Aneb proč ve fantasy světech, kde funguje magie, nikdy nemůže být všemocná. Jakmile je všemocná, stává se otázka: "A proč mágové nevládnou světu?" velmi naléhavou a jakýkoliv autor, který se jí nezabývá, trochu směšným. Je to přímočará parodie na fantasy meče a magie (hlavně té magie), a to dokonce i na ty, které v době vydání ještě ani nebyly napsány (jako Dragonrealm), což zase dokážu ocenit. A dělá si legraci i z dračáku, což ale asi značnou část českých čtenářů mine.
V první čtvrtině knihy jsem si také užila rýpání do akademiků.
A Kantůrek přejmenoval Ipslorema na Faktradice :)
***
Arcikancléř Neviditelné univerzity byl oficiální hlavou všech mágů Zeměplochy. Kdysi to znamenalo, že musel být skutečně i nejlepším a nejmocnějším mágem, ale teď byly časy mnohem klidnější a abychom už přiznali vše, starší a staří mágové shlíželi na magii jako na něco, co je už tak trochu pod jejich úroveň. Předstírali, že se raději zabývají administrativní stránkou věci, což je bezpečnější a skoro stejně zábavné, a pak ještě velkými služebními obědy a večeřemi.
***
„Dnes nám patří jenom město, zítra celý svět,“ vykřikl někdo v pozadí skupiny.
Mykadlo přikývl. „Zítra svět a –“ v duchu rychle počítal, „v pátek vesmír!“
To znamená, že víkend bude volný, pomyslel si Pozinkl.
***
„Vy jste ale taky mág,“ řekl s obviněním v hlase.
„Jo, jenže úplně jinej druh než oni,“ odsekl mu Mrakoplaš.
„A jaký druh tedy jste?“
„Neškodnej.“
***
Situace začínala být krajně kritická. Magie se trhala ze řetězu. Sbohem, Univerzito, úrovně a řády; každý mág hluboko v srdci cítil, že přirozená jednotka magie je jeden mág. Věže se ještě rozmnoží a bude se bojovat, dokud nezůstane jediná z nich, a pak začnou bojovat mezi sebou zbylí mágové, až přežije jen ten nejsilnější.
A ten se pak pravděpodobně pustí do boje sám se sebou.
***
Mrakoplaš vyrostl v Morporku. Každý obyvatel Morporku měl rád na své straně, došlo-li k boji, přesilu alespoň dvacet ku jedné, ale všichni se drželi rčení, že lepší ponožka s polovinou cihly v ruce a temná ulička na číhání než kouzelný meč, který nemůžete vytáhnout z kamene.
***
„On vám přece pomohl,“ obrátil se najednou Mrakoplaš k ostatním mágům. „Všem. Dal vám všechno, co jste chtěli, nebo snad ne?“
„To mu nikdy nebudeme moci odpustit,“ odpověděl Zovce.