Čaroborci
Terry Pratchett
Úžasná Zeměplocha / Úžasná Plochozem série
< 5. díl >
Zrodil sa čaroborec, mocný mág, oproti ktorému sú ostatní čarodejníci len obyčajní varietní kúzelníci. Takú mocnú mágiu však Plochozem neunesie a hrozí jej koniec. Čaroborcovi vzdoruje len Vetroplaš, nedoštudovaný čarodejník, ktorý chce zachrániť svet - či aspoň tú časť, kde sa práve nachádza. K známym plochozemských postavám sa pripájajú ďalšie: dcéra barbara Cohena Conina, mladý skorohrdina Niki Ničiteľ vo vlnených spodkoch alebo čudácky panovník Kréozot.... celý text
Přidat komentář
Apokalypsa, kdežto spíše Jakokalypsa, svěřená opilcům a malý klučina který za rozkazů svého skoro mrtvého otce malém zničí svět.
Příběh mi přišel kapku táhlý, ale člověk si zvykl. Tak nějak tajně jsem doufal, že se Mrakoplaš a Konina dají dohromady, ale bohužel :/, i přes toto rádoby zklamání knížku doporučuji.
Ten kdo má v oblibě mágy a zároveň i "šikulu" Mrakoplaše ať neváhá a knížku si přečte !
Magický prazdroj už mne před lety nezaujal ani v době,kdy jsem Zeměplochou takřka žil. A tak jsem byl zvědav, zda bude můj postoj i po mnoha letech stejný (třeba Soudné sestry jsem ocenil až s věkem). A je - totiž celý ten příběh s osmým synem osmého syna a válkou mágů (kteří jsou na Zeměploše spíš jen akademickými děduly, jaké známe z vysokých škol, a najednou si začnou stavět věže a vrhat po sobě firebally) nemá podle mne ten správný pratchettovský parodický šmrnc a spíš jde jen o generickou fantasy. No jasně, jsou tu super postavy a momenty, jako např. podvobraz zlití čtyři jezdci Jakokalypsy (nebo to byla tahleta... Apostrofa...? Škyt), barbar, který to má všechno nastudované z knížek ve stylu XXX for Dummies, mocně hedvábím šustící dcera Cohenova nebo veršující vezír, a mezi tím se motá král všech loserů Mrakoplaš se svou ponožkou s cihlou, ale prostě to neudeřilo na tu mojí správnou strunu. Nevadí a brzy zas pojedu dál ve svém soukromém opakování Zeměplošského maratonu svého mládí. 65%!
Z toho, co od Terryho Pratchetta znám, se mi Mort, Stráže! Stráže! a Magický prazdroj líbily nejvíc. U Magického prazdroje oceňuji především Pratchettovu schopnost nebrat sebe, ani žádné další živé či neživé tvory zas až tak vážně. A to včetně Smrťe a těch tří násosků, co prošvihli v hospodě Jakokalypsu.
Mrakoplas, carodej bez talentu,ale s talentom sa co najviac vyhybat problemom , barbarka Conina,dcera najznamejsieho barbara na zemeploche, ktora chce byt kadernickou a Nijelem, barbar vo vyucbe..... TRIO ktore ma v tejto knihe snad najviac pobavilo, aj ked musin uznat ze Mrakoplasove prve dva diely boli lepsie,ale aj v Magickom prazdroji si kazdy clovek najde svoje:)
Tato kniha se také vyskytuje pod názvem Magický Prazdroj, dalo mi tedy práci dohledat, že zde je jako Čaroborci. Jinak upřímně mi tato kniha zase až tolik nesedla, z cyklu od Pratchetta mám raději knihy s Elániem nebo s Vlahošem Von Rosretem. Mrakoplaš je sice fajn kluk (miluju zavazadlo!), ale prostě zbytek postav v této knize mi moc k srdci nepřirostl. V dost trapné pozici je tady Lord Vetinari, který se nechá proměnit v ještěrku (no kde to jsme?:)
Ja neviem... Nato, že je to fantasy a údajne najvtipnejšie z tejto série som knihu čítala šialene dlho. Nebola zlá, ale nebolo to ono. Musím však uznať, že Terry Pratchett má inteligentný humor, nad ktorým som sa viackrát pousmiala. Možno bola chyba, že som začala čítať rovno piaty diel... Asi Terrymu dám ešte šancu, ale zrejme nie hneď.
Klasický Mrakoplaš na útěku. Lord Vetinari narozdíl od jakékoli další knihy v dost nelichotivé roli. Nevím jestli je to náhoda, ale zrovna v tomhle díle je nejvíc přirovnání aka Červený trpaslík, který začal také v roce 1988.
Zrovna tahle Zeměplocha by si jako nejvíc ze všech původních zasloužila mít "stopáž" na minimálně 500 stran (mágové, kteří ničí postupně svět, chtějí zotročit bohy, psychologický profil Peníze...).
Tolik mě nevtáhla do děje jako předchozí knihy od Pratchetta, na druhou stranu mi přišla vtipnější. Nepamatuju, kdy naposledy jsem se u knihy zasmála nahlas.
--------
“Nastala chvíle, kdy magie přestane prchat,” podíval se významně na Mrakoplaše, “a začne bojovat. Magie oplácí úder. Budete si to pamatovat až do konce svých dní.”
“Cože, až do večeře?” zeptal se zmámený Mrakoplaš.
--------
“ Já jsem vlastně nikdy moc neutrácel. Vždycky mě zajímalo, jaké to je být chudý.”
“No tak to už v životě nebudete mít lepší příležitost, abyste to zjistil.”
Letní den ve stínu rozvoněných stromů,
láhev vína, krajíc chleba,
trochu jehněčího kuskusu,
mísa zadělávaného kuržetu,
pečené páví jazýčky, kebaby,
ledový šerbet, silná káva,
výběr sladkostí na servírovacím stolku
a zvol, co zvol, to tvé je lásky právo,
zpíváš a ten zpěv mne táhne domů,
jsme spolu v Divočině, ty má sladká…
Zarazil se a zamyšleně pozvedl pero.
„Možná že kráva není ten nejlepší rým,“ začal, „když se tak na to teď dívám –“
I u tohodle dílu jsem se skvěle bavila, pravdou ovšem je, že prokousat se jí bylo trochu těžké, což se mi často nestává.
Mrakoplašovi jsem nikdy tak docela nepřišla na chuť. I tak ale - stejně jako ostatní díly - tohle patří k tomu nejlepšímu, co jsem kdy četla. Jen škoda, že Conina s Nijelem nedostali větší prostor. Třeba i v pozdějších pokračováních.
Úplně fantastická globální apokalypsa. Tak trochu třetí světová na Zeměploše. Děj, humor, nápady.. nevím, co vyzdvihnout dřív.
A protože se tu hodně cituje, taky si dva kousky neodpustím:
"Několikanásobný vítěz celopouštní soutěže o Nehybnou tvář se poměrně přirozeně usmál, ale pak ho něco zatahalo za šaty. Úsměv zůstal na svém místě, ale jak se zdálo, zbytek obličeje se k němu odmítal znát."
"Kebab Zovce, vykladač tradic, již podruhé v poměrně krátké době zjistil, že se mágové kolem něj rozestupují jako ranní mlha. Vzápětí zjistil, že ačkoliv se ani nepohnul, stojí o hezký kus před ostatními mágy. Jeho oči přeběhly sem a tam jako pár veverek zahnaných do pasti."
Jakokalypsa. Trochu mě ten katastrofický scénář po předchozích dílech zaskočil. Uvidíme co bude dál.
Tak další díl za mnou a nelituji času stráveného nad touto knihou. Kniha se mi moc líbila,ale závěr byl prostě nejlepší. Pasáž kdy Válce, Hladu a Moru byly odcizeny koně byla fakt dokonalá a ještě lepší bylo,to co následovalo poté v hostinci :) Dávám 4 hvězdičky a to jen z toho důvodu, co kdyby se objevil ještě lepší díl.
Další úžasný výlet na Zeměplochu, tentokrát v dobách mimořádně těžkých - zuří totiž válka mágů a to není jen tak. Na svět se řítí Jakokalypsa a konec je témeř nevyhnutelný - pokud by ovšem neexistovala záchrana v podobě dokonale nedokonalé trojice:
- našeho známého neschopného mága Mrakoplaše - "Lituju. Nevím proč, ale mě vyhlídka na téměř jistou smrt v neznámých místech a pařátech exotickejch oblud vůbec neláká. Zkoušel jsem to, ale nějak jsem tomu nepřišel na chuť. Já jsem člověk stvořen k tomu, aby se v klidu unudil"
- rek(t)a Nijela, který se rozhodl stát se podle příručky hrdinou - "Nijel vytáhl meč a s rukama rozechvělýma tou námahou ho pozvedl před sebe. Na několik vteřin zavládlo bezdeché ticho. Všichni čekali, co bude dál. A pak ze sebe Nijel vyrazil válečný pokřik, na který Mrakoplaš do srmti nezapomene: Hm, prohlásil totiž, kdybyste dovolili...."
- lupičky a bojovnice Coniny, dcery barbara Cohena - "Poslyš, začala za chvilku, je takové dlouhé slovo, víš, kdysi mi ho řekla jedna čarodějnice....teď si na něj nemůžu vzpomenout.....Mrakoplaš si v duchu probral douhá slova, která znal. Marmeláda? pokusil se. Zavrtěla netrpělivě hlavou. Tohle znamená, že máš nějaké vlastnosti po rodičích...Mrakoplaš se zamračil..Kleptománie? Recidivita? Začíná to na dé....Debilismus? prohlásil už napůl zoufalý Mrakoplaš. Dědičnost! prohlásila vítězně Conina."
A scénka, která mne dostala do kolen a donutila se smát v pravidelně nepravidelných intervalech nahlas a kdekoliv dalších čtrnáct dní. Aneb jak to vypadá, když se Válka, Hlad a Mor zapomenou v baru a místo svých povinností pijí první ligu:
"Of-ce, zabrumlal Válka. Byla to of-ce.Jeho hlava v těžké helmě se zařinčením narazila na horní desku baru. Podařilo se mu ji znovu zvednout. Of-ce.
Nenene, zaprotestoval Hlad a pozvedl nejistě vyhublý ukazovák. To mylo jiné domastik....domestir....chrotký zvíře. Jako prase. Nemo jako jalovise. Koťásko? Něso tachovýho menčího. Ovse ne.
Včeliška! řekl Mor a pomalu se svezl ze své židle na zem.
Tak d-obře. řekl Válka, aniž mu věnoval nějakou pozornost. Tak teda ješ-tě jed-nou. My jsme ub-ohá.....blíže ne-ur-čená domácí zvíř-átka.....my jsme se z-trat-ila....zakrákoral.
Béébééébééé brumlal Mor na podlaze."
Příběh je nabitý akcí, typickým pratchettovským humorem a zároveň lehce zdviženým prstem - bojím se totiž toho, že kdyby se jednou taková celosvětová válka rozpoutala na Zemi, žádný Mrakoplaš by pro ruce nebyl....
Teprve při čtení tohoto dílu jsem si uvědomila, že vtip je vlastně pouze přívěškem knih Zeměplochy. Ve skutečnosti se jedná o zpodobnění různých negativních vlastností a událostí.
Z tohoto dílu mi bylo chvilku smutno. Ukazuje, co se stane, pokud se někomu dostane do rukou neomezená moc.
Autorovy další knížky
| 1993 |  Barva kouzel |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2007 |  Darwinovy hodinky |
| 2003 | Noční hlídka |
| 1995 | Stráže! Stráže! |
Tato knížka mě velmi bavila byla zábavná a vtipná