Nohy z jílu
Terry Pratchett
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/472/bmid_nohy-z-jilu-mt2-472.jpg
5
1191
1191
Úžasná Zeměplocha / Úžasná Plochozem série
< 19. díl >
Kdo vraždí neškodné starce? Kdo se pokouší otrávit Patricije? V době, kdy podzimní mlhy sevřou město Ankh-Morpork do svých spárů, připadne Městské stráži nelehký úkol vystopovat neviditelného vraha. Možná, že něco vědí golemové, ale tihle vážní tvorové z hlíny, kteří pracují celé dny a noci a nikdy nikomu nezpůsobili ani ty nejmenší potíže, najednou začnou páchat sebevraždy. Ne že by Hlídka neměla dost svých vlastních problémů. Tak jsou tady například potíže s vlkodlačicí, která trpí pre-úplňkovou tenzí, desátníkem Nóblhóchem, jehož posedne noblesa a kamarádíčkuje se s hóch společností, a pak ten trpasličí nováček. Něco s ním není v pořádku. Je na něm každopádně něco divného. Když nic jiného, tak jeho náušnice a oční stíny. Komu se dá důvěřovat, když jsou ulice plné lidí, stíny plné spiklenců a všechny stopy ukazují špatným směrem? Vrchní velitel Hlídky sir Samuel Elánius zjistí, že pravda se vůbec nemusí ukrývat v pochmurných a temných ulicích nočního města. Úžasná Zeměplocha, kniha 20., přeložil Jan Kantůrek.... celý text
Literatura světová Humor Fantasy
Vydáno: 1999 , TalpressOriginální název:
Feet of Clay, 1996
více info...
Přidat komentář
Po několikáté přečtené a pokaždé se pobavím. Příběhy ze Zeměplochy patří k ním srdcovkám.
Ďalší skvelý diel zo Zeměplochy. Je to v podstate detektívka pretkaná úžasným Pratchettovským humorom s veľkým množstvom vtipných hlášok a úvah. Karotka, Elánius, Angua a Pleskor Řiťka boli úplne úžasní, lord Vetinari taktiež. Kniha sa zároveň venuje úvahám nad otázkami slobody (časť s Golemami), ohľadom usporiadania štátu a vzťahom k menšinám medzi nami. Řiťka sa snaží medzi trpaslíkmi zavádzať myšlienky feminizmu, v knihe sa čitateľ dozvie aj čo to o heraldistike :-) V knihe sa neustále niečo dialo, v príbehu neboli žiadne hluché miesta, krásne spracovaný príbeh :-)
Další přečtená Zeměplocha. Doposud nebyl ani jediný díl, který by se mi nelíbil, takže ani u tohoto to nebylo jinak. Příběh s golemy byl napínavý a úsměvný. Se čtením nešlo vůbec přetat. Jednoduše Zeměplocha je jednička mezi knihami. K této knižní sérii jsem se dostala díky knižní soutěži, kde mě zaujala na první pohled. Knížky od pana Pratchetta může jedině doporučit.
Nemůžu se rozhodnout, kterou Hlídku mám nejradši, ale Nohy z jílu jsou v Top 3. Už jen ta příjemná okolnost, že se Pratchett inspiroval pražskou legendou, přidává příběhu plusové body. Jako vždy perfektně strukturovaný a propracovaný příběh. Kvůli těm jemným detektivním propletencům mám Hlídku tak ráda. A jako třešnička okouzlující Pleskot. Tahle kniha má všechno :-)
Při plnění 7. úkolu ČV 2021 se v Ankh-Morporku opět konala divoká jízda, tentokrát v režii Hlídky. Její roztodivní členové mohli uplatnit své přednosti, mezi nimi i trpaslice slečna Pleskot Řiťka. A velitel Elánius byl na závěr od Patricia dokonce pochválen a byla mu zvýšena gáže! Takže všeobecná spokojenost, jak mezi hrdiny příběhu, tak i na straně čtenáře. Pětka jako vyšitá!
„JÁ SI MYSLÍM, ŽE NEJLEPŠÍ JE BRÁT ŽIVOT TAK, JAK JDE.“
A není to příliš nezodpovědné?
„V MÉM PŘÍPADĚ TO VŽDYCKY FUNGOVALO. … UVĚDOMUJETE SI PLNĚ, ŽE JSTE MRTEV?“
„Mrtev? zatrylkoval správce. „Ale ne … promiňte, takhle by to nešlo. Budete muset počkat. Teď nemám čas zdržovat se takovými nesmysly.“
Ve skutečnosti je to tak, že většina lidí po počátečním zmatku nakonec pocítí „jistou úlevu nad tím, že už to mají za sebou“ a jen málokdo bere smrt „jako jednoduchou nepříjemnost, která zmizí, pokud si budete dost nahlas stěžovat.“
Ostatně, stěžovat si můžete jak chcete, je totiž naprosto jasné, že se Smrťem se nakonec každý setká ... „JEN JEDNOU“.
Pokud se tedy zrovna nepohybujete po Zeměploše, kde si Smrť občas bere dovolenou :-). Naštěstí je Zeměplocha stále na svém místě ... „vznášela se na blýskavém horizontu vesmíru, pomalu se otáčela na zádech čtyř obrovských slonů, kteří se uhřadovali na krunýři Velké A´Tuin, vesmírné želvy. … A oblohou zeměplochy se pozvolna valily miliardy tun praktického zeměpisu.“
Je to fajn, že čas na Zeměploše běží dál, tak jak má a nám, čtenářům, se tak naskýtá další příležitost k výletu do Ankh-Morporku, největšího ze zeměplošských měst, máte tak totiž další šanci mrknout se, jak si město, pod bedlivým dozorem Městské Hlídky a jejich zkušeného velitele Elánia, vede, především, jak je na tom se svou zločinností, abyste tak zjistili, že mírně pokulhává především v oboru kriminalistické chemické expertízy ...
„Elánius si povzdechl. „Poslyš. Já vím, jak být policajtem. Při tom se musí hlavně hodně chodit a mluvit. Ale je tady hodně věcí, které neznám. Chci tady mít někoho, kdo se podívá do popelníku a řekne mi, jaké kouřím doutníky.“
„Dusobeylovy tenké panatelly,“ řekl Řiťka automaticky.
„Dobří bohové!“
„Nechal jste na stole ležet krabičku, sire.“
Elánius se podíval na stůl. „Dobrá,“ přikývl. „Občas je odpověď jednoduchá. Ale častěji není. Občas dokonce ani nevím, jestli klademe tu správnou otázku.“
Vstal. „Nemůžu říct, že bych trpaslíky nějak zvlášť miloval, Řiťko, ale právě tak nemiluju ani trolly, ani lidi, takže předpokládám, že je to v pořádku.“
… „předpokládám, že budeš koukat na práci, a ne na hodiny, protože u policajtů existuje jedno mýtické zvíře, které ti ukradne každou volnou chvilku a nazývá se přesčas, jenže nikdo nikdy neviděl jeho stopy“,
… „pracujeme jako tým a musím říct, že to zatím docela funguje, i když to zvládáme za pohybu, a v polovině případů nevíme, co to právo vlastně je, takže to občas bývá opravdu velmi zajímavé …“
Jak vidíte, na policejní stanici Hlídky je pořádně živo … „dva uniformovaní trollové stáli před vysokým stolem seržanta Tračníka a mezi sebou měli trolla o něco menšího. Ten měl na tváři sklíčený výraz. Mimo něj také silně škrobenou širokou sukénku a na zádech nalepený pár malých mulových křídel. … „shodou okolností víme, že trollové nemají, co se týče víl Zubniček, absolutně žádnou tradici,“ říkal právě Tračník. „A už vůbec ne, co se týče víly nazvané – podíval se do papírů. – „Zinkycink. Takže co kdybychom to přece jen nazvali násilným vstupem a vloupáním bez licence Cechu zlodějů?“
Naštěstí má Hlídka novou posilu, trpaslíka Řiťku, na kterém ale není něco v pořádku, jen nemůžete přijít na to, co to je, ... takže si s tím nelámejte hlavu a sledujte, jak Hlídka rozjede všechny své plánované i neplánované policejní akce a pustí se do pátrání. A věřte mi, že vás bude bavit, být při tom!
Ankh-Morpork je totiž dokonale metropolitní město, plné těch nejprapodivnějších stvoření, která si jen dokážete představit, že byste se s nimi mohli setkat, a pokud si to nedokážete představit, i tak se tam s nimi jistojistě setkáte (mimochodem, někteří z nich jsou trochu neohrabaní, protože mají nohy z jílu), a pak je tam samozřejmě ještě NĚKDO, s kým se ve skutečnosti můžete setkat, JEN JEDNOU! ... má tam dost práce, ale vy se mu koukejte vyhnout! :-)
PS: jen těžko si dokážu představit čtenářskou výzvu bez alespoň jedné pratchettovky :-).
U Pratchetta už se člověk musí opakovat, ale to, co by jinému spisovateli stačilo na několik knih, je tady koncentrováno do neuvěřitelné jízdy jednoho příběhu. Dobrý detektivní příběh s velmi povedenou slovní hříčkou na konci (Cha-cha...), spousta vážných témat přetvořených do více než stravitelné formy (co by za to dali někteří bojovníci za svobodu, genderovou rovnost či integraci) a klasická nálož nekončících vtípků, running joků ("upírova zaměstnání" či "Řiťčiny proměny"), kulturních odkazů a neuvěřitelně přesných poznámek směřovaných do všech stran (od náboženství přes televizní vyšetřovací seriály po metody Sherlocka Holmese)...
Po mírně slabších Mužích ve zbrani (na Pratchetta :) jsou Nohy z jílu zase tak skvělé, jako Stráže! Stráže!. A ani tolik nevadí, že se to vrací k podobným tématům a zápletka zase hledá to stejné. Jen tentokrát na druhou (každý má právo na krále, že). A vzhledem k náloži zábavy díla samotného jsem si velmi užíval i intepretaci Jana Zadražila. Jak byly různorodé hlasy po knize docela rovnoměrně rozloženy, člověk už si na tu mírně přehnanou pitoresknost zvykl, ba dokonce si ji užíval :) Dialogy Elánia a Vetinariho byly balzámem na duši... Už se těším, až si Nohy z jílu za pár let pustím zase...
Nie je nič krajšie, než sledovať starú známu partičku, ako sa rozvíja ešte viac, posúva ešte ďalej a „drobrodruhuje“ ešte absurdnejšie.
Mimochodom, čo tam po Stachanovovi. Ešte šťastie, že komunistom nik nepovedal o golemoch…
Podruhé se mi to zdálo trochu horší než napoprvé, ale konec mě zase chytil za srdce. Takže nakonec ani podruhé bych nedala míň než plný počet, i když je to pro mě tentokrát hlavně postupný krok v cestě za knihou Noční hlídka, která mi z celé Zeměplochy připadá nejlepší.
Stejně jako hustá mlha skrývá Ankh-Morpork, obdobně mlží Mistr ohledně detektivního pátrání. Vždycky něco naznačí a hned od toho uteče. Asi pro větší umělecký dojem. Dobrá, byly tam pasáže, kdy mi tekly slzy (smíchu), například když Tračník prchá před golemem. Tentokrát se mi konečně poskládal časový rámec zločinu (po třetím přečtení). A ano, nějaká ta perla moudrosti člověka taky cvrnkla do nosu. Možná kdyby Pratchett psal přehledněji a souvisleji, nebylo by to ono.
V současné mizérii jsem se do čtení musela nutit, na druhou stranu nic mi nezvedlo náladu spolehlivěji. Doporučuji.
Ďalšia Zemeplocha s hliadkou, ktorá rieši nejaké tie tajomné vraždičky, kráľovské spiknutia a k tomu problémy s golemami. Veď viete, makajú ako šróby a každý presa počul tie historky o tom ako sa zbláznili a vyrobili za noc 5000 stolov a niektoré z nich mali 27 nôh. Plus emancipácia trpasličej alchymistky a snaha vlkolačice Angui nezvlčieť a nerafnúť do zadku Karotku, lebo je to taký poctivec až by ho jeden zabil. Dej našťastie dokáže byť zároveň vtipný aj zaujímavý a žiadna zložka neťahá za kratší koniec. Pratchett tu síce nedokáže udalosti vyšróbovať do takej epickej absurdnosti ako v Stráže Stráže, ale "besnenie" prvého svojprávneho golema ktorý dokáže napchať svojim obetiam jablká a cibuľu tam kam slnko nesvieti určite stojí za to. Nálož vtipov i polemika o otroctve v jednom, to sa oplatí. Piadimužík dávajúci hlavičky rozzúrenému býkovi, ohavná ľudská kreatúra Noby takmer šľachticom a múzeum trpasličieho bojového pečiva. Nabudúce chcem vidieť tie vrhacie keksy v akcii!
Poslouchal jsem jako audioknihu. Další skvělý příběh se Zeměplochy, tentokrát si autor bere na paškál hlavně emancipaci a otrokářství/nevolnictví v závislosti s vírou.
Chvílemi se mi zdálo, že Pratchett trochu moc tlační na pilu a už tomu chybí taková ta radostná jiskra jako u předchozích knih. O to víc je propracovaný příběh a zajímavá detektivní zápletka.
Trochu mě zarazilo, kde se najednou vzalo bojové trpasličí pečivo, když o něm v tomto směru, do teď, nebyla ani zmínka (nebo jsem něco zapomněl?).
Chtěl jsem dát 5*, ale to by nebylo fér vůči všem těm předchozím dílům u kterých jsem se přece jen bavil mnohem víc.
Poslouchala jsem audioknihu, načtenou Janem Zadražilem. Výborné zpracování výborné knihy. Není co dodat
Neznalý čtenář může být zmaten, protože nakladatelství Talpress před touto knihou vydalo nejprve Hrrr na ně!, přestože ději v sérii Noční hlídky předchází právě Nohy z jílu. Důvodem tohoto marketingového rozhodnutí byla plánovaná návštěva Terryho Pratchetta v Praze, kdy Nohy z jílu byly provázané z pověstí o českém golemovi, a tedy byli i vhodnějí knihou pro autorské podepisování. Doporučuji tedy přečíst nejprve Nohy z jílu a pak teprve Hrrr na ně! V opačném případě budete mít trochu zmatek ve vývoji postav.
Nohy z jílu mají pro české čtenáře zvláštní kouzlo, neboť se zde objevují golemové, které Pratchett vytvořil po vzoru staré české legendy o Rabi Löwovi a jeho hliněném golemovi. Je zde i vidět značná změna v charakteru kapitána Elánia, který se už nebojí vyšetřovat skutečné zločiny. Těmi jsou záhadné vraždy, které nějak souvisí s golemy, a také útoky na lorda Vetinariho, který je nevysvětlitelným způsobem postupně otravován.
Pro mě tu také začíná velmi zábavná linka, která se týká kapitána Elánia, který se zábavným způsobem vypořádává s legitimními pokusy o jeho vraždu ze strany Cechu vrahů. Navíc lze pozorovat další postupné rozrůstání hlídky jako takové, kdy se zde objevují další nové zajímavé postavy. A jedna z těchto nových postav rozvíří už tak neklidné vody ankh-morporské společnosti, té trpasličí obzvlášť. Zkrátka, další pořádný nášup zábavy, při které se pořádně zasmějete.
Golemové a tajemné vraždy... Hlídka je posílena o nové skvěle vymyšlené postavy a dává se do vyšetřování. Vtipné narážky na sekty (policista Postihnout-hříšné-vysvětlující-brožurkou), emancipaci trpaslic, které se dosud vydávaly za trpaslíky a to bez potíží (vousy jako vousy), diáře organizery (popletený skřítek), heraldika, do toho rovná práva (otrocká práce golemů)... Zase dokonalá směsice, prošpikovaná situačním humorem daným vlastnostmi postav.
Vtipné existenciální a náboženské úvahy nejen golemů na úplný závěr, kdy už vlastně zápletka vyvrcholila, bylo několik třešniček na už tak skvělém dortu. Jeden z nejlepších dílů o Hlídce, alespoň pro mě.
"Ty jsi aristokrat, Noby."
"Jistě, pane, ale mám na to speciální šampón."
"Ateismus je také náboženské stanovisko," zaduněl Dorfl.
"To ne," protestoval policista Postihnout, "ateismus je popírání boha."
"Takže je to náboženské stanovisko. ... Správný věřící myslí na boha neustále, třebaže ho v myšlenkách popírá... "
"...vypustil jsem všechna zvířata, ale ona jen hloupě pobíhala sem a tam. Některá se dokonce vrátila do ohrad na jatkách. Proč?"
"Vítejte do světa, policisto Dorfle."
"Je to snad hrozné, být svobodný?"
"Řekl jste to sám."
"Vy říkáte lidem: setřeste své okovy, a oni si sami udělají nové?“
"To patří k základním lidským činnostem."
Pěkný díl. Jednu hvězdičku jsem ubral jelikož se mi zápletka zdála hodně podobná těm dvou předchozím dílům.
Táto kniha ma pre mňa nečakane naozaj bavila. Asi konečne začínám prichádzať Pratchettovkám na chuť. Řiťka je naozaj osviežujúcim prírastkom a Karotka s Elániom sú tiež veľmi zaujímavé postavy. Aj zápletka bola dobrá, od knihy som sa nemohla odtrhnúť a to sa mi pri Zeměploche väčšinou teda nestáva. Už sa dokonca aj celkom teším na ďalšiu časť :D.
Pro mě tak trochu průtokový příběh o hlídce, z něhož mi ulpělo následující:
- Sir Terry se zde ukázal jako správný západní levičák horující pro rovná práva všech (golemy z toho nevyjímaje): "Rouhání? To říkáte vždycky, když dostane hlas někdo, kdo ho předtím neměl!"
- Strašlivě nečitelné pseudohebrejské písmo, které golemové čmárají na své tabulky, jimiž komunikují s osobami z masa a kostí
- Noby Noblhóch šlechticem na večírcích na vysoké úrovni - co k tomu dodat
Jinak mě ale tenhle příběh o atentátu na Vetinariho nechal tak nějak chladným. Šlo vlastně o první tak trochu seriozně míněný díl a to mi úplně nesedlo (v další serii jich bude ještě víc, co si pamatuji z předešlých čtení). Nevadí, za nějakou dobu pokračuji ve svém maratónu dál. 60%
Štítky knihy
Zeměplocha humor hlídka golem fantasy britská literatura
Autorovy další knížky
| 1993 |  Barva kouzel |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2007 |  Darwinovy hodinky |
| 2003 | Noční hlídka |
| 1995 | Stráže! Stráže! |
Na počátku bylo Slovo. To slovo bylo od člověka, vepsané v šému golema. Pár vět, které měly jako koryto řeky směrovat konání těch zvláštních stvoření z jílu. Jenže každá řeka se čas od času vylije z břehů a pak nastanou potíže...
Ovšem to by nebyla Hlídka Hlídkou, aby tomu nepřišla na kloub. Dobrá týmová práce, hoši! A samozřejmě taky, ehm ehm, dámy.