Pohyblivé obrázky
Terry Pratchett
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/196057/bmid_pohyblive-obrazky-Fnp-196057.jpg
4
1243
1243
Úžasná Zeměplocha / Úžasná Plochozem série
< 10. díl >
Všechno začalo v tajemném Holy Woodu - Svatém lese. Tam se zrodila myšlenka, a když pak alchymisté na Zeměploše objevili magii stříbrné plátna, roztočily se kamery, takže skřeti-malíři sebou museli skutečně hodit. Brzo se vynořily první mužské a ženské hvězdy a pustily se do boje se zlem a filmovou reklamou.
Literatura světová Humor Fantasy
Vydáno:
1996
,
Talpress
Originální název:
Moving Pictures, 1990
více info...
Přidat komentář
Je to už mnoho let, kdy jsme jednou o prázdninách stáli s kamarády před plakátovací plochou, a jeden z plakátů velmi barvitě lákal na bohatý a snad až těžko uvěřitelný program.
Tam už chybí jen "vystupuje tisíc slonů" prohlásil kamarád a následoval výbuch smíchu, který jsem nechápal. Konečně, konečně teď po letech díky Pohyblivým obrázkům jsem vtípek pochopil a jsem v obraze! :-)
Výborné, i když kritika Hollywoodu je až moc přímočará. Viktor jako student magie byl fajn, ale jako filmová hvězda už byl víc rozumný než zábavný. Třetí čtvrtina by chtěla fakt zkrátit. Pobavily třeba falešné pravé fousy, ale hlavně trollí námluvy s "květinou", když trollové mají pro všechny rostliny jeden výraz "ugrah".
Tak jsem se po čase vrátil na Zeměplochu, k dávno pozapomenutému příběhu. A bylo to osvěžující, to musím říct.
Tato kniha pro mne rozhodně není tím nejlepším, co Zeměplocha vyplodila. Přesto se ale jedná o příběh, který mám vcelku rád.
Ne, že by děj jako takový byl nějak zázračný. Jestli je to něco, tak takový Pratchettovský průměr. Začátek naprosto fantastický, konec také, ale ten střed je takový slabší. Autor má, jako obvykle, potřebu přehánět, multiplikovat, házet na sebe jeden skvělý nápad za druhým, až je toho moc. Závěr vše ale tak pěkně rozřeší, že na to člověk vzpomíná až s láskou.
Zajímavější ale kniha je z pohledu její idey. Víte, pokud si přečtete Pohyblivé obrázky, můžete se pomalu vykvajznout na Adornovu kritiku kulturního průmyslu a na Postmanovo křičení na konzumní mraky. Pratchett to všechno obsáhne a to obrazněji, přesněji a zábavněji. Je škoda, že knihu nenapsal dnes, zajímalo by mne, jak by příběh pokračoval, jak by aktuální kultura byla reflektována ve světě Zeměplochy. Protože to, co autor předvedl, je krásným shrnutím dějin filmu se všemi jeho vadami. Je to krása, opravdu krása.
Fanoušky samozřejmě potěší nadprůměrný výskyt lovecraftovských referencí, o to vtipnějších, že je zkrátka objektivní pravdou, že Lovecrafotvo dílo a Hollywood si ve skutečnosti úplně nejdou k duhu a co Hollywood v tomto směru vyprodukuje je pravidelně opravdu jakousi chodící bestií. Osobně jsem byl nadšen z žáby s milionem mláďat, nebo co to tam hned na začátku bylo.
Nu a osobně za největší tahák téhle knížky považuju Výsměška. Geniální představení geniální postavy, kterou snad nikdo nemůže nemít rád. Už kvůli němu, představenému očima chudáka Kvestora, stojí čtení za to, i když vám třeba k srdci až tak moc nepřiroste samotný Viktor, který je jistě zábavnější jako student, než jako herec.
Můj vztah k zeměplošské sérii je nahoru dolů, ale tenhle díl mě bavil. Označila bych ho zatím za druhej vrchol, hned po Mortovi. Asi protože u parodie na vznik Hollywoodu a filmového průmyslu jsem celou dobu věděla, na co autor naráží, a nebyla jsem polovinu knihy mimo obraz jako obyčejně u téhle série. A že to s tím filmovým průmyslem vzal autor fakt zeširoka, dozvíme se tu nejen o pocitech prvních zeměplošských celebrit, ale taky třeba o tom, jak vznikly reklamy nebo jak vynalezli popcorn.
(SPOILER) Parádní kniha, u které jsem se smál nahlas. Parodická tvorba snímků, kde místo důmyslného technického zařízení maluje výjevy před sebou parta skřítků v krabičce za neustálého popohánění malým bičem (a navíc se jim musí pravidelně kydat)? To je vážně krásně a vtipně vymyšleno a je to jen jeden z mála střípků, který mě chytil a nepustil. Dělat si legraci ze vzniku celého filmového průmyslu, slavných snímků, mýtusu Cthulhu atd...do toho postavy jako knihovník nebo Gaspoda, které nepřestanou bavit ani na chvíli, všechno si to vážně krásně sedlo a já si to užil. Navíc se dozvíte, jak upravit váš plnovous tak, aby to vypadalo, že nosíte falešný. To se přeci může báječně hodit!
Překvapivě jsem nebyla tak nadšená, jako z předešlých dílů, ale líbilo se mi. :)
Hodnocení napíšu zítra!
Projíždím si přečtený knihy a zase zjišťuji, že "zítra" jsem nestihla.
Tady byl opravdu zajímavý nápad. Holy Wood! Kdo by tam nechtěl být hvězdou, že? Já bych radši ale tím klikařem.. :) tady se mi zase nejvíc líbil Navážka a jeho koketování s Rubínou, to bylo hodně vtipné!
Děkan začal vypočítávat svá přání na prstech.
"Takže to bychom měli šest těch největších vaniček kukuřice, a do každé máslo navíc, osm párků v rohlíku, kelímek pití, ale maxi velikost, a rozinky v čokoládě." Podával prodavačce peníze.
"Výborně," přikývl spokojeně předseda, který od dívky přebíral zboží. "Ty, poslyš, nemyslíš, že bychom měli koupit něco i ostatním?"
Takový ze života. :D
Zeměplocha je nejlepší série, kterou znám a Pohyblivé obrázky si právem zaslouží plný počet hvězd.
(SPOILER)
Úplně první Zeměplocha (ale ne první kniha od Pratchetta), kterou jsem si v páté třídě půjčila v knihovně. Tehdy ji souběžně se mnou četla i máma a nedočetla. Nebavilo ji to. Já jsem se stala nadšeným čtenářem dalších dílů. Teď, když jsem knihu četla podruhé, trochu mě překvapilo, že jsem zvládla i "nudnější" části natáčení, ale myslím, že jsem se tehdy zrovna chtěla stát filmovým režisérem, takže to byla šťastná náhoda, že jsem si půjčila zrovna tuhle knihu. Dnes mě filmový průmysl zajímá asi tak, že vůbec. Na rozdíl od prvního čtení mě rozladilo, že se někteří trolové opakovaně dotazovali, zda budou moci sníst toho nebo onoho člověka (nebo psa), a to i ostatních trolů, tedy nemohlo jít o strašení. Také yettiové jedli maso. To není konzistentní s tvrzením, že trolové jedí kameny a maso je pro ně nejedlé. Dokonce to je vysvětlováno i přímo v tomto díle. Druhá věc, která se mi na knize zdála méně zdařilá, byl úplný konec. Zdá se mi, že by tam mělo být jasněji popsáno, co se stalo s Viktorem a Ginger. Já si tedy myslím, že nejméně jeden z nich zůstal v Holy Woodu a ráda bych věděla, jak nové "udržování vzpomínek" vypadá. Hádám, že ohně třikrát denně a zápisky o chození na záchod už to pak nebyly. Naopak jsem tentokrát asi více ocenila "Oswalda", "Společnost století Ovocného netopýra" a skutečnost, že tady se už konečně objevil můj nejoblíbenější arcikancléř. A úplně jsem zapomněla na to, jak se mágové maskovali za poctivé obchodníky. Moje nejoblíbenější pasáže jsou převážně ty s mágy, i když se nejedná zrovna o nosné části příběhu.
*
Zdálo se, že je to ideální muž.
"Takového chlapa potřebujeme," souhlasili všichni. "Dá to tady do pořádku. Nové koště. Venkovský mág. Návrat ke kouzlům myslivosti, k těm kořenům magie. Bodrý starý brach s dýmkou a přimhouřenýma, veselýma očima. Takový ten venkovský mudrc, který pozná jednu kytku od druhé, rozumí si v lese s každým zvířetem, ptákem nebo broukem a je bratrem a přítelem celému světu. Pravděpodobně spává pod širým nebem. Neudivilo by nás, kdyby rozuměl větru. Umí pojmenovat všechny stromy, na to vsaďte krk. A rozmlouvá s ptáky jejich vlastní řečí."
Vyslali posla. Výsměšek Hnědý si zhluboka povzdechl, vyprskl několik peprných nadávek, po krátkém hledání našel svou magickou hůl, která v zahradě podpírala strašáka, a vydal se na cestu.
"A kdyby s ním náhodou byly nějaké potíže," dodávali si mágové v hloubi svých lbí, "zbavit se člověka, který rozpráví se stromy, to by měla být velmi jednoduchá záležitost."
Pak dorazil na univerzitu a ukázalo se, že Výsměšek Hnědý skutečně hovoří k ptákům. Přesněji řečeno na ně křičel a jeho slova obvykle zněla: "Aby ti křídla uhnila, ty ksindle!"
Všechna zvířata, ryby i ptáci Výsměška Hnědého skutečně znali. Jejich vztah k němu byl tak vyhraněný, že v okruhu zhruba třiceti kilometrů kolem jeho pozemků se při spatření špičatého klobouku ukrývali, dávali na útěk, nebo ve výjimečných případech na něj podnikali sebevražedné útoky.
*
"No, chtěl jsem s vámi promluvit o jednom ze studentů, pane."
"O jednom ze studentů?" vyštěkl na něj arcikancléř.
"Ano, pane. To jsou takoví ti hubení, s bledými obličeji, vzpomínáte? My jsme totiž univerzita, víte? Musíme se s nimi smířit stejně jako s krysami "
*
Nikdy netoužil po tom stát se mágem. Nikdy vlastně nechtěl nic moc, kromě toho, aby mu všichni dali pokoj a nebudili ho před polednem. Když byl malý, říkali mu lidé věci jako: "A čím bys chtěl být, chlapečku?" a on pravidelně odpovídal: "Nevím, co byste pro mě měl?"
Tohle není odpověď, kterou by vám lidé trpěli dlouho. Lidem nestačilo, že jste, čím jste, oni chtěli, abyste neustále pracoval na tom stát se něčím jiným.
*
"Papíry, papíry, papíry," zabručel. "Kolik měl těch zatracených papírů, co?"
"Ehm 23 613, arcikancléři," odpověděl kvestor. "Vedl si o tom záznam."
"Podívejte se na tohle," ozval se arcikancléř. "Hvězdný numerátor Otáčkoměr k použití v církevních oblastech Močálmetr! Ten chlap byl blázen!"
"Měl velmi přesně uspořádanou mysl," odpověděl opatrně kvestor.
"To je totéž."
*
Použít na Navážku jízlivost bylo naprosto zbytečné, stejně jako bylo zbytečné použít na něj cokoli, myšlenkou počínaje a střešním trámem konče.
*
Jestliže je něco zavřeno za těžkými vraty a ta jsou zasypána v nitru kopce, nebude to asi proto, že by si lidé přáli, aby to noc co noc vylezlo a zaběhlo jim to umýt nádobí, že?
*
Univerzitní ošetřovna, respektive nemocniční pokoj nebyl velký a používal se jen velmi zřídka. Mágové bývali buď víceméně zdraví, nebo mrtví.
*
Arcikancléř zajistil jeden cíp mapy, který se neustále zvedal, přetékajícím popelníkem. Prstem přejel po špinavém pergamenu.
"Tady je napsáno Zde jsou draci," podivil se, "přímo uprostřed města. Zvláštní."
"To? To je jen Sluneční svatyně chorých draků lady Berankinové," odpověděl mu nepřítomně kvestor.
*
"No, víš, tam mně napadlo, že si před promítáním rychle prohlídnu film "
"Vážně?" zamračil se Kolík.
"A víš, co jsem našel uprostřed té části s hořícím městem? Pět minut filmu, na kterém není nic jiného než jeden a tentýž obrázek, talíř Hargových speciálních žebírek se sójovou omáčkou. Je mi jasné proč. Jenom mi není jasné, proč jsi to udělal takhle?"
Kolík se provinile ušklíbl. "No podívej, když jsem se doslechl, že jeden malý obrázek dokáže lidi přimět kupovat bůhví co, dokážeš si představit, co by s nimi udělalo tohle!"
*
Myšlenky se mu hnaly jako o závod. Jak se to říkalo o bozích? Když v ně lidé přestanou věřit, přestanou bohové existovat. A tak to bylo se vším. Realita je vlastně to, co se odehrává v lidských hlavách. A tady před ním byly stovky lidí, kteří pevně věřili tomu, co viděli na plátně...
Musím se přiznat, byla to moje první Zeměplocha... a už teď vím, že budu milovat i další díly! Miluju ty extrémně šílené situace, které zároveň trefně odrážejí náš současný svět. Asi nejoblíbenější postavou je troll Navážka, který celou knihu tak nějak provází, dalo by se říci. Zkrátka, hned se vrhám na Těžké melodično.
Desátá kniha Zeměplochy tentokrát parodující filmový průmysl, resp. Zlatý věk Hollywoodu. Podle mně jde o jednu z nejlepších Pratchettovek - hlavně zásluhou mluvícího psa Gaspody, stáda slonů, Knihovníka, filmového producenta Kolíka Aťsepicnu a mágů - poprvé v nejlepší sestavě v čele s arcikancléřem Výsměškem, Děkanem a Kvestorem.
Tohle mě nějak nebralo nebo jsem na to nebyl zrovna naladěný, nevím. Každopádně jsem poslední čtvrtinu už spíš jen prolistoval. Představa obří herečky šplhající na věžák s opicí v rukou mě sice pobavila, možná pár dalších věcí, ale jinak nuda.
Tak koukám, že i první přečtení jsem hodnotil spíše průměrně a stejně je tak tomu nyní. Pamatuju si z příběhu hlavně Gaspodu, který mi učaroval a dokonce jsem po něm pojmenoval jednoho psa, co nás doprovázel při výšlapu na Adamovu horu na Srí Lance. Ten pes měl kouzlo a už si nepamatuju, zda ho ještě v dalších dílech potkáme? Příběh jako takový byl zajímavý, měl potenciál, ale přišlo mi to zakončení takové rychlé a bez většího dramatu. Hodně mě s*al ale zároveň bavil Kolík a jeho podnikatelský duch. Těším se zase na jeho pirožky v Ankh-Morporku :-)
První polovina knihy byla velice vtipná a moc jsem si ji užívala. Gaspoda byl bezesporu nejlepší postavou knihy, avšak konec, který byl více cílen na Viktora s Ginger, už byl trochu slabší. Nicméně i tak bych řekla, že Pratchettova parodie na Hollywood byla opět vynikající, svým způsobem šílená, avšak plná vkusných a zábavných narážek. Navíc byl příběh ucelený, podobně jako u Čarodějek, takže se v tom aspoň člověk tolik neztrácel.
„Říká se, že všechny cesty vedou do Ankh-Morporku, největšího z měst Zeměplochy.
No, alespoň je takové rčení, že se říká, že všechny cesty vedou do Ankh-Morporku.
Není to pravda. Všechny cesty vedou z Ankh-Morporku, ale občas po nich lidé chodí špatným směrem.“
Špinavé osobitosti Ankh-Morporku si v „Pohyblivých obrázcích“ až tolik neužijeme, protože (jak napovídá název) vyrazíme do Svatého lesa, místa, kde se přetváří realita. Budeme svědky vzniku filmového průmyslu, vzestupu hvězd, rozmíšek prvních režisérů/scénáristů/producentů, rafinovanosti reklamy, pochopíme technologii filmování, poznáme různé lidi (troly, trpaslíky, psy a další), co se kolem této branže točí, zavalí nás hromada klišé, zkrátka si vychutnáme epický biják. A tisíc slonů!
Mám ráda Pratchettův humor, jeho hru se slovy, barvitá přirovnání, způsob, jakým se jeho knihy odvíjejí před očima… docela jako film. „Pohyblivé obrázky“ patří k autorovu (solidnímu) standardu, příjemně zabaví, nabídnou několik skvostných pasáží i barvitých scén, ovšem nenadchnou na plný knedlík. Ale možná je to jen mou lehkou nechutí k prostředí filmového průmyslu.
70-75%
Vyborne tema, vyborna kniha. Trosku lituju, ze nejsem vic znala rane filmove tvorby, myslim, ze mi tim uteklo jeste par dalsich vtipnych narazek.
Klasickej Pratchett. Zrovna tenhle mě bavil dost, neztrácel jsem se v ději jako někdy u jiných dílů. Příběh odsejpá. Za mě určitě jeden z těch lepší, co jsem zatim dal.
Pratchettovky jsou pro mě vždycky jako návrat domů. Čím víc knih jsem od Pratchetta přečetla, tím víc se k nim chci potom vracet. Pohyblivé obrázky jsem neznala, jaksi zapadla mezi ostatními, a to byla trochu škoda. Strašně miluju ty parodické překrouceniny, historické přesahy, popkulturní narážky, které ten, který ví, rychle odhalí a směje se vlastně dřív, než je dokončena myšlenka gagu (zpívání v dešti mě vážně dostalo) a hlavně mám strašně ráda to, jak Pratchett vždy vezme něco pro náš svět téměř důvěrně známého, naroubuje to do světa svého (tolik živoucího) a s pobavením sleduje, jak se s tím jeho obyvatelé popasují.
Za Pohyblivé obrázky bych dala 4 a půl hvězdy, snad jen kvůli tomu, že mi přišlo, že vyprávění za polovinou lehce ztrácelo dech.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1993 |  Barva kouzel |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2007 |  Darwinovy hodinky |
| 2003 | Noční hlídka |
| 1995 | Stráže! Stráže! |
Plný počet hvězd jsem zatím vždy dávala jen dílům s Hlídkou, ale tenhle díl si je jednoznačně zaslouží taky. Začátek mi přišel slabší, ale to možná jen z toho důvodu, že některá prostředí v knihách nevyhledávám a jedním z nich je právě filmový průmysl, takže mi chvilku trvalo se do příběhu vžít. Jenže to by nesměl být Terry. Nakonec to byl další naprosto úžasný příběh s hromadou vtipných pasáží a narážek na skutečnou filmovou produkci, kupou zábavných postav včetně těch ze zvířecí říše, závěrečné vyvrcholení skvělé. "Falešní" mágové, mluvící zvířata v čele s geniálním Gaspodou, zamilovaný Navážka, svéráz Výsměšek, vychcaný Á.eS.Pé, OKRAJ PROTI STŘEDU... koho by tohle nepobavilo.