Pohyblivé obrázky
Terry Pratchett
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/196057/bmid_pohyblive-obrazky-Fnp-196057.jpg
4
1243
1243
Úžasná Zeměplocha / Úžasná Plochozem série
< 10. díl >
Všechno začalo v tajemném Holy Woodu - Svatém lese. Tam se zrodila myšlenka, a když pak alchymisté na Zeměploše objevili magii stříbrné plátna, roztočily se kamery, takže skřeti-malíři sebou museli skutečně hodit. Brzo se vynořily první mužské a ženské hvězdy a pustily se do boje se zlem a filmovou reklamou.
Literatura světová Humor Fantasy
Vydáno:
1996
,
Talpress
Originální název:
Moving Pictures, 1990
více info...
Přidat komentář
Pratchett tentoraz ryje do Hollywoodu a jeho pozlátkovej plochosti. A keďže sa to odohráva na Zemeploche, je aj tá satira dosť plochá. Alchymisti vynájdu film, niekto prihodí popcorn, postavia mestečko Holy Wood plné maľovaných priečelí, občas hádžu hlášky ako "keď to krváca, môžeme to zabiť" a hrdinka má halušky o tom ako stojí nad mriežkou a vzduch jej fúka pod sukňu. Väčšina z týchto narážok a citácií ma vôbec nebavila, snáď okrem vízií tajomného zlatého muža s mečom a rozhodne scéna s obrou ženou držiacou jačiacu opicu. Hrdina je na začiatku zaujímavo opísaný ako extrémny lenivec ktorý radšej poctivo posilňuje, lebo nosiť kilá naviac je príliš namáhavé, ale v zbytku knihy na tom nezáleží a je to v postate nímand. Viac zaujal cynický zázračný pes Gaspoda či trollské dvorenie tehlami po hlave. Samozrejme že nejaké tie vtipné scény a hlášky tam boli, ale celkovo to bolo proste také pozliepané čosi, čo nebolo ani dosť absurdné ( ako trebárs Pyramídy ), ani dostatočne dejovo prepracované a tak ostalo iba niekde visieť. Vypichol by som určite pasáž kde zbor mágov ide do kina, maskujúc sa pravými falošnými bradami a následne začnú z plátna vyliezať monštrá čo držia pokope iba silou vôle, to bolo konečne správne iskrivé. No a to je asi tak všetko čo by som k tomu povedal.
Z této knihy jsem velmi rozpačitá. Začátek knihy byl skvělý, říkala jsem si, že ji nemohu pomalu odložit. Napínavá a neustále se něco dělo. Od poloviny knihy se vše zlomilo a snažila jsem se prokousávat až do konce. Nebylo to tím, že by kniha změnila styl, ale spíš o to, že když se vše hodně opakovalo, tak toho už bylo prostě moc. Až to nakonec bylo nudné.
Vycizelované myšlenky a hlášky. Otupělé čučení na stříbro plátna, bez vlastního názoru, čiročirý konzum. ...Klik...Aťsepicnu to byl skutečný obchodník - odborník. ....Klik....Mágovská elita, taky k popukání, nemluvě o mluvících zvířatech...Klik....Jedním slovem další díl, který si musíte přečíst...Klik.
V jednotlivých pasážích jsou Pohyblivé obrázky výborné. Drží si slušné tempo a navzdory žánru humoristické fantasy vybudoval Terry Pratchett ucházející hororovou atmosféru. Bohužel příběh jako celek nedrží pohromadě. Občas jsem měl pocit, že prosakování naší reality do té Zeměplošské slouží autorovi jen jako berlička pro kritiku dnešního (tehdejšího) Hollywoodu, a jím vymyšlený svět nijak neobohacují. Vše by se klidně mohlo odehrávat v úplně jiném vesmíru a zase tolik by se měnit nemuselo.
Hodně se mi líbila pointa, ale do děje a postav se mi dostávalo dost pomalu. Utvářela jsem si pouze útržkovité představy. Možná se toho dělo až moc, nebo naopak málo. Četla jsem spíš z radosti, že čtu zase Pratchetta, než z knihy samotné - protože jsem očekávala zajímavé myšlenky a nápady. Těch tu bylo méně.
Humor byl ale příjemný a Gaspodu potkávám vždy ráda. Člověk se naučí i něco o kvalitním vyjednávání!
Další kniha ze série mě hodně pobavila. Magie Holy Woodu, Gaspoda, i Ginger a Victor. Nejlepší filmová knížka :)
Námět je dobrý, parodie na filmový průmysl vynikající, ale... nemůžu si pomoct, příběh mi celkově nějak nesedl. Něco mi tam chybělo nebo přebývalo, neumím to vysvětlit. Samozřejmě jsem se u knihy i tak královsky bavil. Za nápady, hru se slovy a tradiční humor dávám 4 a půl *.
"...Ne ne, ne... Je to to, co řeknete, když něco objevíte,“ blábolila naléhavým tónem postava, ze které tu a tam ještě stoupaly obláčky kouře.
„Speciální slovo,“ dodala a čelo se jí pod vrstvou sazí nakrčilo. Dav, který pochopil, že v nejbližší době k jiným výbuchům nedojde, se začal stahovat kolem.
...
„Jo, máte pravdu,“ pronesl starší muž. „Běžíte po ulici a křičíte: Hoří, hoří!“ prohlásil a zatvářil se vítězoslavně.
...
Pane, počkejte, ozvala se najednou žena s košíkem ryb na hlavě, „Má pravdu, na to je úplně zvláštní slovo. Cizí.“
„No bodejť, rychtyk,“ pravil její soused. „Speciální cizí slovo pro lidi, kteří něco objevili. Vymyslel ho nějakej starej mákoš ve vaně,“ a připálil si dýmku o jeho doutnající klobouk.
...
„... Proč by měl pobíhat po ulici a vykřikovat nějaké cizí slovo? Máme spoustu vlastních dobrých slov na vykřikování.“
„Třeba jakých?“
„No,“ kuřák dýmky zaváhal. „... třeba: Něco jsem objevil! Nebo: Hurá!“
„Ne, já myslím toho magora. Byl odněkud z Cortu. Najednou ho něco napadlo, vyskočil z koupele, pádil po ulici a křičel.“
„A křičel co?“
„Co já vím... asi „Dejte mi někdo ručník!“
...
Sáček se položil a z něj se vykutálelo několik nažloutle bílých nadýchaných nepravidelných koulí. Alchymisté na ně nejistě zírali. ...
.... a když to přestane bouchat, sundáte poklici, ne? A zjistíte, že došlo k metamorfóze kukuřice na tuhle... tohle... tyhle věci. Rozhlédl se po kruhu nechápavých tváří. „Dá se to jíst,“ zamumlal napůl omluvně. „Když k tomu přidáte kousek másla a soli, chutná to jako slané máslo.“
co se týče Viktora, to je též nezapomenutelná postava:
„...Tesařství – to taky vůbec nepřicházelo v úvahu. Už ten název příliš připomínal těžkou práci. Kdysi to zkusil a zanedlouho došli on a dřevo k vzájemné dohodě: on na ně nebude sahat, pokud to nebude nutné, a dřevo se nebude rozpadat, kdykoli se ho Viktor dotkne.“
„Člověka s vyhrnutými rukávy, papírem v ruce a tvářícím se důležitě nikdo nezastaví.“
Viktor ve svém životě nikdy nepracoval. Podle jeho zkušeností byla práce něco, co se stávalo ostatním lidem.
„Hrál jste někdy?“
„Prosím?“ odpověděl Viktor.
„No, jestli jste už někdy jen tak chodil a předstíral, že jste něco co nejste. Nebo že děláte něco, co neděláte,“ vysvětloval Silverfish.
„To ano!“
„Že se nestydíte, takový šikovný mladík...“
nejvyšší obchodní umění:
„Celá věc je v tom, že tady Aťsepicnu, tedy pan Kolík, dokázal prodat párky i těm lidem, kteří si je u něj předtím už jednou koupili.“
a trollí namlouvání:
Zatočil rukou s kamenem a udeřil ji mezi oči. A v té chvíli se to zvrtlo. Tradice říkala, že trollí dívka, ve chvíli, kdy se jí podaří znovu zaostřit a pokud byl kámen přijatelné kategorie, měla zaujmout kladný postoj téměř ke všemu, co jí troll navrhl. Většinou pak následoval klasický člověk pro dva při svíčkách, i když tyhle věci se už dnes většinou nedělaly.
a nakonec:
...silná stránka slečny Dessin byla v tom, že se uměla tvářit unyle, sem tam někomu uštědřila políček a vypadala skvěle, když ležela pohozená mezi hedvábnými polštáři.
Úžasné prostředí Holly Woodu a v pozadí tajuplný a echt napínavý příběh. MIluju, když si Pratchett bere na paškál známá díla a inspirace Lovecraftem mě obzvláště potěšila. Místy mi Pohyblivé obrázky připadaly lehce překombinované a začala jsem se v těch mísících se dějích ztrácet, ale... celkový dojem z knihy mi to rozhodně nezkazilo.
Pokud pozapomenu na nové díly Zeměplochy, které vycházely několik posledních let před Pratchettovou smrtí a nebyly už tolik kvalitní, jsou Pohyblivé obrázky asi nejslabším dílem. celé série. Podobně jako třeba v Pyramidách nebo u Malých bohů, i tuto knihu můžete číst víceméně bez předchozí znalosti zeměplošského dění. A to je asi i největší zápor této knihy. Známých postav je v ní pomálu a celkově vypadá tento fantasy román jako (sice povedená) kritika filmového průmyslu, která ale lehce ztrácí šmrnc.
Prostě Pratchett :-) miluju jeho knížky. Myslím, že každá knížka od pana Pratchetta má něco do sebe. Ale určitě až jednou budu mít psa a ne fenku, tak mu dám jméno Gaspoda :-D
„Zeměplocha je tak neskutečná, jak je to jen možné, abychom přitom ovšem zachovali alespoň základ reality, který jí umožní existovat. Je dost skutečná na to, aby byla ve skutečném maléru.“
Základem celého toho maléru je, že lidé chodí špatným směrem, říká se totiž, „že všechny cesty vedou do Ankh-Morporku, největšího z měst Zeměplochy. No, alespoň je takové rčení, že se říká, že všechny cesty vedou do Ankh-Morporku. Není to ale pravda. Všechny cesty vedou z Ankh-Morporku, jen občas po nich lidé chodí špatným směrem.“ :-)
A jak je to s vámi? Pokud se tu spolu setkáváme, tady dole, u komentářů k Pohyblivým obrázkům, nejspíš jste se taky vydali špatným směrem :-) ... no, ale když už se to stalo, prostě se do Ankh-Morporku mrkněte :-) ... jen dávejte dostatečně pozor, je to samozřejmě na vlastní nebezpečí a až poběžíte zrychleně pryč, nezapomeňte se vyhnout i ceduli Holy Wood ... protože tam to všechno začalo ...
„Jsou to reakcionáři ... nadutí kouzlokrati! ... Co asi tak vědí o nezadržitelném pokroku? Vůbec je to nezajímá! Všichni do posledního mohli něco takového vymyslet už před léty, a vymysleli? Ti určitě! Jen si pomyslete, co všechno můžeme dát lidem - můžeme dosáhnout toho, že budou žít mnohem… no, řekněme spokojeněji. Možnosti jsou nesmírné.“
„Myslím, že vím, co by lidé chtěli ...“ Aťsepicnu to ví opravdu naprosto přesně, „ ... chtějí atrakce! Efektní podívanou! Růžové brýle!“
A tak se to stalo, všechny ty, „mimo hranice vesmírů ležící ... syrové, nezpracované reality typu: co by bylo, kdyby bylo - nejlepší by bylo, kdyby bylo - kdyby bylo, tak by nebylo a bylo by - prostě všechny ty divoké myšlenky a nápady, které se vytvořily a zase zanikly jako základní prvky ve vznikajících supernovách“ se prodraly chatrnými ochrannými stěnami opotřebovaného světa a ta pravá realita ... tak ta prostě utekla pryč :-).
Pokud tedy nemáte až neuvěřitelnou schopnost vstřebat každý šok a vzpamatovat se z nejneočekávanějších událostí, dávejte si dobrý pozor... a mějte taky na paměti, že to s čím jste se tu setkali, je jen „kouzlo Holy Woodu. Není to žádná magie ... protože, magie, to jsou samé pověry a humbuk. Ne. Tohle jsou jen kouzla pro obyčejné lidi.“ :-)
„Aha, odpad světa změníme ve zlato a takové ty věcičky,“ usmál se Viktor.
„Ne světa, ale světla, mládenče. S odpadem světa to nefunguje. Ale světlo ve zlato…“
... to už je jiná, a nejlíp by vám to nejspíš objasnil pan Silverfish, je totiž alchymista, ale asi úplně nejlíp by vám to mohl objasnit Kolík Aťsepicnu ... protože to je jeden z těch vzácných lidí, kterým to myslí v přímkách ... rozumějte, „většina lidí totiž myslí cik cak. Tak jejich myšlenky například začnou: „Hrozně by mě zajímalo, jak bych to udělal, abych byl hodně bohatý,“ a pak pokračují úplně jiným směrem třeba: „Co bude asi k večeři,“ nebo: „Kdo by mi tak ještě půjčil pět tolarů?“ Aťsepicnu má ovšem ten vzácný dar najít cílovou myšlenku, tedy, najít tu myšlenku, která uzavírá myšlenku prvotní, v tomto případě „konečně jsem hodně bohatý“ a pak ji dokáže spojit přímkou a navíc ... pak podle ní pomalu a trpělivě postupovat, dokud nedojde na konec ... samozřejmě, ne že by to pravidelně fungovalo. „Jak už tolikrát zjistil, v celém tom procesu se pokaždé objeví nějaká malá, ale životně důležitá chybička. Většinou ji představuje až podivná nechuť lidí koupit to, co se jim Kolík rozhodl prodávat.“ ... jenže to Kolíka nezastaví, postupuje opravdu neúprosně tím správným směrem ... a tak se na obzoru rodí ... reklama :-).
Když si pak později Viktor promítal těch posledních pár minut, skoro nic si z nich nepamatoval. To už tak někdy bývá. Mějte prostě na paměti, že okamžiky, které změní váš život, přicházejí většinou rychle a neočekávaně ...
„Opravdu to chcete vědět? Chcete vědět, jak to všechno funguje?“
„No, ano, já -“
„Víte, mnoho lidí je tak obyčejných a nudných,“ pokračoval Silverfish. „Ukážete jim například takový malý zázrak, jako je obrázková skřínka, a oni řeknou jenom ,oh!‘. Nikdy se vás nezeptají, jak to funguje. Nezajímá je to.“
„No ano, ale je to pořád ta nejlepší věc, která se kdy stala,“ konstatovala Ginger věcně.
„Asi ano… poslyš, myslíš, že bychom se mohli jít najíst?“ zeptal se Viktor.
„Těžko. Každou minutu nás poženou na plac,“ zavrtěla Ginger hlavou.
Viktor si to myslel. Jenže on se zatím proloudal životem celkem šťastně, i když to vždycky dělal takovým tím nenápadným a pomalým způsobem, jak to sám uznal za vhodné, a neviděl teď důvod, proč by měnil svůj životní styl.
„Pak budou muset křičet hodně nahlas,“ oznámil jí ...
Ano Zeměplocha je neskutečná, tedy především ... neskutečně lákavá ... asi jako párky, co prodává Aťsepicnu „... voněly hezky. Vždycky voněly hezky. Ale pak jste se do nich zakousli a znovu a znovu jste zjistili“ .. že chcete další a další ... „Aťsepicnu vycházel z poučky, že lidé, kteří k tomu dostanou dost osmažené cibulky a hořčice, snědí všechno.“ ... fakt to funguje :-) ... ať mi na Zeměploše podají cokoliv ... mám chuť na všechno ... znovu a znovu :-). Tak dobrou chuť :-).
Obrázky dost ovlivnily můj pohled na studium filmové školy. Pořád jsem si v kameře představovala ty trpaslíky: „Došla mi růžová!!!“ Kam Terry na ty nápady chodil...
Snad poprvé komentář začnu úryvkem (protože od tohoto okamžiku jsem byla opět polapená a toto místo jsem si v knížce založila s jasným úmyslem :)
"Byl to ten nejpronikavější pohled, s jakým se kdy Viktor setkal. Nebyl ani výhružný, ani podlézavý. Byl jen neobyčejně pomalý a pečlivý, jakoby se pes snažil vtisknout si do paměti každou sebemenší podrobnost Viktorova zjevu, aby mohl později podat, například úřadům, jeho zcela vyčerpávající popis.
Když si byl pes jistý, že mu Viktor věnuje plnou pozornost, přesunul pohled na párek. Viktor, který měl najednou z neznámého důvodu pocit, že je na to ubohé zvíře krutý, hodil psovi zbytek svého párku. Pes ho zachytil a zhltl jediným ekonomickým pohybem."
Nevím, jestli víc miluji Pratchetta nebo Kantůrka, Gaspodu nebo Viktora či Navážku... ale vím, že to zase fungovalo - a parádně.
"Věřte tomu. To je ten jediný způsob. Nikdy nepřestat věřit. Ošidit oko, omámit mozek." (s. 371) Prostě perly mezi humorem a časté návraty. Mistr Pratchett baví už třicet let a provází mě životem. Díky.
Čtu po Toničce Bolavé a pokusu o přečtení Vědy na Zeměploše a jsem ráda, že tahle knížka je ještě jedna z těch starých dobrých Zeměploch. Až teď jsem zjistila, že mi u Toničky opravdu chyběly ty dvojsmyslné vtípky a četné narážky se zeměplošsky překroucenou skutečnost. Jsem ráda, že to čtu až poté, kdy jsem navštívila krátce Hollywood. Je to pro mě ještě mnohem reálnější. Reklamní pozlátko, blýskavá povrchní sláva. Do všeho toho Pratchett v této knížce krásně tepe. Nejsem žádný filmový nadšenec, naopak, raději si přečtu knížku, možná proto se mi tak líbilo tohle "zesměšnění" Hollywoodu.
Nie, že by som sa pri čítaní nebavil... ale tá doslovná variácia na Hollywood bola na mňa trochu priveľa. Radšej mám knihy, v ktorých Pratchett zosmiešňuje „skutočný svet“ rafinovanejším spôsobom než len jeho prepisom do reálií Zeměplochy. Odmyslieť si tento (pre mňa) dosť podstatný problém, tak som sa vlastne bavil tak, ako som u Pratchetta zvyknutý. Super postavy (hlave Kolík ASP sa prekonával), ale začínam mať pocit, že by som si mal dať od Zeměplochy pauzu. 7-/10
Klasický Prattchet s nějakou myšlenkou o dnešní společnosti, kterou vloží do vtipného děje. Rozhodně kniha, která v knihovně milovníka Zeměplochy nesmí chybět. Lovestory jednoho z mých oblíbenců trola Navážky byla dokonalá...přesto se nedokážu ubránit nějakému ale. Skvěla kniha, perfektně zapadá, ale pro mě asi nejslabší díl ze Zeměplochy. Až budu celou sérii číst znovu (nebo ji podsouvat svým dětem) nejspíš tenhle díl vynechám.
Holly Wood, jak ho neznáte. Kouzlu propadnete stejně jako Kolík A.S.P. A možná si i objednáte TISÍC SLONŮ!
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1993 |  Barva kouzel |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2007 |  Darwinovy hodinky |
| 2003 | Noční hlídka |
| 1995 | Stráže! Stráže! |
Poslouchal jsem jako audioknihu. Určitě jeden z lepších dílů Zeměplochy. Téměř nekorektní satira na filmový průmysl. Nejvíc mě asi bavila linka se slony a mohla být trochu víc rozpracovaná. Příběh celkově byl poutavý a asi by fungoval i bez mysteriozní části, ale chápu, že je to propojení celého univerza. Jen zjišťuji, že mágové jsou asi nejhloupější a nejnudnější tvorové Zeměplochy.