Pohyblivé obrázky
Terry Pratchett
Úžasná Zeměplocha / Úžasná Plochozem série
< 10. díl >
Všechno začalo v tajemném Holy Woodu - Svatém lese. Tam se zrodila myšlenka, a když pak alchymisté na Zeměploše objevili magii stříbrné plátna, roztočily se kamery, takže skřeti-malíři sebou museli skutečně hodit. Brzo se vynořily první mužské a ženské hvězdy a pustily se do boje se zlem a filmovou reklamou.
Literatura světová Humor Fantasy
Vydáno: 1996 , TalpressOriginální název:
Moving Pictures, 1990
více info...
Přidat komentář
Není to zrovna nejlepší knížka od Pratchetta, kterou jsem četla, ale celkově jeho knihy zbožňuju, takže se mi líbila i tato. Možná trochu dlouhá, ale některé situace a nápady byly prostě boží. Třeba trollí námluvy kamenem do hlavy a tisíc slonů!
Na Zeměploše se probudil Svatý les a žádá si své oběti. Nic nechybí – uhrančiví hrdinové, spoře oděné ženy, mluvící zvířata, pražená kukuřice a Kolík Aťsepicnu. Objeví se i chapadla! Pohyblivé obrázky jsou klasickou Pratchettovskou jízdou plnou snad všech Hollywoodských klišé a archetypů a tradičně všemožných popkulturních narážek a odkazů. Přestože kniha obsahuje skvělé nápady, ději by rozhodně prospělo zkrácení. Po parádním začátku se celkem rozmělní a k zábavnému nastartování opět dojde až na konci při souboji s příšerami z Podzemních rozměrů. A tentokrát ne tak ledajakých. Postavy z většiny taky moc nepřekvapí, ale i tady jsou výjimky. Jako mluvící pes Gaspoda nebo nový a příliš aktivní arcikancléř Neviditelné univerzity, Vzoromil Výsměšek. Co říct víc? Je to prostě další příjemná, ale průměrná oddechovka z oblíbeného placatého světa.
Desátý díl Úžasné Zeměplochy zasvěcený filmování a Holly Woodu. Dle mého skvělé a ještě lepší, šotci co malují zavření v krabičkách, chytrý pes a filmový pes, Viktor, Navážka a Rambonit..., ti všichni mají svůj díl na tom, aby se divák bavil a tupě zíral na plátno. A do toho se Aťsepicnu snaží vmíchat reklamu do pohyblivých obrázků :).
Tento diel asi nebude patriť medzi moje najobľúbenejšie, ale aj tak to bola zábava. Ja len nemusím Hollywood a tento diel sa zameral na "filmarčinu" a všetko okolo toho, takže je možné, že aj preto som nevedela oceniť použité referencie. Avšak je to len moja chyba a toto hodnotenie nemá nič spoločné s obrovským talentom Sira Pratchetta a jeho skvelým spracovaním danej tematiky.
Povinnost nejen pro fanoušky Zeměplochy, ale tentokrát i pro milovníky historie HollyWoodu. Tady je Holy Wood přítomen v nejčistší vydestilované podobě. Jak tu někdo píše, humoru mohlo být o chloupek víc, případně naopak kniha o trochu míň tlustší, ale u mě osobně jsou tyto položky vyvážené. Pratchett zde pracuje s archetypy producentů, filmových hvězd, filmových fanoušků a už jen to stačí ke kouzelné zábavě. Navíc je celá kniha psána jako filmový příběh, takže případný scénárista by s případným převedením na plátno neměl mnoho práce. Takže pár citátů:
Říká se, že všechny cesty vedou do Ankh-Morporku. Není to pravda, všechny cesty vedou z Ankh-Morporku, ale občas po nich lidé chodí špatným směrem.
"Hledám slovo," prohlásila ohořelá postava zasněně. "Mám to na špičce jazyka."
"Puchejř?" pokusil se Aťsepicnu.
Čekal aplaus. Žádného se nedočkal. Dav ho jen mlčky pozoroval. Na to, abyste se dočkali hlasitého ocenění od obyvatel Ankh-Morporku, musíte udělat mnohem víc než jen zakončit své věty vykřičníkem.
"U nás si každý bere své bratrance nebo sestřenice."
"Proč?"
"No, myslím, že proto, aby si nemuseli lámat hlavu s tím, co dělat v sobotu večer."
"Procenta z celkového zisku... Co to znamená?"
"No, s tím si zatím nelam hlavu," řekl Gaspoda. "Jenom musíš říct, že právě tohle chceš. Až k tomu bude vhodný čas.
"A kdy k tomu bude vhodný čas?" zajímal se Viktor.
Gaspoda se ošklivě usmál. "No, já myslím, že nejvhodnější čas nastane, až bude mít Aťsepicnu plnou pusu."
Rozhlédli se po místnosti. Všude po stolech byla nedotčená nebo nedojezená jídla. Něco takového bylo například u Magdóna celkem běžné, ale většinou u těch jídel seděli lidé, kteří si trpce naříkali.
Nemám ráda knihy z filmového prostředí, i když klikání prostřednictvím šotků, kteří malují obrázky, mě uchvátilo, stejně tak inteligentní rozmluva oduševnělých zvířat. Ale vzhledem k ostatním knihám tohoto spisovatele je to průměr...
Tento díl Zeměplochy mě nikterak neuchvátil... prokousávala jsem se jím pěkných pár dní. Možná je to hodně tím, že celkově Hollywood nemám ráda a knihy s filmovou tématikou mě nudí. Bavilo mě jedině snad pojetí bytostí z jiného světa snažících se dostat do zeměplošské reality skrze filmový průmysl.
Na Zeměploše leží odhadem nějakých 8888 tajemných míst, v jednom z těch nejtajemnějších, Holy Woodu, potom sídlí duch něčeho, co se dá popsat jedině jako vábení slávy. Pratchett od začátku série paroduje všechno možné, bylo tedy jen otázkou času, kdy se pustí do parodování filmového průmyslu, a jak se mu to podařilo?
Za sebe musím bohužel říct, že nijak zvlášť. Navzdory faktu, že poprvé představuje některé z nejzábavnějších postav celého univerza (konkrétně tři si zaslouží zmínku, a sice hrdinný (ne)mluvící pes Gaspoda, první stálejší arcikancléř Neviditelné Univerzity Vzoromil Výsměšek a konečně stařeček v opancéřovaném vozíku, Rumpál Žička, boží překlad, mimochodem!) a zároveň do děje zapojuje ve větším (prodavač pochybných párků A.S.P. Kolík) či menším (seržant Nóblhóch) měřítku některé staré oblíbence, jedná se pro mě o zatím vůbec nejslabší přírůstek do zeměplošské historie.
Příběh opětovně recykluje už známou formulku, tentokrát zkrátka jenom využívající filmové téma, a do ústřední role staví nezajímavou postavu herce/mága/nejlínějšího člověka světa, Viktora Grýnbauma. Není to žádná bída, vedlejší postavy zachraňují, co se dá, a vtipů je tu pořád plno, jenom jsou dohromady upíchnuté nití slabší, než bývá standardem, a proto tak Zeměplocha poprvé balancuje na tenké hranici tří a čtyř hvězd.
Mort, Soudné sestry, Čaroprávnost, Stráže! Stráže!, Lehké fantastično, Erik, Barva Kouzel, Magický prazdroj, Pyramidy, Pohyblivé obrázky
Jeden z těch lepších zeměplošských románů. Pro mě, jakožto pro milovníka filmů, to bylo blízké téma a spousta narážek se mi líbila, přestože se bojím, že jsem možná některé narážky minul nebo nepochopil zcela. To díkybohu ději vůbec neškodí, a přestože tam bylo málo mé nejoblíbenější postavy, totiž Smrtě, rozhodně nelituji. Je tam totiž tisíc slonů!
Po Stráže Stráže! pre mňa momentálne najlepšia Zemeplocha. A nemyslím si, že je to len vďaka mojej filmovej mánii (i keď určite pomohla) vďaka ktorej som chápal Hollywoodske narážky a parádne sa bavil. Je to najmä kvôli výborne napísaným postavám, či už to bol skorumpovaný Kolík, hrdina Viktor, alebo najmä úžasný a zázračný psík Gaspoda. Kto by to bol povedal, že sa raz emočne prepojím s tragi-komickou zvieracou postavičkou. Zároveň ma potešil príbeh, ktorý mi na Pratchetta prišiel prekvapivo konzistentný a bez hluchých miest. Dĺžka vôbec nevadila, práve naopak. Ak by bolo pokračovanie týkajúce sa zvukového filmu a vzniku špeciálnych efektov, išiel by som do toho!
Odkazy na filmy a scénky fajn, ale celkově se táhlo. Snad je díly s Mrakoplašem se mi četly takhle špatně, ale na rozdíl od nich mě tohle bavilo víc.
Na úvod je nutné podotknúť, že sa radím medzi veľkých filmových nadšencov a filmové umenie mi doslova učarovalo. Aj napriek tomu tento miestami skutočne ostrý výsmech tomuto médiu ma bavil celých 416 strán. Výborné postavy, úžasne ľahké rozprávanie a famózny humor. Prachett proste vie...
Čítala som túto knihu počas dlhých zimných dní a nocí medzi učením sa na skúšku z cytológie. Bolo to relatívne na začiatku môjho vš štúdia, takže som mala ešte silu preplietať študovanie učebníc s oddychom pri beletrii (v neskorších etapách to už bolo poväčšine len preplietanie učenia s oddychom pri spánku). A teraz vám niečo prezradím. Pohyblivé obrázky a cytológia, to je tak absurdná kombinácia, že je až dokonalá! Naozaj nezabudnuteľný zážitok!
Za me zatim asi nejprotahlejsi dil, bud od Zemeplocby potrebuji pauzu nebo knizka jednoduse rozprostrela obvykle kvantum smichu do protahlejsi formy. I tak jsem se vsak bavil, jak je jiz zmineno v jinych komentarich, parodie na filmovy prumysl je zde citit na kazdem radku. Vlastne ne, na kazde strance. Aspon jednou za kapitolu.
Jako nejvtipnejsi satira se mi zdal vynalez podprahove reklamy a myslim, ze by si zaslouzila vic prostoru.
Skoda, ze jsem se vice nesnazil adaptovat zemeplossky Holyvud na ten realny, mnohdy jsem pak nedokazal pochopit, nebo vubec najit nektere vtipy. Ale to je jen a jen muj problem.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
1993 | Barva kouzel |
1997 | Dobrá znamení |
2007 | Darwinovy hodinky |
2003 | Noční hlídka |
1995 | Stráže! Stráže! |
Tak dalsi diel Pretchetta za mnou. Neviem kde na tie napady prisiel, ale tu nam dokazuje autor, ze dokaze urobit super pribeh snad zo vsetkeho. Je to sice dielo, ktore sa mi pacilo o cosi menej ako predchadzajice diela, ale drzi si to stale svoju kvalitu. Co by som asi najviac vyzdvihol v tomto diele tak boli super dialogy trollov a komunikacia stvornoheho priatela. Proste skveli Pratchettov humor. Dokonca sa tu clovek stretol aj so Smrtakom a knihovnikom Orangutanom. Co dodat. Oook!