Sekáč
Terry Pratchett
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/285977/bmid_sekac-CbE-285977.jpg
5
1683
1683
Úžasná Zeměplocha / Úžasná Plochozem série
< 11. díl >
Smrť je nezvěstný. Předpokládá se, že, jaksi... odešel. Pravdou však je, že dostal výpověď. To samozřejmě působí určitý zmatek, jaký ostatně vznikne pokaždé, když zrušíte nějakou hodně využívanou službu veřejnosti. Zeměplochu pomalu naplňuji nejrůznější duchové, a skupina bojovníků za práva mrtvých má najednou víc práce než kdykoli předtím. Zatím se kdesi daleko na venkově objeví podivný, velmi skromný cizinec, který, jak se ukáže, umí skvěle zacházet s kosou. Jeho obrovský bílý kůň se skvostným postrojem sice vypadá jako kradený, ale začínají žně a každé ruky je zapotřebí. Cizinec nastoupí jako vítaný pomocník na farmě slečny Zahořalé a pustí se do práce, i když chvílemi tak nějak po svém...... celý text
Literatura světová Humor Fantasy
Vydáno:
1996
,
Talpress
Originální název:
Reaper Man, 1991
více info...
Přidat komentář
Opět zdařilá hra se slovy - jinak se asi Pratchettovy knihy ani popsat nedají. Jen tentokrát mi celé rozuzlení přišlo takové... zvláštní. Nějak mi to nesedlo.
Bavil jsem se, jako vždycky. Smrť a jeho linka skvělá.
KVÍK?
Tu část s vozíky jsem si moc neužíval. Ale celkově fajn knížka!
UCHOKNIHA. Co se stane, když na Zeměploše zavládne nadkritický nárůst životní energie? Zjistíte, že Smrť alias Vilík Klika je prostě frajer. A mágové taky - i když maličko jinak... A samozřejmě se nedá zapomenout ani na slečnu Zahořalou, ženu z lidu, která dokáže Smrtě seznámit se životem :-) Prattchet rozhodně nezklamal, skláním se před jeho neskutečnou fantazií a neopakovatelným humorem. Krleš! Bonsai!
(SPOILER)
Ze všech Kirbyho obálek Úžasných Zeměploch se mi nejvíc líbí tahle. Všechny příběhy se Smrtěm mě při prvním čtení naprosto odrovnaly. Smrť je pro mě asi to nejoriginálnější na celé Zeměploše. Samozřejmě, že nějakou tu antropomorfní personifikaci smrti má ve fantasy kdekdo. Ale nikdy předtím a nikdy potom, jsem nenarazila na autora, který by si troufl udělat právě z této postavy (a to v té tradiční podobě) jednoho z hlavních hrdinů hned pěti románů. Možná mezi nimi není ta nejlepší kniha, kterou kdy Pratchett napsal (možná je), ale ukažte mi někoho dalšího, kdo si na tohle troufnul a fungovalo to (mimo folklór a pohádky). Hm? Nikdo? Asi ne. Tedy četla jsem "Smrt a jiné vrcholy mého života", ale to mě o svých kvalitách nepřesvědčilo. Můžou se mi nakonec víc líbit jiné zeměplošské knihy, ale za Smrtě a jeho pět knih bude mít Pratchett už vždycky obdiv umělecké části mého já. A to i přesto, že je netáhne jen skrze tuto postavu a vždy přihodí nějaké druhé housle. V tomto případě Rumpála Žičku (a pytel mágů k tomu). Kdybych knihu poprvé četla až teď, asi by mě tak neohromila, ale že jsem ji četla poprvé ve 12 letech, vybavilo se mi, jak zásadní pro mě byla. Pro mládež "nudnější" Smrťovu dějovou linku jsem si pamatovala mnohem lépe, než "atraktivní" dění v Ankh-Morporku.
U nás asi každý viděl pohádku "Dařbuján a Pandrhola" nebo nějakou její předlohu četl. Sekáč je vlastně založen na stejné myšlence. Co by se stalo, kdyby ze světa zmizela smrt? V tomto případě kdyby zmizel Smrť? Takže na jedné straně tady máme Smrtě a poměrně vážnou linku o tom, že je tady jeden tradicionlista, který má tu vadu, že si jaksi vypěstoval osobnost, ale zato se věnuje každému stéblu zvlášť a mohl by být nahrazen zcela neosobní smrtí milionů. Sklizňostrojem. Někým, kdo chce vládnout. Na druhé straně je dravec nebo parazit, kterému se může postavit jen Rumpál Žička, který se ve svých posledních dnech odváže jako nikdy v životě. To ale i jiní mágové. Hlavně děkan.
Krleš! Sadařina!
*
Co však je na Vypočítavých borovicích nejzajímavější, je způsob, jakým počítají.
Když si tyto rostliny mlhavě uvědomily, že lidé dokáží odhadnout stáří podle počtu jejich letokruhů, došly jakýmsi zvláštním myšlenkovým postupem k názoru, že to je důvod, proč lidé stromy kácejí.
Takřka přes noc upravily svůj genetický kód a na jejich kmenech se zhruba v úrovni očí průměrně vysokého člověka objevila světlá čísla, která udávala jejich přesný věk. Za necelý rok jako rostlinný druh téměř vyhynuly kvůli náhlému rozvoji průmyslu na výrobu dřevěných ozdobně vyřezávaných domovních čísel. Přežilo jich jen několik v těch nejobtížněji dostupných místech Zeměplochy.
*
"Tak a teď, pane kolego," obrátil se k Žičkovi, "bych vás prosil, abyste si představil, že to, co držím v ruce -"
"To je v naprostém pořádku," přikývl s porozuměním Rumpál.
"Nejsem si tak docela jistý, zda vám to dokážu zatlouct do -"
"Mně to vůbec nevadí," ujišťoval ho Rumpál.
"Ne?"
"Základní myšlenka má zdravé jádro," pokračoval Rumpál. "Když mi podáte mrkev, ale budete myslet na zatloukání kůlu, mělo by to pravděpodobně stačit."
"To je od vás velmi laskavé," řekl Vzoromil. "Je vidět, že máte skutečně správný přístup k věci."
"I s mrkví budete žíti v našich srdcích navěky," dodal starší pAsák.
Výsměšek na něj vrhl kosý pohled a pak hodil dramatickým gestem mrkev na Rumpála.
"Tak, tu máš!" vykřikl.
"Díky," odpověděl Rumpál.
*
"Trvá to dlouho, než se vypěstuje takový trávník?"
"Asi tak pět set let, myslím."
"Ale, božíčku, to je mi opravdu strašně líto! Chtěl jsem do sklepení, ale nějak jsem si to špatně vyměřil."
"S tím si nelamte hlavu, pane Žičko," utěšoval ho trpaslík vesele. "Poslední dobou roste všechno jako blázen. Tu jámu ještě dneska odpoledne zasypu, oseju to travním semenem a pět set let uteče co by dup, uvidíte!"
"No, podle toho, jak se věci mají, to pravděpodobně skutečně uvidím," přikývl Rumpál zachmuřeně.
*
"Slyšel jsem, že nejste jenom mrtvý, ale že vás prý i pohřbili," naklonil se za ním zvědavě Afekt, když Rumpál šouravě vykročil.
"To je pravda."
"Pořádného chlapa ale jen tak něco nepoloží, a když už, tak zase vstane a jde dál, nemám pravdu?"
*
Vilík Klika si našel v dávno nepoužívané kovárně farmy špalík křídy, ze zbytků v koutě vytáhl kus prkna a chvíli velmi soustředěně psal. Pak připevnil prkno před kurník a zahnal k němu Cyrila.
TAK A TEĎ TO POŘÁDNĚ PŘEČTI, řekl.
Cyril chvíli krátkozrace zíral na nápis "kykyry-kíííí", vyvedený v pochmurném švabachu. Někde hluboko v jeho malém a bláznivém drůbežím mozku se však začalo náhle formovat jakési děsivé přesvědčení, že by se měl učit rychle, velmi rychle.
*
Hromada se otočila a vrhla se ke kvestorovi. Mágové ustoupili.
"Nemůže to být inteligentní, že ne?"
"Jediné, co to dokáže, je potulovat se pomalu kolem a požírat věci," odpověděl pohrdlivě děkan.
"Hoďte na to špičatý klobouk," ohrnul arcikancléř rty, "a můžete to prohlásit za člena fakulty."
*
"Víte, co mi to připomíná?" ozval se udýchaný Výsměšek, když se mezi nimi prodírali.
"Řekněte," zabručel starší pAsák.
"Tah lososů," odpověděl arcikancléř.
"Cože?"
"Ne v Ankhu, samozřejmě," pospíšil si Výsměšek. "Nevěřím, že by se losos dokázal dostat proti proudu v naší řece -"
"Leda že by se naučil chodit," dodal starší pAsák.
*
KORUNA? Hlas se mu chvěl nenávistí. JÁ NIKDY KORUNU NENOSIL!
Vy jste taky nikdy nechtěl vládnout.
Nový Smrť znovu napřáhl svou čepel.
...
ŽÁDNOU KORUNU, zasyčel Vilém Klika a upřel pohled přímo do kouře nad límcem černého pláště. ŽÁDNOU KORUNU. JEN PRÁCI.
Spojte nedobrovolného důchodce Smrtě (alias Viléma Kliku) s Klubem nového začátku, slečnou Zahořalou a mágy v nejlepší sestavě (V.Výsměšek, Kvestor, Knihovník, Děkan aspol.), a vznikne jedna z nejlepších Pratchettovek. Kdybych mohl tak bych dal knížce šest hvězd - zaslouženě patří mezi mých pět nejoblíbenějších Pratchettovek.
Čtu Pratchetta v řadě a tuto knihu hodnotím zatím nejhůř. Buď mi nějak nesedla a nebo prostě nesnese srovnání s Pohyblivými obrázky.
No není už ten art na přebalu úžasně vangoghovsky poetický?
Úplně cítím teplý letní vánek, když se procházím obilným polem, slyším kosu, jak provádí exekuci obilných klásků a vidím široký zkostnatělý úsměv mého drahého vychrtlého přítele...no, tak to jsem se trochu zamyslela, že :-D
Tedy, ta Smrťova linie je čím dál lepší. Osazenstvo Neviditelné univerzity taktéž zaměstnalo mou bránici*, ale pochopte, v srdci přeci jen máte jen jednoho Pana Pravého.**
_______________________________________________________
* "Sadařina! Bonsai! Krleš!"
** Prozatím uděluji 4 hvězdičky, ale budu to pečlivě pozorovat a nejlepšímu dílu linie zvednu skóre.
_______________________________________________________
25.8.2022 DODATEK - Je to tu, spadla jsem do toho...5 hvězdiček jen u jedné knihy nebude stačit. Miluju Pratchetta!
Rozhodně jeden z nejlepších dílů Zeměplochy! Smrtě jsem si jako postavu zamilovala už v Mortovi, ale wow tohle bylo ještě mnohem lepší. A k tomu ten Prattchettovský humor. No, prostě rozhodně vřele doporučuji :)
Jako mnoho knih ze série se i tato vyznačuje svou nevyvážeností. Fantastické momenty a nezapomenutelné pasáže střídají stránky, kde čtenář ztrací svou pozornost a zabředává do rutiny. Mít ta kniha o 70 stran méně a více děje se "Sekáčem", tak by byla vynikající.
Přesto za mě jedna z nejlepších dosavadních knih ze Zeměplochy. Kantůrek svým nezaměnitelným překladem vtiskl a vdechnul Pratchettovskému humoru a filozofii skutečný život i v českém jazyce.
Ten humor je prostě fantastický.
.... Pak na něj zavolal nějaký hlas z temného ústí nedaleké uličky: "Nazdar fešáku! Nechtěl by sis trošku užít?"
"Ano, chtěl!" Odpověděl okamžitě Rumpál Žička, který se v tom světě zázraků doslova utápěl. "Oh, ano! Ano! "
Obrátil se v uličce.
"Do prdele! Já kráva!" Následoval zvuk nohou pádících uličkou pryč.
Rumpál pocítil nesmírné zklamání.
A pak je tu stránka filozofická - existenciální.
Pro mě nejsilnějším okamžikem celé knihy je odchod Rumpála Žičky.
Už mě nepotřebují. Konečně. Svět konečně přestal potřebovat Rumpála Žičku.
Tiše vstal a po špičkách došel ke dveřím.
"Jdu ven, " oznámil společnosti, "a možná se chvilku zdržím."
Odejít ve stylu Lawrence Oatese, to je opravdu hodně silné.
"I am just going outside and may be some time."
Už jednou, v Mortovi, se Smrť pokusil užívat si života. Tehdy z vlastní vůle, tentokrát jako nedobrovolný penzista. V obou případech je tím samozřejmě zaděláno na spoustu legrace i filosofie, nejlépe v jednom balení. A aby toho na jednoho Smrtě nebylo moc, druhou půlku taškařice vyváženě obstarává osvědčená parta mágů, se kterými se taky nikdy nenudíte...
Smrť si mě získal hned při prvním setkání s Pratchettovou Zeměplochou. Neskutečnej sympaťák. Škoda jen, že v této knize nedostal tolik prostoru, který jsem čekala. Nicméně i tak se jedná o super příběh s filozofickým přesahem.
"Kdyby lidé věděli, kdy zemřou, žili by mnohem lepším životem."
OBÁVÁM SE, ŽE KDYBY LIDÉ VĚDĚLI, KDY ZEMŘOU, PRAVDĚPODOBNĚ BY NEŽILI VŮBEC."
OK, tak tohle byl ten největší trip, jaký jsem kdy četla, a to jsem si myslela, že mě od Pratchetta už nic nepřekvapí.
Smrťova dějová linie byla úžasná, opravdu hodně mě bavila a nesla krásné myšlenky. Ten druhý děj...no, řekněme, že si to musíte přečíst sami.
Krleš!
Tak jako jsem se s Mortem - svou první knihou že Zeměplochy - zamiloval do Pratchetta, s knihou Sekáč jsem se hluboce zamiloval do Smrťe, který je jednou z nejkrásnějších a nejikoničtějších (přestože téměř okrajových) postav na Zeměploše.
Otázka zní: co se stane, když se Smrť rozhodne, že si dá oraz, když ho teda nepotřebují, odloží svůj černý plášť a pustí se do služby na farmě?
Proč? Proč se s Terrym potkávám až skoro v padesáti? Tak dlouho skrytý a utajen a přitom tak moc blízký...co řádek,to poklad,co slovo, to perla...neskutečný překlad, klobouk dolů...všem,kdo váháte... směle do toho! Krleeeeeš!!!
Poslechnuto jako audiokniha v nepřekonatelném podání Jana Vondráčka. Je pravda, že s první polovinou jsem krapet bojovala, ale nakonec jsem opět podlehla. Smrť byl skvostný a člověk ho má rád prakticky od prvních řádků. Příběhu nechyběl vtip ani určitý filozofický přesah, které nutí čtenáře/posluchače přemýšlet nad některými věcmi ještě dlouho po dočtení/doposlechnutí.
Výborný díl, který má velký filosofický přesah. Smrtě musíte mít prostě rádi, právě proto, je to oblíbená postava řady lidí a tady dostala značný prostor. Jen mne mrzí, že toho prostoru mohlo být i více. Dění v Ankh-Morporku bylo zajímavé, ale osobně bych se raději více zabýval právě Smrtěm.
"Kdyby lidé věděli, kdy zemřou, žili by mnohem lepším životem."
OBÁVÁM SE, ŽE KDYBY LIDÉ VĚDĚLI, KDY ZEMŘOU, PRAVDĚPODOBNĚ BY NEŽILI VŮBEC."
Být čtenářem Pratchetta a vracet se do Zeměplochy je jako být členem tajného spolku. Jakmile jsi vevnitř, je ti společníkem
neskutečně pestré panoptikum postav s ještě jiskřivějším humorem v pozadí. Je třeba být se na pozoru každou stránku. Nikdy nevíš, co ti může uniknout - narážka z pole
fyziky, filozofické zamyšlení, romantická chvilka a nebo to byl jen sarkastický hlod?
Tento díl se zaměřuje na Smrtě, jeho nedobrovolný odchod do důchodu a co to obnáší pro obyvatele Zeměplochy.
Není to nic veselého, to říkám rovnou. Lidé neumírají, opouští svá těla ale nemá je kdo převádět na druhou stranu.
Takže se staví do fronty, neví kam by se vrtli a vzniká tu pěkná mačkanice.
Taky tu víří všude kolem nahromaděná životní síla. Svět se jednoduše vychýlil z rovnováhy.
Objeví se samozřejmě někdo, kdo situaci zachrání. A protože Pratchett umí krásně psát hrdiny, kteří se tak stali jen díky
probíhající situaci a většinou nemají ponětí, co dělají; je tento díl opravdu perla. Vtipnost, kam se podíváš.
Kniha skáče mezi Smrťem, dožívajícím zbývající čas na farmě a Ankh-Morporkem, kde se situace s nahromaděnou životní sílou vyostřuje.
Jestli se nebojíte hodně bizarní a specifické fantasy, doporučuju.
Celou knihu zařazuju mezi lepší kousky ze Zeměplochy a konec byl jeden z nejdojemnějších vůbec.
.
"MĚL JSEM V PLÁNU UKÁZAT VÁM DIVY SVĚTA. NÁDHERNÁ MĚSTA. COKOLIV BYSTE SI PŘÁLA," řekl Smrť.
"Cokoliv?"
"ANO."
"Pak tedy půjdem na vesnickou tancovačku. Chodím tam každý rok, spoléhají na mě, vždyť to znáte."
Zajímavě filosoficky postavená vtipnokniha. Je pravda, že jsem očekával více pasáží s Vilémem alias Smrťem, ale pomalu si začínám zvykat, že od Terryho nedostanu úplně vše. Ke konci knihy jsem se přistihl, že při čtení si malinko tancuji... ANO!
Autorovy další knížky
| 1993 |  Barva kouzel |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2007 |  Darwinovy hodinky |
| 2003 | Noční hlídka |
| 1995 | Stráže! Stráže! |
(SPOILER) Znovučtení Zeměplochy po letech má pro mě nostalgickou hodnotu, protože tohle univerzum bylo jedno z prvních do kterého jsem se zamiloval. Obzvláště pak příběhy Smrtě jsou jedny z těch nejzajímavějších. Druhá kniha z jeho série je hodně o něm a jeho vnímání lidí, pochopení podstaty života a na závěr máme i nějaké to randění s paní (pardon slečnou) Zahořalou. Zapamatoval jsem si výborné motto: Správně pochopit otázku je polovina odpovědi. Kniha je tak trošku filozofická a má samozřejmě hlavní zápletku kolem zkázy světa. Tahle linka mě však tak nebrala a celé Ankh-Morporská sekce byla dost oddělená od příběhu Viléma Kliky. To mě trošku zamrzelo, protože ve většině pratchettovek se to nakonec potká a proplete, což se tady stane pouze částečně, když Rumpál dojde na konec své pouti. Hodnotím stále vysokými hvězdičkami, jsem rád za originální dílo a těším se do dalšího světa, třeba čarodějek.