Sekáč
Terry Pratchett
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/462/bmid_sekac-y7b-462.jpg
5
1684
1684
Úžasná Zeměplocha / Úžasná Plochozem série
< 11. díl >
Smrť je nezvěstný. Předpokládá se, že, jaksi... odešel. Pravdou však je, že dostal výpověď. To samozřejmě působí určitý zmatek, jaký ostatně vznikne pokaždé, když zrušíte nějakou hodně využívanou službu veřejnosti. Zeměplochu pomalu naplňuji nejrůznější duchové, a skupina bojovníků za práva mrtvých má najednou víc práce než kdykoli předtím. Zatím se kdesi daleko na venkově objeví podivný, velmi skromný cizinec, který, jak se ukáže, umí skvěle zacházet s kosou. Jeho obrovský bílý kůň se skvostným postrojem sice vypadá jako kradený, ale začínají žně a každé ruky je zapotřebí. Cizinec nastoupí jako vítaný pomocník na farmě slečny Zahořalé a pustí se do práce, i když chvílemi tak nějak po svém... 2007 dopist 1. vydání... celý text
Literatura světová Humor Fantasy
Vydáno: 1996 , TalpressOriginální název:
Reaper Man, 1991
více info...
Přidat komentář
Tak toto je tá najkrajšia, najromantickejšia a najveselšia kniha o umieraní.
"Máte nějaké jméno?" "Ano". Moje prvni setkani s Pratchettem. Humor je genialni, atmosfera sala fantasy, postavy maximalne sympaticke. Prijemne cteni v noblesni, inteligentni forme.
Spíše 9/10, než 5/5.
Upřímně jsem doufala víc Smrtě/Vilíka Kliky. Taktéž by mě zajímalo, jak dopadl úplněk po skončení příběhu. :D
Na druhou stranu si říkám ano, těch 5 hvězdiček si Sekáč skutečně zaslouží, pobavila jsem se. (A dojímavá scéna na konci je úžasná.)
Je to téměř až paradox, ale těžko najít sympatičtější postavu, než je Smrť. Je zkrátka naprosto neodolatelný. Dokonale čistá duše. Nejvíc jsem se bavila, když ve své totální naivitě na základě informace, že „nejlepšími přáteli každé ženy je pár pěkných diamantů“, sháněl kámen, který by byl co nejpřátelštější. :-D
„Pane, dovolil bych si poznamenat, bez obav z přílišné troufalosti, že jsme naši obchodní politiku nikdy nebudovali na přátelství a náklonnosti prodávaných kamenů,“ vypravil ze sebe obchodník. [...] „Ten má osm set padesát karátů. A pane, abych předešel vaší otázce, tak s tím bych rád vlezl i do postele.“
Moc povedený, úžasně vtipný a zároveň moudrý a citlivý příběh. Z celého srdce doporučuji.
Z mého úhlu pohledu je to jedna z nejlepších knih ze Zeměplochy. Možná tím, že se příběh odehrává na jednom místě, bez tisíce postav a "zeměplošského" ruchu. Má nadsázku ale vlastně i hloubku, která není úplně běžná v ostatních knihách. Není to jen fantasy příběh, ale má co dát a je to kniha, ke které se chci v blízké době zase vrátit.
No, moje oblíbená Hlídka to není, mágy moc nemusím, ale Smrť to vyvažuje a Vetinari se také k malému slovu dostal... (no, a jednu hvězdičku jsem přidala za ten fór s čokoládovými lanýži!)
Jedna z Terryho nejlepších.
A upřímně, tuhle knížku si musíte přečíst už kvůli té obálce.
Krásná knížka, byť o smrti a Smrťovi. Jsem ráda, že nakonec krysy mají taky svého.A kdyby mě potkal podobný konec jako paní Zahořelou, tak bych byla šťastná.
Paralelní příběhy Smrtě a Rumpála Žičky a jeho nemrtvých přátel jsou tak černohumorně báječné, že už jen kvůli nim stojí za to tuhle knížku shltnout. Navíc nabízejí řadu podnětů k zamyšlení na téma smrti a žití, a to s jakousi samozřejmou lehkostí.
Bohužel se v knize vyskytovaly ještě další příběhové linie, které mě zdaleka tak nebavily, ale nutno přiznat, že i u nich jsem se nejednou rozesmála na celé kolo.
Pôvodne som po Pohyblivých obrázkoch nechcel načínať ďalšiu Zeměplochu, ale keď som uvidel, že v nej hrá prím môj obľúbenec Smrť, tak som neodolal... ale asi som mal. Zrejme už som Pratchetta prejedený a nedokážem sa už na ňom tak zabaviť ako pár kníh dozadu, ale v Sekáčovi je to viac čo mi nesadlo. Predovšetkým to bola podzápletka s „shopping centrom“, ktorú by som bez milosti vyšmaril von – nehodila sa sem, nebavila ma a jej akčný záver sa až priveľa ponášal na koniec Pohyblivých obrázkov. Aj samotný Smrť ma sklamal, čakal som niečo iné ako spoznávanie jeho ľudskej stránky (ale zavŕšenie jeho príbehu bolo roztomilé). Suverénne najlepšie chvíle knihy boli dobrodružstvá Rumpála Žičky a jeho partie z klubu Nový začiatok – ďalšie príhody tejto bláznivej zostavy by som si dal okamžite. Bohužiaľ ma ale všetko ostatné veľmi nebavilo. 5+/10
Postava Smrtě je v sérii zeměplošských knih prakticky zárukou kvalitního počtení, když se k tomu pak přidají jeho postřehy k životu a smrti, k čemuž se ovšem velmi pěkně vyjadřuje i Rumpál Žička (se svou poněkud opačnou a nedokonalou zkušeností), tak to stojí za to! Ano, těžítka a vozíky byly matoucí, ale není on ten svět Zeměplochy matoucí celý? A není ta série vlastně právě o tom?
Sekáč je tak trochu rozporuplná zeměplošská kniha. Zatímco Smrťova zlidšťující linie včetně jeho závěrečné taneční romance se "slečnou" Zahořalovou je skvělá a chrlící jednu hlášku za druhou (zábavné jsou také neumřelá dobrodružství Rumpála Žičky bloumajícího po světě a jeho setkávání s nemrtvými aktivisty) zbývající linka se sněžícími těžítky, vozíky a praštěnou bandou mágů je opravdu chaotická, nemluvě o tom, že silně připomíná podobnou linii v knížce Pohyblivé obrázky. Tam bylo také dosti chapadel... To by mě zajímalo, co udělaly Pratchettovi v roce 1991 nákupní centra alias mally (co bychom za ně v té době dali - když jsem to četl v devadesátých letech prvně, vůbec jsem netušil, co že to Pratchett vlastně popisuje) 70%
Tohle byla moje první kniha od Pratchetta. A nikdo se mi nemůže divit, že jsem se po přečtení Sekáče do Zeměplochy naprosto zamilovala. A tahle láska trvá už od mých dvanácti let doteď. Ve většině knih a filmů je Smrť spíše záporná postava. Ale kdo by nemiloval tohohle Smrtě? Totiž Viléma Kliku. Humor a originalita této knihy mě naprosto uchvátily a celá série Zeměplochy mě díky tomu pohltila. A těžko říct, jestli víc miluju knihy o Smrťovi, čarodějkách, Hlídce, Vlahošovi nebo Mrakoplašovi a mázích.
Jsem naprosto nadšená. Tohle byla moje první kniha z dílny T. Pratchetta a rozhodně nebude poslední. Když mi ji kamarád půjčoval se slovy: "Až si to přečteš, nebudeš chtít přestat." nevěřila jsem. Ale měl pravdu :D Musím se honem pustit do další. Rozhodně doporučuju. Skvělá kniha, skvělý autor.
Nemohla jsem se do ní začíst, nevím proč, ale prvních asi 70 stran jsem tomu nemohla přijít na chuť. Potom musím souhlasit s jinými komentáři -"polidštěný" Smrť je parádní. :)
Srdcovka. První kniha TP kterou jsem dostal do ruky a díky které jsem propadl celé zeměploššské sérii. Smrť je hlavní postavou v pár knihách a tahle je suverénně nejlepší. Tak, jak se Pratchettovi podařilo popsat "osobnost" postavy v kápi a kosou v ruce, se nepovede už nikomu jinému. Odsoudit k smrti samotnou Smrť .... co potom se všemi těmi "mrtvými"? Rumpál Žička by mohl vyprávět. Při čtení každé další Pratchettovi knihy jsem čekal na ty okamžiky, kdy dostane Smrť prostor k tomu mě pobavit. Obálka - tedy obálky všeobecně - jsou skvostné (mám i zarámované puzzle). Důležitý je i překlad a panu Kantůrkovi patří veliký díky, protože bez něj si to jen těžko dovedu představit.
Teprve druhá kniha o Smrťovi a je naprosto jednoduše zamilovatelná. Čím? U Smrtě se totiž projeví značně nežádoucí věc, osobnost, a tak je propuštěn. A v tu chvíli začíná všechna sranda, na Zeměploše se totiž přestalo umírat. Děj je prakticky rozdělen na 3 dějové linky, jednu okolo Smrtě, jednu okolo (ne)zesnulého mága Rumpála Žičky a samostatně stojí jeho kolegové z Neviditelné univerzity. Plus k tomu připočítejte absurdně originální sbírku postav a Pratchettův smysl pro humor a dostanete asi nejkouzelnější knihu o umírání a smrti. A já bych vážně chtěla vidět Smrtě sekat pole klas po klasu. Důležitý je totiž osobní přístup, chápejte. Jenže i Sekáč má své mouchy. Linka okolo mágů je asi tou nejvíce otravnou a ke konci mi děj přišel tak překombinovaný, že mi přestal dávat smysl. A vážně nevidím důvod, proč by Krysí Smrť nemohl jezdit na kočce!
Autorovy další knížky
| 1993 |  Barva kouzel |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2007 |  Darwinovy hodinky |
| 2003 | Noční hlídka |
| 1995 | Stráže! Stráže! |
Velice dobrý díl. Skvělý ne, na to jsou některé pasáže lehce obsáhlejší, než mají právo být, ale celý nápad se Smrťovým odchodem na odpočinek je výborný a všichni víme, že jeho postava je psaná s láskou a péčí, což je v částech, kde se "Vilík" vyskytuje, velice patrné. Škoda, že těchto pasáží není více.