Stráže! Stráže!
Terry Pratchett
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/459/zemeplocha-straze-straze-459.jpg
5
2014
2014
Úžasná Zeměplocha / Úžasná Plochozem série
< 8. díl >
Jakýsi tajemný noční tvor mění obyvatele Ankh-Morkporku v něco, co silně připomíná tablety živočišného uhlí. A tady začíná obtížný úkol kapitána Elánia, velitele Noční hlídky městské stráže. Ve městě plném zmatků, tablet živočišného uhlí, tajných spolků a bláznivých chovatelek draků pátrá kapitán a s ním muži hlídky – seržant Tračník, desátník Nóblhóch i nově příchozí svobodník-čekatel Karotka – po stopách vedoucích k rozřešení celé záhady.... celý text
Literatura světová Humor Fantasy
Vydáno: 1995 , TalpressOriginální název:
Guards! Guards!, 1989
více info...
Přidat komentář
Série s Noční hlídkou má stoupající tendenci. Určitě doporučuji číst ve správném pořadí.
Terryho Pratchetta jsem si chtěl přečíst už docela dlouho, konečně jsem se dostal do jeho slavného města Ankh Morpork a... přestože jsem očekával něco krapet jiného, druhá polovina už odsejpala vskutku záživně, zkrátka zase jednou knížka, u které mi chvíli trvalo, než jsem se dostal na její vlnovou délku. Ovšem že si (ne)zamilujete strážníka Karotku, to je... to je... šance tak jedna ku milionu ;-)
Covidu se přičítají následky různé. Mám ale dojem, že nečekané zaujetí pro sci-fi a fantasy patří k těm doposud méně zmiňovaným.
Sotvaže jsem totiž doposlouchala Weirova Spasitele a mocně jím dotčena mu nasázela plný počet hvězd, už totéž hrozí – co, hrozí, tak to prostě je! - u Pratchetta. (No ano, Dobrá znamení jsem vstřebala s naprostým nadšením, ale rozuměla jsem tomu tak, že to je zkrátka jedna z výjimek).
K Zeměploše jsem původně ochladla v okamžiku, kdy jsem usoudila, že prostě není možné, aby cosi bylo v oblibě tak všeobecné a já se, byť s ohledem na žánr, nebavila, a rozposlouchala jsem první díl. Doléhalo to ke mně jako vzdálené dunění bubnů. V maďarštině. Absolutně nula. Tragický přednes pana Kantůrka, naprosto geniálního překladatele, tomu nepomohl. Takže nic.
Nevzdala jsem to. Objevy chtějí oběti. Rozpitvala jsem Zeměplochu na příslušné oddíly, pročetla komentáře, skoukla hodnocení a - celkem v souladu s výsledkem - u nás vzápětí (díky kamarádovi, který je načetl) přistály první dva díly Noční hlídky. Můj muž byl nadšen. Já se první kapitolku či dvě zahanbeně plížila příbytkem a strádala.
Bylo! to místy strašně vtipné. Ale „maďarské bubny“, stále vzdáleně přítomné, mi text porcovaly na pouhé fragmenty, jasně - kolosálně vtipné, úžasně interpretované (Janem Zadražilem), ale přesto jednotlivosti.
Vydrž, než se rozjede příběh, radil muž, rochnící se v posledních kapitolách. Zatnula jsem uši a vydržela.
Co vám budu povídat, beztak jste to všichni četli. Je to přesně tak, jak píšete v komentářích. Je to závislost. :)
(Po)bavila bych se ještě víc (pokud by to ovšem vůbec bylo možné), kdyby mi to tak neodbytně nepřipomínalo Farmu zvířat. Kdyby to nebylo tak vnukavě nadčasové. Kdyby - kde že se to vlastně..? Ankh-Morpork? Hmm...
Příběhy z Ankh-Morporku jsou stejně nejlepší. Tento díl měl všechny ingredience - sympatické postavy, skvělou zápletku a hlavně nálož černého humoru. Pratchett ve vrcholné formě.
Moje první kniha od autora a nejsem asi tak nadšená, jak jsem čekala. Nečetlo se to špatně a byly tam fakt vtipné pasáže, ale občas mi dělalo problém vlastně děj pochopit. A bylo pro mě i nezvyklé to, že kniha není členěná na kapitoly a skáče se tam z jednoho na druhé.
Všichni členové noční hlídky jsou super, ale snad nejvíce se mi líbil Karotka. Příběh nejméně o jeden level výš ještě pozvedl svým čtenářským přednesem Jan Zadražil. Srdečně doporučuji k poslechu, nám v autě všechny cesty krásně ubíhaly a někdy jsme si ještě jízdu i prodlužovali. Těch hvězd bych dal klidně šest.
Moje první kniha od Pratchetta, první návštěva Úžasné Zeměplochy. Kniha má své kouzlo a člověk se dobře pobaví, to ano. Ale nešlo mi se pořádně začíst a stále jsem marně čekala, až se začne něco dít a příběh se rozjede.
"Podívej, když mohou být malí lidé, proč by nemohli být velcí trpaslíci?"
Terryho Pratchetta čtu různě na přeskáčku, podle nálady a doby.
A právě v téhle zvláštní době mi přišla Noční hlídka úžasně vhod.
Ty chlapíky si nelze nezamilovat. Každý den jsem se těšila na jejich společnost.
Lady Berankinová byla třešničkou na dortu. Bavila jsem se každým slůvkem.
Posloucháno jako výborně zpracovaná audiokniha, kloub dolů před Janem Zadražilem!
Hodnocení po druhém čtení a po znalosti i zbytku série. Nikdy nebyl autor v lepší formě – kniha obsahuje nejen humor ale i příběh. Předchozí knihy obsahují humor na úkor příběhu a pozdější až nejpozdější knihy neobsahují ani humor a už ani příběh a jsou plné (vnitřního) monologu postav které nám sdělují co si myslí o životě, společnosti a vesmíru.
Výborný vývoj postav a výborná pointa.
Hlídka, čarodějky a Smrť, to mě baví. Rozhodla jsem se přečíst celou Zeměplochu od prvního dílu a myslím, že na příbězích hlídky jde nejvíce vidět posun děje a vývoj města a postav. Bylo příjemné vrátit se k počátkům Noční hlídky a už se těším, jak budu sledovat její stoupající slávu.
První hlídka, kterou jsem v dětství četl byly Nohy z jílu a ty jsou taky moje nejoblíbenější. Elánius je tam už však abstinující ženáč a tak jsem si rád připoměl první krůčky hlídky v Ankh Morporku. Jak Karotka id trpaslíků do města přišel. Jak drak vládnul místo patricije. Jak knihovník svým Oook zachránil celé město. Jak Navážka stále pracující jako rozpleskáváč dostane do gemby od Karotky. Prostě jedinečné historky z města, kde jsou všichni lidé zlí nebo podnikaví. Ať se picnu jestli to není to pravé místo, kde podnikat s párky, které v sobě nemají ani chlup masa.
Tak trvalo mi to "jen" 25 let, ale konečně jsem si našel cestu k Pratchettovi. Pan učitel Stejskal, který mi ho kdysi na ZŠ vychvaloval a snad mi i půjčil Lehké fantastično, by ze mě měl radost. Jen ta časová prodleva je taková... "pratchettovská".
(SPOILER)
(Bylo usouzeno, že komentář obsahuje spoilery... osobně žádný nevidím, ale samozřejmě čtěte na vlastní nebezpečí :-))
Dobrá, tak už chápu, proč tolik lidí radí začít se Zeměplochou tady. Ono totiž tahle kniha je celkem "normální" - má propracovanou zápletku, kterou můžeme sledovat (což u Prachetta není samo sebou), má sympatické postavy (Což taky není samo sebou, že Mrakoplaši? Ne, že bych proti Mrakoplašovi něco měla, ale přiznejte... většinu času je na zabití.), ale zároveň si zvládá udržet svůj humor, i když možná v trochu zkrocené verzi (oproti naprosto nespoutané absurdnosti prvních dvou dílů...). Takže ano, uznávám odůvodněnost tohoto doporučení, ale osobně jsem ráda, že jsem četla chronologicky (kdybych byla o něco méně tvrdohlavá, tak by to ale dost možná nevyšlo...).
Co víc napsat? Naprosto jsem se zamilovala do lady Berankinové (od rvačky o Elánia se radši budu držet dál). Asi nejzajímavěji napsanou postavou je ale pro mě v tuhle chvíli Karotka. Adopce je zkrátka jedno z mých témat a tady je to skvěle provázáno s problematikou identity a kultury. Neskutečně obdivuji způsob, kterým Prachett do vtipného příběhu zvládne vetkat tolik náročných témat a dodá mu tak hloubku, kterou by nikdo neočekával.
Posloucháno jako audiokniha.
P.S. Kdybych nebyla líná, tak bych Velmistra odhalila daleko dřív, protože jsem byla na správné stopě... Ale už se mi to nechtělo víc promýšlet... Celkově si myslím, že je zápletka dost solidní. (Minimálně na Prachetta :P)
„Hlavně dej pozor, ať jim neublížíš,” nabádal ho Elánius. „Zatčeným se ubližovat nesmí.”
„Správně, pane,” prohlásil Karotka sebevědomě. „Každý zatčený má svá práva. Říkám to desátníkovi Nóblhóchovi pořád. Mají práva, povídám mu. To znamená, že do nich nesmíte kopat obutý.”
„Velmi dobře řečeno, konstáble.”
Karotka sklopil oči. „Máte právo mlčet,” prohlásil. „Máte právo neporanit se na cestě do cely při pádu ze schodů. Máte právo nevyskakovat z oken ve vyšších podlažích. Nemusíte nic říkat, ale cokoliv řeknete, no... podívejte... mohl bych si to zapamatovat a použít jako důkaz proti vám.”
Na svéráznou bandu chlapů z Ankh-Morporské městské hlídky jsem se těšila jak na měsíční dovolenou v ideální lokalitě (hory, lesy, potok, nikde ani noha – s výjimkou zvířecích, jen já a knihy… no dobrá, občas bych strpěla návštěvu svých blízkých). Coby vrásek prostá Metlička jsem si tenhle díl, jeho vtipné postavičky a především věčně sťatého kapitána Elánia oblíbila na nejvyšší možnou míru. Po čtvrt století mohu konstatovat, že stará láska nezrezivěla, i v těchto starostmi naplněných časech mi přinesla permanentní úsměv a často smích. „Stráže! Stráže!“ se budou obtížně překonávat, pokud se to vůbec některé z desítek následujících knih Zeměplochy povede.
„Máte právo nebýt bez výslechu vhozen do nádrže s piraňami. Máte právo na výslech na mučidlech.“
95%
Poslechnuto coby audiokniha a bylo to super! Pratchettovský humor má své kouzlo. Navíc, poslech audioknihy během jízdy do práce je ten správný stimulant pro sundání nohy z plynu. Mnohdy jsem vydržel i pár minut sedět na parkovišti, abych věděl jak skončí kapitola :)
Pořád nevím, jestli se mi knihy o Zeměploše líbí nebo ne. Toto byl asi 4. pokus a pořád nejsem rozhodnut - na jednu stranu jsou tam skvělé nápady a vtípky. Na stranu druhou mi to přijde občas už trochu přehnané a tlačené. Prostě nějak jsem s Pratchettem nekompatibilní... ale ještě to s ním párkrát zkusím :)
Štítky knihy
draci Zeměplocha humor hlídka fantasy zfilmováno – TV seriál britská literatura
Autorovy další knížky
| 1993 |  Barva kouzel |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2007 |  Darwinovy hodinky |
| 2003 | Noční hlídka |
| 1995 | Stráže! Stráže! |
Příběhy s noční hlídkou jsou za mě to nejlepší, co Zeměplocha přinesla. Tak skvělé postavy, že i příběh se dostává na druhou kolej. Nicméně to tak nezůstane napořád. Protože s každou další knihou, kde se hlídka objeví, je lepší a zajímavější.