V Afghánistánu Bůh už jen pláče

Příběh vypráví „obyčejný“, ale šílený život jedné afgánské ženy od jejího dětství až do dospělosti v době války v Afganistanu. Zemi okupují Rusové, Američané, pak mezi sebou bojují mudžáhidové a nakonec přijde Taliban, který ze země vymýtí opět Američané. Celá rodina ženy utíká před válkou a hladem z Afganistanu do Pákistánu pak do Iráku a zase zpět do Afganistanu. Hlavní hrdinka Širín Gol (Sladká Růže) dostane za muže člověka, který ji vyhrál nad jejím bratrem v kartách. Porodí osm dětí, z toho dvě vzešlé ze znásilnění v uprchlickém táboře, s kterými se v průběhu života rozloučí. Její manžel je stále více závislý na opiu a obživa celé rodiny závisí povětšinou na ní v době, kdy Taliban povoluje ženě jedinou obživu – žebrotu. V uprchlickém táboře v Afghánistánu se autorka, íránská dokumentaristka, setkala s Šírín Gol a její osud, pro afghánské ženy typický, ji nadmíru zaujal. Šírín Gol Sladká růže vyrostla v chudobě, v horské vesnici, její život určil korán a po staletí neměnné tradice. Byla vychovávána k obrazu islámské ženy, naší mentalitě těžko pochopitelnému. Po vpádu Sovětské armády otec a bratři odešli do hor a přidali se k odboji mudžáhidů. Sestry porušily pravidla, odložily roušku a sváděly ruské vojáky aby je posléze zavraždily. Když je jejich vesnice vypleněna, ženy uprchnou do Kábulu. Šírín Gol musí do ruské školy, z níž má strach, ale brzy zjistí, že jí vzdělání dodává sílu přežít vše zlé, co ji teprve čeká: nevydařené manželství, pronásledování a znásilňování i útěku ze zpustošeného, Tálibánem utlačovaného Afghánistánu...... celý text