V pralesích Amazonie

18.07.2020

Dvě věci, možná trochu vytržené z kontextu, ale přesto to tam je:

1. "Myslím, že jediná cesta, jak využít zdejší půdu, je likvidovat prales a vytvořit nový les. Les je totiž to jediné, co zde může trvale růst. Nový les by ovšem musel být vysázen jen z užitkových stromů (...)" (48)

Jasně, něco obdobného je v každé knize z té doby, prostě všechno se musí využít ku prospěchu lidem. Když něco nevynáší, pryč s tím. V dnešní době se už něco takového v knihách nepíše, že ne?

2. Na straně 97 autor cituje nějakého Toma Sterlinga vyprávějícího o setkání s bílým mužem, který žije v pralese ve stylu domorodců se svými psy, na svůj věk je ve velmi dobré kondici a na otázku, jestli někdy měl manželku, odpovídá, že je ženatý s přírodou. Pan Rataj to komentuje slovy "Co k tomu říci. Podle mne to byl duševně nemocný nebo impotentní muž (...)"

K tomu snad nic.

Ale to jsou asi jediná dvě výrazná negativa. Kniha je napsaná celkem humorně, dobře se čte, hodně zaběhlých nepravd uvádí na pravou míru (např. že piraně nejsou tak šíleně nebezpečné, jak se všeobecně má za to ... jasně, tohle je v mnoha knihách, ale lidé prostě věří spíš senzacím) a nakonec i odsuzuje vypalování pralesa jak hrstkou velkých společností, tak i velkým množstvím malých zemědělců (123-124). Líbí se mi, že kniha není tím nejtypičtějším cestopisem, ale že je postavena na popisu drobných živočichů a rostlin. Většina cestopisů z té doby je totiž dost o ničem.