V sibiřských lesích

V sibiřských lesích
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/409181/bmid_v-sibirskych-lesich-qec-409181.jpg 4 105 105

Poměrně brzy jsem si uvědomil, že změnit svět tak nějak nebude v mých silách. Slíbil jsem si tedy, že se na nějaký čas uchýlím o samotě do chaty. V sibiřských lesích. Daleko od všeho, na břehu Bajkalského jezera, jsem si obstaral dřevěnou izbu. Tam, pět dní chůze k nejbližší vesnici, jsem se ztracen v nezměrné přírodě snažil být šest měsíců šťastný. Myslím, že jsem to dokázal. K životu stačí dva psi, kamna na dřevo a okno s výhledem na jezero. Co když svoboda spočívá v panství nad časem? Co když se štěstí zakládá na možnosti být sám, mít svůj prostor a ticho – na všem, co se budoucím generacím nebude dostávat? Dokud budou stát chaty v hloubi lesů, nic nebude dočista ztraceno.... celý text

Literatura světová Biografie a memoáry Cestopisy a místopisy
Vydáno: , Garamond
Originální název:

Dans les forêts de Sibérie, 2011


více info...

Přidat komentář

adorjas
13.06.2020 5 z 5

Samotárov môžem a filozofujúcich samotárov ešte viac. Rusko, vodka, tajga, duša, Bajkal. K tomu ani viac nebudem dodávať!

marie0977
24.05.2020

mne se kniha líbila ,, klid,,soběstačnost a radost z harmonie s přírodou Škoda,že od autora není více knih .Díky za četbu a poučení


pydla
14.05.2020 2 z 5

Měl jsem chuť si přečíst knihu o životě na samotě. Zlákalo mne množství pozitivních reakcí na tuto knihu, ale já jsem zklamán. Krom toho, že na každé druhé, třetí stránce teče vodka nebo pivo a několika moudrých citací z převážně filozofických knih, mi tato kniha mnoho nedala. Nedá se říct, že by nebyla čtivě napsána, ale od poloviny knihy už jen mátožně čtete popisy praskání ledu, šumění stromů, zpívání ptáků, západů slunce a steskem nad mizícími zásobami vodky. Jako že nepiji, po přečtení této knihy, bych si panáka dal. Pokud měla tahle kniha nalákat na změnu životního stylu a oddávání se samotě, pak u mne neuspěla.

andik007
21.04.2020 5 z 5

Jestli vás někdy napadlo jaké by to bylo sbalit se vypadnout někam do divočiny, tahle kniha vám může otevřít oči. Jeho snem bylo žít půl roku sám v opuštěné chatě u jezera Bajkal. Tento sen si Sylvain plní a ve své chatce s velkou zásobou knih a vodky polemizuje o tom co je život

ivana02
05.02.2020 3 z 5

Pro mne trošku zklamání. Očekávala jsem to, co bylo v anotaci - muž se rozhodne žít sám u sibiřského jezera. Sice tam sám byl, ale často chodil někam na návštěvy, občas přišel někdo k němu a v půlce pobytu dokonce odjel na víc jak týden do města kvůli vízu. Po celou dobu filozofoval, což nebylo špatné (dost mluvil i o knihách), ale hlavně chlastal. A to mě opravdu nebavilo číst, kolik denně vypil vodky.

HCST
21.01.2020 4 z 5

Skvělá kniha, plná mouder a odkazů na další zajímavé knihy. Určitě jsem ji nečetl naposled. I❤️Tabasco

medialstar
28.10.2019 5 z 5

Nečetla jsem ji určitě naposledy. Víc netřeba dodávat.

horkosladka
22.09.2019 5 z 5

Unaven Paříží s touhou oprostit se od civilizovaného života, odchází Sylvain Tesson do sibiřské chaty na pobřeží Bajkalského jezera trávit čas ve společnosti knih, doutníků a vodky. V tichu a samotě filosofuje nad knihami, životem ve společnosti, nad svobodou. "V této pustině jsem si zařídil strohý a krásný život, omezený na jednoduché činnosti. Tváří v tvář jezeru i lesu jsem sledoval, jak plynou dny."...."tam, pět dní chůze k nejbližší vesnici, jsem se ztracen v nezměrné přírodě snažil být šest měsíců šťastný."

"Proč lidé zbožňují abstraktní chimery než krásu krystalku sněhu?"

"Lidská společnost nemá poustevníky ráda. Nepromijí jim, že před ní prchli. Zavrhuje nevázanost samotáře, který ostatním vmetl do tváře "Pokračujte si beze mě." Poustevník popírá povolání člověka k budování civilizace, stává se její živoucí kritikou..."

vlcka
09.09.2019 4 z 5

Ticho, jezero, zima, vodka a knihy... plynoucí dny, jeden jako druhý a přesto každý jiný. Dostatek času na pozorování všeho a čehokoli. Čtení autenticky zdlouhavé, zdánlivě o ničem, plné filozofování a úvah a přes to něčím kouzelné. Poutavé. Neobyčejné.

pajaroh
11.06.2019 5 z 5

Přepracovaný Pařížan se sebere a na na půl roku odejde do opuštěné chaty na břehu jezera Bajkal, čte, pije vodku a filozofuje.
A povětšinou mi mluví z duše.

"Má chata je daleko a já nic nevím." ruské přísloví

Autorovy další knížky

Sylvain Tesson
francouzská, 1972
2019  77%V sibiřských lesích
2020  82%Sněžný levhart
2023  73%Berezina