V zámku a pod zámkom
Božena Němcová
„Človek musí mať k ľudom srdce, aj oni ho potom budú mať radi“ — vždy v novej, inej podobe sa Němcová v celom svojom diele vracia k tomuto svojmu životnému pocitu. Toľko ústrkov, nepochopenia, bolesti, biedy málokto vytrpel ako táto milujúca krásna žena, kým choroba celkom nepodlomila jej sily. Vynikajúca spisovateľka s bohatým dielom umiera sotva štyridsaťročná. V každej poviedke je kus z nej, kus osobnej spovede vrúcneho srdca, veľa jej túžob a myšlienok. Tak ako jej menovkyňa „divá Bára“ i ona sa svojským neobvyklým spôsobom pokúšala bojovať proti zadubenosti svojho prostredia, za dobré, čisté vzťahy medzi ľuďmi, za úprimnú lásku, takisto ako Báru i ju stihlo pohŕdanie jej okolia, i ju symbolicky zamkli na dlhú noc do potuchnutej márnice ponižovania a biedy. Nie div, keďže sa pred vyše sto rokmi opovážila plávať proti prúdu a napísať v poviedke „na nás, na chudobných stojí svet“ a neľútostne vystaviť na obdiv barbarstvo takých milostivých paní Springenfeldových a ich spoločnosti zo „Zámku a pod zámkom“. Osobne napokon Němcová podľahla tej márnici, do ktorej ju odsúdili, nebolo silného človeka, čo by bol vyvalil dvere jej väzenia biedy. ... "som ako žobráčka ..." napísala krátko pred smrťou a bola to doslova pravda. Ale táto snívajúca žobráčka dokázala písať o drobných ľudoch, o nezištnej ľudskej pomoci, ktorá nedovolí, aby sa človek odcudzil človeku, o vrúcnej láske, rúcajúcej všetky priehrady neprajnosti, tak pôvabne, tak hravo, tak čisto a úprimne prosto ako málokto za jej čias, a preto je jej dielo podnes príťažlivé. A bola, takisto ako málokto z jej rovesníkov ozajstnou úprimnou priateľkou Slovákov, písala o Slovensku s pochopením a obdivom, aký sa zračí i v jej „Chyži pod horami“. V liste priateľovi píše: „Nie je to zištnosť, ani prepiatosť, ale úprimná láska.“ Božena Němcová patrí k najväčším postavám českej literatúry. Jej rozprávky, poviedky a „Babička“ už dávno patria medzi najobľúbenejšie knihy našej mládeže a ich obľúbenosť a vrelý záujem o ne i na Slovensku neustále vzrastá.... celý text
Povídky Literatura česká
Vydáno: 1967 , VPL - Vydavateľstvo politickej literatúryOriginální název:
Povídky, 1858
více info...
Přidat komentář
Krásně jsem si četbu užila během jednoho dopoledne. Podrobně popsaný život jednoho městečka a zámečku v 19.století se vším co k tomu patří: pečlivě prokreslené postavy ze všech společenských vrstev, jejich běžný život, obživa i nemoci. Mezitím se odvíjí příběhy osiřelého Vojtěcha, zámeckých pánů a dalších postav. Vše se v příběhu krásně propojí a chvílemi mě až dojímalo, jak si lidé dokázali pomoci. Je zde ukázáno, že všude byli také vyžírkové a prospěcháři a těší mě, že navzdory i těmto intrikujícím živlům dobro zvítězilo.
Tahle se naší paní Boženě Němcové povedla. Popsat tak výstižně různé poměry, sociální rozdíly, životní priority, vztah k dětem. Mistrovské.
Novela zobrazující život zámecký i život chudiny, s, jak je pro Němcovou typické, zidealizovaným koncem. Autorka věrně zachycuje problémy své doby; líbí se mi, že jsou příběh a dialogy protkány lidovými moudry a přirovnáními.
Knihu jsem četla už hodně dávno a líbila se mi moc. Autorku jsem si oblíbila už na základní škole a četla jsem od ní už tehdy více, než byla povinná četba.
Překvapivě se mi V zámku a v podzámčí líbilo z těch pár děl, které jsem od Boženy zatím četla, nejvíc. Bylo pro mě rozhodně nejzajímavější. Děj nebyl zdlouhavý, rychle mi utíkal a neměla jsem až takový problém udržet pozornost. Vrtochy paní Skočdopolové mě bavily a k Vojtěškovému životnímu příběhu jsem rychle přimkla. Konec je dost zidealizovaný, ale to už se dá tak nějak čekat.
s povídkami Němcové mám prostě problém, na 50. léta jsou ukrutně sentimentální a šablonovité, Němcová je vynikající v satiře a ironii, ale když má vymyslet příběh a vést děj, vychází z toho stále táž variace na sebe sama ve světě, jaký by ho chtěla mít - V zámku a v podzámčí je toho typický příklad: první kapitola vynikající kritikou soudobé společnosti s nápaditě vystavěným prostorem, druhá začne dobře rozvíjet příběh se sociálním tématem - a pak bum, zase jsme v pohádce, kde jsou chudí vždy dobří a spravedliví, a proto odměněni, zatímco bohatí se ze své zkaženosti vyléčí, po trestu sami prozřou a napraví se (paní Skočdopolová), a ti zlí od základu budou všichni potrestáni (madam Sára, Jaques); samozřejmě nechybí čistá, pokorná a krásná panna (Klárka), kterou všichni okolo trápí, ale když projde všemi zkouškami, provdá se za stejně krásného, hodného a moudrého mladíka, vzájemně se až do smrti milují a napravené panstvo jim věnuje spoustu užitečných věcí a zajistí vyplácení doživotní renty; a nesmím zapomenout na nemanželské dítě (Emil), které je s láskou přijato napravenou macechou, a úžasně chytrého, slušného a pokorného sirotka (zde taky výjimečně chlapec, Vojtěch), o nějž je taktéž doživotně postaráno
Ano, krásná kniha, jako všechny od Boženy Němcové. Ale smutná. Rozdíly mezi chudinou a šlechtou jsou do očí bijící a už jako malá jsem při knize brečela. Bylo mi těch ubohých chudých lidí strašlivě líto. Ale bohužel to byla reálie.
Zcela neoriginálně srovnávám tuto prózu s Babičkou. Vzpomínám si na hororové chvíle na ZŠ a SŠ, kdy jsme byli nuceni Babičku číst. Jasně, chápu, že Babička je národní poklad, ale pro děti se úplně nehodí. Určitě je lepší studenty s Němcovou seznámit prostřednictvím próz jako je V zámku a podzámčí. Příběh je kratší a rozhodně zajímavější.
Viděla jsem film, poslouchala jako audio ,ale knihu jsem nečetla a tak mne k přečtení knihy vlastně dovedla čtenářská výzva. A nelituji. Je to jiné než filmové zpracování. Nedá se říci jestli lepší, nebo horší. Prostě jiné.
můj názor na tuto knihu je spíše pozitivní, rozhodně teda nepatří do mých nejoblíbenějších, a už vůbec jí nemůžu porovnávat s typickou Babičkou, ale i přesto jsem nalezlo něco zajímavého na této knížce. Rozhodně to teda nebyl ten zdlouhavý a bez známky nějakého napětí děj, který například speciálně na mě působil až depresivně. každopádně, abych se vrátila k těm kladům tak rozhodně bych podotkla, jak si Božena Němcová dokázala vyhrát s postavami a jejich psychickým rozvojem, jak dokázala každého z nás se zamyslet, jak velká propast byla v té době mezi bohatými a chudými a jak cenné bylo zdraví. Jenom si nejsem jistá, zda mám být ráda za až nerealistický a pohádkový konec, když téměř celá kniha byla víc realistická, než bych si přála. Závěrem bych napsala už jenom, že knihu bych doporučila naprosto všem, protože rozhodně drtivá většina ocení že je kniha velmi obsahově krátká a patří do literatury, kterou by si měl každý aspoň jednou přečíst.
První setkání s autorkou a upřímně mě tato kniha moc nezaujala. Rozdíly mezi nižší a vyšší vrstvou byly hrozné a příběhy lidí v knize též, ale já od knihy čekala asi více.
Konec knihy mi přišel zmatený a příběh takový neukončený. Nebýt doslovu, tak nevíme vlastně nic.
Přikláním se na stranu těch, kteří mají raději realističtější prózy Boženy Němcové, než ty zidealizované, mezi něž počítám nedotknutelnou Babičku (i přes všechny její klady a přínosy, včetně zdejšího popisování lidových zvyků a jiných nesporných kladů, kterých jsem si vědomá).
Příběhy a úděl lidí chudých i bohatých v knížce "V zámku a v podzámčí" mi ovšem zasáhl mnohem víc. Je tu podle mého lépe popsaná psychologie postav, sociální otázky, jsou tu věrohodnější vztahy... Je to místy smutná povídka o nehezkých událostech nebo charakterech, což jí samozřejmě na kvalitách neubírá. Uznávám, že snad každá knížka Němcové má něco do sebe. Já jsem nejradši, když se drží toho, jak to v mezilidských vztazích doopravdy chodí, včetně zrady od toho, od koho by jste to nejméně čekali, manipulace, vyrovnávání se s tím, co jde přijmout jen s obtížemi (neplodnost) nebo mrhání penězi na nesprávném místě...
SPOILER! :-)
Řekla bych, že anotace k této knize je trochu mimo, rovněž v komentářích je vše směrováno hlavně ke kontrastu mezi životem chudých a bohatých a že určité věci jsou úplně opomíjené.
Jasné je, že BN chtěla ukázat na obrovský rozdíl života v dostatku a v bídě, ale ne nadarmo, ač žena 1. poloviny 19. století, nebyla to spisovatelka dobrá, chytrá a neřkuli i maličko vtipná :-).
Musím přiznat, že knihu jsem četla dost před časem, rovněž jsem viděla film se skvělými herci Martinem Růžkem a Janou Brejchovou (nejen jimi). Přesto si troufnu k ní napsat komentář, podnícena nyní probíhajícím nejnovějším počinem České televize, seriálem Božena.
Mě osobně zaujaly v příběhu dvě věci až s nepatrně detektivním nádechem, čímž nechci nijak zmenšovat dopad na čtenáře, co se týče nešťastných osudů lidu z podzámčí.
Především je tu úžasně záporná, falešná a lživá skoro kriminálnice mamzel Sára, která si myslí, že má paní Skočdopolovou málem v hrsti. Ovlivňuje ji, jak jen to jde, posiluje její touhu "být na úrovni" a její patologickou lásku k pejskovi Jolimu. Proto vnímám odhalení bídné mamzel ze strany její paní a její velice rychlé a nemilosrdné vypakování z teplého hnízdečka na zámku jako naprosto geniální autorský kousek :-).
Druhá věc, kterou jsem vlastně skoro nepochopila, a to když jsem četla knihu poprvé ještě v rané mladosti, je autorkou jenom málo naznačená existence nemanželského syna pana Skočdopole. A tam je opět v centru dění paní Skočdopolová, kterou dokonale zahrála Jana Brejchová. Pod unylostí a umanutou láskou k pejsánkovi se skrývá osobní tragédie ženy, která nedala - nemohla dát? - manželovi potomky, přičemž ví o tom, že měl poměr, z něhož vzešel syn. Je tu na jednu stranu láska k manželovi, na druhou možná i skrytá nenávist, či snad jen odpor vůči němu, na další stranu zase duši drtící skutečnost: nenaplněné mateřství, nesplněná úloha ženy po dlouhá tisíciletí - v dobách před feminismem. Její krok k přijetí manželova dítěte nelze hodnotit jinak, než jako velkorysý. Mnohá manželka by s klukem i se záletným manželem vyběhla, pokud by ji u něj nedržely jeho peníze.
Všechno ostatní v příběhu je na svém místě. Měli bychom si stále uvědomovat, že Božena Němcová psala o své době - v níž byla propast mezi dostatkem a bídou hodně hluboká - a bylo to vnímáno jako běžné, pro mnohé lidi skoro normální. Tak to prostě bylo, a pokud si dnes někdo v naší zemi neustále stěžuje, že nemá dost, že živoří, měl by si přečíst, a to nejen tento skvělý román. Je jich mnoho od našich i cizích autorů, např. dokonalé anglické romány Charlese Dickense atd.
Řekla bych, ať už to uzavřu, že po velmi smutném začátku se příběh rozvinul, proběhl a ukončil tak, aby bylo spravedlnosti, vstřícnosti a dobrotě učiněno zadost. Takto si to, podle mého, tato naše vzácná autorka vždy přála - aby věci dopadaly dobře... což si přejeme asi všichni. Že to tak velmi často není, to je holt součást života lidského. Musíme se snažit, i když s tím bohužel často nic nemůžeme udělat a věci jdou prostě do kopru, příliš daleko od našeho vlivu a možností.
Tuto knihu nám koupili rodiče v roce 1958 jako mimočítankovou četbu. Velmi na mě zapůsobila tím rozporem mezi blahobytem a chudobou Tou nespravedlností. Později se mi líbilo i televizní zpracování. Tato kniha ve mě probudila zájem o Boženu Němcovou a zároveň jsem jí "odpustila" i Babičku, která se mi nelíbila (možná jsem ji četla moc brzo).
Kniha se mi nelíbila tolik, jako jiné od Boženy Němcové. Zajímavá však je a čtenář se dozví zase něco víc z doby dávno minulé.
Přiznávám, že přečíst klasiku Babičku jsem nikdy nenašel odvahu, ale V zámku a v podzámčí je čtivý drsný sociální horor!
Opět další skvělá kniha. Velmi pěkné popsán jak "chudý lid" tak bohatý, či zbohatlicky. Nádherný příběh. Belmondo zajímavé čtení.
Rozdíl mezi bohatými a chudými - zní to zajímavě, věřím, že někoho to bavit bude.
Avšak mě kniha nijak nezaujala, nebavila. I když je krátká, pár posledních stran jsem už nedočetl. Děj byl často zdlouhavý, nudný. Stará čeština se četla trochu špatně.
Určitě si ale své čtenáře najde :).
U mě to není jinak - povinná četba. Zatím to je knížka, která mě nejmíň bavila, alespoň to není dlouhé.
Štítky knihy
láska smrt zrada rodina bohatství chudoba, bída mezilidské vztahy čeští spisovatelé Národní knihovna ČR cholera Božena Němcová, 1820-1862 klasická literaturaAutorovy další knížky
1958 | V zámku a v podzámčí |
1942 | Divá Bára |
2021 | Babička |
2002 | Povídky |
1988 | Velká kniha pohádek |
Tato novela se paní Boženě povedla. Velice srozumitelně a melancholicky napsaný příběh z období 20.století. Něžným způsobem jsou zde vykresleny třídní rozdíly, vztahy a emoce hlavních postav. Vřele doporučuji.