Vajce a ja
Betty MacDonald
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/111653/bmid_vajce-a-ja-NIk-111653.jpg
4
2981
2981
Betty žila od narodenia v meste. Zvyknutá na pohodlie, odrazu sa ocitá uprostred síce romantickej prírody, no zároveň obklopená náročnou prácou, o ktorej dosiaľ nemala ani potuchy. Nezľakne sa však a so svojským humorom sa odhodlá prekonávať prekážky, ktorých je neúrekom.
Literatura světová Romány Biografie a memoáry
Vydáno: 1989 , Mladé letáOriginální název:
The Egg and I, 1945
více info...
Přidat komentář
Jedna z nezapomenutelných knih, které mému náctiletému já, ( a to už je hodně dávno:-)), doporučila moje maminka. Již několikrát jsem se k ní vrátila a pokaždé mě pobavila, rozesmála a jak šla léta vždy jsem v ní našla i něco nového.
Na propršený podzimní víkend výborný antidepresátor, který vždy zabere a s léty neztratil nic ze svého kouzla a vtipu.
Super čtení napříč generacemi!!!
Jedna z mych nejoblibenejsich. Vtipna, mila. Z poznamek o nevydarenych kuratkach se vzdy muzu smichy potrhat :) Krasne prostredi a vtipne popsane starosti a tezkosti zivota uprostred lesu a hloupych slepic. Doporucuji
Čteno podruhé, s odstupem více než dvaceti let. A musím souhlasit s Olgou Tokarczuk, která ve svých úvahách (Okamžik medvěda - https://www.databazeknih.cz/knihy/okamzik-medveda-189882) doporučuje jednu knihu číst vícekrát za život s odstupem minimálně pěti až deseti let. Opravdu jsem v tom příběhu našla tolik nových věcí, které jsem prostě v -nácti nevnímala. Jako bych četla úplně jinou knihu.
Stejně jako kdysi mi přišla velmi milá, čtivá a vtipná. Ale tentokrát jsem viděla i to nesmírné, šílené, nepředstavitelné množství dřiny na slepičí farmě uprostřed divočiny, takřka bez (dnes již tak samozřejmé) mechanizace. Myslím, že takovou dřinu by dnes již současní zhýčkaní farmáři prostě nezvládli (nemluvě o běžných městských smrtelnících). A Betty a její muž Bob ji nejenže zvládli, ona o tom dokázala ještě vtipně psát! Měla by dostat medaili za hrdinství prvního řádu in memorian.
Vtipné, čtivé, povedené!! Knihu bych si sama nikdy nekoupila, jelikož to není můj vkus. Dostala jsem jí jako dárek a musím říci, že mě vůbec nezklamala ba naopak. Doporučuji.
Jednou jsem se zmínila kamarádce o tom, jak bezvadná je tahle kniha a ona mě vyvedla z míry tím, že něco tak strašného, co prožívala Betty není vůbec k smíchu. Realisticky vzato měla pravdu, ale když ona sama to dokázala později napsat tak, že se tomu zřejmě musela nostalgicky usmívat, tudíž proč by my ostatní také ne. Osobně bych si s Betty rozuměla a dnes bychom se tomu už smály u kafča. Já jsem se brzy po svatbě ocitla skoro v podobné situaci, kdy jsme se z Prahy odstěhovali na vesnici, která byla na samotě u lesa. Tudíž jsem každý rok zavařovala sto lahví okurek, sedmdesát třešňových kompotů ( které stejně nikdo nejedl, protože nejlepší jsou přece rovnou ze stromu), asi padesát lahví nastrouhaných jablek, meruňkové džemy, rybízové marmelády, leča, houby a ano, dokonce jsem nakládala i vejce. To nemluvím o poli brambor, kde jsem na konci vybírání byla úplně vyřízená, chození do lesa na dříví a následné řezání a štípání (mám jen tři stehy) a zabijačky, kde jsem byla spíš k ruce, to nebylo vážně nic pro mě, takže jsem vařila kafe, nosila koláčky a buchty, protože všude to bylo cítit vepřovým. Jinak jsme měli sedmdesát králíků, třicet slepic, kachny, kozu, psa a kočky. Ovšem když mně moje drahá polovička řekla, že bychom si mohli pořídit krávu, tak jsem odvětila ať si vybere buď krávu a nebo mě. Takže asi tak. Po deseti letech jsme se postupně všeho zbavovali, protože jsme se stěhovali do blízkého, malého, ale útulného městečka. Dnes na to všechno vzpomínáme rádi a s velkou nostalgií, dokonce jsme tu chalupu chtěli znovu koupit, ale děti nám řekli, že už by to nikdy nebylo jako tenkrát a to mají pravdu. Takže Betty je moje kamarádka a ráda s ní trávím některé večery. Vytáhnu si knížku, otevřu jí kdekoliv, zabalím se do deky a vzpomínám s ní.........
Nevím už, po kolikáté tuhle pohodovou knížku čtu. Znovu a znovu mě pobaví a po letech se na stejné věci dívám i trošku jinak a víc se nasměju. Humor, nadhled, optimismus - příjemná četba při podzimních dnech.
Na základní škole jsem četla úryvek z knížky a do nedávna jsem nevěděla z které, ale věděla jsem, že jednou na ni zase narazím. Když mi kamarádka knížku chválila a jen tak zběžně představila děj, věděla jsem, že to bude ona :)
U knížky jsem se zasmála a užila jsme si lehkost a nadhled kterým Betty píše.
Mslím, že si knížku někdy přečtu znovu a budu z ní mít skvělí pocit tak jak teď.
Autorce se povedlo vylíčit útrpný život a těžkou dřinu na farmě s humorem. Bavila jsem se.
Už při otevření knihy jsem věděla, že úkol: najít knihu s kterou budu pracovat na praktickou maturitu je splněn. Krásný jazyk. Možná, že se budu této spisovatelce věnovat více.
Moc jsem se bavila. Autorka píše velmi živě, barvitě. Věty jsou krátké a je v nich dynamika. Až po přečtení jsem se dozvěděla v jakém období se děj odehravá a dost mne to překvapila. Původně jsem si myslela, že to jsou padesátá léta. Těším se na pikračování jejích osudů.
Četla jsem asi 6x.
Krásně napsáno.Vyprávění o sobě, o lidech s porozuměním, s ironií, s humorem, barvitě.
Citát:
"Moc velká čistota vydrhne srdce z těla."
Kniha mi moc "nesedla". Občas jsem se sice zasmála, ale jinak mi z ní bylo dost smutno - despotický manžel, primitivní sousedé, zdegenerovaní Indiáni... Obdivuji ale autorku, že tak nelehký život dokázala popsat s humorem. Koloběh slepice - vejce mě dost nudil a stále jsem se musela zamýšlet, jestli opravdu v té době neměla žena žádnou možnost, jak se vymámit z pro mě tak depresivnivního způsobu života, jaký vedla.
Tohle jsem poprvé četla před 30 lety a teď jsem se k ní zase vrátila, protože se mi zkrátka zastesklo. Je to oblažující čtení. Humorné, laskavé, ale i objevné, poučné a vlastně i tak trochu smutné. Před lety jsem dostala na Vánoce audioknihu namluvenou paní Jaroslavou Adamovou. A to VELICE doporučuji každému, kdo si tuto knihu zamiloval. Přidalo to knize úžasný další rozměr, moje dcera to miluje a já od té doby, co to mám už nedokážu tu knihu číst jinak, než "jakoby" paní Adamová.
Mile pocitanicko, z knihy som mala vzdy dobru naladu, uprimne nahlas som sa zasmiala pri zasliapnuti jej nohy konom do zeme :D:D necitam nikdy recenzie dopredu a vlastne som si neuvedomila, ze je to skutocny opis skutocneho useku jedneho zivota, o to to viac radsej teraz spominam na tu knihu, ked to uz viem.
Štítky knihy
pro ženy zfilmováno americká literatura venkov autobiografické prvky farmáři vejce humoristické romány americké romány Betty MacDonald, 1908-1958Autorovy další knížky
| 2004 |  Vejce a já |
| 2010 | Paní Láryfáry |
| 1987 | Co život dal a vzal |
| 1993 | Čáry paní Láryfáry |
| 2008 | Morová rána |
Knihu jsem četla před mnoha lety a teď se k ní vrátila díky Výzvě. Bohužel už si nepamatuji s jakými pocity jsem ji četla tenkrát, ale teď jsem rozhodně cítila obdiv a pokoru před těžkou každodenní prací kolem slepičí farmy. A že můj názor co se týče slepic jako hloupých zvířat, sdílí i autorka, to mně potěšilo :-) Bylo to fajn čtení, plné laskavého humoru a nezištného přátelství.