Vajce a ja
Betty MacDonald
Betty žila od narodenia v meste. Zvyknutá na pohodlie, odrazu sa ocitá uprostred síce romantickej prírody, no zároveň obklopená náročnou prácou, o ktorej dosiaľ nemala ani potuchy. Nezľakne sa však a so svojským humorom sa odhodlá prekonávať prekážky, ktorých je neúrekom.
Literatura světová Romány Biografie a memoáry
Vydáno: 1989 , Mladé letáOriginální název:
The Egg and I, 1945
více info...
Přidat komentář
Knížka relativně o ničem...Vyprávění plyne, postupně začne nudit a drobné příhody, které se tam autorka rozhodla vložit, se zdají být nevýrazné a jednotvárné....
Knihu jsem četl v roce 1970, četla se mi velice dobře,humor pro mě spíše úsměvný.Autorka mi tenkrát nejvíce potěšila odstavcem,kde bábinka jim večer předčítala knihy a nejraději měli Zaneho Greye ,mého nejoblíbenějšího autora..
Ze začátku mi chvilku trvalo, než jsem se do knihy začetla a pak jsem se nemohla odtrhnout od čtení. Příběh je moc hezký, pěkně se čte. Nakonec mi bylo líto, že jsem knihu dočetla... :) ale naštěstí má volné pokračování..
Knižka mě trochu zklamala, čekala jsem od ní víc. Za začátku jsem se musela přemlouvat, abych ji neodložila.
Betty MacDonald je (byla) především nedostižná ve vytříbeném vyprávění o všem, co život přináší. A že jí a její rodině toho přinášel dost a dost a nebylo to vždy lehké břímě....... Nadnést se nad všechny svízele, neúspěchy a potíže všeho druhu s takovým humorem umí opravdu málokdo. Dovedu si představit vylíčení takových životních situací někým jiným: mohlo by z toho vzejít hodně depresivní povídání o nelehkém dětství, problematickém dospívání a nakonec o nesnesitelných slepicích, záludných petrolejových lampách, ne zrovna ideálním manželovi atd. Ale jen žena jako Betty MacDonald to vše podá tak, že podléháte nekontrolovatelným záchvatům smíchu, přesto, že si velice dobře uvědomujete, že zrovna vám by v mnohých situacích asi do smíchu nebylo. Nedám na tuhle knihu dopustit už dlouhé roky a když se mám na nějakou dobu vzdálit z domova, beru si ji s sebou. Mám sice od jisté doby nedůvěru ke slepicím a v době, kdy jsem také žila na venkově, jsem bedlivě sledovala naše sousedy...asi zda najdu nějakou podobnost. Ano, jsem zřejmě poznamenaná touhle knihou a jsem za to ráda.
ˇUžasná vtipná kniha, u které se dokážu nekontrolovatelně smát nahlas. Betty líčí zábavně pobyt městsky vychované dívky, která se ocitne jako novomanželka na odlehlé slepičí farmě. Její marný boj se slepicemi, vejci, umíněným Sporákem, zavařováním, udržováním domácnosti v "polních" podmínkách a okolními svéráznými sousedy, s nimiž chce po dobrém vycházet, neboť nikdo jiný na míle daleko není...Vždycky, když mi bylo v životě těžko, sáhla jsem po tomto skvostu, psaném humorným a ironickým způsobem, plným laskavého porozumění pro lidské slabosti. Vracím se ke knize častokrát a vřele doporučuji !
Vejce a já sem četla někdy na konci minulého léta, ještě si živě pamatuji, jak se mi zželelo Betty během těch strastiplných a chladných zimních dnů strávených na slepičí farmě. Jedinečnost této knihy je práve v tom, jak trefně dokázala Betty MacDonald přeměnit Bettyin lopotný osud plný vajec a slepic v komedii a vtisknout jí ten neopakovatelný humor.
Mojí kamarádce přišla kniha humorná, ale já jsem spíš nad nástrahami osudu brečela. Kniha je jinak pěkná a čtivá.
To je presne ten druh kníh, ktoré mám rada. Je to zo života, je tam humor a nadhľad, neuveriteľná prehliadka prapodivných postavičiek obývajúcich odľahlý kút Ameriky.
Pre Semish: do šesťdesiatky mi chýba ešte 25 rokov.
Ne, nebavilo mě to. Občas jsem se pousmála, alejak dlouho mi trvalo, než jsem tuto knížečku přeloukala! Hrůza. Bohužel,na mě se se tu autorka příliš soustředí na popis a to je to, u čeho jsem skoro usínala.
Mám ráda takové knihy,škoda jen,že jich nestihla napsat víc.Obdivuji nadhled,ironii,ale vše už tady bylo řečeno.
Semish tuto knihu asi nepochopil?! Já jsem ji četla ve věku 20 let (ne tedy 60+ - i když, máte něco proti starším ženám? - nemáte babičky?) a ohromně jsem se bavila. I když jsem obdivovala Betty, že tam tak dlouho vydržela! Kniha rozhodně stojí za přečtení. Osobně mám raději Co život dal a vzal, ale Vejce je vtipnější.
Betty měla velký dar, uměla skvěle psát. Nemyslím se ovšem, že jde pouze o oddechovou literaturu. Pod tou vtipnou vrstvou se schovávají hlubší myšlenky. Ty dokazují o tom, že když někdo po něčem usilovně pracuje- dokáže se přizpůsobit.
Vtipná, oddechová knížka, psána s lehkým a nenáročným humorem. Líbila se mi, každopádně, není to můj šálek čaje, takže jsem se chvílemi u popisování autorčina života i trošku nudila.
Každopádně, kniha pěkná, přemýšlím nad tím, že si časem přečtu i pokračování. :)
To jsem se nasmála. Autorka se na věc dokázala dívat s úžasným nadhledem a i z největší katastrofy udělat v knize ohromnou legraci.
Nádherná oddychovka, vždycky mi spraví náladu. Děj je sice z minulého století, ale podstata života vdané ženské stále zůstává... :-)
Štítky knihy
pro ženy zfilmováno americká literatura venkov autobiografické prvky farmáři vejce humoristické romány americké romány Betty MacDonald, 1908-1958Autorovy další knížky
2004 | Vejce a já |
2010 | Paní Láryfáry |
1987 | Co život dal a vzal |
1993 | Čáry paní Láryfáry |
2008 | Morová rána |
Kniha, která mě nikdy nezklame. Četla jsem ji už několikrát, tentokrát poprvé vdaná a matka, a tentokrát jsem tam pro sebe objevila mnoho nových pohledů.