Válka s Mloky
Karel Čapek
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/108960/valka-s-mloky-108960.jpg
4
4239
4239
Toto dílo se pohybuje mezi novinovým žánrem a uměleckou fikcí; souvislost s oblastí publicisticky potvrzuje reportážní dokumentárností, uvolněnou kompozicí, fejetonním přiřazováním jednotlivých motivů - do sféry fikce proniká zejména obsažným, mnohoznačným, hyperbolizujícím obrazem mloků. Srůst těchto dvou poloh umožnil Čapkovi dosáhnout velké šíře záběru, celistvosti a obecné platnosti jakoby všeobsáhlého pohledu na buržoazní svět. V tomto obrazu nejdříve převažuje tón humoristický, postupně však přibývá prvků ostře satirických: jimi Čapek stále hlouběji odhaluje a zesměšňuje problematické společenské vztahy.... celý text
Přidat komentář
Ohromný skvost české literatury. První a třetí kniha jsou prostě perfektní. Problém jsem měla s druhou knihou, protože jsem se ztrácela v základním textu, který odkazuje někdy na velmi dlouhé novinové články. Po prokousání jsem si proto druhou knihu přečetla ještě jednou, ale už bez pročítání výstřižků.
Na příběh jsem se ale nedívala s dobové perspektivy (1935), ale spíš jsem na problém pohlížela sociologicky a historicky. Jako nacisti se chovali spíše lidé, ne mloci. Mloci byli ti utlačovaní a s nimi jsem celou dobu soucítila, protože člověk - "pán světa, jediná plnohodnotná bytost na Zemi" - byl ten, kdo ničil. Kniha je pořád varováním. Varováním, že příroda má sílu člověka potopit.
Dobře napsané, zaujme střídání stylů, kterými je příběh vyprávěn. Ze začátku mě děj vtáhnu, ale asi v polovině nadšení opadá.. kdyby to nebylo "povinné" tak bych se asi nepročetla dokonce. Nicméně je dobře že patří do povinné literatury.. závěrečná část byla skvělá.
Další nadčasové dílo! Čapek byl prostě génius.
Je pravda, že druhá část knihy, plná novinových ústřižků pana Povondry, byla těžším čtivem, ale tato část tam prostě patřila, a ubírat hvězdy knize kvůli tomu nebudu.
Kniha je rozdělena na tři části, které bohužel jsou strašně nevyrovnané. První část bych hodnotil velmi kladně. Četla se velmi dobře, byla zajímavá a místy i poměrně vtipná. Zato druhá část byla neskutečně nudná a úmorná a měl jsem velký problém s tím, abych tu knihu vůbec dočetl. Ty novinový články pana Povondry prostě tam neměly být. Poslední část je už zase trochu lepší, ale už mě nedokázala tak nadchnout jako ta první část. Nejlepší na celé knize ovšem byla poslední kapitola, kde autor mluví sám se sebou a řeší otázky, na které by si už lidé měli najít odpovědi. Pro mě kniha byla velmi zajímavou, ale díky útrpné druhé části jsem ji trochu zavrhl.
Výtečná kniha, která se dá popsat hláškou z třetího Iron Mana - Své démony si vytváříme sami.
Na této knize je úžasné to, že není jako ostatní. Nejde tu o hlavního hrdinu, který se takřka omylem ocitne uprostřed války. Nejde ani o někoho, kdo stojí na vítězící straně a má s tím morální problém. Jde zkrátka a jednoduše o povahu lidstva, povahu každého jednotlivce, která je faktograficky vylíčená pohledem někoho, kdo do děje nezasahuje a nemá k němu žádný citový vztah. Celá "válka", která se vlastně neodehrála, je popsána jako naprosto logický důsledek lidské přirozenosti. Lidé mohli zpozorovat hrozbu, mohli něco udělat, ale finančně výhodnější bylo pomalu prohrávat. Postup Mloků je popsán naprosto racionálně ve stylu: "Peníze jsou vaší nejvyšší hodnotou? Tak tedy dobrá, odkoupíme od vás vaši pevninu. A pokud neprodáte, vezmeme si ji sami. Věříme, že se na ceně domluvíme."
Podle mě je tato kniha skvělým varováním. Ne před fašismem nebo nacismem, kteréžto byly aktuální v době vzniku knihy. Dnes je naprosto fascinujícím dílem, které upozorňuje na nešvary dnešní doby - např. že ti, co mohou něco udělat, nezasáhnou, pokud z toho nebudou mít prospěch. Až neuvěřitelně nadčasové dílo!
Já si nemohu pomoci, ale zřejmě jsem si více oblíbila autorovy knihy, kde je více onoho charakteristického patosu. Ve zkratce bych řekla, že jediná zajímavá část je ta poslední, zvláště pak dvě kapitoly před koncem. Ostatní mi přišlo šíleně zdlouhavé. Možná, kdyby se příběh odehrával na menším prostoru, stalo by se mločí story záživnějším. Čím déle ale nad knihou uvažuji, tím více se mi líbí. Jestli je důležité, aby ve vás kniha něco zanechala, tak tady se to povedlo, protože nad tímto už dost dlouho uvažuji.
Jedna z knížek, ke které jsem se dostala v rámci maturitní četby. Více se mi líbila Bílá nemoc a tu také více doporučuji, ale ani Válka s mloky nebyla špatná. Co mě nejvíce odrazovalo při čtení, bylo přílišné množství novinových výtažků v rámci knížky. Měly asi dotvářet soudobou atmosféru, ale bohužel. Nudily, proto tři hvězdy.
Inu, maturitní četba. připadalo mi to takové rozvláčněné, hlavní myšlenka se objevila víceméně až na konci.
První část knihy mě velmi zaujala a byl jsem hrozně zvědavý co bude dál. Druhá polovina se skládala z 98% z novinových článků a připadala mi trochu nudnější (například popis rozmnožování mloků mě vůbec nebavil). Velmi se mi zalíbila poslední kapitola (autor hovoří sám k sobě). Závěr knihy mě uchvátil. Je také poznat, že kniha je již staršího data vydání.
Podtrženo sečteno knihu si jistě přečtěte, ale připravte se na to, že se nejedná o knihu současnou.
Jasně, MarkétaLore, ono je to totiž velice nadčasové, fašismus i komunismus začal stejně, pomalu plíživě a stejně to začíná být nebezpečné i teď!!!
Tak jsem to dočetla. Bohužel jsem nezažila ani Hitlera ani Stalina. Takže těch narážek na fašizmus jsem si občas všimla , ale nic moc to se mnou nedělalo. Zato se mi moc líbilo, že mloci byli černí, množili se jak krysy, nůž si udělat neuměli, ale když už, tak ho uměli použít. A když už jich bylo moc, vzali lidem jejich zemi. To se opravu povedlo.
Já se bojím toho co je, a ne napoleona. Takže pokud máte rádi ty černý tapa boys. Prosím vás přestěhujte se do zátoky pana vantocha. Ale nekrmte je. Nechte na přírodě, ať si určí velikost populace. Přestante regulovat úmrtnost mladých. A hlavně jim nedávejte zbraně. A netahejte to sem. Spisovatel se v knize vysmívá hlouposti, ani ne tak lidí, jako lidstva. Tak nebuďme hloupí. A nenadávejte mi. Aspoň nejsem pokrytecká jak ta paní učitelka. Co je oblíkala , ale do kádě s vodou by s něma nevlezla. A věřte , že nejsem ani jak ten vyšinutej vědec, co v zájmu vědy snědl svého nejlepšího asistenta. Jak mu říkali Hans?
Taky bych se chtěla vyjádřit k vydání z roku 1963 z edice klíč. To nemohl dělat příčetnej člověk. Já mám oči v kýblu, ale ty písmenka byly malinký. Zvlášť druhá část byla hrozná, protože po jednom odstavci vždy následovala celá stránka ještě menšími písmenky, a pak zpravidla odstavec ještě menšími. a když to člověk dočetl, neměl tušení, kde vlastně skončil. Tak chaoticky to bylo udělané.
A tak to dopadne, když si člověk začne zahrávat s přírodou. Začalo to tím, že jim pomohli se bránit svým přirozeným nepřátelům a tak se začali nepřekonatelně množit a skončilo to tím, že Mloci vyhlásili lidem válku a nárokovali si větší území. Je tam znát narážky na nacisty a upozornění na blížící se válku. Nejvíc je to rozhodně znát v knize třetí. Závěr, kdy autor mluví sám se sebou se mi moc líbil, hlavně pak to, jak to nakonec dokázal ukončit. Rozhodně zajímavá knížka. :)
... není tu linií, z nichž by si bujná obraznost musela teprve sestrojiti něco, co by bylo podobno člověku, nýbrž všude úplná shoda s jednotlivými díly kostry lidské a dokonalá souměrnost.
... dovede mluvit; disponuje asi čtyřmi sty slovy; říká jen to, co slyšel nebo četl. O samostatném myšlení u něho nelze ovšem mluvit.
„... zdají se být jeden jako druhý, stejně snaživí, stejně schopní – a stejně bezvýrazní. Jedním slovem: splňují jistý ideál moderní civilizace, totiž Průměr.“
(Žiadna utópia. Panečku, veď ja také mloky dokonca poznám.)
„Vy jste tak sladcí...“
... jejich epochální čin je v tom, že je jich tak mnoho.
Je hodno pozoru, že si jejich neologizmy, jejich výslovnost i gramatickou primitivnost počala rychle osvojovat jednak lidská spodina v přístavech, jednak takzvaná nejlepší společnost; odtud se ten způsob vyjadřování šířil do novin a záhy zobecněl.
... revoluční proletariát celého světa vám podává ruku... Poslední bitva už nastává!
Ještě nikdy nebyl svět tak blízek trvalému míru a pokojnému sice, ale slavnému rozkvětu jako právě nyní.
(A sakra...)
Typické příznaky konce. Morální agonie.
... nic jiného už zhasínající lidstvo vykonat nemůže než urychlit svůj konec.
... lidi proti lidem, to se, člověče, nedá zastavit.
(Nemám slov. Vizionárske a detailne prepracované dielo, úžasné, päť hviezd nestačí. Pri čítaní mi pozvoľna mrzol úsmev na perách. Máme to tu čierne na bielom, viac nám netreba.)
P.S. Vymením perlu za najf.
Po skončení knihy jsem se pousmál. Hořkostí. Jak moc jsme se tomuto Mločímu věku přiblížili. Ačkoliv už hrozbou není Německo, tak si stále myslíme, že jsme pány naší zeměkoule a můžeme si s ní zacházet jak chceme. Kvůli penězům i podporujeme i náš vlastní zánik. Lidé v knize učili mloky jak se stát civilizovanými, škoda je, že jim lidé předali i zbraně a válku. Srovnejte ty klidné a mírné tapa-boys kapitána Van Tocha s mloky, kteří zničili a podryli pětinu souše. Tu proměnu s nimi udělali lidé.
Kritika označila toto dílo za utopistické a Karel Čapek se tomu velice bránil. A je jasné proč. Román přece není žádná fantazie, je o lidech. Je varováním před válkou, a velice výrazným. Hodnotit proto Válku s mloky jako utopii je spíš její nepochopení. Tak to vyjádřil sám autor.
Navíc je román perfektně čtivě napsaný.
Román se četl velmi dobře. Sled událostí je tak uvěřitelný, že jsem se několikrát ocitl v Mločím věku. Přístup lidstva k Mločí otázce je k smíchu a k pláči zároveň.
Na konci knihy je užitečný doslov, který knihu zrekapituluje a navíc čtenáři pomůže některé dějové situace pochopit.
Jak je možné, že jsem Válku s mloky nečetla už dávno?! Páni, tak tohle mě opravdu dostalo. Citovala bych úryvek, který mě nadchnul nejvíc, ale...celé dílo je jeden takový citát. DOPORUČUJI všem.
KONEČNĚ jsem to dočetla. Karel Čapek je výborný spisovatel... bohužel je jeho tvorba na mě až moc sci-fi a prostě mě to nebaví.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie česká literatura rozhlasové zpracování mloci Karel Čapek, 1890-1938 filozofická beletrie
Autorovy další knížky
| 1948 |  Bílá nemoc |
| 2004 | R.U.R. |
| 2017 | Válka s Mloky |
| 2009 | Dášeňka čili Život štěněte |
| 2004 | Matka |
Já si pana Čapka jako autora nesmírně vážím. Všeho co udělal pro českou a literaturu celkově. Ve své době psal skutečně nadčasově...
Ale přiznám se bez mučení, že mne Válka s mloky jako kniha neoslovila. Forma napůl novinových článků je vskutku zajímavá, má dodat na autenticitě. Ale vadilo mi že to nešlo prožít jako příbeh s hlavními charaktery, které tam vlastně ani žádné nebyli.
Na druhé straně líbila se mi a to velice, myšlenka díla jako celku. bohužel si myslím, že pro dnešního čtenáře je kniha již prakticky nečitelná, protože tento styl a vůbec pojetí je pro čtenáře jen málo blízké a zajímavé...