Válka s Mloky
Karel Čapek
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/183310/bmid_valka-s-mloky-DrJ-183310.jpg
4
4238
4238
Slavná antiutopická sci-fi z roku 1936 pojednává o rase inteligentních mloků, kteří se napřed nechají využívat jako levná pracovní síla, ale po čase se jejich populace přemnoží a začne lidstvo ohrožovat. Jelikož mloci nemůžou žít na souši, postupně likvidují pevninu a rozšiřují své mořské teritorium. Lidé je přitom stále zásobí nástroji a zbraněmi, ačkoliv vědí, že je mloci plánují zničit. V rozpínavosti národa mloků lze vidět paralelu s politikou Třetí říše a jejich teorií o Lebensraumu. Autor ponechal v knize záměrně otevřený konec.... celý text
Přidat komentář
Kvůli Válce s mloky jsem na ZŠ (8. tř ?) málem ztratila pomyslný titul královny ročníku v literatuře :) Češtinářku jsem ohromila názorem, že nelíbí, příliš fantastické. Chuděra se opírala o stůl a pravila, že tedy s Hitlerem v zádech se fašismus lépe popsat nedal - hnědý mor u Národního divadla. Tenkrát se plně projevilo, že utopie a scifi nebudou moje parketa. Snad mi odpustila, všechna ostatní Čapkova díla mám ráda a povídky zbožňuji.
Nedočetla jsem. Po několika skvělých knihách od Čapka byla tahle zklamání. Nedokázala jsem se pořádně začíst
Upřímně ze školy jsem čekala, že najdu mnohem více narážek na fašismus, ale překvapivě nikoliv... Objevila jsem mnoho jiného: přílišný konzum, otroctví, upozornění na válku, varování před překotným pokrokem, samozřejmě i zobrazení totalitních režimů (nejen fašismu), lidskou chtivost a společnost, nezájem o ostatní a mnoho dalšího.
Kniha byla úžasná, bavila mě jazyková hravost, satira, posměšné zobrazení společnosti. Mrazilo mě při představě, jak moc se v některých ohledech Čapek trefil.
Jsem ráda, že jsem si knihu přečetla a objevila v ní mnohem více a jiného, než jsem čekala.
První knížka, kterou jsem od Karla Čapka četla. Musím říct, že jsem moc nevěřila že mě bude bavit a zpočátku mě opravdu moc nezaujala. Později jsem se však dostala do děje a druhou polovinu knihy jsem přečetla "jedním dechem". Nakonec musím říct, že ten příběh je opravdu geniální.
Páni, to je tak chytré, až mám pocit, že v mé hlavě dojde v nejbližší době k šílené explozi!
Musím se přiznat, že zprvu mě kniha příliš nezaujala a mnohdy jsem se ke čtení musela nutit. Ale jakmile jednou prolomíte tu barikádu, která dělí vaši naivní vizi světa od Čapkova opovržlivého pohledu na lidskou pýchu a mocichtivost, už není cesty zpět.
Kdekdo by mohl tvrdit, že příběh je až příliš nereálný a antiutopický a autor se jen snažil představit lidstvo v co nejhorším světle. Hloupí jsou ti, kteří berou poselství knihy na lehkou váhu! Karel Čapek už tehdy dobře prohlédl chamtivost a sobectví lidských srdcí a jeho dílo je tak nadčasové a zároveň tak aktuální, až mi z toho běhá mráz po zádech.
Kniha tak geniální a nadčasová, že kdyby ji někdo jako zapomenuté dílo vydal dnes, všichni by mysleli, že jde o horkou novinku. A hned by ji strážci multikulturalismu poslali do trezoru...
Tak tohle nemohu ohodnotit. Kniha je promyšlená do posledního detailu, ale některé čtenáře to může v určitých místech silně nudit. Nevím, jestli vůbec budu mít chuť se ke knize ještě vrátit. Každopádně je to silně nadčasové dílo.
Čapkova díla mám opravdu ráda a ani toto dílo není výjimkou. Kniha byla čtivá, až na druhou část, se kterou jsem měla jisté problémy.. Celkově je ale dílo velice povedené, a opět i velice nadčasové. I dnešní čtenář si v tom najde své. Je rozhodně dějově rozsáhlejší než většina děl Karla Čapka, už jen z toho důvodu, že se jedná o prozaické dílo.
S láskou,
Rose
Část první: Jé, kapitán Vantoch je z Jevíčka, to je kousek! Ty jo, co to dělá? Rozšiřuje nepůvodní druhy, se zbláznil, nebo co? Copak neví, jak dopadli s králíky v Austrálii?!
Část druhá: To je absurdní! A to tak, že by to klidně mohla být i pravda.
Část třetí: Konečně ta válka! No, fakt je to válka? To se mi nějak nezdá... Ale budiž, když přimhouřím oko, tak ten stav válkou můžu nazvat. Ale je tak nějak úplně jiná, než jsem si ji představovala. No co už. A chudák pan Povondra!
A teď vážně. Nadčasová kniha, která je děsivá tím, jak je stále aktuální.
Po povídkách z jedné kapse je to moje nejoblíbenější Čapkova kniha.
Bohužel si nějak nemohu k Čapkovým knihám najít vztah a pouto. Mám prostě mnohé, které mě vzali mnohem více. Jedno se ale musí nechat mám ráda Čapkovu češtinu, skladbu vět a to jak popisuje děj. Jen to co popisuje mě jaksi nebaví.
V porovnání např. s Čapkovou Bílou nemocí, byla Válka s Mloky dějově roztáhanější. Dějová linka, kdy se lidstvo díky své vlastní pýše řítí do záhuby, byla od začátku tak trochu předpokládaná, ale k očekávanému zvratu dojde až na několika posledních stranách knihy. I tak ale stojí za to přečíst.
Válku s mloky jsem četl jako komiksovou adaptaci, ale tohle je jiný kafe. Předně je velká část knihy v postmodernistickým stylu - místo klasického vypravování kapitoly předstírají reálné odborné články, transkripce, úryvky z knih... Díky tomu se dozvídáme o mlocích opravdu hodně do detailu. Rozebírají se z pohledu biologického, obecně vědeckého či třeba i jejích společenský vliv. A upřímně, možná je toho občas příliš mnoho, protože je pak kniha místy náročnější na čtení.
Zbytek knihy je velké dobrodružství, občas i s hororovým nádechem. Čapkovi mloci jsou zatraceně působivou bytostí, na kterou jen tak nezapomenete.
Válka s mloky je nadčasové dílo, které by si zasloužilo nějakou hodně propracovanou seriálovou adaptaci, třeba od HBO. Má potenciál vyrazit dech celému světu.
Osm mlaskajících monster z hlubin z deseti.
Kniha se nečte zrovna nejjednodušeji. Novinových článků a různých vědeckých popisů a rozřazení mloků na mě bylo moc. Samotný děj mě však velmi zaujal. Pozoruhodné je především to, že za všechno očividně můžou lidé. To oni vložili mlokům do rukou zbraně, oni je všechno naučili. Je hrozné, že toto dílo je a pravděpodobně ještě dlouho bude aktuální, protože člověk si s přírodou zahrává více a více, a neuvědomuje si, jaké škody může napáchat. Celou knihu jsem byla na straně mloků.
Karla Čapka mám moc ráda každopádně tato kniha mě upřímně moc nenadchla. Ze začátku jsem se několikrát rozhodovala, zda knihu vůbec dočtu. Jak už jsem jednou psala - knihu dočtu vždy, i když se mi nelíbí.
Konec knihy mi byl jasný už před polovinou, každopádně díky tomu konci jsem knize dala 3 hvězdičky, jinak by to byly asi 2.
I když mám ráda Karla Čapka a mám ráda i sci-fi, musím přiznat, že tato kniha se mi četla o něco hůř než jeho jiné. Střední hodně popisnou částí jsem se prokousávala trochu déle. Příběh sám o sobě je nadčasový - zkáza lidstva - kterou si lidstvo svojí hamižností nakonec samo způsobí. Hrozba války - téma, které Čapek uchopil v mnoha svých dílech a v každém mělo čtenáře upozornit, probudit, nenechat usnout...má mnoho co říct i dnes. Knihu si ráda přečtu i víckrát, abychom si k sobě našly prošlapanější cestičku, člověk vždycky narazí na věci, kterých si napoprvé třeba nevšiml.
Začátek pěkný, s takovým tím kouzelným dobrodružným podáním kapitána Van Tocha. Od té doby, co začly v knize figurovat výstřižky o historii mloků to nabralo na vážnosti a mě to začlo trochu nudit.
Nicméně je to dílo velice nadčasové a to i pro současnost. Vidí v tom i dnes někdo alegorii?
Opět skvělý Čapků román, který překročil svou dobu. Opět varuje před hrozbou války. Opět varuje před zmanipulováním a zfanatizováním fašismu.
Skvělá nadčasová knížka o dnešní době. Zisk je vše, fascinuje mě Čapkova temná budoucnost světa, kritika neokolonialismu, co se nedá přepočítat na peníze nemá hodnotu. Úžasná dystopie a ironie
Dlouho mi trvalo se začíst a některé pasáže byly zdlouhavé, ale pak dostal děj spád. Úžasný nadčasový námět, ani se nechce věřit, že to napsal už v roce 1935. Jeho dramata mě chytla víc, proto dávám o 1 hvězdičku méně, ale celkový dojem je: "Hodně mi to dalo, Čapek měl ve svých dílech co říct."
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie česká literatura rozhlasové zpracování mloci Karel Čapek, 1890-1938 filozofická beletrie
Autorovy další knížky
| 1948 |  Bílá nemoc |
| 2004 | R.U.R. |
| 2017 | Válka s Mloky |
| 2009 | Dášeňka čili Život štěněte |
| 2004 | Matka |
Čapkova tvorba je zvláštní. Zcela přesně pojmenovává cesty, kterými se lidé té či oné doby řítí do té či oné záhuby, a přitom je geniálně originální. Člověk to čte a říká si: "sakra, vždyť on má pravdu a běhá mu mráz po zádech." A to platí v 30. letech stejně jako dnes, lidé nejsou poučitelní. Ale něco v Čapkově jazyku je, co čtenáři umožní knihu dočíst a mávnout rukou. Asi proto ho nikdo neposlouchal. Pro mě osobně je to spíš plus, nezanechá to pachuť a člověk bude v klidu spát, i když si to přečetl a v průběhu čtení běhal mráz po zádech. Není potřeba před spaním odreagovat mozek něčím přízemním a veselým. Ale jt o vážně plus? Nevím, čtu ho ráda - čte se to hezky, obdivuji se práci s jazykem i originalitě a nápaditosti a přitom si říkám, že má ve všem pravdu, ale pak to ve mně nezanechá moc trvalý dojem.