Válka s Mloky
Karel Čapek
https://www.databazeknih.cz/img/books/81_/81348/valka-s-mloky-81348.jpg
4
4264
4264
Kapitán Van Toch objeví na ostrově Tana Masa v Tichém oceánu podivné, inteligentní, v moři žijící tvory, podobné mlokům. Zahájí s nimi výměnný obchod: kapitán Vantoch dodá mlokům nože na obranu proti žralokům, kteří mločí populaci decimují, a mloci na oplátku budou nosit kapitánu Vantochovy perly. Seznámí s tímto projektem svého přítele z dětství, továrníka G. H. Bondyho, který začne mlokům dodávat i jiné potřeby. Kapitán Vantoch mezitím vysazuje mloky i na jiných ostrovech Tichého oceánu. Po smrti kapitána Vantocha se začne s mloky obchodovat jako s levnou pracovní silou, jsou také podrobeni vědeckému průzkumu, z něhož vyjde najevo, že se jedná o druh Andrias scheuzeri, miocénního ještěra, u kterého se předpokládalo vyhynutí. Mloci se ale přemnoží, vzbouří, začnou mezi sebou válčit a požadovat více životného prostoru a z toho důvodu (Mloci mohou žít pouze v moři) je nutné vybourat pevniny..! Válka s mloky alegoricky ukázuje na nebezpečí fašismu a ohrožení evropské demokracie. Dílo... celý text
Přidat komentář
Pan Povondra je typická čapkovská postava. A ten se ocitá v podstatě tváří v tvář světovému jevu a musí se s tím nějak vyrovnat. Pro mne to byla první Čapkova kniha, kterou jsem v dětství četl sám (tj. pomíjím, že Dášeňku, Devatero pohádek a dokonce i Povídky z jedné i druhé kapsy mi byly nejdřív čteny.) A byl to pro mne zážitek. To si pomatuju. Samozřejmě jsem si mloka představoval spíš něco jako Lochnesku a asi jsem v tom úplně neviděl metaforu nastupujícího nacismu, ale moc se mi to líbilo. Byl to úplně nový svět, který už nebyl jakoby pohádkový, Čapek to vystavěl téměř dokumentárně a civilně, a přitom to nebyla jen hříčka, jako třeba Pučkálkovic Amina od Jindřicha Plachty. Zkrátka později jsem si Válku s mloky přečetl znovu a uchvátilo mě to opět, už s větším povědomím o souvislostech. Jedna z nejlepších, ne-li nejlepší Čapkova kniha. Souhlasím.
První umělecky významnou reakcí na nebezpečí světového fašismu byla Válka s mloky. Karel Čapek navozuje dohady, co by se stalo kdyby.... Alegorická utopie o mlocích, kteří se zmocňují světa, je až neuvěřitelně jasnozřivá, když se vezme v úvahu vše, co následovalo po Čapkově smrti až do současnosti. Autor doslova vtahuje čtenáře svými nečekaně dějovými zvraty, bohatou fabuli díla, satirickým postojem k líčeným událostem. Autor je svým dílem bezesporu nadčasový, román je pro nás stále aktuální. Doporučuji k přečtení.
Čapek: "Není to utopie, nýbrž dnešek". A dnešek je to bohužel i v roce 2022.
Pokud má rád někdo čtenářský masochizmus, tak verze ISBN: 22-027-86, kterou ilustruje Adolf Born, je přesně pro vás :D (rozeberu níže)
Ne, ne, srandu si nedělám. Od prvních stránek vnořená souvětí ve vnořených souvětích... sáhodlouhé poznámky pod čarou táhnoucí se přes několik stran atd. Ne, ne, a ne, tohle mi nesedlo, byť je příběh parádní a nadčasový. Ale co naplat, když zpracování pokulhává, tak se dá jen těžko začíst... takže jen 3*
Úžasně čtivé, chytré a vizionářské! A překvapivě i hodně vtipné. Několikrát jsem se při čtení smála nahlas, u kapitol s drahouškem Li skoro pořád. Na druhou stranu jsem byla zaskočena tím, že vzhledem ke vzniku knihy Čapek označení nordický mlok použil vlastně už před druhou světovou válkou, ne až v reakci na ni. Taky mě zaujaly popsané postoje různých zemí na konflikt s mloky, které se lišily podle priorit jednotlivých států a působily dost reálně. Už u R.U.R. jsem psala, že Čapek byl génius a tohle mé přesvědčení Válka s mloky opět potvrdila. Na závěr chci opět vyzdvihnout autorovu češtinu, která je naprosto dokonalá, hravá a inspirativní, tady navíc i v kombinaci s angličtinou. Děkuju svým dětem za krásný dárek k narozeninám a už se těším na další Čapkovy poklady.
Ke knize Válka s mloky od K. Čapka jsem se k mému zahanbení dostal až pozdě ve svých 26 letech dávno po maturitní četbě a době, kdy nám byl tento autor ve škole vyzdvihován a doporučován. K dílu jsem přistupoval jako k jednomu z největších klenotů české literatury první poloviny 20. století. Očekával jsem hluboká filozofická témata, rozebírání společenských problémů i geniální argumenty k politickému vývoji doby, na jejímž pozadí mloci vznikali. Nicméně kniha rozčleněná do tří částí, z nichž každá pojednává o příběhu inteligentních mloků po svém a zanechává v čtenáři otázky vztahující se k tehdejšímu světu i tomu dnešnímu, mně ještě více zasáhla, než jsem si myslel. Čapek byl opravdu mistr pera a nadčasový génius, který v tomto konkrétním díle ukryl nesčetně mnoho myšlenek a tvrzení, která platí o lidské společnosti a jednotlivých národech dodnes. Jedná se o českou kulturní povinnost naší četby.
Nadčasové dílo. Geniálně propracováno do všech detailů. Vše do sebe krásně zapadá.
Čapek byl opravdu génius.
Většina jeho věcí, aspoň tedy ty, co známe ze školy (Matka, Věc Maktopulos, Krakatit, R.U.R., Bílá nemoc, Válka s mloky,…) se týká hlubokých filozofických témat. A na prvorepublikovou dobu je to všechno napsané čtivě, s nadhledem, a hlavně jako by Čapek viděl do psýché nepoučitelných lidí, kterým jde v každé době jen o zisk a do budoucnosti nevidí a hlavně nechtějí vidět.
Někdy si říkám: co všechno by asi ještě napsal, kdyby žil déle? A pak mě hned v zápětí napadne: nežil a nenapsal, umřel by v zápětí v koncentráku jako jeho bratr. O nic jsme nepřišli - jakkoliv je to smutné a cynické.
Tahle kniha je věčná! Nikdy se nepřestanu pozastavovat nad tím, jak je vystvavěné, stejně jako nad faktem, jak dobrým prorokem Čapek v mnoha svých dílech byl.
Já jsem to četla jako dítě na základní škole a byla jsem nadšená . Svým dcerám jsem knihu doporučila a taky se jim líbila. Teď po letech jsem se do knihy pustila znovu a opět mě kniha nezklamala.
Četla jsem podruhé a podruhé to pro mě bylo celkem zdlouhavé čtení. Kniha je žánrově rozmanitá, což považuji za unikátní a velice překvapivé. Dějově je dokonalá. Vize nepředstavitelné až zarážející a poselství knihy znepokojující. Přesto na dnešní čas rozvláčné.
Naprosto skvělé, super propracované, hodící se do každé doby .... proč? Protože lidé jsou stále lidé a své vzorce, vzyky atd. mění jen velice neradi. Proč? Na to už si musí každý odpovědět sám.....
Já jsem nadšená. Za mě nejlepší sci-fi, kterou jsem četla. Já oceňuji propracovanost knihy. Děj se posouvá prostřednictvím vyprávění různých postav (kapitán lodi, herečka, průmyslník, reportér,..) a zdrojů (výroční zpráva, zpráva z konference, novinové výstřižky,...). které posouvají příběh časově dopředu a zároveň nám osvětlují, kde se mloci vzali, co s nimi lidé dělali, jak je lidé postupem doby vnímali, jak mloci vypadali, co dokázali. Závěrečné kapitoly jsou věnovány válce s mloky. A ta je tíživá, znepokojující. Čapek byl skvělý pozorovatel a vypravěč.
ze zacatku jsem si rikala ze tohle nebude pro me a ze pochybuji že ji doctu ale opak byl pravdou... a zarazi mě ze tato kniha byla napsana pred tolika lety a lidstvo je stale stejne... porad chceme vic a vic az jednou nebudeme mit nic...
Knihu jsem odmítala číst kvůli vyzrazené zápletce z hodin češtiny, ale před maturitou jsem ji zhltla během chvilky a jsem ráda, že jsem tak učinila. Chystám se na ní znovu.
Klasika, která neomrzí.
Nadčasová, děsivě prorocká, obsahuje velmi naučnou pointu. Pointu, kterou lidé stále nechápou.
"Vy jste nás chtěli. Vy jste nás rozšířili po celém světě. Nyní nás máte."
Aneb kdo chce víc nakonec nemá nic.
Lidský chtíč je naprosto neomezený a návykový.
Autor již nežije, ale jeho knihy ožívají po každém přečtení...
Přestože se kniha v některých částech vleče a byly pasáže, které mě vyloženě nudily, z celku jsem nadšená. Určitě si ji ještě přečtu znovu, abych si pořádně utřídila myšlenky.
Kniha je poplatná době, kdy byla napsaná, ale i té současné.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie česká literatura rozhlasové zpracování mloci Karel Čapek, 1890-1938 filozofická beletrieAutorovy další knížky
| 1948 |  Bílá nemoc |
| 2004 | R.U.R. |
| 2017 | Válka s Mloky |
| 2009 | Dášeňka čili Život štěněte |
| 2004 | Matka |
Čapek byl revolučním spisovatelem. Toto dílo se trefuje do tolika věcí, které pro nás stále platí, že z toho až mrazí. Způsob jakým je to psáno a jakou formou je to pojato, nelze nazvat jinak, než originální a nadčasové. Při čtení a i po dočtení se ve mne stále mísí pocity.
“Rozhodně nemají duši. V tom se shodují s člověkem”