Vánoční říše
Joe Hill (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/194119/bmid_vanocni-rise-gyx-194119.jpg
4
527
527
Victoria McQueenová měla odjakživa zvláštní schopnost – dokázala najít ztracené věci i skryté odpovědi. Jako malá jezdívala na kole k polorozpadlému mostu, který ji během chvíle odnesl, kamkoli si přála... Jednoho dne se Vicky setká se záhadným Charlesem Manxem, jenž má slabost pro děti a ve svém starém autě je po tajných silnicích odváží na to nejúžasnější, ale také nejděsivější místo – do snové Vánoční říše… Po úspěšných románech Černá krabice, Rohy a povídkách Bobby Conroy vstává z mrtvých a jiné strašidelné příběhy se mistr temné fantastiky Joe Hill noří do podmanivého světa morbidní představivosti, v němž si nikdy nejste jisti, co je pravda a co výplod choré mysli…... celý text
Přidat komentář
Tuto knihu jsem si vybrala čistě proto, že autor je synem Stephena Kinga a byla jsem zvědavá, jestli zde platí přísloví o tom, že jablko nepadá daleko od stromu. Musím pochválit přebal knihy, který je temný, zlověstný a poutavý. Také chválím autorův záměr, který má pekelných 666 stran. Ke knize: autor nám namíchal koktejl s takovými ingrediencemi, které vám vezmou dech a seberou slova z úst – výborně vykreslené postavy, děsivý záporák, temná atmosféra, mrazivé pojetí Vánoc, cit pro detaily a parádní hororové scény se strašidelnými dětmi. Joe Hill po otci nepodědil jen talent na literární tvorbu, ale i obrovskou představivost a umění vyprávět. Dokonce v některých situacích bych si troufla říci, že jeho imaginace je interpretována lépe než u otce. Joe Hill uchopil Vánoce poněkud netradičně – uvrhl na ně mrazivou temnotu, pokropil je litry krve a z oblíbeného období vytvořil mrazivé peklo. Nedoporučuji číst o Vánocích – pouze na vlastní nebezpečí. Pohled na vánoční stromeček, popřípadě poslech koled by ve vás nemusel vyvolat zrovna příjemné pocity. Za mě parádní jízda.
Čtivé, děsivé, zvrácené. Moje očekávání to splnilo a teď se můžu podívat na seriál.
King's family, to je úctyhodný klan. Tam snad i jejich pes má za sebou pár úspěšných povídek :-)
Kdysi jsem viděl zfilmované Rohy a byla Vám to zvrácená a zatraceně zábavná jízda. Tehdy jsem si slíbil, že si od tohohle "zamaskovaného" synka něco přečtu.
Vánoční jízda frčí v úplně stejném duchu jako výše zmíněný film. Je hravá, barvitá a prosycená černým humorem, což je její největší devíza a slabina zároveň. Užíval jsem si autorovu ulítlou fantazii, ale v místech, kde si to doslova říkalo o přeladění na děsivější strunu, zůstala jakási pohádkovost. A tenhle fakt mi trochu překážel, abych se strachoval o hlavní hrdiny. En ten týky, dva špalíky, ten musí jít z kola ven... sranda.
Každopádně si brzy seženu další knihu, protože tahle mě rozhodně neodradila. Něco mi navíc říká, že jeho opus magnum teprve přijde. A já si počkám...
Kdyby to trvalo moc dlouho, můžeme si mezitím zahrát nůžky pro tuláka :-)
Kniha pripomínajúca Kingov Čierny dom. Výborné čítanie, pri ktorom som sa nenudil, aj keď je kniha veľmi rozsiahla.
Tak tady jablko nepadlo daleko od stromu a jsem ráda, že až pan King nebude psát, bude tu pan Hill.
Prvních 200 stran jsem myslela, že knihu odlozim. Vůbec mě nechytla. Potom se kniha rozjela a byla čtivá ačkoliv jsem tušila jak to dopadne. Konec mě docela překvapil. Díky konci tomu dávám 4*. Jinka bych dala asi jen 3*.
Vánoční říši jsem si chtěla stihnout přečíst ještě v roce 2018 kvůli výzvě. Nepovedlo se, ale těsně, takže by se to možná počítat dalo... Příběh je fantastický, hororový, ale uvěřitelný. Klidně se to všechno mohlo stát. Stačí když všechny neuvěřitelné skutečnosti nahradíte nemocnou myslí některých hrdinů a možná se budete bát i vlastních rodičů. Kdo ví, jestli to co vidíme, opravdu vidíme, nebo se to děje jen v naší hlavě?
Moc se mi líbil nápad a námět. Zaujalo mě, jak se kniha pomalu přelívá do několika žánrů. Začíná to skoro jako pohádka pro děti, pokračuje detektivkou a končí jako horor. Každopádně mě čtení bavilo, rozhodně sem se do knihy nemusela nutit, což je přesně to, co oceňuji. Ke konci už jsem občas přeskakovala popisy okolí, když sem chtěla vědět jak bude děj dál pokračovat, ale to je trochu můj zlozvyk... Každopádně sem ráda, že je po Vánocích, protože jinak bych se na ně asi netěšila :D Jo a nečíst před spaním! Noční můry zaručeny ;)
Mé první setkání s autorem, o kterém jsem nevěděla zhola nic. Po první třetině knihy jsem začala mít vtíravý pocit, že mi to něco připomíná.... vzpomněla jsem si na Kingovu Christinu a říkala si, že se autor po něm trošku opičí. No bodejť, když je to jeho syn. Podle mého je opravdu nadaný, ale ještě nějakou dobu bude trvat, než se přiblíží otcově genialitě. Fantazie, děj, hororové prvky, to všechno v této knize je, ale chybělo to mrazení v zátylku, kdy cítíte plíživé zlo.... To mistr King umí bravurně a přesně tohle jsem při čtení Vánoční říše postrádala. Taková hororová pohádka.
„Fantazie je jen realita, která čeká na uskutečnění.“
Máte rádi Vánoce? Jako dítě jsem je zbožňovala, jako mladá trubka jsem k nim přistupovala vlažně (na co stromeček, hodíme baňku na palmu, na co cukroví, neztloustneme), jako máma se snažím udělat z těchto svátků zážitek pro dcerku a při té příležitosti se sama vracím do dětství, akorát s podstatně větší porcí povinností. Příroda nespolupracuje, sníh je na Štědrý den vzácností, ale vše ostatní se dá přizpůsobit, aby výsledkem byly rozzářené dětské oči a provoněná domácí pohoda. Pohoda, s jakou se ve „Vánoční říši“ nepotkáte.
Joe Hill uchopil americké vánoční motivy, zahalil je do černého rubáše a hojně pokropil krví. Vytvořil z oblíbeného křesťanského svátku nefalšované, mrazivé peklo, ve kterém není nouze o násilí na všemožné způsoby a úspěšně klíčící zárodky nočních můr... nezletilci v mé blízkosti budou povinně ukazovat chrup a jestli zahlédnu někoho v plynové masce, dávám se s jekotem na úprk!
Zhltla jsem úvodních 200 stran, plných úžasné imaginace, připomínajících nejlepší momenty z Kingova „To“, a říkala si: „Krucinál, ještě nejsem ani ve třetině a stalo se toho tolik!“ Děj napěchovaný událostmi spěchal kupředu rychlostí šinkansenu, než se z dětské hrdinky Vicky stala komplikovaná dospělá žena a tempo zvolnilo. Také bohužel zmizela jistá míra fascinace a okouzlení příběhem. Krátce jsem s Vicky měla problém, ztratila mé sympatie, dokázala je nicméně získat zpět a zajistit, ať jí nadále držím palce. Zůstal výborný horor, kde projevy citů střídá zběsilá akce, napínavé scény se prolínají s takřka poetickými pasážemi, v popředí pak zůstávají dva motivy: síla fantazie a síla lásky - především pouto mezi rodiči a dětmi.
Fyzické násilí není tím nejhorším, s čím se v románu setkáte, tady se devastují a kradou lidské duše. Jestli myšlenku, že se vnitřní světy mohou stát skutečnými, šmahem zamítnete jako 3,14čovinu, asi byste se dílům Joe Hilla měli raději vyhýbat. Tento spisovatel rád ohýbá realitu do nevšedních forem a ne každý je psychicky nastaven přistoupit na daná pravidla (přesněji jejich absenci, kdy je možné cokoliv). Já jsem s Hillovou tvorbou spokojená, už si nemusím dělat starosti, kdo mne bude fascinovat, napínat a děsit, až se Stephen King vydá na věčnou cestu k Temné věži. V téhle rodině je naštěstí dost talentovaných šílenců... zde se přímo nabízí citát z knihy:
„Nejsi cvok! Jsi kreativní.“
Ještě kdyby pánové z Kingova klanu lépe zvládali finální kola, z těch se jim někdy stává bramboračka. Chtělo by to rozhodně méně duchů babiček, co v nouzi dobře poradí, a imaginárních otců, kteří na poslední chvíli povzbudí správnou větou. Na popud Hillovy mámy byla sice poslední kapitola „Vánoční říše“ přepracována vkusněji, ale... ale. Pořád to smrdí kýčem.
Za úvodní třetinu 100%, za zbytek 80%, v rámci žánru sakra povedená kniha. Dovolím si kacířskou větu: dle mého názoru syn v pár ohledech otce překonal, chybí mu akorát rafinovanost v práci s charaktery, hlavně s vedlejšími postavami. Mírně nasněžilo, na parapetu poskakují sýkorky, má užvaněná čertice spí, v domě je vzácný klid, mám tedy vánočně mírumilovnou náladu. Proto ode mne Joe Hill opožděně dostává na stromeček čtyři blyštivé hvězdy a k tomu jednu vachrlatou jako dárek. 90%
Crazy. Mindfuck. Autor asi taky při psaní inhaloval perníkovej kouř, jinak to neni možný :)) a je to strááášně dlooouhý.
Nebylo to úplně nejhorší, ale je v tom příliš cítit stopa mnohem literárně vyspělejšího otce. Příběh a myšlenka nápadité, podání už dost kulhá. Tam kde taťka dokáže po psychologické stránce rozpitvat klidně padesát postav na román, tam synátor jen chrlí popisy věcí a snaží se být dostatečně akční. No, pro mě nedostatečně a bez tatínkovi pověstné lehkosti. Joseph bude své umění muset ještě nějakou dobu brousit a otesávat a snad se jednou dočkáme opravdu vyprávění hodno jeho vzoru.
Tak jsem se konečně dostal k prvnímu dílku syna mého nejoblíbenějšího autora a musím říct, že jsem měl velká očekávání vzhledem k pochvalným recenzím. Zklamaný rozhodně nejsem, Joe se potatil - jak by taky nešlo nebýt ovlivněný - v řádcích je cítil tátův styl jak formou budování příběhu, tak i skladbou slov a bohatému popisnému jazyku. Je sice ještě předčasné doufat, že by syn navázal na tátu tam, kde v nejlepším skončil, ale bylo by to rozhodně hezky sentimentální. Rozhodně se s panem Hillem společně vydáme do dalšího příběhu - 80 %
Vánoce jsou za rohem, tak proč se nenaladit nějakým vánočním čtením, že. I když tady to byly Vánoce trochu jinak. Netradiční hlavní postavy se mi líbily - šílená matka, šílený záporák. I vedlejší měly něco do sebe. Dobrácký Joe a praštěná knihovnice. Taky most, kterým se člověk může dostat, kam potřebuje. Potud vše o.k., ale nemůžu se zbavit pocitu, že vše okolo už byla jen omáčka, která by se mohla zredukovat na méně stran a byla bych přidala jednu hvězdu navíc.
Koktejl v němž jsou přesně ty ingredience, které mají v tomto typu literatury být a to v dokonalé rovnováze a harmonii. Originální příběh se zápletkou, která není zrovna vždy předvídatelná, napětí, dobrodružství, "bububu" a nadpřirozena tak akorát.
V knize jsou i dvě zajímavá témata - jedno o síle myšlenky, fantazie a vnitřního světa - a druhé týkající se rodinných vazeb mezi rodiči a dětmi. Obojí je sice zpracováno poněkud americky spielbergovsky, ale vzhledem k žánru a k tomu, že autor nepřekročil hranici toho, co já považuji za vkusné, mi to nevadilo. Vždyť horor není nic jiného než pohádka pro dospělé - a dobrá pohádka má říkat, co je dobré a zlé. Tak proč si neříct že náš vnitřní svět je dost mocný na to, aby mohl měnit i vnější realitu a že rodiče a děti se mají mít rádi i když to někdy jde ztěžka.
A velmi oceňuji, že J.Hill to nevymaloval jen vyloženě černobíle.
PS: jsem ráda, že jsem si knihu nenechala na Vánoce, jak jsem měla původně v úmyslu. Nechtěla bych hned teď koukat na vánoční stromeček. :-D
Autor se potatil, tahle knížka se mi hodně líbila. Pocity ze čtení si dokážu vybavit i teď, cca rok poté, co jsem ji četla. Doslova mě mrazilo.
Štítky knihy
Vánoce nadpřirozené bytosti horory únosy nadpřirozené schopnosti
Autorovy další knížky
| 2013 |  Vánoční říše |
| 2010 | Rohy |
| 2011 | Vítejte v Lovecraftu |
| 2016 | Ohnivý muž |
| 2007 |  Černá krabice |
Cítila jsem tam tu "kingovinu". Za mě určitě kvalitní horor, takže kdo má rád starého dobrého Stephena, jeho styl psaní i strašlivosti je velice podobný.