Vánoční stromek
Michel Bataille
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/137997/bmid_vanocni-stromek-57N-137997.jpg
5
79
79
Psychologicky laděný román je založený na skutečné události, na katastrofě v Palomares v roce 1966, kde došlo při tankování ke kolizi bombardéru B-52 s tankovacím letadlem K-135 a následnému odhození 4 jaderných bomb na pobřeží, dvě byly dopadem poškozeny a došlo ke kontaminaci okolí...
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 1976 , Mladá frontaOriginální název:
L´Arbre de Noël, 1967
více info...
Přidat komentář
Knihu jsem četla dávno předávno. Ted jsem byla oslovena uvézt na FACEBOOk deset knih, které ovlivnily můj život. Z bídou dám dohromady 10, které si pamatuji, že byly dobré, ale tahle mi opravdu utkvěla v paměti. Hodně mě dojala. Dodnes pamatuji pasáž, že když se člověk přestane bát, stane se právě to, čeho bylo se obávat. Ale bylo tam hodně myšlenek.
Svět je takový, že jedinou pravdu má vlk. Jen reflex vlka je reflexem dokonalé zkušenosti, vrcholným spojením lhostejnosti a vzteku .... Nevážím si tě ty lidská raso, jenž jsi tak důmyslná a tak beze všeho půvabu. Nemám rád tvé potměšilé hry .... Já bych moc rád žil až do velikonoc, abych viděl, jak stoupá míza v mých malých stromečkách. Ale s tím ty bohužel memůžeš nic dělat .... Zůstanu tam do noci, sám, tisíc let, v náručí držím váhu svého syna, těžkou, přetěžkou .... To byly nepatrné ukázky z knihy. Proč má tak málo čtenářů? Proč má Řbitov zviřátek nebo Stmívání čtenářů mnohonásobně víc? Svět je takový!
Knihu jsem četla (dokonce) v rámci povinné četby. Je drsná, nádherná, nezapomenutelná...
Kniha mi byla doporučena, četla jsem ji jedním dechem. Příběh je smutný. Ještě po přečtení knihy jsem měla o čem přemýšlet.
Kniha je označována za nejlepší autorovo dílo. Bezesporu je to poněkud drastický popis mezních okamžiků v životě otce a syna a přes četné poetické pasáže(?) bych ho citlivějším povahám ke čtení příliš nedoporučoval. Vkládal a komentoval jsem ji již dřív a na jiném místě a přestože ji tenkrát přítel s-reader označil v jistých pasážích za blížící se kýči (přibližná a volná citace) a i když si vážím jeho vytříbeného vkusu, patří k mým oblíbeným. Čtu ji v momentech, kdy je mi krušno až blijno, abych si připomněl, že život dokáže být někdy pěkná mrcha a že i mně může být ještě hůř. Prostě klasické vyhánění čerta ďáblem.
28.5. Dnes jsem narazil při přehrabování se ve starých krámech na pár poznámek, vypsaných z Vánočního stromku, tak je tady ještě připojím, třeba někoho zaujmou :
"... podle mého názoru není třeba dělat nic. Každý den bude mít dost na svém trápení a každý vlk najde svůj osud.V žádném případě se nestane to,co my si myslíme.Znepokojovat se je vždycky chyba!"
"... Člověk nemá jít za hrdinstvím,má hledat pravdu.Pravda muže je mít vedle sebe ženu, kterou miluje."
"... Všechny děti mladší než sedm let jsou schizofrenní.Chci tím říct,že fantasie a realita jim splývají,což se v dospělém věku vyskytuje pouze u bláznů."
"... Později jsem pochopil,že to byla moje chyba : mluvil jsem. O svých starostech jsem vyprávěl své ženě. Příteli,nikdy o nich nemluvte. Mluvíte-li,nastane nevyléčitelné krvácení. Už desítky miliard lidí všechno prohrály, protože mluvily. Nikdy se nikomu nemá nic říkat. Tím, že své myšlenky vyslovovali,otevřeli si tepny a na to vykrváceli. Nikdy se nesmí nic přiznat. Ztráta sil způsobená slovy je nezměřitelné a nekonečná. Jestliže svrchovanost člověka dnes upadá,je to proto,že všichni lidé příliš mluví. Až přijde němý,bude vládnout zemi."
Zejména ta poslední citace se mi líbí. Je stále víc aktuální. Dnes se opravdu ne mluví, ale doslova žvaní víc, než je zdrávo.
Tuto knihu jsem poslouchala kdysi v rádiu jako četbu na pokračování, před nedávnem jsem si na ni vzpomněla a sháněla jsem ji po antikavariátech. Nakonec jsem ji sehnala a přečetla jsem ji jedním dechem. Strašně se mi líbí. Jsem strašně ráda, že ji mám ve své knihovně.