Ve svitu plynových lamp
Steven Price
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/343541/bmid_ve-svitu-plynovych-lamp-xLY-343541.jpg
4
82
82
William Pinkerton, syn notoricky známého detektiva, má už za sebou mnoho úspěchů. Nyní se vydává do podsvětí viktoriánského Londýna v honbě za legendárním podvodníkem Edwardem Shadem. Williamův otec zemřel, aniž Shadea kdy našel, ale William je rozhodnutý vytáhnout zloděje na světlo. Adam Foole je gentleman bez minulosti pronásledovaný deset let starým milostným vztahem. Když jednoho dne dostane od své ztracené lásky dopis, vydá se do Londýna, aby ji našel. To, co se dozví o jejím osudu a napojení na muže známého jako Shade, ho donutí čelit dlouho ukrývanému žalu. Během lovu v londýnských stokách zahalených mlhou, opiových doupatech a spiritistických salonech vznikne velmi nepravděpodobné pouto: přátelství mezi velkým detektivem Pinkertonem a Foolem, jenž by mohl být klíčem k nalezení Edwarda Shadea. Oslňující, strhující román, jehož děj se přesouvá z diamantových dolů v jižní Africe na bojiště občanské války, zavede čtenáře do spletitých uliček smutku, důvěry a její ztráty, kde k sobě dva lidi může připoutat to, co mají společného, navzdory jejich temnotě.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2018 , HostOriginální název:
By Gaslight, 2016
více info...
Přidat komentář
Za mňa skvelá kniha. Výborne napísaný príbeh, kde všetko do seba zapadá. To, že v texte nie sú úvodzovky som si skoro ani nevšimla. Nevadilo mi ani skákanie z minulosti do prítomnosti. Určite sa ku knižke ešte niekedy vrátim.
Na tuhle knížku jsem se strašně těšila. Žel bohu nadšení mě rychle přešlo. Nejprve jsem se nemohla začíst. Fajn, je to celkem silné, rozjezd je pomalejší, nevadí. Nicméně ani po 100 stranách mne příběh nepřesvědčil. Jenže stále se mi nechtělo knihu odložit. Vždyť přece už jsem přečetla tolik stran, že. Takže jsem ji dočetla, ale že by mě jakkoli oslovila, to skutečně říci nemohu. Ne, že by příběh neupoutal (ostatně právě kvůli němu jsem si chtěla knihu přečíst) nebo že by mi vadilo přeskakování v časových rovinách, jen mi to zkrátka vůbec nesedlo. Postavy si mne nezískaly, tempo vyprávění mě také nevtáhlo. Škoda.
Znáte ten pocit, kdy vše zapadá na své místo a vy jen sedíte a koukáte na vše s otevřenou pusou? Tak přesně toto se stalo mně (a myslím, že nejen mně) u tohoto brilantního díla. Podle anotace by si leckdo mohl myslet, že se jedná o historickou detektivku, nenechte se ale mýlit. Jde v prvé řadě o příběh o posedlosti. Příběh pomalu tak starý, jako samo lidstvo. A je tomu tak i v litetatuře. Nabízí se Sherlock a Moriarty, ale co třeba Bílá Velryba? Nebo i zfilmovaný příběh Jesseho Jamese a Roberta Forda.
V každém z nás dřímá nějaká touha...která se může časem změnit v posedlost. Pinkerton myslí, že se mstí za svého otce. Ale je tomu skutečně tak? Přečtěte si to a pochopíte.
Dokonale řemeslně předvedený příběh ve stylu Drooda a Pátého srdce. Nikde žádná hluchá místa, pocit neustálého napětí a originální styl vyprávění dělá z knížky naprostý skvost. Příjemné čtení rovněž podporuje krásné provedení publikace včetně nádherné obálky a bezchybného překladu. Už se těším na další výtvor pana autora.
Mimochodem, na rozdíl od knih pana Simmonse je zakončení příběhu velmi uspokojivé a dokonale uzavírá celý příběh.
Tahle kniha má úplně všechno. Fantastickou atmosféru, důmyslnou zápletku, postavy, které žijí a dýchají, napínavý a vzrušující příběh, důmyslnou strukturu. Je podivuhodné, že to je teprve druhé prozaické dílo tohoto autora. Atmosférické popisy viktoriánského Londýna připomínají Drooda od Dana Simmonse, výjevy krvavých bitev z americké občanské války mrazí víc než úvodní scéna ze Zachraňte vojína Ryana, prašné a drsné scény z pronásledování desperádů na Divokém západě jsou jako vystřižené ze seriálu Westworld. Do široka rozkročený příběh, který se rozprostírá hned na třech kontinentech zase svým rozsahem připomíná Masona a Dixona Thomase Pynchona, byť ten se odehrává o sto let dříve. Na Pynchonův román upomíná i velmi komplexní vztah mezi dvěma hlavními hrdiny, který tvoří jádro celého příběhu. A postmoderní hra se spolehlivostí vypravěčských perspektiv v kombinaci s motivem detektivního pátrání po nevyřešených záhadách kombinuje to nejlepší z neprávem opomíjeného románu An Instance of the Fingerpost of Iaina Pearse s celoživotním soupeřením Sherlocka Holmese a profesora Moriartyho.
Zvláštní zmínku zaslouží překlad. Muselo být nesmírně náročné převést do češtiny dílo tohoto rozsahu – tematického, geografického, stylistického, vystihnout všechny jeho nuance a zároveň text udržet pohromadě, aby se nerozpadal na jednotlivé segmenty. Jedním z mnoha příkladů může být absence uvozovek, kterou zmiňují ostatní recenze. Tenhle způsob práce s interpunkcí samozřejmě není nic nového, jak mohou potvrdit například čtenáři Cormaca McCarthyho. V tomto románu ale chybějící uvozovky nejsou projevem osobitého autorského stylu, nýbrž slouží jako důležitý prostředek k sofistikované hře se spolehlivostí vypravěče. Jednou z nepsaných konvencí románové formy je, že vyprávění z pohledu třetí osoby představuje nestranný náhled na průběh událostí, z něhož prostřednictvím přímé řeči vystupují promluvy jednotlivým postav. Steven Price tuto zvyklost úmyslně porušuje, když vypráví jednotlivé kapitoly sice ve třetí osobě, ale zároveň z osobní perspektivy hlavních postav. Čtenář se tak od první kapitoly nemůže spolehnout, že to co čte, je popis událostí, jak se opravdu stal. Skutečnost (respektive vnitřní skutečnost vyprávění) se vyjevuje až postupně v konfrontaci jednotlivých příběhů a úhlů pohledů; lsti, pasti a úskoky, které na sebe dva úhlavní protivníci líčí, tak čtenáři prožívají a odhalují teprve společně s hlavními hrdiny. Vynechání uvozovek tuto sofistikovanou hru ještě umocňuje, neboť umožňuje autorovi jemně pracovat s rozdíly mezi přímou a vnitřní řečí jednotlivých postav, mezi tím, co si říkají sami pro sebe v duchu a tím, co říkají nahlas lidem kolem sebe. Překladatelce se podařilo kongeniálně vystihnout, kdy je třeba rozdíly mezi přímou a nepřímou a vnitřní řečí a pohledem třetí osoby jasně ukázat a kdy je nutné je v zájmu románového celku mírně rozmazat až setřít.
Co říci na závěr - Ve svitu plynových lamp je jedna z nejlepších knih loňského roku. Tak jako dobré víno, není pro každého, ale každého, kdo jí věnuje svůj čas, bohatě odmění.
Co napsat....hodne narocna kniha. Presouvani se v deji do nekolika casovych linek, chybejici uvozovky v reci a presto....dokonala kniha. Naprosta bomba a jsem rada, ze jsem ji dostala a bude ji patrit cestne misto v knihovne.
Brilantní! Podmanivá atmosféra, detailně prokreslená psychologie postav, bohatý jazyk. Pokud anotace hovoří o hluboce atmosférickém románu, nezbývá než souhlasit. Čirá radost ze čtení, jakou jsem již dlouho nepocítil. Zhruba od třetiny jsem si začal knihu "dávkovat" a šetřit, jelikož jsem si uvědomil, že ji nechci dočíst. Pro mě osobně literární skvost, který mě donutil pořídit si vlastní výtisk, protože se k románu hodlám vracet.
„Natáhl se, podal Fluddovi ruku a pak se vydal hledat drožku. Ušel asi dvacet stop, když tu se zarazil a otočil se s jakýmsi podivným, nevysvětlitelným pocitem. Fludd seděl na voze, s rozcuchanou hlavou vztyčenou, tichý a nehybný, jako varování ze světa, který už není, pro svět, jenž má teprve nastat.“
Knihu jsem po vánocích nalezl v poličce knihovny a hned mě zaujala jak svou tloušťkou ( 665 stran – mám v oblibě tlusté knihy ), tak i názvem a přebalem...navíc krásně voněla. Hned jsem věděl, že až dočtu Murakamiho, bude toto moje další kniha.
Na knize mě zpočátku překvapil styl, kterým je napsaná. Je zcela originální, text plyne jako vodopád. Po přečtení první stránky mne zaskočilo, jak jsou dialogy postav vloženy do vět bez uvozovek. Bylo to až šokující, nemohl jsem se do tohoto stylu dostat, těžko jsem rozlišoval dialogy od myšlenkových pochodů postav. Nicméně jsem vydržel a na autorův styl si zvykl celkem rychle a po zbytek knihy mi to přišlo zcela přirozené – odměnou mi byl skvělý, napínavý a obrazy podmiňující příběh z prostředí staré Anglie 19. století. Příběh soukromého detektiva Williama Pinkertona, který se honí za tajemným přízrakem Edwardem Shadem a zloděje, podvodníka a dobrodruha v jedné osobě Adama Fooleho, který chce dopadnout vraha ženy, kterou kdysi miloval. Při pátrání v uličkách staré Anglie se jejich cesty nakonec zkříží. Autor skvěle vystihl atmosféru staré Anglie, umouněné od sazí, plné ruchu, uzounkých dlážděných uliček zahalených mlhou, mumraje lidí, koní a kočárů. Přistihl jsem se, že nevím komu fandit: obě hlavní postavy mi byly sympatické. Závěr knihy a příběhu samotného se mi moc líbil.
Nádherně napsaný příběh, atmosférou starého Londýna doslova "nadupaný".Nečekejte klasickou detektivku, ale kniha vás určitě nezklame, pokud se rozhodnete si ji přečíst.
Kniha, která je svým způsobem tak strašně obsáhlá, ale paradoxně jí to neubírá na čtivosti a postavy tak hluboce vykreslené, že je nebudete chtít opustit?
Naprosto parádně vykreslená atmosféra viktoriánského Londýna, teda jeho temnější, zkaženější části, ze kterého nejednou mrazí. Ale není to pouze Londýn, který byl naprosto skvěle vystižen. Ať už jste v Africe nebo Americe, ať už plujete na lodi nebo bojujete v občanské válce, autor má dar vás tam vzít. Skoky do minulosti, zpočátku pouze sporadické, postupně nabírají na četnosti a skvěle rozplétají všechna vlákna.
Nepřímá kritika společnosti, plno zajímavých a pravdivých myšlenek. Plno lidských omylů a zvěrstev. Bylo to zkrátka plné všeho, a i když jsem od konce očekávala trošku jinou jízdu, té síle celého příběhu dostál, i když trochu jinak.
Asi do půlky jsem byla přesvědčená,že dám průměrné hodnocení. Ale nakonec to byla opravdu působivá kniha. Rozhodně se nebude líbit nikomu,kdo holduje těm klasickým" severským" detektivkám,kde se vyšetřuje zločin rychle, efektivně a až přitaženě za vlasy. U téhle knihy život plyne pomalu,rozvláčně a je jakoby zastřen v takovém mlhavém oparu,asi i umocněn těmi chybějícími uvozovkami. Ale na ty si člověk časem zvykne. Příběh se pomalu vyvíjí,pak rychleji a já neměla až skoro do konce ponětí, jak dopadne. Opravdu výjimečná prvotina.
Skvělý příběh z viktoriánského Londýna, který nás také přivádí ve vzpomímkách do Jižní Afriky a americké občanské války. Postava Williama Pinkertona je skutečná a celá jeho rodina taktéž. Adam Folle je už smyšlený. Celý román je neskutečně čtivý, vtáhne vás a pomalu vás provádí tímto již uplynulým časem.Tuto knihu jsem si nesmírně ráda vychutnala.
Koupil jsem si jí ze zvědavosti navzdory malému počtu recenzí. Rozečetl jsem a odkládám hned na začátku, nejde mi přes oči přímá řeč bez uvozovek.
Ve svitu plynových lamp je pro mě hlavně příběh o posedlosti. Posedlosti odhalit záhadu, posedlosti pomstou, posedlosti ziskem, posedlosti láskou... a v neposlední řadě o spisovatelově posedlosti napsat nádhernou knihu, do které ze sebe dá úplně všechno. Ve svitu... nedokážu jednoznačně zařadit do jednoho žánru, protože v sobě má ode všeho kousek: vážná literatura, historický román, detektivka... ale hlavně má kniha dokonalou atmosféru, která čtenáře úplně pohltí. Úplně cítíte tu chladnou mlhu, která vám zalézá až do kostí, pod nohama vám čvachtá rozbředlé bláto a cítíte zápach londýnských stok. Z příběhu nebudu nic prozrazovat, protože je tak složitý a mnohovrstevný, že by byla škoda odbýt ho pár slovy. Ale ráda bych pochválila nádherný překlad, díky kterému se román i přes velký rozsah čte krásně a bez problémů, a to i přes velkou zvláštnost, kterou jsou chybějící uvozovky u přímé řeči.
Kniha, která se navzdory rozsahu čte úplně sama. Napínavý příběh, jehož všechny nitky rozplétáme jen pomaličku a postupně. William Pinkerton, syn zakladatele slavné detektivní agentury, který celý život bojuje se stínem svého otce, hledá muže jménem Edward Shade. Kdo to vlastně je a co tak hrozného udělal, že po něm jeho otec nepřestal až do své smrti pátrat? Každý ho zná jinak, každý o něm ví něco jiného. Někdo dokonce tvrdí, že Shade nikdy neexistoval. Co je pravda?
Oba hlavní hrdinové jsou fascinující, úžasně vykreslené postavy. Kniha má neskutečně působivou atmosféru, ať už jsme uprostřed americké občanské války nebo v Londýně plném hnědé mlhy a syčivého světla plynových lamp. Román je psaný krásným jazykem, který plyne lehce a přece je poetický a bohatý.
Máte-li rádi neoviktoriánskou literaturu, bohatství historických detailů, napětí a strhující příběh, v "Plynových lampách" to najdete všechno. Rozhodně doporučuju.
Ve svitu plynových lamp
Ohromující čtení: velkolepý román, který čtenáře výborně provede dobovou atmosférou nejen Londýna a USA, ale krátce i Kapského města a Kalkaty, aby nabídl mnohem víc než dobrodružný a do jisté míry krimi příběh. Je to velkolepé pátrání po životních pravdách, spravedlnosti, důvěře, která bývá zrazena a pošlapána, nebo si to alespoň někdy (výjimečně mylně) myslíme.
Detektivní linka v románu nemůže chybět, když se jedná o Pinkertony: zahrnuje zločiny nejtěžšího kalibru, ale také drobné lumpárny, zlodějiny, loupeže, až takový úsměvný podfukářský kousek na závěr. Ale především pátrání, hledání lidí, kteří zmizeli před dávnou dobou a které má někdo potřebu najít, i když se jedná o do jisté míry přízraky, ti, kterými byli, už totiž nejsou. Pátrání poháněné jakoby touhou po pomstě, ale ve skutečnosti touhou po zjištění pravdy, která se čtenáři pootevírá každu stránkou, kdy nahlížíme do podrobností životů hrdinů, od dětství, které mnohým přineslo utrpení, když se ocitli jako sirotci tváří v tvář ohavnému světu a museli si s tím poradit. V mládí pak nastoupí lásky, opouštění, manželství, rodina, pokrevní i nepokrevní, práce...
William, syn slavného Allana Pinkertona, šel ve vyšlapaných stopách, a dokonce na sebe vzal otcovu honbu po přízraku za svou. A i když román jakoby vůbec není o "starém" původem bednářovi ze Skotska, který před Angličany prchnul z místa, kde spravedlnost a zákon nebyly jedno a totéž, za oceán a nakonec si založil veleúspěšnou, první detektivní agenturu, tak jeho duch a nejdůležitější fáze života jsou zobrazeny v nejmenších detailech. A to, co formovalo jeho, jeho syna i ten následně hledaný přízrak, byla děsivá zkušenost: válka, Občanská válka zejména roku 1862, se vší hrůzou a neštěstím, důvěrou a zradou, domnělou i skutečnou.
Autorovi se povedlo skvěle vyobrazit "šplíchanci plynových lamp osvětlený" Londýn 80. let 19. století ve vší bídě úplně stejně hrůzně jako místa zachvácená právě Občanskou válkou za oceánem o 20 let dříve.
"Londýn není jako jiná města. Dokonce ani jako ten váš New York. Tady není žádné my a oni. To ti mladí vůbec nechápou. Zločin je zkrátka způsob, jak celé toto město žije a funguje. Někdo krade, aby se uživil. Jiný si založí živobytí na tom, že vrací, co bylo ukradeno. Další ty ukradené věci prodává. A všechno tohle drží prosté lidi na živu."
Formování lidského charakteru na všech životních frontách pak nevede k jasně černobílému výsledku, že ti zastupující zákon a honící padouchy jsou ti dobří, stejně jako jejich protivníci jsou ti špatní. Často to může být i naopak, ale nejčastěji je to tak, že každý má v sobě to dobré i to špatné, ať to sám sobě přizná, nebo ne.
"Na tomto světě máme jen jediný úkol: žít spravedlivý život. - A kdo určí, co to znamená? - Máte pravdu. Pro každého z nás je to něco jiného. Ale jedno je pokaždé stejné: je třeba podřídit svůj osud Boží vůli."
Autor svůj příběh skokem dotáhl až do prvních let Velké války, kdy už hrdinové hlavně jen zdálky sledují ohromný technologický pokrok kolem i v souvislosti s ještě většími válečnými hrůzami, a osobně na sobě pociťují nevyhnutelné chátrání stáří, když smrt už vzala všechny kolem.
Ten románový záběr a zejména postupný vhled do myslí a života několika málo hrdinů je opravdu velkolepý. Neposkytuje žádný čas na nudu, ale vyžaduje čas na podumání a pochopení komplikované psychologie postav.
Pozn.: mám jen jednu výtku - volba skupin jmen na jedné straně Shade, Shore a Shorter, na straně druhé Foole a Fludd byla poněkud obtížná na rozlišení, když to nebylo zrovna lineární vyprávění a přeskakovalo neustále v čase a místě děje.
Jinak souhlasím se všemi nadšenými komentáři níže, tak snad jsem zbytečně neopakovala stejné postřehy.
(Hledala jsem portrét Emma od Wrighta, ale našla jsem jen krásný obraz od Romneyho, takže básníkova autorova licence?)