Vítr z hor

08.11.2020

Na úvod chci autorovi poděkovat za poskytnutí knížky k recenzi. Velmi obdivuji, když má někdo odvahu napsat knihu a vyjít s ní ven, takže jsem ráda, že se mi dostalo možnosti knihu „zrecenzovat“.

(!!!!!OBSAHUJE SPOILERY!!!!)
Kniha mě už na začátku překvapila dlouhými popisnými částmi a svou téměř úplnou absencí dialogů, pokud už se v knize nějaké vyskytnou, tak působí dost kostrbatě a uměle. Popisů je tu opravdu hodně, ať už se jedná o dlouhé popisy krajiny nebo myšlenek postav, které ve výsledku nemají vliv na děj, ani nás s nimi nedonutí sympatizovat.

Zápletka je poměrně jednoduchá, přesto bych řekla, že vcelku funguje. Jediné co bych ději vytkla je Ya-nino přijetí Panenkou (už si nepamatuji jeho pravé jméno) do jeho „osobního harému“. Podle mě to v knize vůbec nemuselo být, protože nás to vůbec v ději neposunulo. Jediná zajímavá věc, co se zde stala je, že se Ya-na „zohyzdila“, aby se znelíbila Panence. Což asi čtenáře mělo přimět s Ya-nou soucítit, na mě to ale nezafungovalo. Možná kdyby z toho autor vyždímal víc emocí, takhle mi to přišlo takové zbytečné a nedotažené.

Nemám ráda, když se v knížkách vyskytuje téma osudové lásky nebo lásky na první pohled, když už nějaká romantika v knize musí být, tak jsem spíš fanouškem pomalého postupného zamilovávání se. Proto pro mě byly kapitoly strávené v jeskyni utrpením. Nemohla jsem uvěřit tomu, že by se Ya-na s Jonem do sebe zamilovali na základě pěti vět. Tomu abych propadla jejich horoucí lásce mi nepomohlo ani to, že se Jon s Ya-nou nejprve vyspal a až potom jí řekl, že s ní nemůže zůstat, jakožto otrok se svobodnou ženou. Jako nic proti, ale kdyby ji fakt miloval, tak by se s ní prvně nevyspal. Co kdyby třeba otěhotněla? To by jí nechal s dítětem samotnou?
Jako pomyslnou třešničkou na dortu „láska všechno překoná“ se stala konverzace mezi Karem a Tenah (mimochodem jejich první konverzace a je asi na jednu stránku), které zemřela sestra, kvůli brutálnímu znásilňovaní ze stran vojáku cestou do tábora, kterému byla stejnou měrou vystavena i ona. Tenah proto odmítá jíst, podle jejích slov nemá sílu a ani důvod, proč by dál žila. Kar aby ji převědčil k jezení, řekne, že jemu na ní záleží. Tenah na to zareaguje slovy: „Dobře, tak jenom kvůli tobě budu jíst.“ Vážně? Tenah si prošla neskutečnými traumaty, je fyzicky zubožená, vyloženě řekne, že nemá sílu ani důvod pro co žít, ale vědomí, že Karovi na ní záleží, jí očividně tu sílu dodá.

Postavy mi přišly v podstatě všechny stejné, jen Sal a jeho otec vybočovali. Postava otce se mi od začátku líbila (ne že bych souhlasila se všemi jeho činy např. shození Jona ze srázu, ale chápala jsem, proč nechtěl Jona ukrýt ve svém domě a rozhodně je třeba vyzdvihnout i to, že své děti miloval a byl ochoten obětovat svůj život za jejich záchranu z otroctví), takže mi bylo líto, když zemřela, myslím si, že by příběh více obohatila.

Co bych ještě na závěr vytkla je neustálé opakování názvu knihy Vítr z hor, než by se mi to líbilo, tak mě to spíš vytrhávalo z děje.

Musím uznat, že se mi hodně líbilo zapojení božstva do příběhu, přišlo mi to jako celkem originální nápad. Pobavila mě i opilecká písnička vojáka.

Autor si nechal v epilogu otevřená zadní vrátka na případné pokračování, doufám, že k nějakému pokračování dojde. Ráda bych si ho přečetla a sledovala autorův posun a zlepšení stylu psaní. Autorovi přeju hodně štěstí k jeho další tvorbě.

06.11.2020

Děkuji autorovi za poskytnutí knížky k přečtení. Příběh se čte dobře a autor umí hezky vyprávět. Postavy v knize jsou dobře vykreslené a hned si dokážete některé oblíbit a soucítit s nimi. Občas na mě bylo v knize až moc násilných scén, které by mohli být za mě klidně nahrazeny jiným dějem.
Přišel mi zajímavý svět božstev, který postavy z knihy uctívali. Líbilo by se mi dozvědět se o celém světě ještě víc. Svět přece jenom není jen o boji a násilí, ale i o politice, umění a bouřlivých i přátelských vztazích.

Hodnotím knížku jako průměrnou a přeji autorovi hodně nápadů do dalšího psaní.

04.11.2020

(SPOILER) Ďakujem za možnosť prečítať si knihu. Na začiatku sa mi veľmi páčili páčili opisy krajiny a života v nej. Autor vie krásne pracovať s jazykom. Neskôr to však už pôsobilo, akoby niekto niekomu hovoril, o čom bude písať - príliš veľa opisov a takmer žiadna priama reč.

V ďalšej tretine knihy sa to trochu zmenilo a dej bol živší. Nevedela som sa úplne vcítiť do hrdinov, viac mi sedí, keď rozpráva svoj príbeh hlavný hrdina - pôsobí to emotívnejšie, ako keď to vcelku neosobne podáva rozprávač. Mystifikácia Jona príbehu asi viac uškodila ako pomohla, od začiatku pôsobil ako nadčlovek alebo takmer boh, pritom mal ľudský pôvod.

SPOILER: Popis ako ide takmer mŕtvy lesom a zabije postupne 2 smečky vlkov s tým, že druhá ho naháňa (polomŕtveho) v lese niekoľko dní a nakoniec sa ešte zakryje kožuchom z vlkov, ktorých stiahne z kože.. Aj v rámci fantasy by som čakala niečo trochu uveriteľné (keby aspoň predtým zje napr. tajnú bylinu o ktorej nikto iný nevie a náhodou ju objaví na úteku pred vlkmi).

Svet mi prišiel príliš čierno-biely, rovnako aj postavy, buď boli dobré a šľachetné a mali jeden typ dialógu, alebo boli zlé a mali iný typ dialógu (obvykle obsahoval "chácháá"). V knihách oceňujem, keď sú viac vykreslené charaktery postáv a zároveň je fajn spoznať aj tzv. šedý typ postáv - charkater, ktorý prekvapí. Takto mi tie postavy prišli trochu ploché a ťažie zapämateľné, aj keď tie pozitívne boli sympatické.

Čo sa mi však páčilo bola myšlienka šírenia lásky aj v ťažkej situácii v pracovnom tábore a že chápadlá nedosiahli na ľudí, čo mali v srdci lásku.

Časté opakovanie rovnakých informácií a prizvukovanie vlastností pôsobilo rušivo. Možno keby sa časti, kde sa opakujú informácie skrátili, zostalo by viac priestoru na hlbšie vykreslenie fanstasy sveta ( o Temnom kulte alebo chortojoch nevieme takmer nič podrobnejšie - ale možno to bude v pokračovaní). Vzťah Jona a Ya-ny mi prišiel príliš narýchlo, chýbal mi tam trochu vývoj, bolo tam zopár silných momentov, ale nič medzitým.

Napriek tomu myslím, že je to zaujímavá prvotina a verím, že každá ďalšia autorova kniha bude lepšia, ako tá predošlá. Talent aj dar rozprávať príbehy je viditeľný už v tomto príbehu :-)

02.11.2020

Také děkuji autorovi, za poskytnutí knihy k četbě.
Pro mě byl děj příjemný, četlo se mi dobře. Fantasy mám ráda, a i když moc nadpřirozena kniha neobsahovala, bylo to příjemné čtení.
Co mi nesedělo byla na jedné straně spisovná čeština, což bych u druhu postav, které v knize jsou, nečekala. Na druhou stranu až příliš často používané slovo zmrd. Také některé reakce hrdinů nejsou úplně úplně přirozené.
Ale celkově knihu hodnotím jako příjemnou a odpočinkovou četbu.

01.11.2020

Podobně jako většina ostatních jsem se ke knize dostala díky nabídce autora (za což mu tímto děkuji), tudíž jsem od ní neměla žádné očekávání.
Hned na začátku mě dostal krásný jazyk v úvodu, mnohdy až náročný, díky kterému to všechno působilo takovým zvláštně historickým dojmem. Dál v knize se bohužel trochu vytratil, zato celou dobu zůstával v dialozích postav, které všeobecně občas působily dost nevěrohodně („N-ne, bohyně teda nejsem. Ještě jsi mezi živými,“ mi nezní jako přirozená reakce).
Další věcí, která trochu kazila dojem, byla nedostatečná propracovanost. O vymyšleném světě se toho vlastně zas tak moc nedozvíme, a přestože kniha má být fantasy, čtenář se nesetká ničím nadpřirozeným s výjimkou chortojů, kteří jsou tam takhle tak nějak navíc, a snad pár okamžiků, kdy se zjeví bohové. Když už si jednou kniha zahrává s fantasy a je takhle v přírodním stylu, mohly se tam objevit nějaké amulety nebo rituály. Ještě jsem zapomněla na Ya-niny ‘předtuchy’. Ty by
si také zasloužily lepší vysvětlení. Jelikož se jedná o první knihu série, je možné, že se tyhle věci vysvětlí někde později, proto to nebudu brát jako chybu knihy. Větší problém je s popisem postav. Všechny postavy působily hrozně ploše, obvykle si byly podobné, nebyl tam nikdo, kdo by vystupoval z řady, jejich pocity nebyly moc rozepsány, a když už, bylo to pořád to samé, většinou láska nebo nenávist. Celá scéna kdy se Ya-na zamiluje do Jona byla napsána dost podivně. Chápu, že bylo potřeba, aby se do sebe zamilovaly rychle, ale tak ať je to láska na první pohled se vším všudy, ne snaha nacpat postupné zamilování se do jednoho dvou dnů. Což mě přivádí k další části a tou je černobílost. Na začátku mě docela doháněla k šílenství, dobří x špatní, nic mezi tím. Celá Temná armáda je automaticky zlá, nezdá se že by tam šel někdo třeba jen ze strachu, a zřejmě jediným správným způsobem života je bydlet ve srubu a obdělávat políčko.
Tahle černobílost je nicméně pro knihu charakteristická a s dost velkou pravděpodobností je tam záměrně. Příběh jsem na konci už nebrala jako pokus o reálně fungující svět, ale spíš jakousi svým způsobem legendu, pověst o neohroženém válečníku Jonovi. V tom případě je vyhraněnost dobro x zlo tolerovatelná. K téhle vyhraněnosti se ještě váže jedna výtka. Já chápu, že válka je zlá a v Taaru se otroci měli špatně. Nepotřebuju dvacet morbidních scén, abych to pochopila. Na to, aby si čtenář udělal obrázek, by stačila jedna dvě, netřeba hned čtenáři zvedat žaludek a způsobovat noční můry. Docela bych se obešla i bez hromady milostných scén mezi Jonem a Ya-nou.
S černobílostí souvisí další vada, byť tentokrát spíš kosmetického rázu. Kult temnoty. Proč? Proč je to vždycky temnota. Pokud to byl záměr související se záměrnou černobílostí, dobře. Ale jinak, nemusí mít všechno zlo v názvu temnotu. Na světě jsou i jiná slova, která se mohou objevit v názvu ‘těch špatných’.
Ještě shrnutí: nebylo to špatné. I když ze začátku jsem se musela do čtení dost nutit, od chvíle kdy byla unesena Ya-na se to četlo docela hezky. Jestli bude další díl tak doufám, že nám prozradí něco víc o světě, povaze lidí a trochu víc o magii. Potenciál to má. Teď jen ho naplnit. (3,5*/5*)

31.10.2020

V první řadě musím (podobně jako ostatní:)) poděkovat autorovi za poskytnutí knihy k přečtení, udělal mi tím velkou radost. A teď k mému názoru.

Příběh se četl opravdu hezky a jde vidět, že autor má velkou slovní zásobu. Bohužel mi vadilo, že v knize nám celý svět nebyl více představen, podobně jako hlavní nepřátelé, o kterých jediné, co jsme se dozvěděli bylo to, že jsou zlí. Další vítku mám k té romantické lince. Vadilo mi, že hlavní postavy se do sebe zamilovali na první pohled, čímž jejich vztah nepůsobil důvěryhodně a pak jejich následné chování mi přišlo nelogické.

Hlavní hrdina Jon mi nebyl nijak sympatický a ani se mi nějak zvlášť neprotivil. Jediné, co mi na něm vadilo, byla ta jeho nesmrtelnost, která nepůsobila nijak věrohodně a ke konci už jsem mu ani nedržela palce při soubojích, protože jsem věděla, že ať už by se mu stalo cokoliv, stejně by to přežil. A co se týče druhé postavy Ya-ny, ta už mi byla sympatická více, ale že by mi nějak přirostla k srdci, to se říct nedá. Většina ostatních postav mi přišla jen tak do počtu.

POZOR SPOILERY
Dále, co mi vadilo byla "schopnost" hlavní hrdinky. Její předtuchy na mě působily, jen jako způsob aby se hlavní postavy potkali, pak během celého děje na ně ani nepřišla řeč a na konci jako by si na ně autor vzpomněl a snažil se to tam násilím nacpat. Další nelogická věc za mě bylo to, jak se Jon stane kapitánem a všichni ho poslouchají na slovo. Přišlo mi, že v knize nikde nebylo napsané, jak si takový respekt vysloužil.

Ale abych jen nekritizovala, tak musím vypíchnout, jak napínavě je napsaná část, kde se Jon a jeho kumpáni snaží vysvobodit Ya-nu ze zajetí. Tato pasáž se četla jedním dechem a byla velmi strhujicí.

Celkově příběh hodnotím jako lehký nadprůměr. Kdyby tam bylo méně vyznávání lásky a více popisů světa, líbilo by se mi to mnohem více. Ale na to, že je to prvotina, tak myslím, že příběh určitě stojí za přečtení.

29.10.2020

V prvé řadě děkuji autorovi za to, že se mi jeho kniha dostala do rukou.
Líbil se mi kontrast dobra a zla, ať už v samotném ději, tak ve střídání romantiky a brutálních scén. Libil se mi svět, ve kterém se příběh odehrává, nápad s chortoji. Jen mi to přišlo takové povrchní - postavy jako podle šablony, Jon mi nepřipadal vůbec přitažlivý se všemi těmi jizvami, chyběl mi nějaký motiv pro Ságy..také mi moc nesedla mluva - na prostředí a na tu dobu a vůbec v určitých situacích mluvily postavy příliš spisovně (především jsem se vzdycky zasekla u slova "zde").
Dlouhé popisy krajiny se mi líbily, nevadí mi metafory a poetické líčení, jen jich tam bylo dost a knihu tak hodně natahovaly. Necítila jsem z knihy také žádné napětí, ale to je dáno tím stylem.

Knihu ale hodnotím jako dobrou a určitě skvele propracovanou, pro mě jen trochu nudnou.
Asi chápu, že to všechno tak mělo být, takhle hrdinské fantasy asi vypadá, ale není to pro mě bohužel ten pravý šálek čaje.

24.10.2020

Když se obecně zamyslím nad situací začínajícího autora, není vůbec lehká. Knih vychází hodně, tak držím palce, aby oslovení čtenářů s žádostí o recenzi mělo výsledek podle autorových představ. A děkuji, že jsem mezi nimi.

Je fakt, že více čtu knihy z jiných oblastí, ale nebráním se žádnému žánru. Tato změna byla vlastně docela osvěžující. V dobrém slova smyslu jsem měla pocit, že držím v ruce knihu, která mi čímsi připomínala literaturu o generaci starší, než bývá ta současná.

Více popisů prostředí a méně dialogů, které skutečně jsou místem, na kterém je třeba do budoucna ještě zapracovat. Ani tak nutně nemyslím na kvantitu, ale spíš na kvalitu. Lidově řečeno to v nich trochu "drhne". Ale ono se vždy dobře kritizuje. Napsat svižný a uvěřitelný dialog je docela kumšt. Tedy krom výjimek, které naopak ze své schopnosti chrlení dialogů naopak dnes hojně těží.

Určité lehce naivní pojetí milostného vztahu mi v dnešní době knih, kde se někdy na můj vkus hodně tlačí na pilu, přišlo docela osvěžující.

Bojové scény ohodnotit neumím. Přiznám se, že v tomto se vyžívat neumím, někdy je musím dokonce "skákat", ale to nejen zde, ale všude. Prostě nejsem milovnicí "krváků" a "akčňáků". Tudíž by mé hodnocení nebylo fér, protože chápu, že v této knize by to bez nich nešlo, a v tomto směru nejsem "cílovka". Vzhledem k tomu, že i tak jsem v knize našla dostatečné množství pasáží, které se mi četly dobře, a protože nadržuji českým autorům, hodnotím tak, jak hodnotím. A přeji hodně nadšení do dalšího psaní.

23.10.2020

Moc děkuji pane spisovateli, udělal jste mi knihou radost a to hned dvakrát :)
Poprvé zasláním a podruhé při čtení. Líbilo se mi, že je díl ukončen s náznakem, kam se nejspíš bude ubírat, ale možností je víc....
Ale určitě si možné pokračování nenechám ujít a držím palce při psaní

16.10.2020

!POZOR: Spoiler v posledním odstavci tohoto komentáře!

Na prvotinu to je dobrý výkon, řekla bych. Rozhodně je to jedno z těch lepších děl, která od začínajících autorů dostávám k přečtení a po dlouhé době jsem v něčem takovém viděla i potenciál. Při čtení jsem se i celkem bavila, i když to pro mě tentokrát ještě nebylo stoprocentní. Ale věřím, že když autor bude v psaní pokračovat, pilovat své spisovatelské schopnosti a dolaďovat nedostatky, že bychom si od něj v budoucnu mohli přečíst moc pěkné literární kousky.

Snad od úplného začátku četby jsem se nemohla zbavit pocitu, jak se kniha podobá těm starým a dnes již klasickým fantasy příběhům. Napovídal mi k tomu i nám všem velmi dobře známý příběhový vzorec dobra a zla, kdy láska musí zvítězit nad zlobou a nenávistí, hrdina v podobě "nesmrtelného" geroje s tragickou minulostí, který se nyní vrhá, doprovázen svými dvěma věrnými druhy o nichž se toho vlastně moc nedozvíme, do šíleně nebezpečného podniku ve vidině, že zachrání svou životní lásku. Prostě taková zlatá klasika. Na jednu stranu se dá prohlásit, jak strašně neoriginální tenhle koncept dnes je. No na stranu druhou, proč sakra ne? Proč si občas nepřipomenout staré dobré časy, když to bude příjemné vzpomínání? To autor sice nezvládl na sto procent, ale rozhodně nám nepředložil ani vyložený patos. Jak jsem psala výše, ten potenciál tam je.

Většina příběhu je vyprávěna popisnou formou. Dialogů se příliš nedočkáme a když ano, neprojeví se jako zrovna silná část knihy. Často (ne vždy) působí toporně, nepřirozeně a vyjadřování jednotlivých postav není ustálené, což jim na uvěřitelnosti příliš nepřidává. Myslím, že je to jedna z věcí, na které by autor do budoucna měl zapracovat.
Já osobně jsem fanoušek živých dialogů, již méně fandím zdlouhavým popisům okolí. A tahle kniha je na popisné části opravdu bohatá. Nicméně autor má krásnou slovní zásobu a umí jí využít. Libuje si v detailních popisech krajiny, místností, měst i otrockých kolonií a mě se to v jeho podání prostě strašně líbilo. Dle mého je právě tohle autorova nejsilnější stránka. Nicméně pro vyvážený zážitek ze čtení bude potřeba dopilovat i ty dialogy, aby nepůsobily zbytečně plytce.

Chvíle, kdy kniha pokulhávala, byly i ty, kdy nám autor dávkuje lore a to velmi nerovnoměrně, protože ho na nás vybalí v poměrně hutném popisném celku, po kterém zase přichází odmlka ve formě popisů prostředí, toho, kam hrdinové směřují, co se jim honí v hlavě a v neposlední řadě i rozvleklého filosofování hlavního hrdiny. Navíc se informace napříč knihou rozdrobeně opakují, což mě přivádí k mému prohlášení, že kniha by snesla nějaké to proškrtání, které by jí mohlo přidat na tempu a ubrat na "váze" (nevím, zda kniha vyšla jen jako e-kniha).

Co mi pak ještě nepřišlo úplně šťastně zvládnuté bylo dávkování násilí a utrpení hrdinů. Spousta násilných scén působila v knize jako pěst na oko, a teď nemyslím jejich množství, ale způsob jakým nám byly předkládány. Příliš se v nich tlačilo na pilu. Chápu, že autor se snažil vylíčit utrpení hrdinů co nejprocítěněji, ale až příliš často jim toho nakládal nad rámec uvěřitelnosti, čímž z nich dělal právě ty nesmrtelné geroje, co přežijí všechny nesnáze světa a ještě u toho jen tak mimochodem dají někomu přes držku. Jonovi by jeho odolnost vůči zraněním a fyzickému vyčerpání mohl závidět i samotný Superman. Tenhle fakt ale bohužel ničí čtenářovu schopnost se o hrdinu bát a skutečně prožívat jeho osud společně s ním. Protože kdo by se bál o někoho nesmrtelného?

A teď ode mě ještě něco na závěr - takové to "co se jinam nevešlo". Část ke konci knihy, kdy uprchlíci přebíhají hory z Taaru a nahání je tlupa chortojů byla skvělá. Tam jsem se opravdu cítila napjatá. To byla fakt jízda! Krátce na to mě ale zase zchladilo, když zraněný Kass, kterého chortoj slušně zřídil v boji, zůstal úplně na pána na hlídce s dalšími povstalci. Jako u toho Jona a Nar-tese bych to ještě přešla, ale Kass s rozpáraným hrudníkem, unavený bojem a útěkem z Taaru zůstane na hlídce? To se mi moc nezdá. Tím poukazuji na ty knižní části à la gerojská epopej. :D
Ilustrace na konci knihy byla čuprózním překvápkem, i když v černobílé formě ve čtečce jsem si ji nemohla pořádně vychutnat. Jsem dost hleděla, jak jsou ty chlupatý mrchy obrovský. No potkat bych je nechtěla.
Jo a celou dobu jsem si myslela, že půjde o sérii (tady na databázi je kniha uvedená jako 1. díl série). Takže mě docela překvapil uzavřený konec. Což je fajn pro případ, kdybych se k možnému pokračování už nedostala. Tak či onak, konec byl napsaný uspokojivě a líbil se mi. :)

06.10.2020

První polovina byla dobře našlápnutá, v druhé už byly věci, které mi tam nepasovaly. Výborně se to četlo od začátku do konce. Děj zajímavý, postavy sympatické. Jen bych ocenila méně romantiky, která mi tam vůbec neseděla v takovém měřítku a s takovými dialogy...

05.10.2020

(SPOILER) Jako většina zdejších komentujících, také já jsem se k “Větru z hor” dostala díky nabídce autora. On dodal dílo, do kterého zjevně investoval kromě množství času i kus srdce, a já teď plním svou část dohody sepsáním upřímných, subjektivních postřehů (za účelem pomoct k imho lepšímu řemeslu, nikoliv sebrat chuť do další tvorby).

Jak bych knihu definovala jedinou větou? Hrdinská fantasy harlekýnka se sadistickými prvky. Hned vysvětlím: 1) hlavní postava je něco mezi Conanem a Supermanem, 2) děj se odehrává ve vymyšleném světě na úrovni raného středověku, 3) nejčastěji užívaným slovem je “láska” a 4) spousta scén obsahuje různá zranění, mučení, znásilňování a smrt.
Co se týká bodu 1), zpočátku dobrý, ale postupně začalo být absurdní, jak všechny ty bandy urostlých vojáků, podporovaných údajně strašlivými monstry, vlastně nejsou pro Jona žádnou překážkou. V závěru už to vyznívalo, že kdyby nemusel chránit spolubojovníky, mohl by otrokářskou říši zla zlikvidovat sám. Občas se teda nechá zaskočit a převálcovat nepočetnou partičkou padouchů, jindy trhá na kusy div ne celou armádu...
Ono těch vzájemně si odporujících informací je víc. Například: zrůdy bojující na straně Temnoty mají prý skvělý čich, ovšem skupině dobrodruhů nečiní problém připlížit se k nim na dosah. Šavlozubí tygři jsou označeni v jedné větě za samotáře, v následující žijí ve věrných párech. Kde se ve vyprahlé pustině vzala zničehonic mlha? A tak dále.
Ad 2): Zápletka je prostá, základy tvoří touha po svobodě a láska, což obnáší kvanta vyplýtvané krve, vnitřního mudrování a "osedlávání hřebce". Vedlejší postavy jsou ploché, opravdu jen do počtu. Ona je prostě láskyplná světice. Spolubojovník je vysoký, světlovlasý, jeho druh mladší, menší, tmavovlasý, oba jsou oddaní svému kapitánovi (jenž získal vysokou šarži pouze tím, že přišel a povyprávěl o svých činech, hotovo, všichni ti věříme, je z tebe velitel). Doporučila bych k popisu charakterů méně používat přídavná jména, nechat za dotyčné raději promlouvat chování a činy. Třeba u konkurence jsem narazila na zbrojnoše, co se ráno v putyce probral na hromadě mezi ostatními opilci, při střízlivění u studny se mu smála děvečka a tak ji pocákal vodou. S touto epizodkou mi byl rázem bližší podstatně víc, než kdyby bylo explicitně napsáno “byl to dobře naložený flamendr”.
Svět je obyčejný, zajímavým jevem jsou jedině všudypřítomné kukuřičné lány, aby se jimi bylo možné nenápadně přesunovat.
3) Láska je bohužel podána toporným způsobem. Samá velká slova a žádný život. Vztah vznikl v několika větách, dialogy jsou plné nepřirozeného patosu. Jako by to psala nepolíbená dívka dle svých krajně romantických představ.
4) Najdeme utrpení na všechny možné způsoby, osudy většiny zúčastněných stojí za řídké lejno a ústřední pár musí trpět hůř než v Dantově podání očistce. Každému ten vrchovatý náklad násilí nemusí sednout.

Pozor na opakování. Často se nad nějakou událostí přemítalo pořád dokola, navíc podobnými frázemi. Číst potřetí stále totéž je otravné. Také v tom vzletném slohu občas skřípala stejná slova příliš brzy po sobě - některé odstavce byly zahlceny láskou, v jiných jemně pofukuje větřík, jemně ševelí tráva, jemně pleskají vlnky.

Kritizuji, přesto hodnotím “Vítr z hor” kladně. Mám totiž negativní zkušenosti s rádoby “spisovateli” přehnaného sebevědomí, neschopnými dát dohromady kloudnou větu, natož logický děj. Tady by stačilo trochu se odvázat, ubrat na přednesu Mirka Dušína, dostat do textu jiskru humoru a byla bych se stylem naprosto spokojená. Inspiraci Gemmellem a Howardem lze jasně cítit, ještě přihodit drsný šmrnc Abercrombieho, nastudovat živé dialogy Sapkowskiho... prostoru ke zlepšení zůstává dost, ale první krok “Andyho Wildwooda” rozhodně není beznadějným šlápnutím vedle. Věřím, že za asistence správných múz má potenciál vystoupat vysoko nad současný průměr.
Děkuji a gratuluji, já bych neměla odvahu otevřít svůj literární šuplík neznámým lidem (ani vlastní rodinu jsem do něj nepustila:-)).
P.S.: Obálku by to chtělo vkusnější, tahle je jako z 90. let (grafická úprava obstojná, leč styl malby poněkud kýčovitý, póza hrdinů prkenná - zrovna jako láska Jona a Ya-ny).

04.10.2020

K tomuto e-booku jsem se dostala díky autorovi samotnému. Andy Wildhood mě oslovil tady na Databázi knih, zda bych jeho dílo nepřečetla a následně neohodnotila. No to bych to nebyla já, kdybych něco takového odmítla a za tuto příležitost autorovi děkuji.

Na to, že se jedná o autorovu prvotinu, se kniha četla poměrně dobře, takže jsem měla přečteno za pár dní, i když jsem v průběhu četla ještě další dvě knihy. Co mi zde však chybělo, bylo více přímé řeči. Trvalo dlouhých 30 stran, než se člověk dopracoval k prvnímu pořádnému dialogu a celkově až do přibližně 100. strany jich zde bylo hodně pomálu. Kdybych nebyla chronický dočítač, v této chvíli bych pravděpodobně knihu odložila. Jde vidět, že Andy rád popisuje, a ačkoliv mi normálně dlouhé popisy nevadí, tady jich bylo dost i na mě a bohužel se dost opakovaly.

Další problém bych viděla v dávkování informací. V podstatě naráz autor naservíruje čtenáři celý životní příběh hlavních postav, čímž pro mě kniha dost ztratila na zajímavosti. Osobně si myslím, že je určitě zábavnější se střípky ze života postav dovídat postupně, jelikož vás tak mohou postavy svým jednáním překvapit a děj je napínavější. Tím, že jsem o postavách věděla vše, se pro mě příběh stal hodně předvídatelným.
Jako další negativum jsem vnímala neustálé opakování informací. Myslím, že drtivé většině čtenářů stačí něco vysvětlit jednou, aby věděl, o co jde.
Dále bych vytkla ukončování vět třemi tečkami. Někdy to bylo naprosto zbytečné a působilo to na mě spíše rušivě.

A poslední věc – příběh samotný mi přišel bohužel jako jedno velké klišé, což ale není u hrdinského fantasy až tak ojedinělý jev a klidně bych to autorovi odpustila, kdyby dobře propracoval postavy. Jejich jednání mi ale přišlo místy dost nereálné až absurdní. Například začátek milostné dějové linky je uspěchaný, jindy jsou postavy naprosto zlomené, načež za minutu už se zase vzchopí a vykonávají neskutečné věci. Jon samotný na mě působil jako hotový nadčlověk s tím, co všechno přežil.

Abych ale nepsala jen samá negativa, jak jsem již zmiňovala, kniha je psána čtivě. Dalším faktem je, že se řadím spíše mezi ty náročnější čtenáře – mám ráda zvraty a šokující momenty, několik dějových linek, spoustu postav a detailů. Pokud čtenář preferuje pohodovou nenáročnou četbu s jednodušším příběhem, věřím, že se kniha může líbit více. Myslím, že autor má potenciál a u případné další tvorby se může posunout dále. Navíc mezi stranou 100-150, kdy se příběh zlomí a nabírá na obrátkách, je čtení zajímavější a rychleji ubíhá. Nakonec si tedy kniha ode mě vysloužila tři hvězdičky.

03.10.2020

Obdivuji každého kdo dokáže napsat knihu a děkuji autorovi, že mi dal příležitost přečíst jeho prvotinu. Musím říct, že mi v knize hodně chyběla přímá řeč (neříkám, že nebyla jen bych jí dala více) , příběh byl převážně rozvleklý popis různých krajin a souhlasím s Nikidree, kukuřice bylo až až...Také některé věci mi nepřišly, že by do sebe zapadaly např. Jon byl vykreslen jako neporazitelný bojovník, který jel vždy v bitvě napřed a "rozsekal" protivníky než ostatní dorazili a pak ho u vody drapla 3 člená hlídka? Hodně se také měnily pocity hlavních hrdinů : nejdříve, že už to vzdají, jsou na pokraji sil a za chvíli si vzpomněli na svoji lásku a ta jim dala sílu dál bojovat? Jinak s tou láskou to bylo taky takové "rychlé". Autor také pořád dokola opakoval co bylo zřejmé a někdy i nepodstatné. Také se mohl více pověnovat lince Ságů - víme jen, že přišli, obsadili a jsou zalezlí v chrámu a chtějí kámen na chrámy. Také temnota která ovládá občas Jona ? Na straně druhé musím vyzdvihnout, že přes všechny moje připomínky se mi kniha četla dobře - rychle takže potenciál to určitě má, dlouhé popisy mě vlastně na začátku držely v takovém jako napětí jak to bude pokračovat a jak to celé dopadne, mě také zajímalo.
Další díl si určitě přečtu a budu zvědavá na autorův další postup :-) jak v ději tak ve stylu psaní :-)

01.10.2020

Kniha byla dobrá. Začátek knihy mě hodně bavil. Říkala jsem si, že je to bomba. Ale postupně se to trochu táhlo. A něco mi tam chybělo. Konec byl zas dost pěkný. A samozřejmě hvězdička navíc za dobrý konec. U většiny autorů je další a další kniha lepší. Takže klidně si další knihu autora přečtu. A kdo má rád dobrodružství a boj v knize a i trochu té lásky tak doporučuju.

27.09.2020

Hned v úvodu zmíním, že si uvědomuji, že se jedná o první knihu autora. Čímž u mě má obdiv, protože co si budeme povídat, pisálkovství chce zkusit spousta lidí, ale maličké procento to dotáhne tak daleko, aby knihu vydali. I kdyby jen v e-podobě.
Avšak jak tak čtu komentáře pod sebou, je se mnou nejspíš něco špatně.. Nebo jsem barbar, co nedokáže tuto knihu ocenit.

Začíst se, bylo to nejhorší ze všeho. Než jsem se propracovala popisy a vysvětlivkami co kdy, jak a proč, dalo mi to zabrat.
Sáhodlouhé popisy krajiny, které se v podstatě dost opakují, působí mnohdy až "násilně". Vysoká tráva šumí jako moře, všude na polích nesklizená kukuřice, v horách temné lesy se spoustou skal a kamení,..
Vykreslit krajinu ano, ale rozhodně ne při každém sebemenším postupu jedince/skupiny. Kukuřičná pole mi potom už vážně lezla krkem. To se tam nic jiného nepěstuje? Budou celou zimu jíst jen jídlo z kukuřice?
Popisy se samozřejmě netýkají jen krajiny ale celkově všeho. U postav se sáhodlouze popisuje jejich vztah k čemukoliv - Jon je horal, hory mu dodávají sílu, v horách se cítí svobodně a bla bla. Jeho vztah k horám je snad na 3 stránky.

Děj místy silně pokulhával a upřímně jsem nevěděla, zda se tomu smát nebo nad tím brečet zoufalstvím. Některé pasáže (např. s tygřím samcem, přijmutí cejchu otroka, láska zmůže všechno,..) byly natolik absurdní, že se mi hlavou honilo jen nechápavé Eh?

To samé vzplanutí lásky Ya-ny a Jona. To jako fakt? Na základě dvou tří vět, které prohlásí v horečce a tomu, že se o něj stará? Celkově jejich zamilovanost je dost divná. Stejně jako neustálé oslovování miláčku, broučku a lásko. Místy se to absolutně nehodí.
Párkrát je v knize zmíněné, že Jona popadne "šílenství" a zabíjí hlava nehlava. Jednou jedinkrát se nad tím pozastaví jeho druhové, ale nikdo -ani sám Jon- to nijak neřeší? Nikoho nezajímá, co se děje? Jistě, zřejmě to bude v dalším díle, ale nějaký náznak tam měl být. Takhle to v podstatě vyšlo na prázdno.
Dialogy mezi postavami jsou občas taky dost otřesné. Takové škrobené a místy to jsou takové typické silácké fráze. Celkově spousta věcí v knize působí kýčovitě a naivně.

Autorovi bych doporučila se zamyslet nad tím, jaký příběh a hlavně v jaké podobě, chce čtenářům vlastně nabídnout.
Rozhodně bych omezila vykreslování krajiny, když na další stránce provede totální masakr nepřátelského oddílu na dvou větších odstavcích a potom hrdiny pošle zase do úkrytu lesa (nebo pole s kukuřicí!), aby si tam dopřáli oddech.
Precizní popisy krajiny s kýčovitou zamilovaností postav se prostě nehodí do příběhu s otroctvím, krutou armádou, silám temna a zabíjením. Ne, když všechny akce z celé knihy vydají sotva na čtvrtinu obsahu. A hlavně když žádná z postav nebudí dojmem, že se dokáže postavit nepřízni osudu. Ya-na spoléhá jen na svou lásku a Jon zase jen na Ya-nu a to, že když bude potřeba, ožene se mečem.

Rozhodně neplánuji číst případné další díly. Vítr z hor mě absolutně neoslovil a nesedl mi. Avšak pokud autor někdy vydá něco jiného, ráda si to přečtu. Už jen proto, abych zjistila, zda a jak se změnil jeho styl psaní. Tímto mu držím palce a přeji hodně štěstí v další tvorbě.

26.09.2020

Když mi autor nabídl tuto knihu přečíst, moc jsem od knihy neočekávala, ale musim říct, že mě doslova nadchla a během 3 dnů jsem ji přečetla, knížka mě vtáhla do děje, ikdyz někdo píše že dej je předvídatelny, tak to nesouhlasím. Hlavní postavy si mě získaly.
Negativa- popis byl místy hodně podrobný a dej se podobal hororu, příběh opravdu hodně surove popisován, ale to bych asi nepovažovala za negativum, velké negativum bych viděla obálku, ta se mi ke knize vůbec nehodí a určitě bych si podle obálky knihu nevybrala.
Celkove kniha super, má spád a vtáhne do děje, těším se na další díl a děkuji autorovi za zaslání knihy.

24.09.2020

Na to, že se jedná o autorovu prvotinu, je to skvělá kniha. Líbí se mi příběh, miluju hlavní postavy. Děj správně ubíhal, plynule navazoval. Jediné co mi trochu vadilo - už je to v komentářích párkrát napsané - bylo opakování podobných frází, hlavně při popisování přírody. Popisy byly obsáhlé, ale krásně napsané takže to mi vůbec nevadilo. Autor má skutečně velký potenciál a budu se těsit na další knihy. Děkuji autorovi, že mi umožnil si knihu přečíst.

23.09.2020

Libi se mi autoruv pristup, ze oslovil ctenare tak naprimo.

Zvyknu psat kratke a strucne komentare. Tak tedy: libi se mi jak autor umi vykreslit a popsat prostredi a konkretni situace. Mnohem lepe si to pak predstavuji. Ovsem nekdy neni na skodu zkratit nebo popsat jednou dvema vetami. Stacilo by to.
Nehynouci lasku mezi Jonem a Ya-nou jsem jim moc neverila ale to je ciste muj pocit.
Zaverem - bylo to oddychove,misty dost surove a take trochu predvidatelne.