Věc Makropulos
Karel Čapek
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/363045/vec-makropulos-up5-363045.jpg
4
1250
1250
Komedie o třech dějstvích uvedená poprvé v roce 1922 na scéně Vinohradského divadla, kde byl Karel Čapek dramaturgem. Podnětem k jejímu vzniku byla teorie profesora Mečnikova, že stárnutí je autointoxikace organismu. Dlouhověkost líčí, slovy autora, jako „stav velmi málo ideální a dokonce velmi málo žádaný". Vydáno jako program k divadelní adaptaci ve Stavovském divadle s premiérou 18.11.2010.... celý text
Přidat komentář
Skvělý příběh a motivy, akorát v těch kličkách a zápletkách v dědickém řízení jsem měla zprvu trochu nepořádek :D
Lidi, možná je to pro vás překvapení ale text divadelních her není dlouhý, tím raději hodnotící komentář nezahajujte, jen shodíte vaši úroveň coby čtenáře :D
Tenká malá knížečka ovšem s velkou myšlenkou. Otázka nesmrtelnosti je jedna z mnoha témat, které mě zajímají a právě rozpor, jenž vznikl na konci knihy, stojí určitě za zamyšlení. Vypadá to na další oblíbené dílo z pera spisovatele Karla Čapka.
Pro mne dalsi lahudka z filozie pana Karla Capka. A co vec makropulos ?Byla by pro lidstvo elixirem mladi, nebo naopak utrpenim ? Urcite stoji za to, se nad tim zamyslet .
Téma neobyčejné ... ale já bych určitě tak dlouho žít nechtěla. Zůstala bych sama, bez svých blízkých...
Jsem nadšena, dvě hodiny času nabité myšlenkami, které mi v hlavě zůstanou na dlouho. Čapek byl tak nadčasový. Ze začátku jsem se trochu ztrácela v postavách, kdo je advokát, kdo klient, kdo otec a kdo zase syn. Z Emilie čiší chlad, odevzdání, nezájem o nic, je cynická: "Já se čerta starala o své mladé... Bylo jich dvacet či víc. Člověk si někdy nedá pozor." Zároveň se neskutečně bojí smrti.
Za nejzajímavější považuji pasáž, kdy mají muži v rukou "věc Makropulos" a přemýšlí, kdo by si ji zasloužil, jak budou vybírat, kdo je ten vyvolený a kdo jen lůza: "Ale jediný možný pokrok světa je nahradit malé a slabé despoty silnými a velkými despoty. Privilegovaná dlouhověkost, to je despocie vyvolených. To je... vláda rozumu. nadlidská autorita vědění a výkonnosti. Vláda nad lidmi. Dlouhověcí se stanou nespornými vladaři lidstva. Máte to v rukou, pánové. Můžete toho zneužít..." Ještě teď mi mrazí.
Věc Makropulos zaujme svým nápadem, ale ničím dalším. Děj je zřejmě s ohledem k divadelnímu zpracování celkem jednoduchý a předvídatelný. Všechny charaktery jsou velice ploché a až zbytečně histerické. I tak ale dílo přináší zajímavý pohled na lidskou smrtelnost.
Čapek je můj nejoblíbenější autor. Všechny jeho knihy jsou pokladem. Chtěla bych to vidět v divadle.
Mám pocit, že tohle je jedno z těch dramat, která mají větší sílu a více vyzní na divadelních prknech než v knižním zpracování. Jde tu znát postupná gradace, kdy začátek není příliš záživný a je plný kliček ohledně dědického řízení, což vřele doporučuji číst nepřerušovaně, jinak v tom budete mít docela zmatek. Další dějství je už o něco lepší, více čtenáře upoutá a poslední je jako třešnička na dortu, která knize dodává na kvalitě. Je zde moc hezky zpracovaná úvaha o nesmrtelnosti a povaha některých lidí. Určitě bych ráda viděla divadelní zpracování už jen kvůli Emilii, jejíž charakter byl zpracován perfektně a moc mě bavil.
Recept na nesmrtelnost? Komu je vlastně určen? Kdo má právo zůstat nesmrtelným? Utopické dílo. Vždyť každé malé dítě ví, že pouze nadpřirozené bytosti z pohádek jsou nesmrtelné... A není to snad dokonce lepší, že člověk je smrtelný ? Takové otázky si klade autor ve Věci Makropulos a nutí čtenáře přemýšlet.... Další klasické dílo Karla Čapka. Ráda bych to někdy viděla i v divadle.
Úsměvné drama které celá společnost vnímá jako vážnou tragédii, avšak se jedná o anti-utopistický výsměch touze po věčném životu a ač přes dramatickou a pochmurnou atmosféru se jedná o positivně laděnou filosofickou celovečerovku. Sám Čapek ji nepovažoval za nejlepší své dílo, jak se zmiňuje ve svém dopise Leoši Janáčkovi, který se rozhodl Věc Makropulos adaptovat jako operu.
To, že divadelní hry od Karla Čapka jsou skvělé je skoro pravidlem. Věc Makropulos skvělá rozhodně je.
Nenávidím divadelní hry, ale toto dílo...naprosto mi to vyrazilo dech, potřebovala jsem číst dál a dál. Byla jsem tímto dílem fascinována, především zjištěním, že nesmrtelnost není takovou výhodou, jakou se může jevit. Pan Čapek mě nikdy nezklame. A už se taky chystám do divadla:-)
Ještěže ženy nejsou mladé věčně, taková povýšenost! I když některé se tak chovají, že? ...nádherná satira.
Slečna Emílie díky moci své krásy mohla jít až na hranu, ba i za ní, a stále ji vše procházelo. Laskavý Čapek zdůvodnil ony ženské intriky a cynické urážky její staletou nudou.
Kéž bychom i pro skutečné ženy měli takové ospravedlnění! :D
A závěrem, jako pravá femme fatale, projevila neskonalý talent pro teatrální, moralizující a fatální sebeznemožnění.
Už dlouho jsem si tuto knížku chtěla přečíst. Čapek sám v předmluvě napsal, že je to komedie, ale v člověku to vyvolá spíše smutný úsměv. "Malý člověk je věčný... malost se plemení bez oddechu jako mouchy nebo myši. Jen velikost umírá. Jen síla a schopnost umírá, neboť se nenahradí."
Nejdřív to začíná relativně nudně, samé právnické řeči, termíny a kličky. Později se to přehoupne až do myšlenky hrající si na boha. Však co jiného to taky je, když se dohadují komu by nesmrtelnost, nebo minimálně dlouhověkost povolili? Zároveň to ale člověka nutí přemýšlet, zda by nesmrtelnost skutečně stála za to a jaké by měla následky.
Jako komedie to na mne rozhodně nepůsobilo. Každopádně krásně napsaná hra, o něco víc mne zaujala než R.U.R. Ono je to asi z nějakého důvodu, že se nedožíváme tolika let, možná bychom se právě tak jako Emilia akorát unudili, a na ničem a na nikom by nám nezáleželo. Stáří se neubráníme, takže místo marných snah se mu ubránit bychom se ho měli naučit přijmout a stárnout umět s grácií ;-)
Asi všechno už bylo řečeno níže. Právě pomíjivost a krátkost života dodává hodnotu všemu, co je pro člověka důležité.
Štítky knihy
česká literatura tajemství dědictví rozhlasové zpracování nesmrtelnost sci-fi divadelní programyAutorovy další knížky
| 1948 |  Bílá nemoc |
| 2004 | R.U.R. |
| 2017 | Válka s Mloky |
| 2009 | Dášeňka čili Život štěněte |
| 2004 | Matka |
ČAPEK K. mě baví,to je literární mág,chci se svámi o to podělit i zároven radovat.
Tot krajan přeci náš,myšlenky nadčasové putují tu snámi dál,už tenkrát to věděl tenhle pán.
Vše do sebe zapadá tak jak má,nebudu vás déle rušit,přečíst si to zkuste každý sám.