Věc Makropulos

Kniha mně příjemně překvapila, protože byla opravdu čtivá a dobře propracovaná. Něco málo jsem nepochytila, ale celkový děj je srozumitelný. Patří mezi mé české nejoblíběnější knihy. Kdo čte klasiku určitě přečíst. Na zamyšlení i pobavení.

Kniha se mi velice líbila, ale jako komedie mi to tedy nepřišlo.

Velice zajímavá hra, která se zásadním způsobem vyjadřuje ke smyslu neustálého hledání věčného mládí či života za pomoci v podstatě náhodného setkání slavné ženy a její minulosti. Tato postava přicházející jakoby z jiného světa vnáší svou dokonalostí jistý neklid do duší ostatních, kteří pomalu odhalují tajemství, jejž skrývá. Ukazuje v plné nahotě celkem logické dopady její situace na způsob a stav jejího myšlení a nakonec vrcholí úplným odhalením záhadné skutečnosti, která dává do rukou lidí mocný nástroj, jehož prospěšnost je stejně nesporná jako strach z něj. 90 %

"Tak vidíte, věčný život! Kdybychom mysleli na rození… místo na smrt… Život není krátký. Pokud můžeme být příčinou života…“ Nejúžasnější pasáž. Opravdu stojí za chvíli času, kniha není náročná na četbu :)

Pěkná krátká hra k zamyšlení o nesmrtelnosti a co se může stát, pokud jí má jen někdo... jen nevím proč je to komedie, asi mi něco někde uniklo ;-(

Opravdu to člověka nutí, aby se zamyslel nad nesmrtelností. K čemu by nám byla? Veškeré věci, které nám dělají radost mají větší cenu díky své pomíjivosti. V nekonečném životě by vše ztratilo svůj význam. A jak to naznačil Čapek, zbyla by jen bezbřehá nuda, nuda ze života. I přes to se hlavní hrdinka bojí smrti, protože nezná nic jiného než život.

Večný život a mladosť? Myslím, že táto otázka vyvstane na mysli každému z nás.
Keď sa hlbšie zamyslíme, tak prídeme na to, že človek počas života a pribúdaním veku, na večný život mení názor. Skúste položiť otázku dieťaťu a starému človeku. Vopred si viem predstaviť odpoveď, ktorú dostanete. A Čapek tému nesmrteľnosti dokonale predviedol na postave Emilii Marty. Večnosť je otravná a všetko trvalé nám zovšednie a stráca zmysel, aj keď sa jedná o samotný život.

„EMILIA: Vy jste tak blízko všeho! Pro vás má všecko smysl! Pro vás má všecko nějakou cenu, protože za těch pár let toho ani dost neužijete… Oh můj bože, kdybych jen jednou ještě (Lomí rukama.) Hlupáci, vy jste tak šťastni! Je to až protivné, jak jste šťastni! A všecko jen pro tu pitomou náhodu, že brzo umřete! Všecko vás zajímá jako opice! Ve všecko věříte, věříte v lásku, v sebe, ve ctnost, v pokrok, v lidstvo, já nevím v co, já nevím v co! Ty věříš v rozkoš, Maxi, ty Kristinko, věříš v lásku a věrnost. Ty věříš v sílu. Ty věříš v samé hlouposti, Vítku. Každý, každý, každý v něco věří! Vám se to žije, vy… blázni!“

Má věčný život nějaký smysl, má nějakou cenu, stojí vůbec za to?! S těmito otázkami se čtenář Věci Makropulos dříve nebo později potká. Jistě dlouhověkost by měla svá pro a proti, ale co převáží ?! Je podstatnější to, že můžete žít tak dlouho, že se můžete naučit všemu čemu chcete, že můžete navštívit všechna ta úžasná místa, co jich svět nabízí a zažít tolik zážitků, že na ně jeden život nestačí? Nebo za dlouhověkost prostě zaplatíte nudou, všední šedí, která vám veškerou tu radost ze života, která vám byla dána, prostě sebere a vy už nežijete a jen pustě přežíváte?! Nemáte už sny, cíle, ani plány. Nic vás nebaví, tak už jste schopní jen světem kolem sebe pohrdat a pohrdáte i sami sebou. Stojí to za to?!

Elina Makropulová se k receptu na dlouhověkost dostala spíše náhodou než vlastním přičiněním. Z mladé dívky se stala žena, která si život užívala plnými doušky, občas možná až nemístně, nicméně život jako takový pro ni už po čase ztratil význam a smysl. Přesto se slepě dál poutala k dlouhověkosti, protože nic kromě života (spíše snad přežívání) neznala a ze smrti měla strach.

Pohled mladší generace na život a jeho cenu se tu také objevuje. Prvním případem je postava Janka, byť je to pohled tragický. Druhým je pak Kristina, která se nebojí rozhodnutí, co s receptem na dlouhověkost vlastně udělat.

Pohled starší generace (skupinky silných mužů v tomto případě) mi přišel místy spíše humorný, alespoň pan Kolenatý to bral spíše s humorem a ironií. Pan Vítek v tomto objevu viděl dar pro lidstvo – otázka je, zda by o to lidstvo vůbec stálo a zda by toho jak má lidstvo ve zvyku nezneužilo, no a pan Prus se rozhodl tvořit elitu a jeho názory působily až nebezpečně…Nicméně u těchto jejich úvah si čtenář mohl udělat obrázek, co jsou vlastně zač.

Po rozhovoru s Emilií si však všichni přítomní začali klást otázky, zda to za to stojí, jestli je to dar nebo naopak prokletí a hezky to nakonec vyjádřil překvapivě sám pan Prus :

„PRUS: Tak vidíte, věčný život! Kdybychom mysleli na rození… místo na smrt… Život není krátký. Pokud můžeme být příčinou života…“

Co dodat - další Čapkova hra, která stojí za přečtení, není náročná, není dlouhá, místy vtipná a určitě se u ní zase zamyslíte, minimálně nad tím, jestli byste sami chtěli žít věčně nebo ne…

Musím říct, že bych knihu nedefinovala jako komickou. Byla pro mne spíše hodna zamyšlení, mnohdy působila spíše pesimisticky. Kniha přímo vybízí k zamyšlení, jak bychom se chovali, kdyby "nápoj věčného života" doopravdy existoval. Ovšem za sebe můžu říci, že jsem ráda, že neexistuje a snad ani existovat nikdy nebude.

Vřele doporučuju, přečteno za jeden večer, kdo chce poznat Čapkovu tvorbu, šáhněte po tomto díle, nebudete litovat!:-) Oddychové a čtivé čtení, neobyčejné, poučné, ale zároveň upoutá vaši pozornost:-)

Divadelní zpracování jsem neviděla, ale kniha je výborná, jen bych se jí neodvážila nazvat komedií.

Má nejoblíbenější věc od Čapka! Je to velmi podnětné dílo a v tom spatřuji u knížek tu nejvyšší hodnotu. Poprvé jsem Věc Makropulos slyšela ve výborné (nejspíš rozhlasové) namluvené adaptaci. Pokud se vám někomu podaří na to narazit, vřele doporučuji.

"Hahaha, konec nesmrtelnosti!"

Věc Makropulos z mého osobního pohledu nevyznívá tak docela jako komedie. Avšak velmi mě nadchla. ...Co kdybyste měli možnost žít celých tři sta let? Co byste udělali? Pan Čapek opět nezklamal, mám zase pár podnětů k přemýšlení.