Věc Makropulos
Karel Čapek
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/553621/bmid_vec-makropulos.jpg
4
1219
1219
Komedie o třech dějstvích uvedená poprvé v roce 1922 na scéně Vinohradského divadla, kde byl Karel Čapek dramaturgem. Podnětem k jejímu vzniku byla teorie profesora Mečnikova, že stárnutí je autointoxikace organismu. Dlouhověkost líčí, slovy autora, jako „stav velmi málo ideální a dokonce velmi málo žádaný“. 2. vydání.... celý text
Přidat komentář
Zamýšlení se nad smyslem nesmrtelnosti. Na rozdíl od Války s mloky, mě tato kniha moc nepohltila.
V porovnání s ostatními Čapkovými dramaty mě Věc Makropulos natolik nepohltila. Úvahy o délce života a o smyslu nesmrtelnosti jako hlavní nosná myšlenka jsou zpracovány velmi pěkně, paní Makropulos vylíčil Čapek tak, že bych s ní nevydržel v místnosti ani 5 minut (ale nepochybuji, že to bylo zcela záměrně).
Jako právníka mě pobavilo to, jak si Vítek vzdychá nad tím, že už končí ten krásný soudní spor, který se táhne tři generace.
Konečně se ke mně dostala nějaká česká klasika a dojem jsem z ní zpočátku měla takový všelijaký... v postavách jsem měla trochu zmatek, ale v druhém dějství se vše rozjelo a my tak odhalili, kdo je ta slavná paní Marty a proč se kolem ní rozlévá aura podivna a očarování. Soudní proces děj ještě víc vygradoval a závěrečné filozofické myšlenky čtenáři daly příležitost se nad dlouhověkostí zamyslet...
Přemýšlela jsem, jestli dát 3* nebo 4*, ale pro tu myšlenku dlouhověkosti a její podání jsem se nakonec rozhodla pro 4* :)
Knihu jsem přečetla v rámci svého rozšiřování obzorů v oblasti klasické literatury a chystám se na další Čapkova díla. Občas jsem se trošku ztrácela v postavách a hlavní postava mě chvílemi dost štvala, ale oceňuji hlubší myšlenku a nadčasovost knihy.
Na Věc Makropulos jsem byla zvědavá, na Čapka už jsem se chystala déle a teď jsem se k němu dostala díky maturitní četbě. Knížka se četla dobře, ale trvalo mi, než jsem se překousala přes úvod, trochu jsem se ztrácela v ději a nebavilo mě to. Zhruba v půlce začal ale být děj napínavější a zajímalo mě, jak příběh skončí. Ze závěru opravdu mrazí, autor píše o zajímavých myšlenkách, líbilo se mi také poselství příběhu. Škoda toho rozvleklého úvodu, ale těším se na další Čapkovy knížky.
Tohle mě upřímně řečeno vůbec nechytlo. V porovnání s jinými Čapkovými dramaty je Věc Makropulos slabá a její hodnocení tady na databázi považuji za neúměrné. Nápad je skvělý, stejně jako závěrečné úvahy nad životem a hodnotou jeho pomíjivosti. Zpracování ale vázne. Postavy byly směšné (ale ne vtipné), nepropracované, chovaly se iracionálně, objevovaly se a zasahovaly jedna přes druhou - ano, chápu, že šlo o komedii, ale moc hezky tedy nezestárla a působila silně "outdated". Možná je tedy nefér hodnotit ji z dnešního pohledu, ale při srovnání s Matkou nebo Bílou nemocí se tomu zkrátka neubráním.
Potom co mě Bílá Nemoc naprosto dostala, tak tato hra mě naopak docela zklamala. Asi už mám Čapkův standard nastaven moc vysoko. :-)
Nadčasová kniha ! Kupodivu jsem hru kdysi viděl v Třeboni, kde ji hráli (a výtečně) ochotníci z Prachatic. Nešlo než zajít do knihovny a čekat až bude k mání. Karel Čapek je šíří svých témat u nás ojedinělý.
Elina Makropulos alias Emilie Marty se musí opít, aby prozradila, že je dcerou lékaře působícího u dvora Rudolfa II. Alchymisté připravili elixír mládí a Elina přežívá do XX.století. Ale bojí se smrti. Řešení ? Pokračovat v životě (ale i to je hrozné), pak tedy.... ?
Obdivuji paní Soňu Červenou jak se s rolí E.M. vyrovnala v Národním divadle. Šlo o událost roku i zásluhou mezinárodního týmu, který hru připravil netradičním, ale vynikajícím způsobem.
Krásná myšlenka, že život má smysl pouze, máme-li někoho rádi a někdo má rád nás.
Ne nadarmo jsme smrtelníci. Co dodat... Málokdo dovede vtěsnat takový příběh, téma a pointu do tak mála stran. Když nad tím tak přemýšlím, tak v dnešní době by se tento námět rozmělnil, proložil slovní vatou a vydal minimálně jako trilogie. V osobě pana Čapka náš národ měl a má opravdu poklad. Mrzí mě, že není nositel Nobelovy ceny za literaturu.
Ač jsem v mladé nevědomosti neuměl docenit Čapka a snažil jsem se mu vyhýbat byl jsem touto tenkou knihou a zápletkou mile překvapen.
Čapkova dramata se pomalu (ale jistě) stávají mými oblíbenými literárními kousky. Proč jsem se jen tak dlouho odhodlávala k tomu, abych si je přečetla?
ČAPEK K. mě baví,to je literární mág,chci se svámi o to podělit i zároven radovat.
Tot krajan přeci náš,myšlenky nadčasové putují tu snámi dál,už tenkrát to věděl tenhle pán.
Vše do sebe zapadá tak jak má,nebudu vás déle rušit,přečíst si to zkuste každý sám.
Skvělý příběh a motivy, akorát v těch kličkách a zápletkách v dědickém řízení jsem měla zprvu trochu nepořádek :D
Lidi, možná je to pro vás překvapení ale text divadelních her není dlouhý, tím raději hodnotící komentář nezahajujte, jen shodíte vaši úroveň coby čtenáře :D
Tenká malá knížečka ovšem s velkou myšlenkou. Otázka nesmrtelnosti je jedna z mnoha témat, které mě zajímají a právě rozpor, jenž vznikl na konci knihy, stojí určitě za zamyšlení. Vypadá to na další oblíbené dílo z pera spisovatele Karla Čapka.
Pro mne dalsi lahudka z filozie pana Karla Capka. A co vec makropulos ?Byla by pro lidstvo elixirem mladi, nebo naopak utrpenim ? Urcite stoji za to, se nad tim zamyslet .
Štítky knihy
česká literatura tajemství divadlo dědictví rozhlasové zpracování herečky nesmrtelnost čeští spisovatelé Karel Čapek, 1890-1938 Národní knihovna ČR sci-fiAutorovy další knížky
| 1948 |  Bílá nemoc |
| 2004 | R.U.R. |
| 2017 | Válka s Mloky |
| 2009 | Dášeňka čili Život štěněte |
| 2004 | Matka |
Čapek si zvolil opravdu velmi těžké téma na jednu divadelní hru - téma nesmrtelnosti - a nutno říci, že účel - tedy popsat svůj názor, že nesmrtelnost je něco bez čeho se obejdeme, ba co víc - je to něco co by lidem vposledku spíše uškodilo.
Co se týče myšlenek v knize obsažených, má cenu si pokládat otázku - co je to vlastně lidský život? - odpověď může znít od každého trochu jinak, co je ale nejdůležitější - je to něco co někde v čase začíná a někde v čase končí. Prodlužování života do nekonečna se prokazuje jako nesmyslné, protože člověku se ztrácí smysl života. K lepšímu popisu (i mého názoru) mě napadají slova Franze Rosenzweiga - "Ze smrti, ze strachu ze smrti, se pozvedá veškeré (lidské) poznání" (parafrázuji) - je třeba se ptát - k čemu by náš život vedl, pokud by nebylo smrti - nejenže by nebylo důvodu k hledání poznání, ale ani důvodům k jiným "lidským etapám" (dospívání, založení rodiny,...), protože na všechno by byl vždy čas, vždy by se dalo počkat - a vždy by se dalo ptát - proč to vlastně dělat?
Hlavní hrdinka dramatu zažívá nudu, obrovskou a ničivou nudu z veškerého žití - a ačkoli s některými myšlenkami nesouhlasím (konkrétně si vzpomínám na myšlenku dosáhnutí "plnosti" v uměleckém směru - Marty se stala "dokonalou" zpěvačkou a už neměla kam dál postupovat - myslím, že v umění se dá vždy kam postupovat) rozumím té nudě, rozumím té prázdnotě ničící člověka, který žije již 5x déle než "průměrní" lidé, svým způsobem by to mohla ale býti nuda zajímavě existenciálního charakteru, který by určitě taky někdy stál za popis - z jiného úhlu pohledu. Marty ale stále žene touha za poznání - sama přiznává, že právě proto, že má strach ze smrti, proto chce získat to, co jí dovolí žít dále - třeba i věčně. Sama je však v hloubi srdce už dávno mrtva - je beze smyslu pro život, ačkoli se mnohým zdá, že vděční fanoušci jí tento smysl dávají - a paradoxně jí mnozí její život velmi závidí. Sama je však v hloubi duše dávno mrtva - zde mě napadá refrén jakési básně od Nietzscheho - "mrtev nesmrtelností". Víc říkat asi netřeba.