Večerní písně
Vítězslav Hálek
Večerní písně (1859) je název sbírky lyrických milostných básní českého básníka Vítězslava Hálka. Jedná se o básníkovu lyrickou prvotinu. Sbírka obsahuje definitivní podobu šedesáti pěti krátkých milostných básní, které autor napsal pro svoji žačku a pozdější manželku Dorotku Horáčkovou. Básně nemají nadpisy, jsou pouze číslovány, mají písňovou formu s jednoduchým rýmem, často gramatickým. Svou prostotou připomínají lidové písně, vyvolávají dojem bezprostřednosti a jejich větná stavba se vyznačuje přirozenou hovorovostí. Obsahem sbírky je vyjádření pocitu šťastné lásky. Protože je milostný vztah pro básníka nejvyšší nadčasovou životní hodnotou, postrádá jeho zobrazení téměř jakýkoliv erotický podtext, a milovaná dívka není charakterizována svou tělesnou krásou. Láska je ve sbírce opěvána jako obecná, všepronikající kosmická síla dávající světu smysl. 1. vydání... celý text
Přidat komentář
Večerní písně, to je krásná milostná lyrika. I když se v některých případech může někomu zdát, že Hálkovy básně jsou až infantilní a stavba rýmu je taková nebo onaká, že sbírka je pořád jen o jednom a o tom samém - o lásce, je dobré si uvědomit, pro koho ty básně Hálek psal a v jaké době. Hálek je romantik. Idealista, který ve svých verších zpívá v těžké době radost druhým. Večerní písně jsou souborem básní, které psal Vincenc své Dorotce. Je v nich to nejupřímnější vyznání milostného citu. Dokud muži píší zamilované básně svým ženám, tento svět nemůže být veskrze zlým místem k životu.
Jak poezii moc nemusím, bylo jasné, že na pět hvězdiček to nebude. Kdysi jsem jednu báseň z této sbírky četla a hrozně mě zaujala. Zjevně to byla perla v košíku barevných kamínků, protože zbytek je buď ucházející, nebo divný.
Rýmy jsou někdy dost jednoduché až infantilní (dalšími čtenáři již zmiňovaná srdíčka, holubičky a slavíčci), žádný Mácha to není. Ale zase není těžké veršům porozumět.
I ta hlubší myšlenka se čas od času najde, Hálek někdy dovede popsat některou ze slovy nepopsatelných situací. Zjevně má takovou schopnost jen básník s prostšími verši než umělec tvořící krkolomná a přespříliš lyrická souvětí.
Mně se tyto Hálkovy básně líbily moc. :) Příliš obrazné či jinak "složité" poezii zrovna neholduji a uznávám, že množství básní z této sbírky je plné zdrobnělin až by asi někdo řekl, že "ty básně jsou moc přeslazený", ale mně se to prostě líbilo. :)
K pochopení atmosféry té doby, je fajn přečíst si alespoň některou z povídek, popř. komentář Z.Nejedlého. Byla to doba RU monarchie, kde chudoba neměla ani šanci něco změnit a snít o změně byla odvaha. Citát z těch veršů podmanivých : Kdybys mně vzít měl zpěvu dar - pak nechci déle žíti. A za zpěv chtěls mi štěstí dát - já nechci šťasten býti. Večerní - jsou stvořeny za večera a noci a pochopení té moci je čas podvečera a nočního bdění působivější. tjz. Hálkovy básně jsou hedvábným pohlazením. (tjz.-má značka : to já znám)
Jak už někdo trefně napsal, je to samý měsíček, hvězdičky, srdíčko, ptáček, slavíček, nebíčko, boleníčko... Čistou milostnou lyriku nemám příliš v oblibě. Na rozdíl od předchozích sbírek (Ballady a romance, Pohádky z naší vesnice) ale aspoň nemám problém s porozuměním, co chtěl básník říci. Také se mi zdá, že častěji sedí rýmy. Zvažovala jsem dvě hvězdičky, ale pak jsem se rozhodla zůstat při jedné (byť je to technicky zatím to nejlepší, co jsem od Hálka četla), protože mě otravovaly sebestylizace autora do role pěvce (a kdovíčeho báječného zneuznaného ještě... mně zatím stále ještě nepřipadá jako zneuznaný pěvec). Na 19. století slabé.
Knihu jsem četla před rokem, ale i dnes bych si ji klidně znovu přečetla. Myslím si, že každý si v knize najde alespoň jeden rým, který mu sedne jako nové boty :)
Hálkova sbírka pro mě představuje jednu z nejkrásnějších sbírek, co znám. Asi bych svým názorem spíše zapadl do 19. století, ale nestydím se za to, že mám raději Hálka než Nerudu. A jsem nesmírně šťastný, že mám jeden kus z mimořádného vydání Písní večerních.
Krásné. Podle mě často podceňované pro svou jednoduchost. Mám ráda náznaky a nedořečenosti, ale někdy je krásné číst něco doslovně krásného.
Mně se líbila. Jsou tam hezké motivy - když přirovnává lásku k modlení a tak. Na to, že je to 19, století, to ujde
Štítky knihy
milostná poezie poezie klasická literatura
Autorovy další knížky
2008 | Večerní písně |
1986 | Milostný listář |
1957 | Muzikantská Liduška |
1954 | Domove líbezný |
2009 | Na vejminku |
Básně mám ráda. Lyriku miluji, Ale zjistila jsem, že zrovna Večerní písně tedy nemusím. Dílo Vítězslava Hálka znám, ale tyhle verše mě nějak neoslovily. Rozuměla jsem jim, to ano, ale jsou asi opravdu už překonané. I když si uvědomuji, kdy byly napsané, jak tehdy lidem pomáhaly, nedokázala jsem si je oblíbit.