Večne spievajú lesy / Zo smrtnej hory fúka / Niet inej cesty

06.03.2017

Nádherná kniha...

06.01.2017

Jako mám s podzimem spojeného Pána prstenů, bude pro mě se zimou spojená právě tato trilogie. Ideální knihy pro dlouhé zimní večery, kdy se člověk chce zastavit a popřemýšlet o smyslu života. Mezi řádky, v chybách a přešlapech postav, jejich trápení a myšlenkách je vepsána moudrost nasbíraná za věky lidské existence, která vždy byla a bude aktuální.
Z příběhu přes dramatické osudy postav a životní zvraty sálá poklid a drsná harmonie severských lesů, kde je proti síle přírody lidský život jen kratičká bezvýznamná lopota. Určitě se ke knihám budu vracet.

04.01.2017

Když mi bylo asi 13 tak mi ji půjčila babička k přečtení, co na ni budu říkat. Opravdu jen půjčila - byl to její poklad, byla ve slovenštině a vždy si ji četla na Vánoce nebo v zimě za mrazivých zasněžených nocích. Já, byť už v pubertě, jsem k ní přistupovala téměř s úctou a bázní. Četla jsem ji tehdy taky v zimě a měla pro mě neskutečné kouzlo. Cítila jsem z ní opravdovost života, vážnost, i krutost. A ta příroda, jak jsem si ji představila... Letos jsem se k ní v období Vánoc vrátila a bylo to moc pěkné, pro mě nostalgické čtení. Krása.

14.11.2016

Stručné, studeně odtažité, ale přesto blízké a vřelé. Krásné a drsné, tradiční a seversky specifické - prostě Norsko. Taková je i tato trilogie. Zvratové události ovlivňuící život hlavních postav jsou shrnuty do jediné oznamující věty, myšlenkové pochody a úvahy jsou detailněji rozepsány. Vedlejší postavy se okrajově míhají dějem, často neznáme jejich jména, ale cítíme, že tam všechny patří - stejně jako stromy ve "věčně zpívajících lesích". Kombinace severského počasí s útulným interiérem se nenásilně zrcadlí ve vzhledu hlavních postav a jejich duševních pochodech, zvláštní propojení tradičního a neměnného s nutnou přizpůsobivosti. Ano, musíme vzít v potaz starší vzletné vyjadřování a rozpačitý začátek, ale tato kniha je prostě silná. Silná a moudrá.

07.07.2016

Dávám pět hvězdiček....nikdy jsem o téhle knize neslyšela a jen ze zvědavosti jsem si Věčně zpívají lesy koupila...přečetla jedním dechem a hned jsem si musela dokoupit další dva díly. Ty už byly malinko slabší, ale stejně stály za přečtení. Občas mě trošku štvalo chování některých postav...obzvlášť pak Adelheid....ale to už je jen o sympatiích k jednotlivým postavám :-) Jinak všechny díly se moc pěkně čtou a úplně jsem byla vtažená do té severské přírody a k jejím obyvatelům. Kéž by takových pokladů bylo víc.

23.06.2016

Děj se odehrává na počátku 19. století uprostřed tvrdé severské přírody. Stylově je někde mezi romantismem a realismem – jsou tu precizní popisy i ponory do emočních bouří postav, místy skoro hysterických. To ale jen naznačuji, jak vypadá povrch románu. Pod něj se přes hutný a někdy trochu rozvláčný Gulbranssenův jazyk dostává trochu ztěžka, ale stojí za to se jím prokousat.

Těžištěm knihy jsou velké a silné postavy. Od „Starého“ Daga, mocného sedláka, ovládajícího svojí tvrdostí i moudrostí celý kraj, po Adelheid, která do hospodářství přišla z města, když se provdala za Dagova syna. Velikost těchto postav ale nespočívá v tom, že by to byly hotové charaktery. Jsou to lidé, kteří stále znovu a znovu bojují o svůj život, jeho podobu a smysl. Každý cíl, kterého dosáhnou, každá moudrost, ke které skrze své strasti dospějí, před ně staví další, ještě namáhavější úkoly. Je tu mnoho drsných scén, kdy jsou duše postav nataženy na skřipec až k prasknutí. Přesto se nevzdávají, nenechají se ukonejšit úspěchem ani odradit ranami osudu. Tato jejich vytrvalost a vnitřní poctivost vůči sobě samým i svému okolí dává knize velikou cenu. Ukazuje totiž velmi dobře, že náš život není nikdy hotový, není možné dojít do jeho cíle, není možné nad ním „vyhrát“ – je ale velmi snadné prohrát, pokud o sebe a své nejbližší přestaneme bojovat.

Je to hodně těžké čtení, především emočně, protože kniha je plná náročných, vypjatých scén a těžkých, často úzkostných myšlenek. Díky tomu je ale přes svůj věk stále aktuální a cenná ve svém přemýšlení o životě. A ve výsledku rozhodně čtenáři nebere naději, právě naopak.

„Něco takového zasáhne naši pýchu. Ale sám život naši pýchu rozbíjí. A my životu nejlíp porozumíme, až bude naše pýcha rozbita.“ [Starý Dag]

10.04.2016

Knihu jsem poprvé četla asi před 30. lety a na ní jsem si opět ověřila, jak v různých životních etapách se člověka silně dotýkají různé věci. Krásná kniha vhodná na dlouhé zimní večery a noci.

30.03.2016

Určitě nečtěte, pokud v knihách hledáte jen akci a napětí...všem ostatním chci povědět, že už jsem dlouho nečetla tak hlubokou knihu o hledání smyslu života, příběh, kde se zdánlivě některé situace a popisy opakují, ale který má silnou vnitřní dynamiku. Jedna z knih, které vám nechají svou stopu v myšlenkách natrvalo.

29.03.2016

Nejlepší sága, jakou jsem kdy četla. Určitě doporučuji.

18.03.2016

Když mi bylo asi 13, tak mi ji půjčila babička k přečtení, co na ni budu říkat. Opravdu jen půjčila - byl to její poklad, byla ve slovenštině a vždy si ji četla na Vánoce nebo v zimě za mrazivých zasněžených nocích. Já, byť už v pubertě, jsem k ní přistupovala téměř s úctou a bázní. Četla jsem ji tehdy taky v zimě a měla pro mě neskutečné kouzlo. Moc si ji už dnes nepamatuji, ale cítila jsem z ní opravdovost života, vážnost, i krutost. A ta příroda, jak jsem si ji představila...

05.03.2016

Přečteno, několikrát za život. Moje srdcovka.

24.02.2016

Na dnešní dobu skoro archaické čtení. Dávné norské doby... Ale jinak docela fajn, nemám nic proti....

16.02.2016

Nádherné čtení! Stejně jako mi tato trilogie pohladila dušičku po manželově smrti, tak mi pomáhá dodnes, když mám pocit, že se na mě "řítí svět"... Dokonce mám pořízené výpisky hlubokomyslných myšlenek autora, které vložil do úst starého Daga...nejvíc na mě zapůsobila věta "Když Bůh sešle na lidi tragédii, tak je buď zkouší nebo trestá" - to je přece tak pravdivé, tak skutečné...A úžasný popis severské přírody, provázející čtenáře po celou trilogii, ten jen zkrátka neopakovatelný!

08.01.2016

Krásně vylíčená severská příroda i mlčenlivý a drsný severský život. O lidech vysoko v horách, kde jediné gesto a jediný čin vydají za tisíc slov. Krásně se to četlo, hezky vylíčené charaktery. Pro mě kniha měla opravdu velkou sílu. Sílu větru z hor

31.12.2015

Ani nevím, jak dlouho už mám tuhle knížku v knihovničce. Ani nevím, proč jsem tak dlouho váhala s jejím čtením. Okouzlovala mě už svým názvem. Srdcem jsem věděla, že je to ono, a rozumem se bála zklamání. A srdce mělo pravdu - jako vždy.
"Byl to silný prožitek úcty k minulosti a zděděné moci, k opravdovosti a jistotě, která tady vyzařovala ze všeho..."
"To, co člověk má v nitru svého srdce, to přece nelze spatřit v zrcadle, a už vůbec ne vlastníma očima."
"Nejobtížnějším uměním života je vymanit se z područí peněz."

29.11.2015

Skvěle napsaná rodová sága ! Věčně zpívající lesy (i další dva díly) mi přesně padly " do noty"...Osudy svérázných lidí z norského kraje pod horami, jejich starodávné zvyky, síla a hrdá nezávislost, letitá moudrost i rovnost a čest, mě naprosto učarovaly a fascinovaly. Autor je mistrným znalcem lidských povah a umí je brilantně vykreslit. Zejména myšlenky, jak se sváří v každém člověku jejich horší "já" s jejich lepším...Obsáhlý příběh plyne líným, pomalým tempem, zrovna tak, jako plyne život lidí na severském venkově. A k tomu detailní popisy krásné a drsné severské přírody, mohla jsem se s nimi toulat po horách ! Dávám ( výjimečně ) plný počet bodíků a určitě se k této zdařilé trilogii ještě někdy vrátím !!!

05.10.2015

Příběh rodu Björndalů z Medvědího Dolu, psán po starém způsobu severských ság. Aniž by nudil, obsáhne pomalým způsobem život několika generací a provede vás tvrdým životem silných lidí.

02.09.2015

Trilogii jsem četla poprvé jako gymnazistka, nejprve jen první díl, později jsem se dostala i k dalším dvěma knihám. Přiznávám, že zpočátku mi některé pasáže přišly zdlouhavé a netrpělivě jsem čekala, až líčení dostane větší spád. Snad pod vlivem současných moderních autorů... Po delším čase jsem se k Gulbranssenovi vrátila a četla ságu znovu od počátku. Tentokrát jsem shltla vše a nemohla se od knih odtrhnout. Syrová, drsná, ale nádherná severská sága mě dostala.

04.07.2015

V súvislosti s týmto dielom úprimne ľutujem jednu vec – že sa mi nedostalo do rúk tak pred desiatimi rokmi, ako pätnásťročná by som si ho skutočne vychutnala. Teraz, po hromadách prečítaných kníh (diametrálne odlišných kníh!) subjektívne vnímam nedostatky typu – rozvláčne pasáže, ťažko uveriteľné situácie, nedotiahnuté veci, rozporné miesta alebo opakujúce sa motívy. Desať rokov je zachytených v jednom odstavci a potom sa na tridsiatich stranách nachádza detailný opis vianočného stolovania, ´panenskej komôrky´ či kaderí ústrednej ženskej postavy (myslím Adelheidu Barrovú, neskôr Björndalovú, je to mimochodom nesympatická, egocentrická, z môjho pohľadu neveľmi chápavá a trochu hysterická osoba). Nazvala by som to rozťahanou rozprávkou pre dospelých. Tiež les taký a onaký, ale pritom stále rovnaký... Skrátka, v mladšom veku by som ku knižke rozhodne nepristupovala kriticky.

No napriek všetkému, čo spomínam, dielo nenazvem nepodareným, cez všetku moju terajšiu nepriazeň bolo pekné, vzletné a svojim spôsobom baladické. Zvraty vedeli byť poriadne prekvapivé. Kto má rád eposy o svojráznych ľuďoch žijúcich v lone prírody, určite neobanuje.