Věčně zpívají lesy / Vane vítr z hor / Není jiné cesty
Trygve Gulbranssen
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/101758/bmid_vecne-zpivaji-lesy-vane-vitr-z-hor--RuH-101758.jpg
5
285
285
Věčně zpívají lesy série
V jednom svazku vydané tři díly slavné rodové ságy o Dagu Björndalovi, patriarchovi z Medvědího Dolu, nejsou jen líčením dávných zvyků norského venkova, drsné krásy severské přírody a tvrdého zápasu lidí, žijících uprostřed „věčně zpívajících lesů“. Je to i hluboce poetické, působivé vyprávění o dramatických osudech, o lásce vášnivě zničující, ale i o lásce čisté a vykupující. Je to příběh o zradě, nenávisti a pohrdání, ale zároveň i o skutečném přátelství a veliké a všechápající lidské moudrosti. Dag Björndal a jeho rod životními zkouškami dozrávají do podoby skutečného protipólu oficírské pološlechty a bohatnoucích kupců, tyjících z pozlátka válečnické slávy a společenského pletichaření. Jsou protipólem i sedlákům z rovinatého kraje pod horami, jejich úzkému obzoru a malichernosti, zaštítěné povětšinou plnými stodolami a poslušnou důvěrou v panstvo. Medvědí Důl není jen rodovým statkem. Stal se symbolem jistot, svobodné nezávislosti a hrdé nepokořenosti. Je domovem pro ty, kdo svými životy pokračují ve zděděném odkazu.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1991 , Československý spisovatelOriginální název:
Og bakom synger skogene, Det blaser fra Dauingfjell, Ingen vei gar utenom, 1987
více info...
Přidat komentář
Krásná, čtivá norská rodová sága, plná lesů, divoké přírody z doby, kdy lidé každodenně bojovali o přežití. Úžasný výlet do historie.
keby to šlo, dám hviezdičiek 6..hlboké lesy, hlboké úvahy, duša človeka versus nehostinná príroda na severe. A hlboká láska...mladá Adelheida ide za Dagom, svojím vysneným princom...a zrazu, vďaka prispeniu starého Daga sa sen stáva skutočnosťou...
Akurátže život na severe nie je prechádzka ružovým sadom. Fandila som jej, silná odhodlaná žena. Oplakala som s ňou ťažké chvíle...spolu s ňou som obúvala lyže a brodila sa snehom hľadať svojho muža.
Mladý Dag sa celú knihu boril so svojím osudom, volaním rodu a hľadal svoje miesto na svete, až ho našiel.
A nakoniec - starý Dag - ústredná postava, mysliteľ, tvoriaci jadro celého príbehu. Jeho úvahy sú veľmi inšpirujúce i dnes.
Boh, príroda, a my....
Ani nedovedu popsat, jak moc tuhle trilogii i autora miluji. Vlastně je mi jeho styl psaní dost blízký a je mi velkou inspirací na mé vlastní cestě.
Mám z téhle trilogie takový zvláštní pocit. "Starý" Dag Björndal je zvláštní postava, těžko jsem mu rozuměla, jeho úvahám. To je možná to, co mi asi vadilo. Jakoby byl tu děj jen pojítkem mezi Dagovými myšlenkami. Líbily se mi popisy norské krajiny, ale postrádala jsem více ze skutečného "života" všech postav (Terezy, mladého Daga), více děje. Tragické události jsou jen letmo zmíněny, někdy jsem se divila, co se vlastně stalo a hledala v předchozích řádcích. Pro mě nebyla trilogie tak přitažlivá, jak jsem čekala.
Veľmi pekne napísaná trilógia o živote na severe. Príbeh jedného rodu v 19.storočí. Nórska drsná príroda, boj o prežitie, milosrdenstvo a láska. To všetko a mnoho iných myšlienok tam nájdete, ak sa rozhodnete knihu prečítať.
Hlboká a múdra kniha o skutočnom živote. Veľa mi dala. Chápem všetkých, ktorí ju čítajú opakovane, pretože je v nej všetko, čo je pre dobre prežitý ľudský život podstatné.
keby to šlo, dám hviezdičiek 6..hlboké lesy, hlboké úvahy, duša človeka versus nehostinná príroda na severe. A hlboká láska...mladá Adelheida ide za Dagom, svojím vysneným princom...a zrazu, vďaka prispeniu starého Daga sa sen stáva skutočnosťou...
Akurátže život na severe nie je prechádzka ružovým sadom. Fandila som jej, silná odhodlaná žena. Oplakala som s ňou ťažké chvíle...spolu s ňou som obúvala lyže a brodila sa snehom hľadať svojho muža.
Mladý Dag sa celú knihu boril so svojím osudom, volaním rodu a hľadal svoje miesto na svete, až ho našiel.
A nakoniec - starý Dag - ústredná postava, mysliteľ, tvoriaci jadro celého príbehu. Jeho úvahy sú veľmi inšpirujúce i dnes.
Boh, príroda, a my....
Kdybych si mohla vzít na pustý ostrov pouze jednu knihu... No, na pustém ostrově jsem nebyla, ale když jsem odjížděla v roce 1991 autostopem na dvouměsíční praxi do Lucemburska, byla to tato sága, kterou jsem zvolila jako doprovod. Nelitovala jsem. Jedna z knih mého srdce, kde není rozhodující jen samotný děj. Doporučuji všem romantickým a svobodomyslným duším!
S tím severským vzhledem máš pravdu! Mám to totiž stejně a teď jsi mě vyvedla z omylu:) Díky:)
Od mládí-a to už je dlouho-moje milovaná kniha. Nejsem v tom sama, i Briv z diskuze ji považuje za naprosto nejvhodnější pro zimní večery, má můj souhlas. Přestože ji čtu opakovaně, prožívám osudy Adelheide a mladého Daga a obdivuji starého Daga stále stejně. A perlička-mladý Dag v mých představách byl snědý a tmavovlasý fešák, ale byla jsem upozorněna, že jako seveřan asi vypadal trochu jinak...
V dnešnej dobe sme zvyknutí, že stále je všetko v pohybe niekedy až chaose. Preto musíme aj tak fungovať = rýchlo sa niečo dozvedieť, bleskovo spracovať a venovať sa okamžite niečomu inému... Očakávame, že aj v knihách to prebieha tak isto.
Pri čítaní tejto ságy som vstúpila do úplne iného plynutia času a medzi postavy, ktoré skutočne žili, nie vždy sa rozhodli správne, ale predsa pred mojimi očami dozrievali, menili sa a cez to som si ich zamilovávala (hoci Adelheide bola aj môj "brúsny kamienok"), dokonca pociťovala úctu k ich jednaniu! No povedzte, koľkí spisovatelia dokážu doviesť svojich čitateľov k tomu, aby obdivovali spolu s nimi, čo v nich samých vzbudzuje úctu k hodnotám človeka!?
Trygve Gulbranssen musel veľmi milovať ľudí, rozumel im i chápal ich.
Kniha mne trochu zklamala. Doufala jsem, že to bude podobné Šmahelové mlynářské sérii. Bohužel.
Po zde přečtených recenzích jsem čekala naprostou bombu, ale zklamalo mě to. Nemohla jsem se začíst, vyprávění mi přišlo těžkopádné. Opakovaly se motivy, osudy. Žádná z postav mi nepřirostla k srdci. Nepotřebuju mít úplně akční příběh, mám ráda i poetické knihy, ale tahle mě nudila.
Úchvatná sága. Mám knihu v knihovně už dlouho, léta, ale teprve teď mi na ni přišla chuť a jsem rád, že jsem ji konečně přečetl. Taky jsem moc rád, že jsem ty léta počkal, neboť si ji dokáži vychutnat mnohem lépe starší.
Kniha nám dává náhled na sto let života na drsném norském venkově, jak si tam lidí žily v devatenáctém století, jaké měli strasti a radosti, jaký přístup lidé měli k životu a práci. To je jedna rovina, která sama o sobě stačí na úžasnou knihu. Ale teprve ta druhá rovina knihy, tedy charaktery jednotlivých postav a jejich proměny s přibývajícími roky a jejich myšlenkové pochody o bohatství, penězích, tradicích, morálce, víře, čestnosti, spravedlivosti, ale také hamižnosti, tvrdosti, nepřístupnosti, nenávisti, a jejich proměny, jsou vzácným a krásným náhledem do do lidského nitra, nezatíženého moderní dobou.
Celkově je kniha sice dlouhá, ale velmi dobře čtivá a plná změn, takže nenudí, naopak. Příběh Björndalského rodu dokáže čtenáře naplnit a přimět aby se zamyslel sám nad sebou a nad svými postoji k životu. To mnoho knih nenabízí. Takže každému doporučuji si udělat výlet na norský venkov devatenáctého století. Stojí to za to.
Stará, ale fakt dobrá! Kdo má rád poklidné vyprávění o drsné severské přírodě, detailní vykreslení jak krajiny, tak lidských charakterů, tato kniha ho nezklame.
Velmi rozvláčně popsaný příběh je v podstatě o tom jak peníze ničí rodinu i společnost přes několik generací. Hlavní postavy jsou bezohlední, citově nevyzrálí hraboši, hromadící majetek a peníze. Ke konci života postupně měknou a meditují o Bohu. Měl jsem co dělat, abych to dočetl do konce.
Štítky knihy
láska zfilmováno Norsko příroda norská literatura rodinné vztahy zima severská literatura ságyAutorovy další knížky
| 2000 |  Věčně zpívají lesy |
| 1991 | Věčně zpívají lesy / Vane vítr z hor / Není jiné cesty |
| 2001 | Není jiné cesty |
| 2016 | Vane vítr z hor |
| 1970 | Vane vítr z hor / Není jiné cesty |
Drsná doba a drsný kraj vytváří drsné lidi. O tom žádná.
Kniha vám předestře paletu postav a postaviček s pestrobarevnými charaktery a k tomu vás zavede do krajů, kam by člověk chtěl na chvíli nakouknout. ale žít tam musí být těžké. To jsou klady, pro které knihu stojí za to číst.
Teď zápory.
Kdo není z horských výšin, je lenoch, nekňuba a nebo přinejmenším nepříjemná povaha. Zatímco kdo je z hor, je krásný člověk, povahově velice kvalitní, i když třeba složitý a nesmírně pracovitý.
Takhle prvoplánovitě rozdělit postavy v románu je přinejmenším škoda.
I přes to v románu najdete víc potěšení, než znelíbení a proto za sebe dávám čtyři z pěti.