Vegetariánka
Han Kang
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/424592/bmid_vegetarianka-7oj-424592.jpeg
4
883
883
Ten pocit syrového masa rozžvýkaného mezi mými zuby. Jonghje se jednoho dne probudí z krvavé noční můry a její život se začne dramaticky měnit. Ze všeho nejdřív přestane jíst maso. Ovšem v dravé patriarchální společnosti její náhlé vegetariánství a zejména neoblomný postoj, s jakým se vzepře svému muži i rodině, představuje pro její okolí ohromný šok. Jihokorejská autorka získala za román roku 2016 ocenění Man Booker International.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2017
,
Odeon
Originální název:
채식주의자 (Čchesikdžuidža), 2007
více info...
Přidat komentář
Autorka ve svém románu nabídla krátké nahlédnutí do prostředí, které většině z nás (Evropanů) nebude až natolik známé. Měla odvahu odhalit ty temnější stránky života jihokorejské společnosti, mezi které patří i nerovnoprávné postavení ženy v rodině a manželství. Při čtení této knihy se mi hned vybavilo jedno z děl Kazua Ishigura, ve kterém popisuje praktiky při sjednávání manželství v Japonsku. Inu, je to jiná kultura a některé tradice jsou v ní hluboce zakořeněné.
Vegetariánka svými naturalistickými popisy některých scén může na někoho působit kontroverzně či provokativně. Mám však za to, že autorčin místy syrový styl psaní má čtenáře ještě více vybídnout k přemýšlení.
I když osud hlavní hrdinky byl od první stránky velmi lehce předvídatelný, kniha mě doslova pohltila a přečetl jsem ji "jedním dechem".
Knihu jsem při čtení moc "nedávala." Možná to bude tím, že jsem od ní očekávala něco jiného. Tady se vše z původního vegetariánství, jednoho snu u hlavní postavy v knize, zvrtne až na intenzivní péči se spousty hadiček a umělé výživy, které drží zdecimované tělo jakž takž při životě do určitého okamžiku...
Autorka v knize popisuje jisté věci - činy z její kultury, ale potrestání psa a jakým způsobem se zvíře musí potrestat za svou neposlušnost, mi přišlo vážně už moc mimo naší kulturu a zvyklostem, které sice mohlo podpořit chování a konec Jonghje, ale nám, našemu - mému myšlení je cizí...
Tohle mě nadchlo. Byla jsem nadšená z toho naturalistickýho stylu. Syrově popsaný pasáže. To, jak je to napsáno ze tří různých úhlů pohledu. (Až tedy na první kapitolu, co je z pohledu manžela, toho bych pro jeho aroganci a naprostý nezájem nakopla, ale stejně tak chápu, proč si vše myslel. Ten dehonustující pohled na ženu je něco, co mě zvedá ze židle, pořádně se nedovedu vžít do patriarchátu a jeho mentality)
Překvapilo mě, s jakým opovržením se hrdinka kniha setkala po svém rozhodnutí přestat jíst maso. A vlastně veškerou stravu živočisného původu. Ty neuvěřitelný kulturní rozdíly. To, jak je vše popsáno. Po celou knihu jsem s Jonghe soucítila a měla jsem pocit, že vše prožívám s ní. Ten neuvěřitelný vnitřní boj. Ten zmatek. Ta naivní dětská tužba stát se něčím jiným, lepším, stát se stromem. To, jak nedovedla pochopit nepřijetí jejího rozhodnutí ze strany svého okolí. Prožívala jsem s ní její žášť vůči nejbližším. Prožívala jsem starost jejího okolí o její život.
Neuvěřitelně mě kniha oslovila. Bylo to strhující a trochu jsem v tom viděla styl H. Murakamiho, ale to je možná kvůli mému nízkému povědomí o asijských autorech.
Na jednu stranu se s vegetariánkou umím ztotožnit. Prožitek deprese, velký vliv snů, touha po květinách, až dětská křehkost.
Na druhou stranu to nepřijetí okolí, stálá touha mít ji jako svůj objekt. Z toho mi bylo zle.
Na jednu stranu je kniha plná naznačených metafor, co jsou tak akorát skryté a tak akorát vidět, abyste mohli číst knihu znovu a znovu. A obrazy jsou tak mrazivé, že vás mohou pro pronásledovat před usnutím.
Na druhou stranu mi chvílemi neseděl děj. A napadá mě, co kdyby Han Kang nenechala vegetariánku nikdy mluvit o svém snu? Co bychom si mysleli pak?
Velmi zvláštní příběh, který mě na začátku dost pobuřoval. I přes jeho zvláštnost se ale četl velmi dobře, jedním dechem.
K této knize mám nespočet přívlastků. Shrnu to do jednoho - odvaha! Takovéhle naturalistické šokující dílo napsat v Jižní Koreji a obletět s ním svět, je velmi odvážné a úctihodné. Hlavní hrdinka se postaví konvencím a jde si tvrdě za svým "snem." Ano, symbolika hraje velkou roli. Autorka poukazuje na bohužel často vídanou ignoraci a omezenost lidstva. Když se lišíte od konzumní společnosti, už jste divný nebo úchylové, a patříte do blázince. Tak tady paní si radši vybrala stát se flórou.
Je to velmi těžké čtivo, jak na oči, tak na žaludek. Ještě nějakou dobu mi bude hlodat hlavou.
Kruté, tvrdé, syrové, násilné, hrubé - ale i poetické a něžné. Snoubí v sobě naturalismus s magickým realismem. Kniha, která by obsahem rozhodně vydala na daleko širší román, ale takto možná řekne daleko víc. Hltala jsem ji, ale občas jsem ji musela odložit, abych některé pasáže rozdýchala. Man Booker International si odnesla právem.
Mé korejské tažení pokračuje. V knihovně mají pár knih. Vegetariánka je asi nejslavnější, dostala Man Bookerovu cenu, právem.
Těžko uvěřit, že to napsala žena a Korejka. Na druhou stranu se nedivím, že jednoho dne už to někdo musel rozseknout.
Vegetariánství jako symbol revolty, jako únik, jako něco, co mě vymezuje, co mi dává svobodu nebýt otrokyní poslušně plnící, co po ní korejská rodina, společnost, tradice... chtějí. Maso, krev, zápach jako symboly násilí a omezení, nemožnosti se vymanit patriarchální společnosti, kde muž a jeho slovo je bůh a žena červ u jeho nohou.
Čtení to není lehké, ale jak začnete, nemůžete přestat. Nejde to odložit, čtete až do beznadějného konce.
Už hned na začátku, kde muž popisuje svoji ženu a důvody, proč si ji vybral za manželku, chce se vám křičet a mlátit toho zmetka do hlavy- co TY seš za zázrak, kdo Ti dává právo takhle na ženu (svého života, matku Tvých budoucích dětí ) pohlížet!
Nečte se to jedním dechem, ale je to záležitost, která v člověku zůstane. Není to o vegetariánech, ale o překračování hranic (které má jiné důsledky pro ženy než pro muže) a o skoro až (absurdní) nemožnosti změnit svou roli ve společnosti.
Vegetariánství až návrat k "naturalismu" není primární volbou hlavní hrdinky Jonghje - jak se postupně dovídáme...Je východiskem/únikem od tíživých snů a stavů, které se jí následkem výchovy, celkového uspořádání korejské rodiny a společenských zvyklostí dostalo. Kde a u koho najde porozumění a přijetí? U svého muže či otce, kteří jsou prototypy korejské patriarchální rodiny? U své matky nebo sestry, které jsou prototypy poslušných a úslužných žen? Nebo snad u svého švagra - svobodomyslného umělce...?
Mé první nahlédnutí do korejské literatury nemohlo dopadnou lépe. Autorka popisuje zdánlivě banální události ze života Jonghje, s každou stránkou nás více uvádí do kontextu jejího života a touhy nebýt (člověkem). V knize dochází třikrát ke změně vypravěče a s každou změnou se příběh posouvá o kus blíž k šílenství a dál na okraj společnosti (jejíž tlak 'být normální' jednoho dostane na lopatky). Naturalistické čtení, ze kterého mrazí a zároveň chvílemi jakýsi magický realismus. Výborné.
Když je Jonghje malá holčička, musí sníst svého psa – ještě před tím sleduje, jak zvíře zoufale běží za motorkou, která má za úkol jej unavit k smrti, dívá se na to, jak popadá dech, jak prohrává boj o život, jak jej stroj ovládaný jejím otcem vláčí po prašné cestě a dře z něj kůži na maso. V polévce si pohrává s jeho očima. „Vzpomínám si, jak se přede mnou na mastné polévce mihotaly dvě psí oči. Oči běžícího psa, plivajícího pěnu smísenou s krví. Ale ani trochu to se mnou nepohnulo. Opravdu ani maličko.“ V patriarchálním světě jejího otce a bratrů Jonghje a její sestra ztrácí schopnost svobodně vyjadřovat své pocity, pěstovat vlastní hodnoty – popírání a potlačování emocí, které se v dívkách hromadí se striktním dodržováním korejských tradic – které se prolínají s nekritickou a až zbožnou úslužností k mužům, v dospělosti vyúsťují v tragédii. Odpor ke krutosti a rigiditě myšlení dohání Jonghje k přesvědčení, že nechce být člověkem. A ta zprvu nenápadná sebedestruktivní cesta – kdy začne odmítat určitý druh potravy (právě ten, který korejská společnost bere za samozřejmost) – je ale v tamním smýšlení obrovskou revoltou. A za tou revoltou stojí žena – do té doby utlačovaná, nesebevědomá – objekt, doplněk, ozdoba, nutnost.
„…pes, co mi prokousnul lýtko, je přivázaný za tatínkovým motocyklem. Je mi devět a stojím mezi vraty našeho domu, nohu pečlivě omotanou obvazem. Podle venkovské pověry mi tatínek na ránu přiložil spálenou srst ze psího ohonu. Je horký letní den. I když se ani nepohnu, pot ze mě teče proudem. Pes vyplazuje červený jazyk, který mu padá až pod bradu, a ztěžka oddychuje. Pěkně rostlý, bílý pes, tělem větší, než já. Do té doby, než pokousal dceru vlastního pána, si o něm všichni v sousedství říkali, jaký je to bystrý hafan.
Když táta přivázal psa ke stromu a zapálil pod ním oheň, aby mu ožehnul ocas, prohlásil, že ho nezabije ranou do hlavy. Někde totiž slyšel, že pes, který umře vysílením, má křehčí maso. Startuje motorku a vyráží vpřed. Pes uhání za ním. Společně oběhnou okolní domy a stejnou cestou se vydávají na druhé, třetí kolečko. Ve hnutí stojím ve vratech a upřeně sledují bílého psa, který je čím dál vyčerpanější. Nemůže popadnout dech, ale oči mu jiskří. Pokaždé, když se můj zrak setká s jeho planoucíma očima, zlostně se na něj zadívám.“
Bylo to těžké čtení, které jsem si musela dávkovat. Kniha ve mě nechává spoustu myšlenek. O tom jak společnost často nedokáže přijmout odlišné věci. O tom jaká je hranice mezi fantazií a skutečností. O tom jak jinde vidí ženy. Ano kniha mě donutila přemýšlet.
Knihu jsem poslouchala jako audioknihu a určitě doporučuji. Po celou dobu poslechu jsem si sebou nesla nějaký zvláštní pocit, takový nepříjmený. Některé scény pro mě byly strašlivé, až jsem si říkala, že knihu budu muset odložit, ale nestalo se tak, chtěla jsem vědět, co bude dál.. Určitě to není kniha pro každého, ale i tak doporučuji.
I když má autorka skvělý styl psaní a vyprávění a kniha se mi líbila, tak byla zároveň náročná na čtení. Příběh je zajímavě strukturovaný a občas nabírá atmosféru psychothrilleru.
Rozhodně se mi dostal příběh, který jsem od knihy vůbec nečekala. Celé mi to přišlo až takové poetické. Hodně věcí k zamyšlení.
Štítky knihy
zfilmováno vegetariánství Korea korejská literatura duševní poruchy, duševní nemoci Bookerova cenaAutorovy další knížky
| 2018 |  Kde kvete tráva |
| 2019 |  Bílá kniha |
| 2025 |  Neloučím se navždy |
| 2023 | Vegetariánka |
Není to jednoduché čtení ani pouhé vyprávění. Je tam něco, co mě nutilo dočíst knihu s napětím až do konce. Autorka se noří do hloubky Jognhjeiny duše. Jsou tam hodně syrové momenty, které jakoby čtenáře probraly z psycho letargie (pes, nevěra). Doporučila bych to tomu, kdo si chce přečíst něco hlubšího a ne povrchního.