Vejce a já
Betty MacDonald
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/31420/bmid_vejce-a-ja.jpg
4
2942
2942
Slavný autobiografický román popisuje se značným odlehčením život na slepičí farmě, kterou s manželem Bobem založili a zvelebili - v civilizací nedotčeném, panenském koutě severozápadní Ameriky. Život v primitivních podmínkách a s nelaskavým manželem nebyl pro ženu zvyklou na město uspokojivý. Kniha je odrazem prvního manželství americké spisovatelky, která své nepříliš šťastné manželství na zapadlém venkově zažehnávala tím, že o něm s humorem psala. Kniha se po svém vydání v roce 1945 stala okamžitým bestsellerem a brzy byla přeložena do většiny světových jazyků. Sarkasmus autorky se trefil do všeobecné nálady panující těsně po válce. Autorka i její rodina si zažila období slávy, pozornosti médií a značně si polepšila finančně. Stojí také na počátku tzv. ženské literatury. Vydavatel: Argo... celý text
Literatura světová Romány Biografie a memoáry
Vydáno: 2009 , ArgoOriginální název:
The Egg and I, 1945
více info...
Přidat komentář
No, nevím teda, asi jsem čekal trochu více. Uvědomuji si, že nejsem úplně cílová skupina pro tuto knížku a věděl jsem, že se jedná spíše o oddechovou četbu, ale možná to na mě bylo oddechové až trochu moc. Vůbec by mi nevadilo, že se toho v knize až tolik nestane, mám docela rád knihy ve formě útržkovitých popisných životních etap. Na začátku se mi kniha docela i líbila, pak mi ale začala hlavní hrdinka připadat jako ublížená kvočna, která se ničím moc neliší od zvířat, o která se stará. Uvědomuji si, že se nejedná o úplně emancipovanou dobu, ale má vůbec svého manžela ráda? Má vůbec své dítě ráda? Uvědomuji si, že neměla lehký život, ale když každá kapitola má vlastně stejný závěr - nikdo ji nechápe, je udřená a strhaná, tak mě to po chvíli tedy přestalo bavit. Kniha je v některých pasážích úsměvná, ale vždy je to ta samá situace - zase hlavní hrdince osud nepřál, vše se tak trochu nějak zvrtlo a celé je to hořkosladké. A hořkosladké je to vlastně od začátku až do konce. To vše mi začalo trochu brnkat na nervy asi v půlce knížky, pak se k tomu ale přidala neuvěřitelně otravná postava pana Kettla a neustále se opakující personifikace a celé to čtení mě vlastně začalo vyloženě otravovat.
Dvě hvězdy za první část knihy, kde ještě hrdinka není tak věčně ublížená a za to, že se to lehce a svižně čte.
Skvělá knížka, oddechové, osvěžující, zábavné. Hlavní hrdinka byla pasována do role manželky farmáře na slepičí farmě. Jako původem městský typ naráží na spoustu nových "venkovských" situací. Kolem farmy jsou opravdu prazvláštní farmářští sousedé a to celé vyvolává mnoho úsměvných, komických i tragických situací. Nečekal jsem, že mě kniha bude tak bavit. Netrhal jsem se vyloženě smíchy, ale musím říct, že bylo mnoho pasáží, kdy mi prostě koutky cukaly do nenuceného úsměvu. Vejce a já rozhodně mnohonásobně předčilo mé očekávání. S hlavní hrdinkou jsem opravdu prožíval její trápení i radosti, velmi mě bavila její přirovnání a popisy prostředí.
Skvělá, opravdu skvělá, takhle jsem se dlouho nenasmála. Ta kniha má kouzlo, je to něco úžasně vtipného, ironického, opravdového, ale i poetického. Krásně popsaná okolní příroda a život v horách, který je těžký, ale lidi stmeluje. V těžkých podmínkách je potřeba vzájemně si pomáhat ještě víc. Betty má můj obdiv za ten nadhled a skvělý humor. A Bob ten byl zlatej, každou situaci tak hezky korunoval tím svým stoickým klidem.
Poměrně dlouho mě tato kniha míjela. Nemohu říct, že bych se u ní smíchy potrhala, ale úsměv na tváři mi vyloudila poměrně spolehlivě. A to vlastně úplně stačí, abych jí mohla doporučit dále.
Úžasné oddechové čtení. Styl psaní čtenáře navleče do kůže hlavní hrdinky, která všechna svá trápení bere tak s nadhledem.
Betty nepretrzite valcici se sporakem a strastmi venkovskeho zivota a dokonaly manzel Bob, ktery zije na slepici farme svuj sen... Tihle dva me bavili od zacatku do konce.
Knihu jsem četla kdysi před lety a dodnes si pamatuji, jak jsem se u ní nasmála. Skvělé čtení. Doporučuji.
Vtipně a s jistou dávkou ironie popsané peripetie mladé Betty na manželově vysněné, slepičí farmě v zapadákově. Zatímco Bob má schopnosti a fortel pro život na venkově a pro práci na farmě je jako stvořený, jeho žena byla vychována jako městská slečinka. Dovednosti, kterým se učila v dětství, zde těžko uplatní. Bez elektřiny, vody a rodiny jí není do zpěvu. Postupně si najde přátele, ale s manželem se vzájemně odcizí.
Život tam musel být neskutečně tvrdý a osamělý. Přesto je kniha humorná a nadčasová.
Doporučuji!
V první řadě bych měla napsat, že tahle kniha nepatří k mému obvyklému žánru. Řekla jsem si, že zkusím nějakou tu oddechovku a sáhla jsem po této velmi vychvalované knížce. A řeknu vám, že jsem se tím prokousávala jen horko těžko... Několikrát jsem ji chtěla odložit, ale nakonec jsem vytrvala a zhruba od poloviny se to už celkem dalo. Nebude to holt můj šálek.
Příběh Betty, která se v osmnácti letech provdá za o třináct let staršího Boba. Bobův sen je vlastnit slepičí farmu a protože Betty byla svou matkou vychovávána v duchu: Napřed se ujisti, že tvůj manžel dělá to, co ho baví a pro co se hodí a pak přijmi s úsměvem všechny následky, - následuje ho do nejzápadnějšího bodu Spojených států do podhůří Olympských hor. Tam Bob koupil malou opuštěnou farmu, kde podle jeho soudu je nejlepší místo v celých Státech určené pro chov slepic.
A zde začíná naprosto neuvěřitelný příběh točící se okolo života na farmě, hospodaření, sousedských vztahů (miluji Kettlovi, ale za sousedy bych je asi nechtěla :-).) no a hlavně okolo slepic a vajec - jak jinak?
Betty je tak vtipná, že jsem si kolikrát říkala, že to přece musela být krása žít na takové farmě. Ale je mi jasné, že by mi stačil měsíc :-)).
Zrovna když jsem knihu četla, tak na mě na internetu o ní vykouknul článek, psalo se v něm, že se některé postavy poznaly a s Betty se soudily - kdo to asi byl?
Tohle je příběh, který probouzí životní sílu, dobíjí energii a pomáhá objevit nebo oprášit chuť do života. Před návštěvou psychiatra či při pocitu blížícího se nervového zhroucení, doporučuji nejdřív přečíst tuhle knížku a až po tom se rozhodnout o dalším kroku.
Nadčasová, milá, vtipná a jestli se to tak dá říct neuvěřitelně svěží knížka. Nevím, jestli to někdo máte stejně, ale nějak podvědomě (a uznávám že pěkně hloupě) beru generaci žijící před 100 lety a déle trochu jinak. Tohle čtení mě něžnou fackou probralo k pokoře a ukázalo mi, že lidé tehdy také měli smysl pro humor (a to přímo skvělý!), řešili kolikrát starosti a nástrahy života stejného rázu jako my dnes a rozhodně i bez moderních výdobytků nežili nudný život. Nedivím se, že je to takový kult, protože knížku bych s klidným svědomím doporučila od prarodičů po vnoučata.
Knížku jsem objevila na návštěvě u švagrové, která ji nikdy nečetla...
Tak úplný začátek mě hodně zaujal, kdy Betty je vychována, že pokud bude šťastný její manžel, tak bude šťastná i ona (její maminka to tak měla). Tak se19ti letá holka z města vydává splnit sen svého o 13 let staršího manžela Boba, mít slepičí farmu, na samotě, v horách.
Pak mě knížka vůbec nebavila, uvažovala jsem o odložení, ale pak přišli do příběhu sousedé Hicksovi a hlavně Kettlovi - ti jsou úplně "boží", indiánský piknik, dřevorubci, zavařování a nakonec jsem vzala na milost i boj se Sporákem na začátku.
Takže nakonec mě knížka chytla i když jsem s ní trochu bojovala a autorku teda moc obdivuji. A když si člověk uvědomí, kdy autorka žila a v které době kniha byla napsaná, tak pro mě docela nadčasové dílo. A mám doma z knihovny přinesený další díl Co život dal a vzal
Tak mám přečteno ... bylo to fajn čtení ... taková oddechovka (alespoň pro mě) ...
Klasika, ke které se vždycky ráda vrátím :-) A taky hezká vzpomínka na paní učitelku, která mi ji kdysi doporučila jako svou nejoblíbenější knížku.
Ano, chápu, že byla kniha napsána před více než sedmdesáti lety, ale stejně... Sama sebe nepovažuji za nijak radikální feministku, ale občas jsou chvíle, kdy se mi chce křičet radostí, že emancipace pokročila do takového stádia, kdy si jen zanedbatelná menšina žen myslí, že jejich jediným životním posláním je vdát se a všemožně pečovat o manžela a případné potomky, její osobní zájmy, cíle nebo sny jsou přitom nepodstatné (a v tomto případě i neexistující). Ani občasné vtipné poznámky nevyváží chování hlavní hrdinky, která má až moc schodných rysů s těmi zatracenými slepicemi. Nejspíš další knihy autorky číst nebudu - nemám dost odvahy.
Bez komentáře:
Poctivě přiznávám, že tuto knihu jsme u nás doma neměli v knihovně, ale v šuplíku s těmi nejvzácnějšími rodinnými památkami.
-
20200219
Velice jsme si vážili toho, jak se autorka dokázala přizpůsobit novým podmínkám, i toho jak se dokázala s humorem ohlédnout, a přiblížit nám svůj život v tomto období.
Super knizka, kdyz cloveka chytne lenora. Dobre se cte a je mila. Ale neni to nic, k cemu by se člověk chtel vracet.
Štítky knihy
humor zfilmováno venkov autobiografické prvky pro dívky farmáři vejce dívčí romány
Autorovy další knížky
| 2004 |  Vejce a já |
| 2010 | Paní Láryfáry |
| 1987 | Co život dal a vzal |
| 1993 | Čáry paní Láryfáry |
| 2008 | Morová rána |
Moje první kniha od Betty MacDonaldové. Vybrala jsem si ji na doporučení, sama bych si ji pravděpodobně nevybrala. Kniha mě nezklamala, ovšem ani nenadchla. Asi nespadám do cílové skupiny čtenářů, což není chyba knihy ani autorky.
Naopak, příběh Betty je vyprávěn s humorem jí vlastním a také s nadhledem. Občas se mi cukaly koutky nad některými slovními hříčkami.
Knihu mohu doporučit dál jako odpočinkové a nenáročné čtení.